Canonical vydal (email, blog, YouTube) Ubuntu 24.04 LTS Noble Numbat. Přehled novinek v poznámkách k vydání a také příspěvcích na blogu: novinky v desktopu a novinky v bezpečnosti. Vydány byly také oficiální deriváty Edubuntu, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Budgie, Ubuntu Cinnamon, Ubuntu Kylin, Ubuntu MATE, Ubuntu Studio, Ubuntu Unity a Xubuntu. Jedná se o 10. LTS verzi.
Na YouTube je k dispozici videozáznam z včerejšího Czech Open Source Policy Forum 2024.
Fossil (Wikipedie) byl vydán ve verzi 2.24. Jedná se o distribuovaný systém správy verzí propojený se správou chyb, wiki stránek a blogů s integrovaným webovým rozhraním. Vše běží z jednoho jediného spustitelného souboru a uloženo je v SQLite databázi.
Byla vydána nová stabilní verze 6.7 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 124. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu. Vypíchnout lze Spořič paměti (Memory Saver) automaticky hibernující karty, které nebyly nějakou dobu používány nebo vylepšené Odběry (Feed Reader).
OpenJS Foundation, oficiální projekt konsorcia Linux Foundation, oznámila vydání verze 22 otevřeného multiplatformního prostředí pro vývoj a běh síťových aplikací napsaných v JavaScriptu Node.js (Wikipedie). V říjnu se verze 22 stane novou aktivní LTS verzí. Podpora je plánována do dubna 2027.
Byla vydána verze 8.2 open source virtualizační platformy Proxmox VE (Proxmox Virtual Environment, Wikipedie) založené na Debianu. Přehled novinek v poznámkách k vydání a v informačním videu. Zdůrazněn je průvodce migrací hostů z VMware ESXi do Proxmoxu.
R (Wikipedie), programovací jazyk a prostředí určené pro statistickou analýzu dat a jejich grafické zobrazení, bylo vydáno ve verzi 4.4.0. Její kódové jméno je Puppy Cup.
IBM kupuje společnost HashiCorp (Terraform, Packer, Vault, Boundary, Consul, Nomad, Waypoint, Vagrant, …) za 6,4 miliardy dolarů, tj. 35 dolarů za akcii.
Byl vydán TrueNAS SCALE 24.04 “Dragonfish”. Přehled novinek této open source storage platformy postavené na Debianu v poznámkách k vydání.
Oznámeny byly nové Raspberry Pi Compute Module 4S. Vedle původní 1 GB varianty jsou nově k dispozici také varianty s 2 GB, 4 GB a 8 GB paměti. Compute Modules 4S mají na rozdíl od Compute Module 4 tvar a velikost Compute Module 3+ a předchozích. Lze tak provést snadný upgrade.
Včera jsem dočetl knihu, od které jsem sice nečekal zázraky, ale zároveň jsem nebyl připraven na to, jak otřesný to bude paskvil. Na odreagování a odpočinek po práci si vybírám jednoduchou beletrii, nejlépe bestsellery od autorů profláklých jmen. Tentokrát padla volba na The Tristan Betrayal (Robert Ludlum™ - nekecám, jeho jméno je vážně registrovaná obchodní známka).
Četl jsem od tohoto chrliče špionážních bestsellerů trilogii o Bournovi (do češtiny byl filmovými producenty první díl zmrzačen jako Agent beze jména) - přesně takový druh knih, jaký jsem schopen číst po únavném dni. Člověk o tom nemusí moc přemýšlet, má to spád, absurdní zápletky, tajné vládní organizace a neporazitelné hrdiny.
Proto jsem se na tristanovskou zradu docela těšil. Už po několika stránkách jsem však byl otrávený a znuděný - jakoby to ani nepsal ten samý autor. Text je užvaněný, předvídatelný, plochý a hloupý. Mnozí by možná řekli to samé i o zmiňovaném Bournovi, ale v Tristanovi se před čtenářem otevírá zcela nový svět netušených hovadin a spisovatelského amatérismu. Zní to celé poslepovaně, začátečnicky a tak nepravděpodobně, že nějaké suspension of disbelief (někde jsem to viděl překládané jako "vědomá suspenze nedůvěry", hmm...) prostě nepadá v úvahu.
