Byl vydán Mozilla Firefox 125.0.1, první verze z nové řady 125. Přehled novinek v poznámkách k vydání, poznámkách k vydání pro firmy a na stránce věnované vývojářům. Vypíchnout lze podporu kodeku AV1 v Encrypted Media Extensions (EME). Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 125.0.1 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Valkey, tj. svobodný fork již nesvobodného Redisu, byl vydán v první stabilní verzi 7.2.5.
Společnost Espressif Systems oznámila, že rodinu SoC ESP32 brzy rozšíří o ESP32-H4 s IEEE 802.15.4 a Bluetooth 5.4 (LE) s podporou protokolů Thread 1.3, Zigbee 3.0 a Bluetooth Mesh 1.1.
Kevin Bentley zveřejnil na GitHubu zdrojové kódy počítačové hry Descent 3 z roku 1999: "Někdo se nedávno zeptal, zda budou zveřejněny zdrojové kódy Descent 3. Oslovil jsem svého bývalého šéfa (Matt Toschlog) z Outrage Entertainment a ten mi to povolil. Budu pracovat na tom, aby se to znovu rozběhlo a hledám spolusprávce." [Hacker News]
Byla vydána verze 0.81 telnet a ssh klienta PuTTY. Opravena je kritická bezpečnostní chyba CVE-2024-31497 obsažena ve verzích 0.68 až 0.80. Používáte-li klíč ECDSA NIST P521 a použili jste jej v PuTTY nebo Pageantu, považujte jej za kompromitovaný.
Hra MineClone2 postavena nad voxelovým herním enginem Minetest byla přejmenována na VoxeLibre.
Společnosti Avast Software s.r.o. byla pravomocně uložena pokuta ve výši 351 milionů Kč. Tu uložil Úřad pro ochranu osobních údajů za neoprávněné zpracování osobních údajů uživatelů jejího antivirového programu Avast a jeho rozšíření internetových prohlížečů (Browser Extensions), k čemuž docházelo prokazatelně po část roku 2019.
… více »Bylo vydáno do češtiny přeložené číslo 714 týdeníku WeeklyOSM přinášející zprávy ze světa OpenStreetMap.
V sobotu 20. dubna lze navštívit Maker Faire Jihlava, festival plný workshopů, interaktivních činností a především nadšených a zvídavých lidí.
Knihovna pro potlačení šumu RNNoise byla vydána ve verzi 0.2. Kvalitu potlačení lze vyzkoušet na webovém demu.
Vůbec si nemyslím, že abíčko umírá, jen žije jinak. Vidím že já sám osobně patřím mezi lidi, co mají potřebu psát jiné věci, protože třeba mají jiné potřeby a my, co jsme měli před léty nějakou představu o fungování komunity, najednou zjišťujeme, že k tomu co je nově preferováno, nemáme potřebu něco extra říkat.
Udělal jsem si čistou instalaci na iMac. Vždy, jednou za čas něco takového provedu. Zazálohuji soubory a dám se do práce. Není nic složitého dnes nainstalovat systém.
Před časem jsem tu psal, že jsem si nainstaloval FreeBSD 9.2. Ano uběhl nějaký čas a povýšil jsem na 9.3. OS skvěle funguje.
Pokusím se v tomhle blogu vyložit svůj názor na smysl parlamentní opozice, o smyslu opozice a konkurence v životě jako takové.
Pustil jsem se do náramného dobrodružství. Nainstaloval jsem si starý FreeBSD-9.2. Byl jsem zvědavý, jak a co z toho bude fungovat. Přeci jen, stará distribuce pět let, vše je už dávno. Kupodivu, docela funguje.
Po čase jsem zase navštívil abíčko, abych zjistil, že je tu lehce rozjitřená atmosféra. Což mne udivilo, neb abíčko je spořádaný server, kde se lidé mají rádi, panuje zde svoboda a porozumění.
Dostal jsem hezký mail, od dámy jménem Eva z pod Rýzmberka. S hezkým mailem, ocenění posledního blogu na iDnes, přišlo i pozvání na hejtu. Jo, kde jsou ty časy, kdy jsem procházel všechny chodské vesnice? Je jich jedenáct, myslím těch původních. Pocinovice, Mrákov, Draženov, Postřekov, Újezd, Chodov, Klenčí, Tlumačov, Stráž, Klíčov, Chodská Lhota. Prošel jsem je poctivě všechny. V roce 2006.
