Byla vydána nová verze 4.2.0 otevřeného emulátoru procesorů a virtualizačního nástroje QEMU (Wikipedie). Přispělo 198 vývojářů. Provedeno bylo více než 2 200 commitů. Přehled úprav a nových vlastností v seznamu změn.
Konference Bratislava OpenCamp 2020 proběhne v sobotu 4. dubna 2020 v Bratislavě na Fakultě informatiky a informačních technologií STU. Organizátoři vyhlásili CFP. Návrhy přednášek a workshopů lze zaslat do 31. ledna 2020.
Bylo oznámeno vydání KDE Frameworks 5.65.0, tj. nové verze aktuálně 74 knihoven rozšířujících multiplatformní framework Qt a dnes využívaných nejenom KDE Plasmou a KDE Aplikacemi. Nově začleněnou knihovnou je KQuickCharts pro generování grafů.
Byla vydána verze 2.4 svobodného nelineárního video editoru Flowblade (GitHub, Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání. Zdůraznit lze přechod na Python 3.
Vyšel toolkit Qt verze 5.14. Změny se týkají především Qt Quick, jeho odstínění od konkrétních nízkoúrovňových grafických API a zlepšení výkonu zvláště ve 3D. Začíná tím proces postupných příprav na Qt 6. Příští vydání (5.15) bude s dlouhodobou podporou. Aktuálně také vyšlo vývojové prostředí Qt Creator 4.11 – vedle oprav chyb a řady zjednodušení konfigurace přidává mj. experimentální podporu WebAssembly.
Byla vydána nová verze 1.41 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a animovanými gify v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.41 bylo vydáno také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
J2EE, nověji Java EE a nejnověji Jakarta EE, tj. Java pro vývoj a provoz podnikových aplikací a informačních systémů (Java Platform, Enterprise Edition), slaví 20 let. První verze J2EE 1.2 byla vydána 12. prosince 1999.
V kancelářích společnosti NGINX, tj. společnosti stojící za stejnojmenným webovým serverem a reverzní proxy, v Moskvě proběhla policejní razie. Na NGINX si nárokuje práva společnost Rambler. Igor Sysoev, zakladatel společnosti NGINX, ve společnosti Rambler pracoval v letech 2000 až 2011. V březnu letošního roku byla společnost NGINX prodána společnosti F5 Networks za 670 milionů dolarů.
Vyšel Vim 8.2. Jedná se převážně o opravnou verzi tohoto textového editoru, ale mezi několika novými funkcemi je také možnost používat vyskakovací okna v uživatelském rozhraní, což využijí zvláště vývojáři doplňků pro dialogová okna či okna s nápovědou, napovídáním atp. Ukázkou je hra killersheep.
Byla vydána nová verze 19.12.0 KDE Aplikací (KDE Applications). Přehled novinek i s náhledy v oficiálním oznámení, kompletním seznamu změn a na stránce s dalšími informacemi.
dd
- viz https://wiki.archlinux.org/index.php/USB_Installation_Media) se můžeme pustit do práce. Ještě nutno dodat, že před pokusem o bootování je dobré se ujistit, že v BIOSu máme aktivovanou možnost bootovat z připraveného CD/DVD nebo flashky. Jakmile instalační systém začne bootovat, objeví se následující logo a menu:
/etc/locale.gen
), ale předpokládám, že to stejně nikoho nezajímá, tak jdeme rovnou na věc. Po dokončení instalace se k rozložení klávesnice ještě dostaneme. Teď si zjistíme název naší síťovky a otestujeme internetové připojení.
