Přijďte si zasprintovat na Djangu, jiném Python open-source projektu, nebo jen potkat ostatní vývojáře!
… více »Letos v říjnu se v Praze uskuteční hned několik konferencí. Odehraje se zde nově vzniklá konference LinuxDays. K ní se přidá čtvrtý ročník openSUSE Conference, dvanáctý ročník SUSE Labs conference a aby to nebylo málo, přidá se i první ročník Gentoo miniconf. A to vše ve stejné dny a na stejném místě.
… více »Hudba dokáže většině lidí přinést dobrou náladu. Proto je téma květnového openMagazinu audio. Existuje pro Linux zvukové studio, které milovníci hudby potřebují? Ano, květnové číslo obsahuje rozsáhlý článek o nastavení realtimového zvukového serveru. Ale nejen to. Přehrávat skladby lze v několika přehrávačích. Seznamte se s nimi. Až se sbírka rozroste, lze ji uspořádat programem, na to určeným.
… více »
Koukal(a) jsi včera na ČT2? Ne? Velká chyba! Své klavírní umění zde totiž předváděl pan Danny Boodmann T.D. Lemon Nineteen Hundred '1900'…
Geniální. To je první slovo, které mne napadlo ve chvíli, kdy jsem zapl ČT2 a spatřil první záběry před chvíli začnutého filmu italského režiséra Giuseppe Tornatore. Postava stárnoucího trumpetisty Maxe Tooneyho zrovna v zastavárně předává obchodníkovi kus svého srdce, hudební nástroj, který jej živil a naplňoval celá ta dlouhá předchozí léta. Naposledy si zahraje, obchodník zpozorní a sahá po staré unikátní desce. Pokládá na gramofon, line se hudba a Max Tooney se začíná rozpomínat…

Obchodník v úvodu však není pouze úvodní postavičkou odsouzenou k následnému zatracení. Děj na něj spoléhá jako na katalyzátora klíčových momentů filmu a tak se Max (zcela geniálně ztvárněný mužem s mě doposud nicneříkajícím jménem Pruitt Taylor Vince) vrací a počíná své retrospektivní vyprávění o muži, který se narodil na zaoceánské lodi, kterou nikdy v životě neopustil.
Danny Boodmann T.D. Lemon alias 1900 je nemluvnětem, které kdosi odložil. Vyrůstá na lodi, žádný jiný svět ani nezná. Ale když bůh někde vezme, jinde přidá a tak se 1900 stává klavíristou natolik fenomenálním, že jeho věhlas roste a již v době, kdy potkává Maxe je takřka dokonalým. Posléze vyzván na souboj mužem, který vymyslel jazz, prokazuje, že ani ten mu nesahá byť po kotníky. Ale časy se mají, nebo možná nemají změnit…
Ale to bych prozradil příliš mnoho.
Asi jste již pochopili, že včerejší večerní film mne zcela uchvátil. Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše. Pruitt Taylor Vince mi byl dosud neznámým, možná jsem nějaký jeho film někdy viděl, možná ne. Každopádně po tom, co předvedl v tomto filmu, se zařazuje na můj seznam nesmrtelných herců s velkým "H". Naprosto precizní dramatizace filmu by samam o sobě nestačila, Pruitt Taylor Vince umocňuje svůj charakter několika steží popsatelnými drobnostmi, které jako celek vytvářejí postavu, se kterou se může nesžít snad jen absolutní ignorant.
Obdiv však musím nyní zaměřit lidem z castingu. Kdyby totiž ve filmu takto exceloval pouze on sám, stal by se ten poměrně nevyváženým, zejména proto, že Max je hlavní postavou "druhé kategorie". Tou nejvyšší je samozřejmě sám 1900 ztvárněný britským hercem Timem Rothem. Je vám to jméno povědomé? tady je několik indicií: Tarantino, Willis, Travolta, Jackson a špinavé prádlo Václava Vydry.

Tim Roth měl ve filmu těžký úděl ztvárnit postavu s minimálním projevem, zato však maximálním charisma, co se týče hudebního projevu. To se mu povedlo na 100%, podpořeno samozřejmě výbornou kamerou, střihem a zejména špičkovou hudební dramatizací klíčových scén, zejména samotného klavírního souboje.
Dvouhodinový epos v komorním prostředí a poměrně uzavřené skupině aktérů je brilantní podívanou, která jednoznačně dokazuje, že evropský film je schopen zcela zastínit americkou komerční produkci. Vše dotvrzuje vynikající a technicky špičkový dabing, za nějž a za samotné uvedení filmu touto cestou děkuji lidem z České televize. Jen je musím poprosit, dejte film ještě aspoň jednou, včera nebyla zrovna vhodná konstelace (špatný signál, výtuh grabovacího softu), jen ne v době, kdy v Plzni nepojede ČT2 z důvodu přechodu na DVB-T.
Tiskni
Sdílej: