Přijďte si zasprintovat na Djangu, jiném Python open-source projektu, nebo jen potkat ostatní vývojáře!
… více »Letos v říjnu se v Praze uskuteční hned několik konferencí. Odehraje se zde nově vzniklá konference LinuxDays. K ní se přidá čtvrtý ročník openSUSE Conference, dvanáctý ročník SUSE Labs conference a aby to nebylo málo, přidá se i první ročník Gentoo miniconf. A to vše ve stejné dny a na stejném místě.
… více »Hudba dokáže většině lidí přinést dobrou náladu. Proto je téma květnového openMagazinu audio. Existuje pro Linux zvukové studio, které milovníci hudby potřebují? Ano, květnové číslo obsahuje rozsáhlý článek o nastavení realtimového zvukového serveru. Ale nejen to. Přehrávat skladby lze v několika přehrávačích. Seznamte se s nimi. Až se sbírka rozroste, lze ji uspořádat programem, na to určeným.
… více »
Po více než týdnu se můžete podívat, jak jste wsi vedli v identifikaci válečných létajících strojů…
![]()
Lockheed SR-71 Blackbird: americké špionážní letadlo 60. let. Rychlost větší než Mach3, operační výška kolem 25km, Stealth technologie z něj na radarech činila malé bezvýznamné letadélko, ale to samozřejmě obvykle nemělo takovou rychlost
. Letoun nebyl nikdy sestřelen (snad nekecám). Teď trochu vykradu military.cz, rozhodně doporučuju jejich článek. Motory byly Pratt and Whitney J-58, konstrukčně kombinace proudové a náporové části, což bylo pro dané rychlosti a výšky nezbytné. Mezi rekordy stroje patří např. Rychlost ~3609km/h (tedy více než tisíc metrů za vteřinu!!), military uvádí, že prý jako mezní hranice pro Blackbirda se považuje Mach 4 a dostup daleko za hranici 30 km, což je skutečně maso na stroj konstruovaný v 50. letech!
![]()
Avro CF-105 Arrow: stíhací dokonalost zhruba o deset let starší Blackbirdu. Kanaďané se pustili do megalomanské famózní konstrukce v obavě z letů sovětských jaderných bombardérů přes severní pól. Projekt byl prakticky dokončen, ale tehdejší administrativa v čele s Johnem Diefenbakerem projekt v závěru skrečovala a nechala zničit všechny stroje. Dodnes se vedou vášnivé debaty, zdali se uskutečnil nepovolený testovací let, při kterém pilot prolomil nejen všechny požadavky kanadského letectva, ale také řadu rekordů. Spolu s letounem probíhal vývoj špičkového motoru Iroquois, který však byl skrečován spolu s Arrow. Je k vidění v leteckém muzeu v Ottawě.
![]()
Antonov An-225 Mrija: největší, nejšílenější, nejúchvatnější nákladní letoun světa. Sovětská výroba, sloužil i jako nosič pro raketoplán Buran.
![]()
Suchoj Su-47 Berkut: stíhač s negativní geometrií křídel, nepřekonatelnou manévrovatelností, vektorovým tahem motorů, zkrátka výstavní kousek ruské letecké konstrukce. Zkrátka se podívejte na video.
![]()
XB-70 Valkyrie: nadzvukový jaderný bombardér vyvíjený v 50. letech v USA s příslibem rychlostí kolem Mach 3. Jeho vývoj však byl pozastaven v důsledku informací o protiopatřeních na straně SSSR. Hlavním nedostatkem samozřejmě byla v podstatě nulová manévrovatelnost při dané rychlosti, což by činilo z Valkýry velmi snadný terč, dalším pak šílená cena kolem 700 miliónů dolarů. Ale to nic nemění na faktu, že to byl taktéž impozantní kousek techniky, snad až příliš připomínaný pozdějším Concorde
. Asi se sluší přihodit citaci od jistého Rosomaka: Při nadzvukových rychlostech je problém, že klesá vztlak a nepomáhá navýšení plochy křídla (tj. letadlo nemůže letět rychleji i když má potřebný výkon, což zvláště u hmotných bombardérů je problém) protože rázová vlna výrazně mění centrum vztlaku křídla - u delta křídla se výrazně posunuje vzad (tj. letoun padá na čumák + ztráta stability), proto nacházíme u těchto konstrukcí kachní křídla. První letadlo s využitím kompresního vztlaku bylo XB-70A - Valkyrie, kde skutečnost o kompresním vztlaku vyčetli v nějaké zapomenuté teoretické publikaci. Náklon konců křídel byl cca 24° pro rychlosti nad M > 1, až 65° pro rychlosti M = 3 (samozřejmě ve velkých výškách, na nízké výšky nebyla Valkyrie stavěná, což ji stálo existenci).
![]()
Rockwell B-1B Lancer: bombardér velkého doletu v současné době používaný americkou armádou. Dolet bez doplňování paliva je 12,000km
![]()
Tupolev Tu-160: nadzvukový bombardér s měnitelnou geometrií křídel. Pokud vám připadá jako nevlastní sestra B-1, pak jste na správné adrese. Dolet až 14,500km, dokázal tedy pokrýt takřka celé USA z území Sovětského svazu.
![]()
Lockheed C-5 Galaxy: vojenský nákladní letoun, vzletová hmotnost až téměř 380 tun, dolet téměř 10,000km, rychlost přes 900km/h.
![]()
Kamov Ka-50: sovětská bojová helikoptéra vyvíjená jako reakce na americký Apache. Vyznačuje se dvojrotorovou konstrukcí se skvělou manévrovatelností.
![]()
Sikorsky SH-60 Seahawk: námořní verze známého BlackHawk. Zde si vypůjčím citaci z military: Byly zavedeny výkonnější motory upravené pro námořní použití, automatické sklápění hlavního rotoru, rotorová brzda, sklápění ocasního pylonu, prvky pro udržení stroje na hladině začleněné do konstrukce draku, zjednodušený podvozek, posuvné dveře kabiny, záchranné zvedací zařízení a nepancéřovaná sedadla obou pilotů.
Tiskni
Sdílej:
SR71 - o tom jsem někde četl, že měl povrch křídel z něčeho jako vlnitý plech a na zemi z něj dokonce teklo palivo. Po vzletu se vlivem vysokých teplot povrch narovnal, díry v nádrži zacelily, proběhlo ještě jedno natankování a až pak se letělo do akce... ale co je na tom pravdy, to nevím...Je to pravda, vzhledem k rozdilum teplot v klidu a za letu to ani jinak neslo, proto byla take kompletne cela kostrukce trupu z titanu a oceli - teplota razove vlny je pri teto rychlosti kolem 300 stupnu, coz je na dural uz trouchu moc. Z toho duvodu se take do letadla pred startem natankovalo jen minimum paliva (jehoz cena byla kvuli komplikovanemu slozeni pry srovnatelna s cenou sladove whisky), zbytek se dotankoval az po ohrati trupu. Mimochodem, SR-71 nikdy nebyl plne pocitan jako stealth, i kdyz na mel jak geometrii trupu, tak cerny absorbcni nater. Pri plnem vykonu (v naporovem rezimu) totiz z motoru slehaly nekolikametrove plameny, ktere byly na radarech nebo infracerevenych detektorech velmi dobre patrne. Hlavni zbrani SR-71 byla spise rychlost a operacni vyska - v te dobe neexistovalo nic, co by ho dokazalo setsrelit, snad s vyjimkou antiraket.
Jeho dřevěná konstrukce potažená plátnem byla pro německé radary téměř nezachytitelná
Navíc mohl několik kilometrů klouzat, a dostat se úplně neslyšně nad cíl
Ale aspoň takový půlbod.
Letoun nebyl nikdy sestřelen (snad nekecám).
Myslím, že byl a to v Jugoslávii díky českým (přes Rusko přeprodaným) radarům Tamara. Pokud se nemýlím.
nepoznal bych jen Avro CF-105 Arrow, Tupolev Tu-160 a Lockheed C-5 Galaxy
Tupolev Tu-160: nadzvukový bombardér s měnitelnou geometrií křídel. Pokud vám připadá jako nevlastní sestra B-1, pak jste na správné adrese.Jenom taková historická poznámka ... Sověti toho "oprali" mnohem více, než jen B-1. Jednou z nejvíce do oka bijících kopií je jejich Tu-144, který kopíroval jeden z vývojových plánů na Concorde, další známou kopií je pak raketoplán Buran (ten ale vystužili vlastní raketou Eněrgija, která se v rámci tradice "udělejme to velký" stala nejsilnější raketou planety). Ono když se to tak vezme, Sověti měli zkušenosti s kopírováním už od konce druhé svetové války - jejich první Jakovlevy v sobě měly motory Říšské produkce JUMO, které předtím poháněly Me-262. Možná by stálo za to jednou sepsat kompletní seznam Sovětských kopií a poslat jej OSA
Nebo udělat Avataří speciál rozeznejte originál a kopii?
Jinak ty poslední Avataří speciály se mi moc líbily, díky moc a jen tak dál!
No kopie asi ne, ale každopádně byla vyvinutá jako odezva na Mig-25 (protože ten prostě neměl v té době konkurenci a Američani si to dobře uvědomovali).
Otazka: Opravdu Soveti vse kopirovali? Ja mam za to ze byli vzdy pred americanama.Jak ve vyvoji draku letadle tak i ve vyvoji helikopter. O elektronickem vybaveni nevim tam bych sazel asi na americany.Jak v cem. Treba v raketach jsou pre Americanama v urcitych ohledech dodnes (bez ruskych lodi by byla ISS nahrana), dokonce Americne pouzivaji licence ruskych raketovych motoru. U letadel to bylo jak v cem - kdyz nekdo neco udelal jako prvni, druhy to hned pouzil take. Rusove ale meli vic spionu, kdezto Americane meli vetsinou jen snimky z letadel nebo z prehlidky na Rudem namesti. Treba u Concorde meli Rusove uz cast prace hotovou (pro vojenska letadla), kridlo s dvojtou deltou (take zvane "goticke") zkouseli v zmensenych verzich na upravenem Migu-21. Informace ziskane spionazi jim ale umoznili spoustu veci primo okopirovat, aniz by je museli sami resit a naopak vedeli, cemu se maji pri vyvoji vyhnout obloukem (napr. koncepce motoru). Nektere veci obesli uplne jinou metodou - problem se stabilitou v nizke rychlosti vyresili pridanim prednich pomocnych ploch ("vousu"), problem s brzami pomoci brzdneho padaku. Dokonce dostali letou do vzduchu o tri mesice driv, protoze nemuseli resit problemy s logistikou (vsechno delala jedna tovarna, kdezto u Concorde byl pomalu "kazdy pes jina ves" a pro Francouze a Anglicany jsou pry vzajemne hadky temer narodnim sportem
). Jedine, v cem zalostne selhali, byla avionika, proto take jeden Tu-144 spadl na letecke show v Parizi - pri pokusu vybrat narocny manevr se stroj rozlomil a jeho trosky spadly na domy pobliz letiste a zabily nekolik lidi.