Přijďte si zasprintovat na Djangu, jiném Python open-source projektu, nebo jen potkat ostatní vývojáře!
… více »Letos v říjnu se v Praze uskuteční hned několik konferencí. Odehraje se zde nově vzniklá konference LinuxDays. K ní se přidá čtvrtý ročník openSUSE Conference, dvanáctý ročník SUSE Labs conference a aby to nebylo málo, přidá se i první ročník Gentoo miniconf. A to vše ve stejné dny a na stejném místě.
… více »Hudba dokáže většině lidí přinést dobrou náladu. Proto je téma květnového openMagazinu audio. Existuje pro Linux zvukové studio, které milovníci hudby potřebují? Ano, květnové číslo obsahuje rozsáhlý článek o nastavení realtimového zvukového serveru. Ale nejen to. Přehrávat skladby lze v několika přehrávačích. Seznamte se s nimi. Až se sbírka rozroste, lze ji uspořádat programem, na to určeným.
… více »
Každý, kdo kdy zareagoval na nějaký spam od Martina Ludvíka a prohodil s ním pár slov, nemohl neminout jeho zprávy z měsíců posledních…
Stručná rekapitulace je jednoduchá: zatímco Martin Ludvík byl vydavatelem prvního herního časopisu (dnes se tomu říká odporným slovem „magazín“) Excalibur a patří mu tak místo v síni slávy, současná realita je hodně jiná, než jakou se jí snaží prezentovat.
Před několika měsíci obeslal spamlist zaregistrovaných lidí (typicky těch, co si kdysi u něj něco objednali, v mém případě to bylo doplnění sbírky o nějaké staré Excalibury) s informací, že to chce znovu rozjet, přemýšlí o koncepci, bude shánět redakci, vítá podněty. Mail jsem tehdy nechal asi měsíc uzrát, byl psán hodně "SUPER.CZ stylem", ale i tak ve mě hlodal červíček (touha zjistit, jak se to pohnulo) a tak jsem panu Ludvíkovi odepsal superdlouhou odpovědí.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, byla taktéž velmi výživná, evidentně tedy nad věcí uvažoval. Jenže z ní bylo znát, že tak trochu vše staví na vodě, na obláčcích zoufalých nadějí, vzpomínek na legendy minulého tisíciletí a silně naivních představ o tom, jakou váhu má u dnešní generace hráčů značka Excalibur. A tady se mi hodí jedna veselá vsuvka.
Na letním srazu, co jsme ze střední školy po devíti letech uspořádali, vypadl z mého souseda v lavici, velmi inteligentního chlapíka se skvělým smyslem pro humor, jeden zajímavý postřeh v tomto duchu: „Tyvole, to bys nevěřil, pro starší dceru a její spolužačky jsem normálně starej dědek.“. Podotýkám, že dceři je 14, jemu 28 (a fakt jí neměl ve 14 „přišel k ní“ jinou než biologickou cestou, to sem ale nepatří).
Chápete to sakra pane Ludvíku? TOTO jsem Vám v mailu psal. Pro dnešní generaci, která je ve věku, kdy my hltali Excalibur čísel cca. ±14 vůbec nic neznamenáte ani vy, ani Excalibur. Ti znají Score a Level a podobné časopisy. Neznají Anastasova, neznají Eislera, Neznají Ladru, možná jen trochu znají Rybku, ale to je vše. Oni Excalibur nepotřebují.
A kromě Ladry se ani jedním z nich chlubit nemůžete, Andrew+Ice odešli z Ex po 20. čísle a teprve poté, kdy nebyli brzděni ve svém rozkvětu, se začaly psát legendy, příběhy z doby dvou vynikajících redaktorů, kteří byli něco více než jen recenzenty her. Příběhy z doby, kdy recenzi kromě nich nemohlo napsat dalších tisíc bloggerů a dát to na internet, příběhy z doby, kdy každé Mamoulianovo slovo bylo odříkáváno jako jedenácté a další Boží přikázání, doby, kdy Anastasovy Eislerovy literární skvosty mladí muži poskvrnili svým spermatem v absolutní agónii z pouhého čtení o hrách, které ještě nebyly na světě.
Tyto doby se nevrátí. Doba se změnila, tisícový kšeftík party nadšenců kolem her se změnil v multimiliardový byznys poháněný prostým chtíčem po zisku, hry samy trpí pod okovy hardwarových společností a ohraná klišé jim vládnou v letech posledních. Revoluční koncepty se vytratily již dávno, snaha po maximální atmosféře, která teče z monitoru s každou další minutou stále více a více je pryč, vše nahrazují podivná technologická poupátka a pozlátka.
Excalibur je bezesporu legenda. Legenda, která byla před mnoha lety za nešťastných okolností pohřbena do hromadného hrobu ztráty vkusu a inteligence. Nechte ji tam prosím jednou provždy odpočívat. Legendu nelze vzkřísit, legendu nelze reinkarnovat, legendu lze pouze exhumovat, napojit znovu na přístroje, ale duch, který tvoří její podstatu je pryč a již se nikdy nevrátí…
Tiskni
Sdílej:
) jistě už dávno rád obětoval.