Něco málo o Mikovi a Isaacovi

22.8.2008 19:09 | Přečteno: 949× | Isaac Asimov | poslední úprava: 7.9.2009 13:59

Doufám, že jste si ty více než dva týdny beze mne užili, dnes tu opět trochu zaberu místo. Rád bych jej věnoval dvěma velikánům ve svých oborech. O jednom jsem ještě nepsal, ale jistě nebudu sám, kdo jej mnohokrát slyšel a ještě mnohokrát uslyší. Druhému jsem naopak věnoval již poměrně hodně prostoru a pokračovat v tom budu i nadále.

Řeč bude o skladateli Miku Oldfieldovi a mém oblíbenci, Isaacu Asimovovi. Nejprve ale Mike, který se mi právě teď dere do uší.

Mike Oldfield

Jsou to dva dny, co jsem v šoku zjistil, že před půl rokem vydal nové album s názvem Music of the Spheres. Zprávy jej většinou označují za první klasické album a zejména za vynikající dílo. Mimo jiné se v UK Classical Chart dokázalo vyhoupnout na první pozici, což Mikea nepotkalo už zatraceně hodně let. Inu což, při pohledu na ty stocky a stovky korun odvedených na autorském poplatku z papírů/tiskárny, CD/DVD disků, pevných disků a bůhvíčeho všeho jsem se s tím nijak nes*al a album během pár minut stáhnul, samozřejmě pevně rozhodnut, že pokud se mi bude líbit, bez ohledu na legalitu stažení jej buď koupím, nebo v případě nelíbení smažu.

Hned od prvních tónů mi bylo jasné, že tohle není typický Oldfield. Není to ani typický Oldfield let posledních, jehož alba jako Tubular Bells III nebo Tras Lunas jej odchýlila od správné cesty a moc se nepovedla (přestože špatná nebyla). Už úvodní skladba Harbinger dala jasně najevo, že Mike je zpátky silnější než kdy předtím a celá první polovina alba ve mě nadále vyvolávala údiv nad tím, co dokázal vytvořit za naprosto famózní věc. Teprve ve druhé polovině trošičku dech došel (ale jen minimálně, možná jsem si jen přivykl na neobvyklost této hudby), ale až do samého závěru to prostě nemá chybu.

Seskládání jednotlivých částí dohromady má typicky Oldfieldovskou logiku, která místy na pár vteřin vyvolá dojem, že to nějak slábne, aby najednou přišel výrazný zlom. Mike silně těží z co nejvyšší dynamiky, kterou vůbec lze na CD dostat a to je ku prospěchu alba. Rytmus se také v průběhu výrazně mění, udržuje vás neustále v napětí. Nebudu se dál rozplývat, kdybych neměl neaktivní last.fm, pochopili byste z mého profilu, že mi album musí po těch mnoha a mnoha posleších už lézt krkem. Není tomu tak. Tohle se ti Miku zatraceně povedlo. Příští týden beru do ruky ~270 Kč (!) a Music of the Spheres kupuji. Ostatně Oldfieldových věcí máme na lisovaných originálech hromadu (prakticky vše), takže by byl hřích začít jen sosat MP3, nehledě na nízkou cenu alba.

Ještě ale drobný dodatek. Opět jsem malinko googlil, takže vás třeba bude zajímat, že Mike mimo jiné používá Fruity Loops Studio. Všimněte si také 30palcového LCD NEC a zejména anti-RSI řešení myši, které naprosto nemá chybu, je anatomicky vyladěno pro uživatele a nezatěžuje ani při dlouhodobém používání šíjové svalstvo. Velmi zajímavé, stejně jako krátké video na amazonu.

