Přijďte si zasprintovat na Djangu, jiném Python open-source projektu, nebo jen potkat ostatní vývojáře!
… více »Letos v říjnu se v Praze uskuteční hned několik konferencí. Odehraje se zde nově vzniklá konference LinuxDays. K ní se přidá čtvrtý ročník openSUSE Conference, dvanáctý ročník SUSE Labs conference a aby to nebylo málo, přidá se i první ročník Gentoo miniconf. A to vše ve stejné dny a na stejném místě.
… více »Hudba dokáže většině lidí přinést dobrou náladu. Proto je téma květnového openMagazinu audio. Existuje pro Linux zvukové studio, které milovníci hudby potřebují? Ano, květnové číslo obsahuje rozsáhlý článek o nastavení realtimového zvukového serveru. Ale nejen to. Přehrávat skladby lze v několika přehrávačích. Seznamte se s nimi. Až se sbírka rozroste, lze ji uspořádat programem, na to určeným.
… více »
Za svůj život jsem zatím měl krátkodobou čest s několika cizími jazyky, z nichž každý ve mě zanechal nějaký dojem a hlavně také pocit z náročnosti procesu učení se jeho základům, jemným nuancím, nebo třeba jen snaze porozumět mluvenému slovu…
Kupříkladu s Ruštinou jsem přišel do styku jen jeden rok na ZŠ, pak přišel pád režimu a tenhle skvěle znějící a jednoduchý jazyk zmizel z osnov. Na střední jsme měli pouze odpornou němčinu, kterou jsem vždy nesnášel, byť i tak byla poměrně jednoduchou záležitostí (tj. malá snaha generovala solidní výsledky). Angličtinu jsem víceméně v základech pochytal z filmů/seriálů, řekl bych, že je to taktéž z pohledu naučení se základní komunikaci relativně jednoduchý jazyk.
Daleko náročnější jsou jiné záležitosti. Počínaje švédštinou (opět chytanou z filmů), která však při jistých základech angličtiny a němčiny je z hlediska porozumění základům víceméně jen záležitostí pochytání výslovnosti několika desítek elementárních slov. To japonština (Kurosawa atd
) je podstatně drsnější záležitost, myslím, že typický evropan tam vychcípá velmi rychle a tvrdě. Ale i přes její náročnost se mi jeví jako drsnější francouzština. To je dle mého fakt peklo, byť nádherně melodické a krásně se poslouchající. No a právě v tuhle chvíli mě zajímá váš pohled na věc. Jaký jazyk považujete vy osobně za nejdrsnější záležitost k učení? Nejde mi o schopnost hltat slovíčka a poučky, ale trnitost cesty k tomu, než člověk může řekněme v dané zemi vlézt do hospody, poručit si oběd z jídelního lístku, zeptat se na cestu, zkrátka takové ty běžné základy, kdy současně bude rozumět našincům.
Tiskni
Sdílej:
. jinak mě na češtinu stačilo 5 let. mluvit jsem uměl samozřejmě dříve, ale teprve v pěti letech jsem se naučil číst.
Němčina mi přijde skoro lehká, největší hrůza je pro mne plusquamperfektum, tedy wenn ich ware gehabt, snad to prezentuji ok. V anglině mi přijdou nejhorší jako Čechovi vazby předložek a spojek, idiomy. Francouzština mi přijde především kvůli výslovnosti drsná. Italština ... kvůli Mozartovi a jeho operám jsem se ji chtěl učit, ve Stavovském divadle bohužel měli titulky anglické a české, tak teď už nemusím. Švédštinu znam jen od pana Bergmana, podobnost vidim s anglosaskými jazyky (snad tam je
).
P.S. hlasoval jsem pro arabštinu.
největší hrůza je pro mne plusquamperfektumZvážím-li, že plusquamperfektum v češtině stále existuje (jako archaismus), je to škoda
Ok, v češtině si občas taky hraju se slovy, v němčině mi to tak nejde. Tedy abych si to vychutnal, tu krásu.
No, něco takového.
To já umím: "Entschuldigen Sie mich bitte, ich habe meinem Hausaufgaben zu Hause vergessen." - protože tuto vetu jsem na hodinách nemčiny na střední škole procvičoval nejčastěji :o)
žejo?!
) mi říká, že ani v jednotném čísle tam nebude "meinen".
