Přijďte si zasprintovat na Djangu, jiném Python open-source projektu, nebo jen potkat ostatní vývojáře!
… více »Letos v říjnu se v Praze uskuteční hned několik konferencí. Odehraje se zde nově vzniklá konference LinuxDays. K ní se přidá čtvrtý ročník openSUSE Conference, dvanáctý ročník SUSE Labs conference a aby to nebylo málo, přidá se i první ročník Gentoo miniconf. A to vše ve stejné dny a na stejném místě.
… více »Hudba dokáže většině lidí přinést dobrou náladu. Proto je téma květnového openMagazinu audio. Existuje pro Linux zvukové studio, které milovníci hudby potřebují? Ano, květnové číslo obsahuje rozsáhlý článek o nastavení realtimového zvukového serveru. Ale nejen to. Přehrávat skladby lze v několika přehrávačích. Seznamte se s nimi. Až se sbírka rozroste, lze ji uspořádat programem, na to určeným.
… více »
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipisicing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat. Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum. Takže pojďme na to...
Pardon za perex, momentálně nemám moc napadací náladu, co do něj napsat. Koneckonců nadpis vypovídá sám o sobě. Dnešek bych rád věnoval pár drobnostem, které se mi v poslední době vybavily.
Tenhle výborný film Ridleyho Scotta běžel celkem nedávno v TV, já si jej nikdy nenechám ujít a ostatně i ta dabovaná verze se nakonec dala přetrpět, byť film ztratil část své atmosféry. Ale těm z vás, kteří jej buď zkoukli u škrábání brambor nebo jen tak okem při vysedávání na abc bych rád připoměl několik aspektů, které dle mého činí tento film výjimečným.
Zaprvé, je to hudba. Spousta amerických filmů je protkána soundtrackem, který místy "vykrádá" nějakou etnickou či historickou hudbu. To co ale předvádí Hans Zimmer (Rain Man, Driving Miss Daisy, Thelma & Louise, K2, Broken Arrow, The Rock, The Peacemaker, Gladiator, Hannibal, Matchstick Men, The Last Samurai, Batman Begins, The Da Vinci Code), častý to skladatel Scottův, v tomto filmu, to nelze přeslechnout. Perfektně kombinuje původní africké motivy a "tvrdší" západní hudbu, což je ještě více umocněno dokonalým střihem hudby na jednotlivé filmové sekvence. Osobně jsem si tohoto pojetí všiml hned napoprvé, ale teprve na druhé shlédnutí filmu jsem jej skutečně ocenil jako vynikající prvek umocňující atmosféru (také i díky tomu, že Scott přesně ví, kdy tu hudbu vypnout). Pokud tedy máte možnost film vidět, nebo přístup k soundtracku, určitě neváhejte!

Druhým aspektem je naprosto geniální práce s kamerou v leteckých scénách. On si tento film se "staticky" visícími bitevními vrtulníky ve vzduchu nad městem doslova koleduje, ale to co režisér Scott a hlavně a zejména jeho polský kameraman Slawomir Idziak předvádějí nemá v leteckých scénach obdoby, tedy alespoň kam mi paměť sahá. Nicméně to nejsou jen letecké scény, kamera v městských pasážích je také taková atypická (minimálně mě osobně připadá, že vybočuje z běžné šedi hollywoodských kameramanských klišé). Ridley Scott je bezesporu zkušený borec, jemuž tímto děkuji za bezvadnou podívanou. Vědět to před šesti lety, tak jsem na ten film mazal do kina.
Třetím samozřejmým aspektem je děj sám o sobě. Ten netřeba blíže zmiňovat, reálná historická záležitost, kdy po zuby ozbrojení amíci dostali na prdel od bandy somálců, kterým vlezli přímo do vosího hnízda, je jednou z velkých vojenských chyb "země z nejsvobodnějších", což se jim ostatně stává celkem pravidelně. Ale ten film stojí za to o to více.

Bob McNamara byl pro mne do doby dokumentu The Fog of War: Eleven Lessons from the Life of Robert S. McNamara neznámou osobou, ale po jeho shlédnutí jsem se rozhodl změnit zdejší nick z "David" (přechodně po kratičkou dobu ještě jinak, schválně, pamatujete někdo?
) na ten současný. Dokument rozhodně doporučuji poplašit, jedná se o výpověd muže, který stál v čele amerického Ministerstva obrany v nejhorších dobách studené války. Hodně luxusní trailer vás možná navnadí, k této tématice ještě doporučuji nadprůměrný film Thirteen Days pojednávající právě o hektickém období kubánské krize. Dávala svého času ČT, jistě se k němu dostanete, i ten dabing je hodně povedenej.

Mám rád Harryho Harrisona (byť přímo literární předlohu tohoto filmu Make Room, Make Room! jsem nečetl), mám rád Krysu z nerez oceli, mám rád Charltona Hestona (také proto si zápisek do blogu o něm šetřím na lepší časy), mám rád koneckonců i další filmy režiséra Richarda Fleischera. Soylent Green pojednává o nepěkné přelidněné-nedostatkové budoucnosti, jistě ten děj řada z vás bude znát. Má hodně povedený trailer, naprostou klasiku let sedmdesátých, bohužel však bystrému divákovi prozrazující pointu
. Ale je na něm vidět umění střihače, které je ještě více vidět na úvodních dvou minutách filmu, které nabízejí rychlý pohled beze slov na vývoj posledních sta let. Zkuste se schválně podívat, jaký dojem to na vás udělá jakožto úvodní sekvence filmu.
Nějaké ty poslední blogy jsem věnoval i lidem z Looking Glass, kteří nám dali Thiefy, System Shocky a řadu dalších her. V diskusi byla i řeč o Making of Thief 2 videu. Takže tedy, světe div se, ono je volně ke stažení.
btw, zítra dávaj na ČT2 Formanova Valmonta, v pátek na primě Telefonní budku, v neděli nemiňte na ČT2 Formanovy Vlasy a v noci na ČT1 první část nové verze historického filmu Lev v zimě (h. Patrick Stewart, Glenn Close).
O Avro Arrow a skvělém filmu The Arrow zas někdy příště ...

Tiskni
Sdílej:
reálná historická záležitost, kdy po zuby ozbrojení amíci dostali na prdel od bandy somálců, kterým vlezli přímo do vosího hnízda, je jednou z velkých vojenských chyb "země z nejsvobodnějších", což se jim ostatně stává celkem pravidelně.
Ať USA udělají cokoliv, bude to použito proti nim. Intervence v Somálsku, kdy se USA pokusily zastavit chaos a hladomor, byla špatná. Následná nečinnost v Rwandě byla také špatná. Některým lidem se nedá zavděčit 
Jinak samotnou bitvu nelze jednoznačně hodnotit jako americkou porážku. Z taktického hlediska to byl úspěch. Cíl mise (dopadení Aididových ministrů) byl splněn. Byly sice nějaké ztráty (18 mrtvých), ale nepřítel dopadl podstatně hůř (min. 500 mrtvých). Potom ovšem převážilo politické hledisko. Clinton chtěl malou, tichou a nenápadnou intervenci. Proto poslal do Somálska malou skupinu elitních vojáků a americké veřejnosti nalhal, že jde o humanitární misi. Když jeho lež vyšla najevo, okamžitě ze Somálska vycouval. Bitva v Mogadišu poznamenala jeho zahraniční politiku až konce jeho prezidentství. Buď se k intervenci vůbec neodhodlal (Rwanda) nebo vojáci nesměli mít ztráty (Kosovo).