---

Isaac Asimov

K Asimovovi se vracím opět po jisté době, ale protože už ve svém blogu pomalu ztrácím přehled, nejprve malý seznam toho, kde jsem o něm již něco psal:

• 8.4.2008: Ještě k Isaacu Asimovovi…
• 6.4.2008: Chybí mi Váš humor, drahý profesore. Už 16 let
• 22.6.2007: "Ajbíem", "Ajsak" a princip antipadajícího hovna

Pokud propátráte na internetu dostupné fotografie, tak zjistíte zajímavou věc. Asimov v průběhu desetiletí (zcela samozřejmě) používal mnoho zařízení pro psaní svých textů. Pokud pomineme počátky s tužkou a papírem, pak musel zákonitě průběžně přecházet přes několikero mechanických strojů (nemám pochyb o tom, že od IBM, která byla v USA v 30's až 80's z hlediska obecného povědomí v podstatě dominantní firmou) až po elektronický (nebo elektrický? psací stroj IBM Selectric III, až se nakonec z velké části přesunul k textovému procesoru a počítači od RadioShack.

Věřím, že kdyby předčasně nezemřel, pak pokud by mu odešel Selectric tak, že by nešel opravit, ještě stále by si i na počátku devadesátých let pořídil psací stroj. Přeci jen to má jisté kouzlo, zejména pokud je to způsob, na který jste navyklí více než půl století (a že na stará kolena se zvyky mění velmi těžk, spíše vůbec).

A co myslíte poté, až by mu odešel osmibit od Radioshack? Já bych to viděl na Macintosh s laserovou tiskárnou. I Asimov sám se vyjadřoval v tom duchu, že odevzdávané rukopisy musí mít jistou štábní kulturu a škrtance či korekce bílým nátěrem tomu na kráse nepřidají. Proto posléze psal kratší texty a druhé verze svých rukopisů přímo v textovém procesoru a tisknul na tiskárně s typovým kolečkem (tedy nikoli jehličkovka nebo tak něco, ale víceméně elektrický psací stroj bez klávesnice, který dostával texty z počítače). I pro jeho Selectric byla celá škála typových koleček.

Na Macintoshi by jistě tehdejší jednoduchý WYSIWYG textový editor postupně ovládl a byl spokojen. Spíše by ale byl zajímavý pohled na dobu dnešní. Pomiňme, že v tuto chvíli by Asimovovi bylo 88 let, i v tomto věku mnozí píšou, hrají ve filmech, nebo skládají hudbu.

V čem by tedy Asimov psal dnes? Microsoft Word 2007, Openoffice Writer, AbiWord nebo něco úplně jiného? Seděl by ve Windows, Mac OS X, Ubuntu, nebo některý z potomků/nástupníků Amiga OS? Upřímně, ani v nejmenším si to nedovolím odhadovat.

Každopádně zpátky k myšlence, kterou jsem chtěl rozebrat a odskočil si do roviny spekulací. Asimov psal za svůj život na mnoha a mnoha zajímavých zařízeních, ale jistě pro ně bude shodný jeden faktor: každé z nich mělo unikátní klávesnici. Ať již rozložením, profilem stisku kláves, nebo jejich velikostí/výškou. Mechanické versus elektrické stroje, tam je to neoddiskutovatelné. Ale i Selectric se musel od RadioShack TRS o něco lišit (byť jen minimálně, oba stroje měly shodné rozložení klíčových kláves.

Řešil toto Asimov? Nikoli. Prostě kdysi koupil poctivý stroj od osvědčené IBM (Selectric III se vyráběl od roku 1980) a když posléze nafasoval od redakce jistého počítačového magazínu osmibit od TSR, prostě jej používal. ani sám prakticky nevěděl, že existují jiné, že by mohl porovnávat desítky jednotlivých aspektů a vybrat si ten nejlepší z nich.

A tento přístup skutečně funguje. Kupříkladu tento text píši na Chicony 2961, což je zcela klasická klávesnice, kterou bude znát drtivá většina z vás. Ale „na hraní“ tu mám bezdrátová set Logitech. Rozložení klasické, ale spodní řada kláves zkosená, enter „německý“ ale zejména jiné proporce. Funční klávesy jsou vzdáleny více, stejně tak mezera od kurzorových kláves či numerického bloku je jiná.