Ne, vazne je to tezky rict, jakej jazyk je tezkej. Kazdej jazyk je trosku jinej. IMHO anglictina a nemcina je jednodussi nez cestina - anglictina nema vubec zmeny slov v padech, pripadne koncovky zeny/muzi u minuleho casu, nemcina ma zase jenom 4 pady, taky zadne rozlisovani minulosti na muze a zeny (tim myslim "delali" vs. "delaly"). Na druhou stranu, anglictina ma 3 minule casy, asi 3 budouci, 2 pritomne, nemcina ma taky 2 minule, anglictina ma navic "slozitou" vyslovnost slov, oproti napsanemu, nemcina je v tomhle lepsi, tam je jenom par presnych pravidel, na rozdil od anglictiny ("book" vs. "door" vs. "blood"). Zase nemcina ma slove s oddelitelnyma predponama, napr. "vypadat" = "aussehen", ale "to vypada" = "es sieht aus" (v cestine nemam neco jako "to pada vy"
)
Madarstina mozna moc slozita nebude, tipnul bych tak neco mezi cestinou a nemcinou, tedy lehci nez cestina, ale tezsi nez nemcina - tipuju podle svyho dedy, kterymu delaly problemy prave ty koncovky "muz delal", "zena delala". Zase madarstina (na rozdil od nemciny) pripojuje predlozky na konec slov, napr. "skola" = "iskola" (cteno [iškola] - s se cte jako š), a pak "ve skole" je jedno slovo "iskolaban" - predlozka "ve" je "ban". Taky nezvyk.
Arabsky jazyky bych neradil mezi tezke vzhledem k tomu, ze slova maji docela prirozene zneni a napr. v Egypte na dovolene v hotelech poradaji v ramci animacnich programu kurzy arabstiny.
Osobne bych rekl, ze by docela problematicky by mohly byt cinstina a nejaky krovacky "mlaskani" (viz "Bohove musi byt sileni"
). Cinstinu usuzuju na to, ze kamarad, co se ji ucil, vypravel, ze jedno slovo se muze rict s ruznou intonaci a pokazdy to znamena neco jinyho, takze je to o hubu, co clovek rekne. Taky vypravel prihodu, ze nekdo v autobusu neco vypravel cinanum a prokladal to klasickym "eee". Tak se ho potom ptali, proc tam porad rikal to slovo "eee", ktere v cinstine neco znamenalo
).
Ten druhej znak znám, to je dioda :o)
Jinak ale albánština.
...Kdybychom na Zemi měli jiné druhy mluvících ras, bylo by zajímavé sledovat, jak jednoduché nebo těžké je domluvit se s nimi...Treba delfiny?
Oproti tomu, japonstina je docela snadna, kdyz nam nevadi, ze budeme burani - ucila jsem se ji z nudy na zakladni skole z knizky od Krouskeho a prislo mi to mnohem snazsi nez anglictina, francouzstina nebo rectina, do kterych jsem koukala soucasne.
Z toho, co jsem potkala, mi zatim prijde jako nejvetsi maso vietnamstina a korejstina. Vietnamstina kvuli nezvladnutelne vyslovnosti, korejstina vlastne taky, ale jeste se spoustou libustek navic - napriklad dvema radami cislic, a hromadou dalsich zaludnosti - treba povinnem numerativu ruznem pro ruzna slova (musite rict neco jako "dve hlavy psu" a jeste zvolit spravnou radu cislovek).
)
Znám akorát mutual exclusion, a díkybohu ne německy
Je mi ale taky jasné, že zanedbávám "drobnosti" typu historické předsudky, nucení naučit se daný jazyk, další studované jazyky apod.
Ale zrovna dneska jsem měl tu možnost vyslechnout velmi zajímavý rozhovor o jazycích -- krátký závěr? Žádný Němec ani Maďar před tisíci lety nenavrhoval svou slovní zásobu tak, aby byla nejhůře osvojitelná ze všech jazyků, jim to prostě přijde jako ten nejlepší způsob komunikace, stejně jako tobě ta divoká čeština. To, že někomu přišel cizé jazyk v době jeho učení jako nepříjemný je něco úplně jiného než složitost toho jazyka.

Bylo by lepší napsat semitské jazyky (arabština, hebrejština, aramejština atp.). Nebo je tu druhá možnost: jazyky psané arabským písmem. Tedy kromě arabštiny i perština, urdština, paštú atp. Ty ale spojuje opravdu jen to písmo (až na pár odlišných znaků).
V ankete neni cestina tomu bych dal hlas