ens33
. To se zjišťuje příkazem ip link
. Pomocí příkazu ping -c 3 www.archlinux.org
si třikrát "pingneme" server ArchLinuxu:
/dev/sda
. Pokud má disk více oddílů (angl. partition), potom jsou značeny /dev/sda1
, /dev/sda2
atd. V mém případě jsem oddíly předem vytvořené neměl. Pokud ale existují, musí se odstranit, což jde pomocí různých programů, např. fdisk
, gdisk
, parted
apod., viz patřičné návody jinde. Pokud máme připravený prázdný disk bez oddílů a je na něm ještě souborový systém (ext3, ext4, jfs a podobně nebo dokonce DOSovský FAT) musíme souborový systém smazat, což hned ukážu. Doporučuji také odstranit bootovací část na disku pomocí příkazu sgdisk --zap-all /dev/sda
lsblk
a blkid
se hodí pro zjišťování stavu disků (viz fotka dole). Potom můžeme příkazem wipefs --all /dev/sda
odstranit celý souborový systém, abychom mohli začít od nuly. Na fotce dole je vidět, že byl nejdřív na /dev/sda
souborový systém s názvem "root_partition" (a náhodou taky BTRFS, který budeme ale hned opět používat) a který se pomocí wipefs smazal – výstup příkazu blkid
potom už /dev/sda
vůbec neukazuje (viz fotka).
mkfs.btrfs --label mujNazevDisku /dev/sda
a je vymalováno.
mkfs.btrfs -f --label mujNazevDisku /dev/sda
, čímž se vlastně jen souborový systém přepíše, tentokrát už s pojmenováním. Já jsem disk nazval "root_ssd".
Tím je ukončena první hlavní část. Bude následovat připojení disku do našeho dočasného (instalačního) systému, instalace úplně nového ArchLinuxu z internetu na nově vytvořený BTRFS disk, pak ještě pár dalších kroků a na úplný závěr instalace bootloaderu (zavaděče) GRUB, čímž vznikne úplně samostatný systém, který už sám bude bootovat (ale k plně nastavenému systému to bude mít ještě daleko).
Teď si připojíme /dev/sda
do rootu budoucího systému. Root je momentálně (dočasně) uložen v bodu /mnt
. Kdybychom měli víc oddílů a chtěli bychom použít třeba /dev/sda2
jako home adresář, připojili bychom ho zde do bodu /mnt/home
apod. Jelikož ale diskové oddíly nemáme, připojíme tedy jen sda příkazem mount /dev/sda /mnt
.
mount
. Ve výpisu na fotce je disk zcela jako poslední (je tam vidět, že si BTRFS samo nastavilo optimalizaci pro SSD). Potom příkazem mount -o remount,compress=lzo /mnt
remountujeme disk s parametrem pro komprimaci LZO.
compress=lzo
.
pacstrap -i /mnt base
, který nainstaluje základní balíčky (base) do našeho hlavního adresáře /mnt. Další balíčky se budou instalovat později, hlavně se neunáhlit genfstab -U -p /mnt >> /mnt/etc/fstab
a rovnou se kočičím zrakem můžeme podívat na vytvořený obsah: cat /mnt/etc/fstab
. Pokud by byl výsledek špatný, nespouštíme genfstab
znovu, ale rovnou upravíme vše ve fstab
podle našich představ.
/mnt
, a to se dělá příkazem arch-chroot /mnt /bin/bash
, přičemž místo BASHe můžeme použít i jiný shell, např. základní sh
.
nano /etc/locale.gen
en_US.UTF-8 UTF-8
locale-gen
(bez parametrů). Poté se vloží konstanta LANG do souboru locale.conf takto: echo LANG=en_US.UTF-8 > /etc/locale.conf
a ta samá konstanta se potom exportuje do shellu, aby byla přístupná ostatním programům: export LANG=en_US.UTF-8
/etc/localtime
- do tohoto adresáře se musí jen vložit symlink na námi zvolený soubor s názvem města, v jehož časovém pásmu žijeme. Státy a města jsou v adresáři /usr/share/zoneinfo/
a pro ilustraci Praha je zde: /usr/share/zoneinfo/Europe/Prague
. Celý příkaz pro nastavení časového pásma je pro Prahu takto: ln -s /usr/share/zoneinfo/Europe/Prague /etc/localtime
. Poté nastavíme hardwarové hodiny na časové údaje v UTC (koordinovaný světový čas - viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Coordinated_Universal_Time) příkazem hwclock --systohc --utc
. Tím jsou hrátky s časem ukončeny.