Takže jsem si konečně aktivoval svou kartu, o novou na dalším účtu zažádal. Jak jsem zjistil, šlo to všechno z domova, nemusel jsem nikam chodit. Dva telefony vše vyřídily. Inu, občas člověk zjistí, že si stačí někde něco přečíst, zavolat a už si nemusí dělat zas až tak velké starosti.
Vyrazil jsem včera k doktorovi. Na preventivní prohlídku. Podle výsledků jsem byl shledám schopen, bez vady. Pouze mírně opotřebovaný vzhledem ke svému věku. Inu už jsem veterán. Ale jíst mi chutná, ženský mě ještě pořád baví. Linux a FreeBSD, také, takže není důvod ke smutku. Nikdy nikdo nevíme ani dne ani hodiny a jak praví Bible. „Memento mori.”
Protože se mne několik jedinců v komentářích ptalo, co budu mít jako velikonoční oběd, co dělám o svém volnu, projevovali neutuchající zájem, popíši co všechno jsem dobrého dnes měl a dělal. A chystám se dělat. Aby byli plně informováni.
Mívám někdy zvyk si jít lehnout v pátek brzy večer a probudit se za tři čtyři hodiny, cvičit, psát, rozhlížet se co je kde zajímavého. Přečetl jsem si pár „vtipných”komentářů, pod svým posledním blogem, několik vyhrůžek a smál jsem se. Smál jsem se těm, co se mi pokoušejí vyhrožovat. Pochopitelně vyhrožují anonymně.
Honza Lutera, můj přítel a excelentní terapeut, říkal, cituji: „Prase vidí svět prasečíma očima.” Takže když někdo vidí svět a druhé lidi jako svině, pak je sám svině. Mnohokrát potvrzeno a vyzkoušeno. Celoživotní zkušeností. Stejně tak, když někdo hovoří o tom čemu věří, nebo nevěří, pak mluví o tom, co neví a musí se spoléhat jen na dojmy, řeči jiných, ale rozhodně neví o faktech.
Můj strýc, Jaroslav Jílek, jeden z šesti bratrů mého otce byl dragoun. Základní službu absolvoval v roce 1935. Rukoval v září v roce 1938 s nadšením, domu šel jako spráskaný pes. Nikdy se s tou kapitulací nesmířil. Můj další strýc, Ján Mandzák, Rusín, bratr moji matky, sloužil ve slovenské armádě za války v Rusku, odkud utekl do zajetí a šel dobrovolně sloužit do Československé armády v SSSR, tedy na východní frontě, stal se poručíkem.
Se zájmem sleduji debatu, kterou čas od času vede na tomhle webu člověk, co si momentálně říká „odin1918.” Musím říci, že ač už jsem věkem důchodce, přesto se spoustou jeho závěrů musím souhlasit. A s některými ne. Skutečně si myslím, že docela klidně by mohly být soukromé pojišťovací ústavy, u kterých se člověk pojistí. Tedy opravdu pojistí, nikoliv ne že platí státu daň. Řeči o tom, že stát je nejlepší garant zdravotní péče, kterou nám předkládají socani, v jejich vývodech prostě neobstojí. Zdravotní péči, jak tak sleduji, konzumují nejvíc lidé, kteří platí nejméně, nejvíce riskují se svým zdravím a mají nejmenší odpovědnost. Docela si umím představit, že jsou privátní společnosti provozující záchrannou službu, které klidně pacienta, co naleznou s infarktem na ulici, například, odvezou do nemocnice, tam je mu zaplacena zdravotní péče jeho pojišťovnou, nadstandard, který bude požadovat si uhradí.
Zjistil jsem podle čeho se mimo jiné orientuje záchranka. Šel jsem poklidně z Billy, kde jsem si nakoupil při návratu ze skupiny. Těším se na večeři, neb jsem měl hlad a z ničeho nic na mě volá dáma dost přes padesát, že potřebuje pomoc. Prý upadla, když naháněla psa. A nemůže chodit. Vyslechl jsem ji, posadil ji na plůtek kolem dětského hřiště a zavolal 112. Dispečerka se mě tázala na adresu, ulici jsem ji prozradil. Jenže chtěla vědět, kde přesně. A dotazovala se jestli je tam lampa veřejného osvětlení. Byla.