Statečně jsem to však dočetl a pak se podíval na 'net, jestli jsem jediný, komu ta kniha připadala otřesná. A na Wikipedii mě čekalo překvapení: on to totiž skutečně nepsal Robert Ludlum, nýbrž tzv. ghostwriter. Ludlum těsně před svou smrtí sepsal náčrt zápletky a nakladatelství pak najalo bezejmenného pisálka, který si z prstu a z poskytnuté osnovy vycucal celou knihu. Že by se mu podařilo trefit Ludlumův styl psaní, to se tedy říct nedá. I jednoduchý bestseller asi vyžaduje nějaký ten talent.
Byla to však opět Wikipedie, která mi pak spravila náladu. Ze zvědavosti jsem si totiž pročetl, co se tam píše o ghostwriterech, přičemž mi padl zrak na levý sloupec, kde je i odkaz na ruskou verzi hesla. Když jsem na něj najel myší, málem jsem smíchy poprskal monitor. Rusky se totiž ghostwriter řekne литературный негр. Nádhera. Vzpomněl jsem si na afirmativní akci a také na to, jak mi jeden kamarád ukazoval postarší česko-ruský slovník, kde byl i pojem "Bůh ví"; jako ruský ekvivalent bylo uvedeno výstižné, zdravě pesimistické a hlavně v kontextu neuvěřitelně vtipné spojení slov: чёрти знают (čorti znájut).
Tiskni Sdílej:
"Cert vi" je pouzivane i v cestine, i kdyz ne tolik rozsirene.Jasně - ale mně se líbí to, že to bylo uvedeno jako překlad k "Bůh ví", ne k "čert ví".
Až se tu čtení z PDA, tabletů nebo nevímčehoještě stane naprosto normální, tak správný geek bude číst z papíruZ toho elektronického )
A dufam,ze si to ako spravny geek cital v elektronickej podobe, napr. na PDA :)Kdepak - já totiž nejsem moc geek (a navíc mám rád opravdové papírové knihy).
Už po několika stránkách jsem však byl otrávený a znuděný ... Statečně jsem to však dočetl Tak tohle fakt nechápuMálokdy se mi stane, že bych rozečtenou knihu úplně vzdal. Většinou si totiž říkám, že to přeci nemůže být taková bída pořád ("Ten začátek je blbej, ale pak se to určitě zlepší..."). A pak jsem najednou v polovině a říkám si, že když už jsem to vydržel tak dlouho, tak ten zbytek mi nic neudělá...
Většinou si totiž říkám, že to přeci nemůže být taková bída pořád ("Ten začátek je blbej, ale pak se to určitě zlepší...").Někde slyšel toto: je dost nepravděpodobné, že by se podařilo nějakému autorovi napsat něco dobrého omylem, aniž by poznal, že je to dobré. Takže pokud by měl autor začátek knihy špatný a zbytek dobrý, pozná to – a těžko uvěřit tomu, že tam ten špatný začátek nechá a nepřepíše to.
Málokdy se mi stane, že bych rozečtenou knihu úplně vzdal. Většinou si totiž říkám, že to přeci nemůže být taková bída pořádHm, tak to máme úplně obráceně. Já dávám většinou šanci tak 3-5 stránek... pak odkládám. Buď je to skutečně blbě napsáno anebo jsem ještě blbej já K těm odloženým se ale pak po čase vracím a leccos z té druhé kategorie kupodivu napodruhé či napodesáté zaujme
anebo jsem ještě blbej jáNa tenhle druh jsem zapomněl. Takové občas odkládám a vracím se k nim po pár letech nebo po přečtení několika jiných knih. A často se pak divím, jak je možné, že mě to napoprvé nezaujalo. Daleko horší je situace u knih, které jsem kdysi četl a po dlouhé době je otevírám znovu. Mnohdy se stane, že mě kniha, na kterou mám skvělé vzpomínky, s odstupem několika let vůbec nebaví. Nebo si až teď uvědomím, jaká je to vlastně blbost.