I výškový profil je řešen jinak, zkrátka z hlediska návyků je to velmi odlišná klávesnice. Kromě toho bych na ní našel i další negativa, jako ne-moc pevné nožičky (tenký plast, nevydrží bušení pěstí, ale to už dávno naštěstí neprovozuji ) a zdrsněný povrch, který se rychle ošoupe a na černé se ty protlačeniny budou hodně lesknout. Pamatujete mechanické stroje Consul? jejich plast se prakticky vůbec neošoupal, zaprvé byl v základu hladký, ale hlavně to nebyla tato megalevná výroba (na obranu ale nutno říci, že i ta Chicony celkem rychle mizí ).

Nicméně pokud vypnu ty části mozku, které by nejradši rejpaly do všeho, co nevoní (to je nemoc z povolání), pak musím říci, že jsem si na tuto odlišnou klávesnici dokázal zhruba během hodiny standardního psaní (nějaký ten kilobajt textu) v poklidu zvykl. Nevadila mi nižší hmotnost, gumové podložky ji drží na místě a nožičky v okrajích těla udržují stabilitu. Naopak jsem ocenil bezkabelové provedení, byť u věci, se kterou se prakticky nehýbe sám nechápu, jak je to možné. Ale tak nějak mám z této bezdrátové klávesnice větší pocit volnosti. Totéž platí i o myši, ale ta bohužel výrazně ztěžkne po vložení dvou AA baterek, které jí navíc dávají hodně blbě umístěné těžiště. Nicméně myš je podružná, ta mě nezajímá. Ani Razer DiamodBack mě nenadchnul, má takové divné výkroje a po té Razerovské hliníkové podložce klouže až moc snadno, nic pro mě.

Jinými slovy: stačí vypnout jistou část mozku a je v podstatě jedno, že místo mého oblíbeného "amerického" enteru mám najednou "německý", i to, že klávesnice jinak zní. Samozřejmě mnohé rituály nelze nahradit, rozvíjejí fantasii a vcítění se do toho, co chce člověk na klávesnici vytvářet za hodnoty, ale jakmile se přeškolí na nový model, je opět ve starých kolejích. Jde to, dodnes jsem to nevěděl, potřeboval jsem bezdrátový Logitech, aby mi ukázal správnou cestu (jak odporné, Logitech přece nemám rád!).

Hergot zase jsem přiliš odbočil! Zpátky k tématu, tedy Asimovovu textovému procesoru. RadioShack uvedla svůj TSR-80 Model II na trh v roce 1979. Jednalo se ve firemní linni o zcela nový stroj, nikoli potomek předchozí generace. Šlapal s procesorem Zilog Z80A na 4 MHz, vedle 12palcové čb obrazovky s „rozlišením“ 80x24 znaků se usmívala 8palcová disketovka pro 500kB diskety.

Byl to klasický osmibit s 32, nebo 64 kB RAM, dvěma sériovými porty, Centronics pro tiskárnu a běžel na něm TRSDOS-II operační systém a samzořejmě BASIC.

Tandy prodávala i našlapanou verzi s třemi dalšími 8" disketovkami a 8,4MB harddiskem (!). A jestli se web nemýlí, 32/64kB verze se prodávaly za 3450, resp. 3899 USD. A kde byl dolar tehdy!

Textový editor se jmenoval Scripsit a podporoval potřebné věci jako odstavce, různá řádkování atd. Na svoji dobu celkem promakaná věcička, vždyť se musela vejít do 32 kB RAM a výkonově šlapat obstojně na 4MHz 8bit procesoru.

http://oldcomputers.net/trs80ii.html
http://en.wikipedia.org/wiki/TRS-80        

Obrázky

Komentáře

[jyrki]

Pokud jde o Oldfielda, jeho popove desky typu Discovery, Five Miles Out nebo Crises nebyly spatne, ale samozrejme jde o umelce jehoz opus magnum je jeho prvotina Tubular Bells. Zejmena jeho snahy od dob Tubular Bells III pusobily spise trapne. Proto me zaujalo hodnoceni noveho alba. Poslechneme, uvidime, uz jej stahuji...

[xergic]

Jestli je Five Miles Out podle Vás popovým albem, tak se takovým názorům vůbec nedivím... Že by byl nakonec Taurus II popovou skladbou? No né :D

A pokud jde o TBIII, tak to řadím k jeho lepším albům. Proč? Jednak je to další variace na klasické TB a taky jsou tam další výborné hudební nápady - ať už je to Outcast, Serpent Dream nebo Top of the Morning. A komu se to nelíbí, ať si poslechne Amarok třikrát za sebou ;)

[jyrki]

Ne, samozrejme Taurus II neni popovou skladbou, to album je ale pro me zacatkem Oldfieldova prechodu k popu, ktery je vice zrejmy na Crises a jeste vice na Discovery. Nicmene i tato alba obsahovavala kompozice v duchu rozvijeni predchozi Oldfieldovi tvorby.
Jenze se bavime o 80.letech a ta se svym zpusobem podepsala na kazdem umelci.
Nicmene to neustale vraceni se k motivu Tubular Bells je pro me jen vyrazem Oldfieldova zoufalstvi prekonat sve opus magnum. TBIII se mi opravdu nejak vyrazne nelibila, novou desku hodnotit zatim nebudu, protoze ji zatim nemam moc naposlouchanou a nechci se unahlit...

[krab1k]

Sice žádný znalec Oldfielda nejsem, ale tohle album považuji za jedno z jeho nejlepších. A pokud půjdou další ve stopách tohoto, tak se máme ještě na co těšit.

A teď mě omluvte, jdu si ho pustit ještě jednou.

[Acci]

Díky moc za tip na Mike Oldfield, jsem hudební barbar, takže jsem ho do teď neznal, ale jeho nové album je asi nejlepší hudba, jakou jsem kdy slyšel. Ještě jednou díky, snad si pořídím i dobrovolné předplatné na CDR ;).

[David Ježek]

není zač

[Lukáš Kotek]

Máme stejné oblíbence Music of the Spheres je výborné album, koupil jsem ho přes Amazon hned jak vyšlo. Po lehce rozporuplném Light and Shade je to něco na co jsem opravdu toužebně čekal.

[Grunt]

Možná by nebylo od věci připomenout kdo měl u tohoto alba na starosti orchestrální aranžmá, produkci a byl dirigent. Vědět to, tak sosám hned.

[Grunt]

Jinak také vydal, není dávno, řekl bych docela zajímavé Album.

[Milan Vít]

Cožé? Tubular Bells III se dá označit jako „odklon od správné cesty”? A od jaké cesty vlastně? Každopádně, netušil jsem, že názory dvou posluchačů Oldfielda můžou být tak neskutečně odlišné

BTW, Tres Lunas nebo Tr3s Lunas, ale ne Tras Lunas

[TM]

Musím se přihlásit jako fanoušek Isaaca Asimova. Zrovna mám, už ani nevím pokolikáté, rozečtenou knížku Roboti úsvitu (před tím Ocelové jeskyně, Roboti a impérium a další a další... :) ). Docela by mě zajímalo, jestli napsal ještě něco co neznám.
Když jsem měl nedávno o dovolené trochu času, vrátil jsem se k 20 let staré antologii Roboti a androidi, kde je od Asimova také pár dobrých povídek...

V souvislosti s tou antologií ještě jedna zajímavost. Když jsem ji kdysi dávno četl poprvé, zaujala mě tam také povídka o umělé inteligenci v počítačovém červu - Valentina - tenkrát jsem byl ještě student a ta povídka pro některé z nás byla málem kult - bylo vidět, že autor ví, jak fungují počítače ) (zná ji tady někdo ?). Teď když jsem se k ní vrátil mě napadlo vypátrat na Internetu jejího autora (vznikla v r. 1984). Bylo to překvapivě snadné: http://en.wikipedia.org/wiki/Marc_Stiegler
http://www.skyhunter.com/

Těm mladším už ta povídka možná nic neříká, ale pokud se opravdu zajímáte o sci-fi, počítače a vše kolem, přečtěte si ji. Antologii Roboti a androidi lze občas koupit i dnes třeba na Netu v aukcích.
Napadlo mě povídku naskenovat (hodila by se na tento web), jenže pravděpodobně ještě dnes platí autorská práva - nejen autora, ale pokud byste ji nechtěli v originále, možná by to nebylo čisté ani vzhledem k překladu od V.Kajdoše (ten už pokud vím ale bohužel nežije).

