Administrace komentářů

Zdravim, diky za prvni nazor. Prave premyslim zdali je lepsi prochazet N x pocet_verzi zaznamu (tedy i v indexu), nebo jen N zaznamu (opet i v indexu). Ono s tou tabuli se bude pracovat prakticky porad a vybirat se budou paralelne ruzne jazykove verze. Typicky co jeden uzivatel, to jeho predvolena jazykova verze. Takze mejme 2 brouzdajici uzivatele, jeden jde porad po lang3 a druhy po lang2. Treba, teoreticky. Ano jasny, ze to neni v ramci jednoho selectu protoze to jsou dva pruchody, ktere o sobe vlastne vubec nevi a jsou to dva oddelene selecty. No a vzhledem k tomu ze to je ta nejctenejsi tabule tak ocekavam ze ona se bude beztak celou dobu drzet v ram. Tudiz toto me prave hloda jestli nakonec oboji neni uplne stejne pouzitelne.

Ja si samozrejme planuju udelat nejake benchmark testy a vysledovat kde co, protoze me to zajima. Osobne casto pouzivam prave to prvni reseni s vice sloupci v jednom radku. Nicmene pouzivam to u projektu kde fakt na nejake zasadni vykonnostni optimalizace se kasle, protoze to jsou projekty kde sem tam prijde uzivatel a jsme i s jednim i s druhym v radu snad maximalne milisekund. No ale pri 200 requestech za sekundu uz mi jde o kazdou milisekundu strojoveho casu.

Tudiz dilema... Tak ci tak :)

Samozrejme v momente kdy bych pridaval sloupec, tak je mi jasne ze se ta tabule musi prepsat. No ale v tomto pripade jsme radove na deseti nebo dvaceti mega dat co se tyce pripadneho prepisu te tabule do nove struktury pri pridani sloupce a to jsme taky maximalne tak na vterine, coz me treba ve 2 rano nejak zasadne taky netrapi.