V pondělí, když jsem jel z blázince do Řeporyjí, kde dělám pro dr.Strašrybkovou čtyři skupiny, dvě v pondělí, dvě ve středu, se ke mě přidala v Metru v Kobylisích, pohledná mladá dáma. Sedla si naproti mě, zeptala se zda je tam místo, zřejmě aby řeč nestála, načež jsem ji odpověděl, že mi Metro nepatří, tedy zatím, a zeptal jsem se zcela neomaleně, zda se známe. Řekla, „Ne,osobně ne, já tedy vás znám z televize, jsem psychiatr a dívala jsem se na vaše pořady o závislosti.” Čekal jsem jestli k tomu řekne ještě něco.
Nejlepší věc, kterou mohu zažít, je volno mezi prací. Čas, kdy nic nemusím, nic mě nežene, mám klid. Pak přemýšlím, jak si nainstalovat nějaký Linux, nebo proč mi fetchmail stahuje všechnu poštu, na disk ač mám ve .fetchmailrc napsáno:
Mám-li potřebu nic moc se netrápit s Linuxem, aby mi vše chodilo, nainstaluji Slackware. Slackware je dost staré distro, jedno z prvních, nemá balíčkový systém, je hodně stabilní a funkční. Pokud ho instaluje začátečník, tak má docela dost možností, co nainstalovat, ale já většinou neinstaluji TeTeX, protože mám pocit, že TeX Live je lepší. A po instalaci odinstaluji Calligru a nainstaluji LibreOffice.
Původně jsem myslel, že napíši nějaký „vtipný ” blog na téma. „ FreeBSD a Fluxbox,” ale diskuse na abíčku o pravidlech mne zaujala natolik, že mi nedá abych napsal blog o FreeBSD a Fluxboxu. Fluxbox používá na Debianu, FreeBSD a Slackwaru. Nemám rád KDE, to už raději XFCE, nebo Gnome.
Začíná se mi líbit psaní v Emacsu. Dokonce jsem si ho nainstaloval do Macbooku. Tam mám i VIM, takže už jsem připravený skoro na všechno. Už dávno jsem se odnaučil psát v něčem jiném, než jsou tyhle dva editory. Kdysi jsem zkoušel Joe, nebo Nano, ale VIM a po něm Emacs jsou mi nejbližší.
Jako zakladatel a provozovatel sedmi terapeutických skupin a jednoho divadelního souboru, to vše dohromady čítající kolem sta lidí, si myslím, že mohu napsat úvahu, nikoliv však doporučení, na téma, co bych dělal, kdybych se stal majitelem portálu jako je Abíčko.
V roce 2005 jsem napsal na Abíčko svůj první blog. Tehdy se zdálo být Abíčko na vrcholu. Chodil jsem na něj zhruba od roku 2002, kdy jsem si nainstaloval sám bez pomoci první linuxové distro Mandrake 9. Učil jsem se rozumět pojmům jako je konsole, bash, TeX, nebo jiné pojmy. Ještě tu „prudil” Plešinger, já ve svých 55 letech jsem pro mnohé, nikoliv pro všechny, byl jako zjevení, neb tehdejší velmi mladí účastníci měli se svými rodiči zkušenost, že počítač není jejich nejbližším přítelem.
Přivezl mi kamarád čaj. Z Cejlonu, tedy ze Srí lanky. Jménem Geragama. Silný, voňavý. Ano vím, měl bych psát aromatický, ale mě se líbí mnohem víc voňavý. Když je něco aromatické, může to i páchnout, ale pokud mi něco voní, pak voní. Jo jo,tenhle cejlonský čaj, je rozhodně lepší než všechny čaje co jsem pil. Pokud střídám názvy Srí Lanka a Ceylon, pak z toho důvodu, že sami obyvatelé státu Srí Lanka používají i název „Ceylon,” jak jsem zjistil, když jsem hledal něco o tom druhu čaji, a našel jsem zde. Geragama tea Inu jak je vidět staré názvy jen tak zlehka nezmizí.
