Přijďte si zasprintovat na Djangu, jiném Python open-source projektu, nebo jen potkat ostatní vývojáře!
… více »Letos v říjnu se v Praze uskuteční hned několik konferencí. Odehraje se zde nově vzniklá konference LinuxDays. K ní se přidá čtvrtý ročník openSUSE Conference, dvanáctý ročník SUSE Labs conference a aby to nebylo málo, přidá se i první ročník Gentoo miniconf. A to vše ve stejné dny a na stejném místě.
… více »Hudba dokáže většině lidí přinést dobrou náladu. Proto je téma květnového openMagazinu audio. Existuje pro Linux zvukové studio, které milovníci hudby potřebují? Ano, květnové číslo obsahuje rozsáhlý článek o nastavení realtimového zvukového serveru. Ale nejen to. Přehrávat skladby lze v několika přehrávačích. Seznamte se s nimi. Až se sbírka rozroste, lze ji uspořádat programem, na to určeným.
… více »
Další část dluhu splacena, po první Nadaci jsem právě dohltal Nadaci a říši…
Děj pochopitelně navazuje na první díl, ale způsob, jakým se od té doby mladý Asimov vypsal, je neskutečný. Na pouhých 220 stránkách (to berte s rezervou, text v reálu působí nejméně o polovinu delší!) postupně graduje období definitivního úpadku a posledních bojů Říše, aby se vynořil nový neporazitelný protivník, který … ne, nebudu spoilerovat.
Gradace děje na posledních 50 stránkách je naprosto bombastická, text vás doslova pohltí takovým způsobem, že věci, které byste normálně při čtení domýšleli, nebo o nich alespoň uvažovali jako o možné variantě děje, vás ani nenapadnou, načež vám je Asimov v závěru knihy vpálí do obličeje s ohlušující vervou.
Kniha končí v momentě velkého zoufalství doprovázeného jasným svitem vzdálené naděje upírané k Druhé nadaci kdesi v neznámých končinách opačné strany galaxie. Opět přichází onen jev, kdy po přečtení posledního slova Nadace a říše autor doslova nutí okamžitě popadnout Druhou Nadaci a hned pokračovat. Je to nádherné, skvěle napsané, je to zkrátka Asimov. Pokud jsem u prvního dílu psal, že nejde ani tak o scifi, nyní trochu ze svého tvrzení ubírám. TOHLE je přátelé scifi jak má být mísící v sobě klasické povídkové principy, hard sf i space opery první poloviny minulého století. Do přečtení této knihy, ještě v její třetině, jsem zastával názor, že jsem od Asimova četl i lepší věci a že celá trilogie Nadace je přehypovaná. To ale vzalo za své. Již nyní, před přečtením třetího dílu trilogie hlásám do světa: lepší klasické sf jsem nečetl, hodnocení je oprávněné, stejně jako nejcennější udělený Hugo v historii této ceny vůbec.
Hodnocení: 98% (nechávám si rezervu pro další díl i trilogii jako celek)
Jen tak mezi řečí, při čtení druhého dílu trilogie vám plně dojde, co Asimov myslel tím, že "hvězdné války jsem viděl a Lucas tak vykrádal moji Nadaci". Ano, skutečně ta podobnost je více než náhodná a je to docela ostuda, zvláště když si k tomu člověk přičte loni shlédnutý Kurosawovův film Skrytá pevnost.
Podobnosti by se pak trochu paranoidně našly jistě i jinde, třeba "sensorický syrinx" (či jak se to přesně jmenovalo) v Nově od Samuela Ray Delanyho (1968) až nápadně připomíná vizisonor z Nadace (1952).
Tiskni
Sdílej:
Je fajn zažrať sa do deja a prečítať celú knihu za pár hodín, ale ja mám vždy potom taký blbý stav po dočítaní knihy, že chcem viac a viac a ak nie je pokračovanie, tak je to už problém
Na gympli áno, to som bol schopný čítať dlhú knihu aj do rána, ale teraz už čítam len pri jedle, pred spaním a v metre. Celkovo tak 10 strán za deň
Ale je to fajn, aspoň budem mať stále čo čítať. Zvlášť keď sa to skombinuje s mojou schopnosťou po pol roku kompletne zabudnúť, že som vôbec tú knihu mal v ruke
Nemá někdo elektronickou verzi v angličtině? Českou jsem kdysi přečetl na dovolené a tak bych si to zopáknul v English version, pro údržbu mé již chabnoucí znalosti angličtiny.