Přijďte si zasprintovat na Djangu, jiném Python open-source projektu, nebo jen potkat ostatní vývojáře!
… více »Letos v říjnu se v Praze uskuteční hned několik konferencí. Odehraje se zde nově vzniklá konference LinuxDays. K ní se přidá čtvrtý ročník openSUSE Conference, dvanáctý ročník SUSE Labs conference a aby to nebylo málo, přidá se i první ročník Gentoo miniconf. A to vše ve stejné dny a na stejném místě.
… více »
Tentokrát jsem na San Francisco Chronicle archívu narazil na další zajímavý článek související s Isaacem Asimovem, který mi doufám trochu spraví reputaci mezi některými z vás.
Takže tedy, úvodem, než se dostanu k tématu, trocha faktů.
Robyn Joan Asimov, nar. 1955, je mladším dítětem a dcerou Isaaca Asimova. Je poměrně známo, že spolu s otcem měli velmi dobrý vztah (ač Robyn neměla kupříkladu na svém otci ráda jeho časté a neotřelé flirtování se ženami - myslím že jsem tu psal o skvělé historce, kterak si Asimov dopisoval koresponďákem s jistou ženou (redaktorka či tak něco) a jednou jako obvykle zakončil svůj koresponďák dvojsmyslnou narážkou. Přišla mu poté odpověď ve stylu "Milý Isaacu, již mnoho mužů mi dělalo nemravné návrhy, ale ještě nikdo na koresponďáku" 
), postava Wandy Seldonové z Nadace je založena na tomto děvčeti. V současné době je kromě jiného jakýmsi morálním správcem dědictví svého otce, spolu s jeho druhou manželkou Janet Asimov. Následující text je rychlým překladem jejího článku sepsaného po shlédnutí filmu Já, robot [2004], s Willem Smithem v hlavní roli.
---
Pro všechny loajální fanoušky sci-fi a Isaaca Asimova je jediná věc více znepokojivá než roboti útočící na lidstvo - porušení prvního zákona robotiky - a to natáčení "Já, robot" zaměřené čistě na hnědou kůži Willa Smithe ve sprše, ale ne na Bridget Moynahan [pozn.: hraje v Já, robot Dr. Susan Calvinovou], jak by Asimov preferoval.
Každopádně světová většina nejvíce oddaných fanoušků Asimovových má ve skutečnosti ráda tento letní blockbuster založený na knize příběhů o robotech z roku 1950. Tím jsem si jistá, protože já jsem takový fanoušek a Isaac Asimov byl můj otec. Věřím, že jemu by se tento film také líbil.
Ale podívejme se na to jasně: film se od knihy odchyluje v mnoha směrech.
Já, robot bylo devět příběhů, které adresovaly otázky, jež můj otec rád zvažoval: Mohou si stroje být vědomy své existence? Mohou mít takové vnímající bytosti morálku? Mohou být korumpovány? A kde jsou limity jejich vlastních zákonů? Mohou intrikovat? Klamat? Ukazovat empatii? Nebo dokonce lásku?
Jako hloubavý futurista, jakým byl, si můj otec nikdy nepředstavil, když psal Já robot, že ve 21. století si tyto otázky budou jeho čtenáři klást u vysoce stylizované hollywoodské akce se speciálními efekty.
Mnoho čtenářů majících obavy o "dobrého doktora" se mohou bát, že to poškodí jeho památku.
Můj otec rozuměl dobře, jak libovolná deviace od toho, co je důvěrně známé a působící jako správné, mlže budit podezření. Lidé z příběhů mého otce byly právě davy takových skeptiků - lidé bojící se robotů a konající vše co mohou aby zabránili koexistenci s nimi. Byla to perspektiva, kterou můj otec znal důvěrně. Stejný může, který literárně posílal hvězdné lodě na cesty skrze prostor a čas, nelétal letadly [pozn.: Asimov se bál létat letadlem]. A odmítal používat osobní počítač. (Když mu jedna počítačová firma konečně poslala k vyzkoušení svůj produkt, můj otec jim triumfálně volal, že stroj vůbec nefunguje. Okamžitě vyslaný opravář v obýváku mého následně připojil napájení do zásuvky. [pozn.: více viz. můj starší blogpost.].
Avšak můj otec miloval své roboty a měl tendenci dát jim benefit pochybností (neříkal mi Robbie jen tak pro nic). Z mého pohledu jsem byla bezmezně milující, oddaná dcera, která časem cítila divoce ochranářskou vůči němu. Můj otec tuhle moji část miloval a dlouhá léta po jeho smrti se tato role vyvinula v ochranářství jeho rozsáhlého díla. Jako ostatní Asimovovi fandové, i já měla obavy ohledně filmu a byla jsem připravena cítit se pohoršeně pokud by přenesení z papíru na plátno pro něj vyznělo špatně.