Instaloval jsem si v poslední době jen tak z plezíru Solaris 11. Nemám z toho žádné křeče, prostě jsem si stáhl na Oracle Solaris ten výše zmíněný Solaris a nainstaloval.
Pokud si vezmeme na paškál dějiny socialistických a komunistických stran, nemůže nás překvapit, co se v současnosti děje v ČSSD. Obecně je známo, že vůdci komunistických a socialistických stran, vedou spolu nesmiřitelné boje. Boje, které končí rozpadem strany, vylučováním členů a mrtvými. Ať už se to týká Sociálně demokratické strany Ruska, kde spolu začátkem minulého století soupeřily frakce bolševiků a menševiků.
Určitě soudruzi dad, JS, m-train, a další zde jim podobní bouchají šampaňským, když jejich favoriti vyhráli volby. Radují se a jásají. Už se těším na ty reakce, kterými vysvětlí, že to vlastně nevyšlo a že český volič je blb a demokracie, jak říká slinta, je k ničemu.
Často mě napadá jak je jednoduché věci jen sledovat, ony se dějí a pak ani nebýt překvapen, že se dějí. Mnohokrát jsem si všiml, že mnozí lidé vám prozradí svůj způsob jednání, dlouho dopředu, prozradí vám co udělají už jen tím, že vás, už jen tím, že podezřívají vás a vaše okolí z jednání ke kterému se chystají. Ti, co podvádějí a jsou stále podezřívaví vůči svému okolí, vás dříve nebo později podvedou, okradou, pošpiní z toho samého, co se chystají udělat, nebo už dělají. Ono staré známe: „Podle sebe, soudím tebe.”
Když na Debian, tak i na Macbook, řekl jsem si a nainstaloval si na oboje VirtualBox. Na Macbook jsem si do VM nainstaloval FreeBSD 9.1, tedy mohu psát v konzoli na FreeBSD, dokonce ve VI. Což mě baví. VI je jednodušší než VIM, neumí toho tolik, ale pokud si ho někdo nakonfiguruje, je na psaní docela zábavný. Tak starý editor a tak výkonný. Když si k němu stáhnu aspell, je postaráno i o pravopis.
Už dost dlouho jsem skeptický k tvrzením expertů z oblasti ekonomie, politologie, sociologie a dalších podobných oborů. Navíc od dob kdy jsem si přečetl knihy od Nassima Taleba, jako „Černá labuť„ případně „Zrádná nahodilost,” jsem k expertům z výše uvedených oblasti ještě skeptičtější. Daniel Kahneman mou nedůvěru v experty ve své knize „Myšlení rychlé a pomalé” o hodně víc prohloubil.
V pátek mám vždycky náročný den. Končí týden, mám všeho dost a většinou nemám na nic náladu. Včera jsem měl trochu lepší pátek, než obvykle mívám. Sešel jsem se s Janou, protože jsem s ní potřeboval probrat některé věci. Seděli jsme v pizzerii víc než hodinu. Povídali jsme, dlouho jsme se neviděli. Jana koupila ordinaci, tak mi vyprávěla o „radostech” podnikání ve zdravotnictví v Čechách. Nebylo moc povzbudivé poslouchat její vyprávění. Navíc její povídání se hodně podobalo výprávění Judity, která má soukromou ordinaci už deset let a deset let s ní spolupracuji, vedu u ní čtyři skupiny.
Tak jsem se včera radoval, že budu mít o něco víc volna dnes, ale nebudu. Klient mi oznámil, že dá přednost mě, nikoliv nějakému pracovnímu jednání. Což mě na jednu stranu těší, protože jak si uvědomuji, má mimo jiné problém právě s tím, že práci dává přednost přede vším, takže mírně nahlédl na svou situaci. Plus udělal malé rozhodnutí. Ve svůj prospěch.
Protože jsem chudý člověk a nemám zájem si kupovat laciné věci, mám šestým rokem iPhone. Začal jsem s 3G, letos v lednu jsem přešel na 4S. Povídali jsem si včera před večerní skupinou s účastníky, kdo co má. Kupodivu měli celkem slušné stroje, ale trochu byli nespokojeni s tím, že jim padají operační systémy.