[David Ježek]

Roboti a androidi někde v útrobách rodinné knihovny máme. Až se k tomu dostanu, mrknu, díky za tip. Nicméně přihodím polínko, kdysi dávno jsem četl také jakousi počítačovou "virtuálně realistickou" záležitost od A.E.van Vogta. Taktéž skvělý autor.

[Martin B.]

Tu sbírku jsem taky kdysi četl. Právě v ní jsem se poprvé setkal s povídkami Isaaca Asimova a na Valentinu si taky pamatuji, ale bylo mi tenkrát asi tak 13, takže jsem ji nemohl úplně docenit. Asi si ji dneska prečtu zase Btw krome Marca je jako autor uveden i Joseph H. Delaney, který už také nežije.

Jinak hezký přehled, co u nás od Asimova vyšlo, je k nalezení zde: scifibaze.wz.cz/Autori/AutorA/AsimovI.html

[David Ježek]

bohužel je to jen zlomek toho, co asimov napsal. já osobně bych si kupříkladu rád přečetl jeho průvodce biblí, gilbertem&sullivanem či shakespearem, ale to tu člověk v životě nesežene. ale stejně si myslím, že nejlepší kniha, kterou asimov napsal, byjo "I. Asimov: A Memoir" .

[abc]

No, ja jsem byl u Oldfielda dlouho docela mimo, ale tak nejak posledni dobou nabyvam pocit, ze Oldfield si hodne rad s hudbou hraje, zvlast s kytarama. Zda se mi (a mozna to nekdo bude vyvracet a nebudu se hadat, protoze takovej odbornik na MO nejsem), ze TB2 je takovej vycuc toho, co bych nazval typickym Oldfieldem. Osobne me moc neberou sklady, ktery nahral se zpevakama (dalo by se rict POPove?), ikdyz nektery jsou taky hezky. Ale proste Hergest Ridge, Ommadawn, Amarok, proste instrumentalni hudba je podle me klasickej Oldfield. Proste si dokaze perfektne pohrat s hudbou. Prestoze (jak se mi zda) obcas vyuziva jedno tema vicekrat, dokaze ho zahrat vzdycky dobre. Fakt skvele nahral napr. In Dulci Jubilo, nebo i ten Blue Saloon (tusim je to ta ala country).

Koukam, ze taky vydal jeste Light&Shade, tak na to taky mrknu.

No, je to zajimavy, ze se MO vraci k zacatkum. Moji dalsi oblibenci to ted delaji taky (Erasure se vrati zase zpatky k hodne syntetickym zvukum; Jarre po Metamorphoses se Teo a Tea taky dostal k hodne syntetickym), proste parada:)

[oliver]

No tak já jsem se k Oldfieldovi dostal už v 80. letech a to právě díky albům Five Miles Out a Crises (někdo je tady označil za popové, nakonec proč ne...), která jsou dodnes pro mě kultovní a podle mého skromného názoru patří k jeho nejlepším. Líbí se mi na nich právě ta hudební pestrost, trochu popu, folku a především rocku, kterého se u současného Oldfielda tak zoufale nedostává. I když klasická hudba na albu Music Of The Spheres se zařadila mezi tvůrcovi lepší kousky. Někomu zase a podle názorů velké části Oldfieldových fans příjde kultovní Amarok, který já moc nemusím. A to je to, co z Oldfielda dělá neskutečně originálního umělce, který svým pestrým dílem osloví téměř každého. Za jeho nejlepší alba považuji (řadím chronologicky): Ommadawn, Exposed (živá nahrávka jeho prvního evropského turné, kde najdeme celé Incantations a Tubular Bells), Platinum, QE2, již uvedené Five Miles Out a Crises, Tubular Bells II, Voyager, Tubular Bells III, Guitars, The Millennium Bell a Music of The Spheres. Co vy na to?

[David Ježek]

sice jsem některá z těch alb už léta neslyšel, ale ano, souhlasím s tebou. právě variabilita je oldfieldovou silnou stránkou.