Blížíme se k první cílové zastávce, už jen pár nastavení. Můžeme si teď rovnou nastavit název našeho počítače, což jde jednoduše zapsáním názvu do souboru hostname
takto: echo mujpocitac > /etc/hostname
. Já jsem jako název zvolil arch64.
Teď si nastavíme internetové připojení - bude stejné, jako na začátku, tedy přes LAN kabel a IP adresa získávaná dynamicky (přes DHCP), což je standardní případ. Znovu si přes ip link
zjistíme název našeho portu (v mém případě je název ens33
) a příkazem systemctl enable dhcpcd@ens33.service
se vytvoří symbolický link na patříčné místo (viz fotka).
passwd
(bez parametrů), heslo bude nutno zadat dvakrát.
A jako poslední krok nainstalujeme bootloader GRUB a vygenerujeme pro něj konfiguraci. GRUB ještě není v tuto dobu v systému nainstalovaný, takže klasicky přes pacman -S grub
ho přidáme. V níže zobrazené fotce je vidět, že nastala malá chyba, databáze balíčků nebyla synchronizovaná, takže se ještě musela aktualizovat databáze příkazem pacman-db-upgrade
, poté už pacman -S grub
proběhlo v pořádku.
grub-mkconfig -o /boot/grub/grub.cfg
(viz fotka, mimochodem příkaz na fotce, který je nad ním, je jen našeptávač shellu, grub-mk není platný příkaz). Pokud vše proběhlo v pořádku, můžeme si oddychnout a vyskočit z nově vytvořeného GNU/Linuxu zpět do instalačního prostředí příkazem exit
, poté pro jistotu odmountujeme /mnt
příkazem umount -R /mnt
a rebootujeme příkazem reboot
.
Tiskni
Sdílej:
[catalyst] Server = http://catalyst.wirephire.com/repo/catalyst/x86_64(Uhh, někdo změnil rok, 2014 už nefunguje
Nerekl bych primo debilni, ale spise jen neaktualni.
abs # stáhne aktuální PGKBUILDy distribučních balíčků vim někde/balíček/PKGBUILD # změním co chci makepkg # udělá mi balíček podle specifikace v PKGBUILDu pacman -U nový-balíček # nainstaluju ho # když myslím, že to je k něčemu, můžu ho nahrát do AURu pro ostatní a před tímhle # procesem do AURu kouknu, zda už ten upravený balíček někdo nezveřejnilKdysi jsem si chtěl udělat balíček do Ubuntu a byl to docela opruz. Naopak, když jsem se hrabal v SELinuxu na Fedoře, tak tam mají .spec soubory, což je něco dost podobného, byť mi jsou bashové PKGBUILDy sympatičtější. Akorát, že jsem ty .spec soubory lovil kdesi po netu. No ale třeba neznám tamní prostředí dost dobře a šlo by to lépe.
Skoncil jsem hned na zacatku u casti UEFI me nezajima. Dneska by podle me bylo prave toto mnohem zajimavejsi tema a navod.
Dá práce všechny je sem nahrát.Když se podíváte pozorně, zjistíte že obrázky nejsou uloženy na ábíčku, ale vedou sem pouze odkazy z amarok24.files.wordpress.com
netctl
přímo od tvůrců distribuce. Připojí se to skoro ke všemu. A když si člověk dotáhne i dialog
, tak má i pěkné wifi-menu
, které mu pomůže s připojením k WiFině (ne, že by ta ruční konfigurace byla nějak složitá).
$ mount /dev/sda /mnt $ arch-chroot /mnt /bin/bash $ grub-install /dev/sdaNyní už Arch bootuje
/dev/sda
, kde bude začínat? A když se pak na /dev/sda
bude instalovat GRUB, kam se dá?
Když mám MBR/GPT a první oddíl zařezaný na dnes obvyklých 2048 sektorů, tak je tam na GRUB místo, a to i v situaci, kdy nabobtná np. díky LVM…
+1
Jediné, co mě vypeklo, byl přesun /bin --> /usr/bin
a /sbin --> /usr/bin