... některé ideje bývají natolik nesmyslné, že jim může uvěřit jen intelektuál. S přesvědčením, že svým opakováním nesmyslu získá na pravdivosti-což nemusí být důkazem duševní choroby, ale pouze paličácké pitomosti. Ota Ulč
Dnes má svátek Jolana. Má oblíbená románová hrdinka. Přemýšlím, jestli znám někoho tohoto jména. Nějak si nemohu žádnou tvář pod tímhle jménem vybavit. Ale samotné jméno se mi velmi líbí. Snad i proto jsem pojmenoval hrdinku druhého dílu „Paradox abstinence,” Jolanou. Jak si tak píši, jde mi ta postava někam než jsem asi měl představu. Mám pocit, že je tak chytrá, že se nestačím divit. Pochopitelně, tohle je nadsázka. Ale zjišťuji, že psát ženskou postavu, aby myslela jako ženská, jednala jako ženská, není nic jednoduchého. Musím mnohokrát si vybavovat některé ženy, které mi Jolanu trochu připomínají, jak mluvily, myslely, tvářily se.
Domluvil jsem se s Janou, že dáme jídlo a řeč ve městě. Jak jsme řekli, tak jsme udělali. Pak se k nám přidal její muž, a protože jsem dostal houby, včera. Láďa mi je po skupině večer přivezl, tak jsem k těm houbám dostal nápad, že Martin i Jana si zaslouží smaženici. Sedli jsme na Smíchově do rychlého a velkého auta a jeli na Barrandov. Smaženici jsem udělal, Martin si prohlížel mého iMaca, přišel na skvělý nápad, že bych mohl upgradovat na vyšší systém. Což jsem udělal.Nějak jsem si nevšiml, že vyšel nový Mountain Lion. Tedy velmi využitý večer. Smaženice prý jim chutnala, nakonec, to se ze zdvořilosti říká. Ale.„Doma jez co máš, jinde, co ti dají.” Říkala moje babička. Měla recht. Ona měla recht skoro pořád. Povídali jsme povídali, pak šli domu, děti, z nich ta starší je má kmotřenka, mají u babičky, zažívají trochu klidu.
Vznesl ke mě můj věrný čtenář, dotaz na mém webu. Cituji: „Pro pana Jilka: Dobry den. Zajimalo by mne, kolik uvedena alkoholicka pije alkoholu za den? Je to treba lahev vina pravidelne kazdy den, nebo vice? Dekuji za vysvetleni, nemam bohuzel predstavu. Dale bych se Vas rad zeptal, kdy opet neco napisete na abclinuxu.cz? Jsem Vas verny ctenar. Dekuji za odpoved.” Věrný čtenář reagoval na můj blog Jedna obyčejná konzultace
Dorazil jsem domů, protože jsem měl promoklý stan, sám jsem byl promočený, navíc jsem nesehnal v Bernarticích impregnaci, neb stan tekl, do Milevska jsem dorazil v lijáku a večer, takže jsem se zamyslel, zavolal Václavovi Knopfovi, jestli by pro mne přijel. On řekl: „Jasně, že přijel, kde si?”Řekl jsem: „V Milevsku.” Za hodinu přicválala kavalérie, značky Audi skočil sem do bot a do sedla, a už jsme uháněli k Barrandovu. Do Příbrami, kde jsem chtěl skončit mi chybělo 41 km. Oželel jsem je. Jeli jsme kolem, taky dobrý. Za 24 dní, co jsem byl na cestě jsem většinu času strávil v chladu a v dešti. Nějak mě přestalo dnes v 19.20 bavit dál moknout. Užiju si trochu sucha a pohodlí do koce dovolené doma. Ušel jsem něco kolem osmi seti kilometrů, což mi docela stačí. Pořád ještě jsem tedy chodec.
Setkal jsem se včera a dnes s příjemnými lidmi. Včera s Jakubem z Kernel Ultras, což je tajuplná skupina zabývajíci se open source. Dali jsme v Radnici v Trucovně pizzu a kofolu, plus řeč o Linuxu, Solarisu, FreeBSD, ruzných starodavných i novodobějších hardwarech, na kterych jsme provozovali ty OS, budíci v nezasvěcených hrůzu, v zasvěcených zasněný usměv při vzpomínce na časy, kdy ješte něco znamenalo na Slackware rozchodit třeba televizní kartu, kterouž jsem já osobně se snažil přivést do chodu 14 dní, Justýna se během těch ctrnácti dnů se mnou dvakrát rozešla, protože nemohla unést, že napřed je Linux a pak někde vdáli ona.