S tímto vším v mysli jsem vyrazila do Los Angeles na setkání s jednom ze scénáristů Já, robot, Akivou Goldmanem (Čistá duše) a také režisérem Alexem Proyasem. Můj vlastní skepticismus ohledně filmu byl vybalancován jinými předsudky: sympatií k těm, kdož strávili roky snažíce se přenést devět povídek mého otce do jednoho filmové kusu, a faktem je, že Proyasovo "Dark City" bylo jedním z mých oblíbených filmů.
Bylo mi řečeno, že během natáčení filmu bylo mezi lidmi kolem něj rozdistribuováno mnoho kopií knihy. Idea byla taková, držet se věrně smyslu mého otce pro optimismus a naděje, že lidé a roboti mohou koexistovat v harmonii. Ve skutečnosti herci a mnoho lidí ze studia Fox, se kterými jsem se setkala, vypadali téměř omlouvající se za to, že se film odchýlil od knihy. Nicméně byli nedočkaví na to až se na film podívám a uvidím v něm to co oni - že film i kniha oba prozkoumávají ideu, že myslící stroje budou nevyhnutelně částí naší budoucnosti.
Myslela jsem na svého otce, když jsem se na film dívala. Ač vědecky myslící člověk, jakým byl, byl též od přírody dobrák, oceňoval krásu i intelekt a měl rád kočky. Will Smith zachránil kočku a já mohu cítit schválení od mého otce.
Ale líbil by se mu ten film?
Jednou z výhod mít tak plodného otce jako byl ten můj, je to, že napsal někdy něco o každé myslitelné situaci. Pro mě tak bylo přirozené obrátit se na mého otce pro odpověď. A jako obvykle mě nezklamal. Jednou kdysi napsal: "Moje neobjevování se na plátně mě netrápí. Já jsem čistě písemná osoba. Píši materiály s tím, že budou vytištěny, nikoli přeneseny na plátno, malé či velké. Byl jsem v mnoha případech pozván k napsání scénáře pro film nebo televizi, originální i adaptaci mého vlastního příběhu či někoho jiného a pokaždé jsem to odmítl. Jakýkoli talent mohu mít, psaní pro oko jím rozhodně není a jsem šťastný, že si jsem toho vědom.
"Na druhou stranu, pokud někdo - kdo má talent psát pro oko, který já nemám - adaptuje jeden z mých příběhů pro plátno, nebudu očekávat, že filmová verze bude přesně odpovídat původní verzi tištěné".
Aha! Můj otec nepsal pro film - ale oceňoval talent zprostředkovávající vědecké ideje v lidském kontextu, něco co přichází právě s filmem. Nenalezli byste většího fanouška, řekněme "Star Treku", než byl můj otec. Co on měl rád, že tento seriál přinesl tyto koncepty daleko většímu a různorodému publiku, než malá oblast populace hledající jen ve sci-fi literatuře. A to je tím, co by můj otec na filmu Já, robot ocenil nejvíce.
Bylo vždy jeho záměrem inspirovat lidi přemýšlet vážně nad budoucností lidstva - a bavit je ve stejném čase. To uměl nejlépe.
Pro mého otce neexistoval větší cíl, než přinášet světlo vzdělávání, znalostí a zvědavosti o budoucnosti novým generacím.
No, možná jedna věc. Byl rád, když lidé kupovali jeho knihy. Neuniklo by mu, že ačkoli film z mnoha čtenářů "Já, robota" udělal diváky "Já, robota", ale i opačná cesta je pravdou.
Sledujíce film, cítila jsem otcovu přítomnost. On se málo staral o Hollywood, ale vždy byl respektující a velkorysý k ostatním, kteří propagovali vědu a vědeckou fantastiku. Z tohoto pohledu film Já, robot, uspěl.
Takže si myslím, že je v pořádku dát mu čtyři hvězdičky.
Source: http://www.sfgate.com/cgi-bin/article.cgi?file=/chronicle/archive/2004/07/25/PKGG47P63L1.DTL
Tiskni
Sdílej:
oceňoval krásu spolu s mozkyeh?
7.9.2009 09:18
Dag | skóre: 25
| blog: kuk
| doma
Prečo má ten ujo na fotke také smiešne kotlety?
p.s. a na fotke nie je ujo ale ocko
. ty kotlety prostě k němu patří.
|
|
|
|
|
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
