Administrace komentářů

Při vysílání dostávám autorské dílo už v podobě, jakou jsem schopen vnímat (otázka je, co s digitálním vysíláním). Jediné "užití" dle AZ, co s vysílaným dílem můžu dál dělat, je pořízení záznamu pro vlastní potřebu. To je dáno přímo ze zákona. A nic jiného s tím stejně dělat nemohu, takže mne licenční podmínky na jiné užití nemusí zajímat.

V tom "jenom pustit" je právě zakopaný pes. Pokud si chcete přečíst knížku, prostě čtete text z papíru, který je rozmnoženinou autorského díla. Pokud posloucháte rozhlas, posloucháte zvuk z reproduktorů, který je rozmnoženinou autorského díla. Ale když si chcete pustit DVD, musíte nejprve vytvořit jeho rozmnoženinu, kterou jste schopen vnímat – nikdo si nepřehrává DVD tak, že jej nasadí na tužku, svítí na něj laserovým ukazovátkem a pochvaluje si, jaký je to báječný film Při přehrávání DVD tedy dle mého není užití to, že sledujete film, ale že nejprve z jednoho vyjádření díla – DVD – pořídíte rozmnoženinu, jiné (audiovizuální) vyjádření.

Nebo ještě jinak. Asi se shodneme na tom, že pokud k DVD přehrávači připojím video-rekordér nebo kameru a přehrávané DVD si nahraju, vytvářím rozmnoženinu DVD. Pokud kameru nepřipojím pomocí kabelů, ale budu snímat obraz z obrazovky, také vytvářím rozmnoženinu. A co teď s tímhle druhým případem? Na DVD mám rozmnoženinu, z té se pak stane nic a z nicu zase ve videokameře vznikne autorské dílo, které je náhodou stejné, jako to na DVD? Myslím, že ne, že i to co mám na obrazovce a co se line z reproduktorů je rozmnoženina autorského díla.