Když dorazila včera odpoledne dcera, králík byl skoro hotový, takže jsem vyzvídal zda bude jíst králíka a s ním mé oblíbené jídlo, což jsou rozkrájené brambory na plátky, neloupané. Osmahnuté. Usoudila, že ano. Pravila, že je to výhodné, neb se nemusejí loupat brambory. Její odpověď mě uspokojila. Nakonec, neznáme se tak dlouho, tedy se stále učím, ona také. Je tedy se lepší jednou zeptat, než třikrát něco nutit. Převzala klíče od bytu, s tím, že bude zalévat několik mých kytek. Ukázal jsem ji svou oblíbenou cestovní tašku a požádal ji, zda by ji nevzala domů a na stroji ji mírně opravila.
Vyšel jsem z Čimické brány a věděl jsem že mi začíná dovolená. Takže abych dovolenou začal hezky, namířil jsem si to k dceři, za vnukem, který má zítra narozeniny. Protože bude zítra pryč, tak jsem mu nesl knížky, které jsem mu koupil, už včera. Poseděl jsem chvíli a mazal domů. Cestou jsem vzpomínal, jak jsem před třemi lety vyrazil poutí do Padovy a kus za Prahou jsem dostal zprávu, že se mi narodil vnuk. První. V osm a padesáti letech. Dcera mi řekla. „Teď sem nechoď, bude tu plno a jestli můžeš, přijď v sobotu.”
Ministr Pospíšil je odvolán a zase je tu něco ke psaní. Pro jiné, rád si na tohle téma přečtu pár blogů od renomovaných znalců. Já se budu držet svého a budu psát jen obyčejných věcech, které se člověku sem tam přihodí. Mám čas, čekal jsem klienta, leč volal mi jeho kamarád, že se nedostaví, neboť ho vyhodili z práce za fetování. Ač jsem mu minulý týden naznačil tuhle možnost, protože jsem měl informace. Právě od jeho kolegy a kamaráda, že jeho šéf s ním pomalu ztrácí trpělivost.
Četl jsem zde na abíčku, takový názor,který raději zkopíruji: Pred casem sem psal clovek, sidik, ktery je pry velmi bohaty (tak, ze nemusi pracovat, presto to dela, coz je dobre, takze to co dal reknu nemiri na nej osobne). Napsal, ze jeho snem bylo vzdycky "mit tolik penez, aby nemusel pracovat" - pardon, ale jak se tohle lisi od cikanu? To je prece jejich cil taky! Takže, na jednu stranu tady lide kritizuji prijemce socialnich davek, a na druhou strane tajne vyznavaji uplne totez! Pokrytectvi kvete.. Takto uvažuje člověk, který je vysokoškolsky vzdělaný.
Takže je jasno. Ve čtvrtek s Portugalskem. Dějiny se prý neopakují, ale mohl by se zopakovat výsledek, kterým jsme před šestnácti lety vyřadili tehdejší portugalské mužstvo. Ale jak jsem včera Portugalce sledoval, tak nevím nevím. Tohle mužstvo je dost dobré. Zřejmě dá zabrat komukoliv. Ve čtvrtek zvláště nám.
Nerad píši blogy k politickým tématům, mnohem raději k těm obecným, vztahovým. Ovšem, to že nerad píši politické blogy, nebo blogy k aktuálním událostem, neznamená, že nerad diskutuji na určitá politická témata typu: „Výhody kapitalismu oproti socialismu,” nebo:„Dávám přednost možné nižší životní úrovni, ale svobodě, než opačně.”
Dělal jsem si malé radosti ve FreeBSD i v CentOS. Začal jsem tím, že jsem si vytvořil zvláštní partišnu ntfs, na kterou budu ukládat data a oba OS k ní jsem připojil, abych nepřicházel někdy o zajímavá data která si stáhnu a uložím právě na tu část disku, kam bych tedy nikdy neměl nic instalovat.Tahle partišna je veliká, tam co mám OS, je mnohem menší, Celkem co potřebuji uložit, dám na NTFS, pokud budu instalovat něco jiného, jen připojím a data tedy zbudou.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz