abclinuxu.cz AbcLinuxu.cz itbiz.cz ITBiz.cz HDmag.cz HDmag.cz abcprace.cz AbcPráce.cz
AbcLinuxu hledá autory!
Inzerujte na AbcPráce.cz od 950 Kč
Rozšířené hledání
×
dnes 02:22 | Komunita

Barton George, zakladatel a vedoucí projektu Sputnik, představil na svém blogu čtyři nové mobilní pracovní stanice Dell Precision s předinstalovaným Ubuntu. Jedná se o modely 3530, 5530, 7530 a 7730. Mobilní pracovní stanice budou certifikovány pro RHEL 7.5.

Ladislav Hagara | Komentářů: 0
dnes 01:11 | Nová verze

Vyšla verze 5.12 prohlížeče map a GPS logů GPXSee. Nová verze přidává podporu Garmin JNX map a přináší mírné zlepšení výkonu/UX.

Martin Tůma | Komentářů: 0
včera 12:11 | Komunita

V Praze na Fakultě informačních technologií ČVUT probíhá openSUSE Conference 2018. Přednášky lze sledovat také online. Aktuální dění lze sledovat na Twitteru. Stisknutím zeleného tlačítka bylo dnes dopoledne vydáno openSUSE Leap 15.0.

Ladislav Hagara | Komentářů: 4
včera 11:44 | Komunita

Na Steamu probíhá do 28. května akce s názvem Spring Cleaning (Jarní úklid). V rámci akce lze hrát hry Don't Starve Together, Cities: Skylines, Tyranny, Borderlands 2, Middle-earth: Shadow of Mordor a Left 4 Dead 2 běžící na Linuxu zdarma [GamingOnLinux].

Ladislav Hagara | Komentářů: 2
24.5. 23:23 | Humor

Nová služba České pošty nazvaná Bezpečné úložiště nabízí až 100GB kapacitu pro "bezpečnou správu Vašich dat pod patronací důvěryhodného partnera Česká pošta".

… více »
Lol Phirae | Komentářů: 56
24.5. 22:14 | Bezpečnostní upozornění

Nova kritická hrozba VPNfilter bola zistená po dlhšiej spolupráce Talos s verejnými i súkromnými bezpečnostnými agentúrami. VPNfilter ohrozuje približne 500 000 zariadení v približne 54 krajinach. Zasiahnutí výrobcovia sú Linksys, MikroTik, NETGEAR, TP-Link (SOHO), QNAP (NAS). Správanie malwaru je nebezpečnej povahy, čo môže v určitých prípadoch spôsobiť škody veľkého rozsahu. Často tieto zariadenia sú na perimetri sieťe bez ochrany.

ewew | Komentářů: 5
24.5. 21:55 | Pozvánky

CSNOG (Czech and Slovak Network Operators Group), první československé setkání síťových operátorů, se uskuteční 11. a 12. června v Brně. Akce je určena poskytovatelům internetového připojení, síťovým operátorům, provozovatelům registrů, internetovým odborníkům a všem zájemcům o internetové a síťové technologie. Program je zaměřený na odborná, technická témata jako například síťová architektura, bezpečnost sítí, zpracování dat, DNS a další. Nutná je registrace.

Ladislav Hagara | Komentářů: 0
24.5. 21:33 | Komunita

Na Humble Bundle lze získat počítačovou hru, simulátor hackování, Hacknet (Wikipedie, YouTube) běžící také v Linuxu zdarma. Tentokrát je ke stažení také verze bez DRM a navíc soundtrack. Speciální akce končí v sobotu v 19:00.

Ladislav Hagara | Komentářů: 0
23.5. 20:11 | Zajímavý software

Alexandre Julliard oznámil jménem vývojového týmu Wine vydání první verze 1.0 knihovny vkd3d určené pro překlad volání Direct3D 12 na Vulkan. Zdrojové kódy vkd3d jsou k dispozici pod licencí LGPLv2.1+.

Ladislav Hagara | Komentářů: 1
23.5. 19:33 | Komunita

Dnešním dnem lze účet Firefoxu chránit dvoufázovým ověřováním (2FA). Implementován byl standard TOTP (Time-based One-Time Password).

Ladislav Hagara | Komentářů: 0
Používáte pro některé služby inetd?
 (35%)
 (23%)
 (42%)
Celkem 155 hlasů
 Komentářů: 5, poslední 22.5. 16:46
    Rozcestník
    Štítky: není přiřazen žádný štítek

    Vložit další komentář
    Bystroushaak avatar 3.5. 12:20 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Meh. Timestamp konceptu byl 2017/9/17, což znamená, že se mi to tady válelo něco přes sedm měsíců. Původně jsem to ani nechtěl publikovat v téhle podobě, ale potřeboval jsem to jako odpověď do emailu, a už mě štvalo, jak mi to smrdí v konceptech, kde mi to strašilo v TODO, abych ubral na vyznění. A když vidím, co dalšího je tady v blozích poslední dobou, tak proč ne.
    3.5. 13:51 marbu | skóre: 29 | blog: hromada | Brno
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Chci vzít objekt a mít ho uložený na disku takový, jaký je, v celé jeho nahotě a bez nutnosti ho někam serializovat a deserializovat.
    Objekt je v podstatě místo v paměti, má nějakou adresu na které začíná a nějakou velikost. Pak taky obvykle obsahuje ukazatele na jiné objekty (tj. jejich adresy). Pokud chci něco takového uložit na disk nebo poslat po síti, musím tyhle vazby reprezentované adresama zaznamenat nějakým jiným způsobem, protože nemůžu čekat, že příjemce (co objekt čte z disku nebo dostane přes síť) uloží na zcela stejné adresy.

    Což mě přivádí k dotazu: jak je tohle řešené v tom selfu? Z toho co tu píšeš hádám, že se prostě uloží celá pamět toho stroje do image, který se při příštím spuštění prostě načte do paměti, podobně jako kdybych dělal snapshot běžícího virtuálního stroje. Ale jak se řeší sdílení těch objektů mezi několika stroji (které mají ruzný stav, běží na různém hardware, ...), pokud nechci ty data serializovat?
    I think warning here is a bug. The biggest cloud service provider. There is no point in being so cool in a cold world.
    Bystroushaak avatar 3.5. 14:11 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Ale jak se řeší sdílení těch objektů mezi několika stroji (které mají ruzný stav, běží na různém hardware, ...), pokud nechci ty data serializovat?
    Transporter je převede na textovou reprezentaci tvořící zdroják Selfu. Ten zdroják vytvoří to, co jsi měl v paměti.

    Pokud mi paměť slouží, tak je to popsané tady: http://bibliography.selflanguage.org/_static/gold.pdf
    3.5. 16:14 marbu | skóre: 29 | blog: hromada | Brno
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Transporter je převede na textovou reprezentaci tvořící zdroják Selfu. Ten zdroják vytvoří to, co jsi měl v paměti.
    Což je konkrétní případ serializace, ne? Ptám se na to, protože nevím, co si mám představit pod tím "objektem uloženém na disku takový, jaký je, bez serializace".

    Pokud jde o to mít pouze jeden univerzální způsob, jak serializovat cokoli do zdrojáku, tak je na tom imho nejlíp lisp, kteréhož zdroják v podstatě kopíruje strukturu syntaktického stromu.
    I think warning here is a bug. The biggest cloud service provider. There is no point in being so cool in a cold world.
    Bystroushaak avatar 3.5. 16:27 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Což je konkrétní případ serializace, ne? Ptám se na to, protože nevím, co si mám představit pod tím "objektem uloženém na disku takový, jaký je, bez serializace".
    Ptal ses mezi počítači, ne na disku.
    Pokud jde o to mít pouze jeden univerzální způsob, jak serializovat cokoli do zdrojáku, tak je na tom imho nejlíp lisp, kteréhož zdroják v podstatě kopíruje strukturu syntaktického stromu.
    Self je na tom v tomhle stejně, protože má v syntaxi object literals, tedy přímý způsob zapsání objektu tak jak je.
    xkucf03 avatar 4.5. 21:38 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Objekty vs. datové struktury a serializace

    A nedegraduje to trochu objekty na pouhé datové struktury? Ví objekt, že je serializován? Může to nějak ovlivnit? Nebo tam vůbec nefunguje zapouzdření?

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 5.5. 11:16 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Objekty vs. datové struktury a serializace
    Afaik může, pokud nadefinuje patřičné metody.
    Bedňa avatar 7.5. 00:10 Bedňa | skóre: 34 | blog: Žumpa | Horňany
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Objekty vs. datové struktury a serializace
    O "zapouzdření" som tu písal asi tak sto krát pri popularizácií U++.

    Teším sa budúcnosti až Bistroushaak alebo hocikto iný sa chytí hodenej rukavice a budem môcť pracovať s objektami ako s krabicami u seba doma, proste do nich kopať, alebo vysipávať z nich obsah na monitor, prípadne to poslať na Cups a vytlačiť, alebo proste ich výstupy nejak znásilniť cez bash.

    Fakt tu chýba ta interakcia s užívateľom a kód sa "objavuje stále odznova".
    KERNEL ULTRAS video channel >>>
    Bystroushaak avatar 3.5. 14:13 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Z toho co tu píšeš hádám, že se prostě uloží celá pamět toho stroje do image, který se při příštím spuštění prostě načte do paměti, podobně jako kdybych dělal snapshot běžícího virtuálního stroje.
    Jop. Osobně to ale nepovažuji za úplně šťastné řešní a šel bych spíš cestou objektové databáze.
    Ale jak se řeší sdílení těch objektů mezi několika stroji (které mají ruzný stav, běží na různém hardware, ...), pokud nechci ty data serializovat?
    Sdílení se afaik řeší tak, že je v jednom image, do kterého se připojí víc strojů, jenž objekt reprezentují přes proxy objekty.
    3.5. 16:43 marbu | skóre: 29 | blog: hromada | Brno
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    šel bych spíš cestou objektové databáze
    Jo, to zní rozumněji než prostý image snapshot. Jinak myslíš to tak, že ta objektová databáze by byla integrovaná přímo v jazyce, něco jako má Picolisp? Viz:
    A special feature is the intrinsic CRUD functionality. Persistent symbols are first-class objects, they are loaded from database files automatically when accessed, and written back when modified.
    Narazil jsem teď na to, když jsem se díval, co je vlastně objektová databáze. A přijde mi, že kromě hlavního důrazu na "information is represented in the form of objects as used in object-oriented programming" vlastně neexistuje nějaká obecná formálnější definice, a tak každá taková databáze je více měně jedinečná. Což by ale asi nemuselo vadit, pokud by nějaká konkrétní implementace byla součástí jazyka.
    I think warning here is a bug. The biggest cloud service provider. There is no point in being so cool in a cold world.
    Bystroushaak avatar 3.5. 16:58 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Jo, to zní rozumněji než prostý image snapshot. Jinak myslíš to tak, že ta objektová databáze by byla integrovaná přímo v jazyce, něco jako má Picolisp? Viz:
    Něco podobného. Podobně jako funguje sqlite (= nad souborem snapshotu), až na to že jednotkou uchování dat není řádek v tabulce, ale objekt (v kolekci, či v rootu). Objekty jsou defacto slovníky, takže je to v podstatě grafová / stromová databáze, která má jako uzly objekty. S podporou víceuživatelského přístupu, transakcí, atomocity, indexů nad kolekcemi a automatického ukládání dat.

    Mou částečnou inspirací pro formát, pokud někdy budu mít dost času, je DyBASE, kde jsem trochu nastudoval vnitřnosti.

    Ono celkově, nejde mi jen o VM, to prostředí nad tím by mělo být samo o sobě objektová databáze.
    Narazil jsem teď na to, když jsem se díval, co je vlastně objektová databáze. A přijde mi, že kromě hlavního důrazu na "information is represented in the form of objects as used in object-oriented programming" vlastně neexistuje nějaká obecná formálnější definice, a tak každá taková databáze je více měně jedinečná. Což by ale asi nemuselo vadit, pokud by nějaká konkrétní implementace byla součástí jazyka.
    Jo. Součástí virtuálního stroje.
    6.5. 22:54 marbu | skóre: 29 | blog: hromada | Brno
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Ta architektura s objektovou databází jako součástí virtuálního stroje dává smysl.

    Jen to tím pádem z toho tvého projektu dělá projekt návrhu a implementace vlastní objektové databáze, což je netriviální úkol sám o sobě. Viz. komentář který jsem nedávno viděl na hacker news:
    Akin's rules for spacecraft design [0] include: "Any exploration program which "just happens" to include a new launch vehicle is, de facto, a launch vehicle program."

    By analogy, any software project that includes writing a database is, de facto, a database project.

    [0] http://spacecraft.ssl.umd.edu/akins_laws.html
    Jinak proč by ses chtěl inspirovat zrovna tou DyBASE? Vypadá to jako mrtvý projekt a ani to není zalinkované na wikipedii.

    Ptám se protože jako hlavní problém databází, které jsou postavené nad nějakým obecným vysokoúrovňovým modelem (např. xml dabatáze a ty objektové tam - aspoň na první pohled - spadají taky), je to že nemají jasný datový model (respektive žádný se přímo nenabýzí) a tím pádem je velká volnost v tom, jak ten obecný model napasovat na low level model, který ta databáze bude vnitřně používat. Viz moje předchozí poznámka o tom, že každá ta databáze vypadá zcela jedinečně.

    I think warning here is a bug. The biggest cloud service provider. There is no point in being so cool in a cold world.
    Bystroushaak avatar 7.5. 10:01 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Jinak proč by ses chtěl inspirovat zrovna tou DyBASE? Vypadá to jako mrtvý projekt a ani to není zalinkované na wikipedii.
    Protože je jednoduchá a řeší v podstatě úplně vše, co od toho potřebuji.
    3.5. 14:11 OldFrog {Ondra Nemecek} | skóre: 29 | blog: Žabákův notes | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Nesnažilo se o něco podobného Étoilé?

    IMHO by bylo skvělé kdyby těch rozhraní ubylo a vše komunikovalo více přímo, v reálném čase a s menším počtem serializací - ale problém je, jak zvládnout tu diverzitu. Pokud bys měl všechno objektové, mohl bys sice kdykoli posílat jakémukoli objektu zprávy, ale ty objekty by komunikovaly přes různá rozhraní, takže bys tam musel mít zase tunu adaptérů, aby to mohlo všechno vzájemně komunikovat. Ve výsledku bys mohl skončit u stejně komplexního a nepružného systému jako je tradiční souborově orientovaný desktop. Nebo by šlo nastavit nějaká pravidla, která by tomu předešla?

    Další problém vidím v synchronizaci a řešení kolizí, pokud by jeden objekt používalo více aplikací, musely by se vzájemně notifikovat například o změnách, což by s rostoucím počtem aplikací sežralo hodně výkonu.

    Možná by pomohlo si představit, co se stane, pokud bys do Pharo pustil násobně víc uživatelů (klidně programátorů) a dat, co se pak stane?

    Jinak - už se to tady tuším probíralo - Alan Kay, 2015: Power of Simplicity.
    -- OldFrog
    Bystroushaak avatar 3.5. 14:18 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Nesnažilo se o něco podobného Étoilé?
    To neznám, díky za odkaz.
    IMHO by bylo skvělé kdyby těch rozhraní ubylo a vše komunikovalo více přímo, v reálném čase a s menším počtem serializací - ale problém je, jak zvládnout tu diverzitu. Pokud bys měl všechno objektové, mohl bys sice kdykoli posílat jakémukoli objektu zprávy, ale ty objekty by komunikovaly přes různá rozhraní, takže bys tam musel mít zase tunu adaptérů, aby to mohlo všechno vzájemně komunikovat. Ve výsledku bys mohl skončit u stejně komplexního a nepružného systému jako je tradiční souborově orientovaný desktop. Nebo by šlo nastavit nějaká pravidla, která by tomu předešla?
    Je to podobný problém jako s API. Nějaký adaptér si sice napsat musíš, ale může být v podstatě transparentní.
    Další problém vidím v synchronizaci a řešení kolizí, pokud by jeden objekt používalo více aplikací, musely by se vzájemně notifikovat například o změnách, což by s rostoucím počtem aplikací sežralo hodně výkonu.
    To je otázka. Pokud by ten objekt běžel jako samostatný „„proces““ reagující na zprávy s podporou transakcí a zamykání, tak imho ne.
    Jinak - už se to tady tuším probíralo - Alan Kay, 2015: Power of Simplicity.
    Jo, Alan Kay patří mezi moje inspirace. Viděl jsem toho od něj spoustu, ale moje snažení je dané spíš reálnou potřebou a jak moc mě sere celý IT svět. Nejde mi ani tak o nějaké revoluce, jako spíš o čistě sobeckou snahu. Ten systém prostě potřebuji.

    Mám o tom rozepsáno víc, jeden komplexnější blog bude v dohledné době, až zapracuji poznámky z předčasné recenze a přidám pár ilustrací.
    3.5. 14:34 Pavel Křivánek | skóre: 24 | blog: Kvičet nezávaznou konverzaci
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli

    Před pár dny jsem se bavil s Marcusem Denkerem o Selfu a řekl, že není moc chytré vylepšovat Smalltalk tím, že z něj odeberu všechno, co v něm dělá programátory produktivními. Asi je na tom kus pravdy, ale na druhou stranu, než samotný Smalltalk, pořád bych měl raději v rukou Self, který se na venek tváří jako Smalltalk s třídami, a kdykoliv bych potřeboval, mohl použít výhody jeho objektového modelu. Velice často jsem si říkal, jak by mi zrovna teď usnadnilo práci, kdybych mohl použít Selfovské objekty.

    Selfovská komunita na tom je podobně jako ta Squeaku - což je ostatně důvod, proč vzniklo Pharo. Zahleděná do toho svého odkazu a naprosto nechápající základní mechanismy kontinuálního vývoje. Dnes mi na obědě třeba Marcus vyprávěl, že někdo pro starý Squeakovský parser napsal visitor a byl odmítnut s tím, že to není OOP! Podobných hororových příběhů z vývoje Squeaku jsem slyšel snad stovky. Spousta užitečných malých změn byla odmítnuta jen proto, že si někdo myslel, že nejsou dost důležité nebo dost dobré. Oni neviděli Squeak jako platformu, na které můžou postavit svou budoucnost a kterou je potřeba postupně rozvíjet, ale jako experiment, který jednou přepíší pořádně. Alan Kay takhle začal od píky několikrát (viz Marcusův poslední příspěvek do squeak-dev). Shodou okolností jsem se před pár dny znovu díval na závěrečnou zprávu projektu STEPS a byl to hodně trpký pohled.

    Pharo není dokonalé. Nemá úžasný objektový model Selfu, ale je to platforma, která moc dobře chápe, že je jen základ pro něco lepšího. Nemusí vidět za horizont, ale nebojí se tam jít. Pharo 7 používá bootstrapping a změnilo implemetaci traits tak, že nyní je to volitelná knihovna a navíc vylepšená na stateful traits, takže je Selfu zase o něco blíž.

    Začínat s vlastní implementací nebo forkem Selfu je skvělá příležitost, jak se naučit něco nového, což říkám jako člověk, co něco takového udělal. Ale škrtnutých čtverečků přibývá a možná existuje lepší cesta, jak naplnit svoje vize...

    Mír je, když se střílí jinde.
    Bystroushaak avatar 3.5. 16:03 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Před pár dny jsem se bavil s Marcusem Denkerem o Selfu a řekl, že není moc chytré vylepšovat Smalltalk tím, že z něj odeberu všechno, co v něm dělá programátory produktivními.
    A to maj být třídy, jo? Já moc nevidím, jak to souvisí s produktivitou. Ta je imho mnohem víc závislá na dalších nástrojích, jako jsou debuggery, dokumentace, introspekce a tak podobně.
    Selfovská komunita na tom je podobně jako ta Squeaku - což je ostatně důvod, proč vzniklo Pharo. Zahleděná do toho svého odkazu a naprosto nechápající základní mechanismy kontinuálního vývoje.
    Řekl bych že nejenom kontinuálního, ale i opensource. A ohromný problém je totální absence dokumentace. Časem jsem dospěl k názoru, že je jenoduší se inspirovat a začít na zelené louce, než jít proti tlaku komunity.
    Alan Kay takhle začal od píky několikrát (viz Marcusův poslední příspěvek do squeak-dev). Shodou okolností jsem se před pár dny znovu díval na závěrečnou zprávu projektu STEPS a byl to hodně trpký pohled.
    Jo, ty závěry STEPS jsem četl. Imho je tam stejný problém jako u Selfu, tedy že to všichni berou jako akademický experiment, než něco co by sami chtěli prakticky používat. Osobně už na tenhle přístup nemám trpělivost.
    Pharo není dokonalé. Nemá úžasný objektový model Selfu, ale je to platforma, která moc dobře chápe, že je jen základ pro něco lepšího. Nemusí vidět za horizont, ale nebojí se tam jít. Pharo 7 používá bootstrapping a změnilo implemetaci traits tak, že nyní je to volitelná knihovna a navíc vylepšená na stateful traits, takže je Selfu zase o něco blíž.
    Zkoušel jsem používat tu šestku (blogpost je 7+ měsíců starý), ale tvrdě jsem narazil pokaždé, když jsem se snažil udělat něco praktického. Asi by se to dalo překonat, ale meh.
    Začínat s vlastní implementací nebo forkem Selfu je skvělá příležitost, jak se naučit něco nového, což říkám jako člověk, co něco takového udělal. Ale škrtnutých čtverečků přibývá a možná existuje lepší cesta, jak naplnit svoje vize...
    Jo. Mě se do toho vážně nechce. Kdybych našel něco lepšího, tak to použiju.
    3.5. 16:47 Pavel Křivánek | skóre: 24 | blog: Kvičet nezávaznou konverzaci
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    A to maj být třídy, jo? Já moc nevidím, jak to souvisí s produktivitou. Ta je imho mnohem víc závislá na dalších nástrojích, jako jsou debuggery, dokumentace, introspekce a tak podobně.
    Spíš než o třídy samotné jde o uniformní způsob organizace kódu a objektů, který si vynucují. Ten pak umožňuje snazší tvorbu zmíněných nástrojů. Ale jak jsem psal, raději bych měl systém svázaný konvencemi než možnostmi.

    Mír je, když se střílí jinde.
    Bystroushaak avatar 3.5. 17:00 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Je teda fakt, že mi vždy přišlo to rozdělení na traits v Selfu trochu nucené (osobně to v kódu nepoužívám), ale ta organizace mi nepřišla o nic víc matoucí, než třídy.
    3.5. 18:46 jmeno
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    k expansionalismu: tohle mi prijde ze smeruje spravnym smerem http://www.graalvm.org/ jestli tomu rozumim spravne tak si muzes predavat struktury mezi jazyky
    Bystroushaak avatar 3.5. 19:03 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Viděl jsem, ale zatím jsem na to moc nekoukal a nemám na to názor. Určitě ale vítám diskuzi na tohle téma.
    Grunt avatar 3.5. 20:33 Grunt | skóre: 22 | blog: Expresivní zabručení | Lanžhot
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Malé cíle, pro malé lidi jak se tak dívám. Jednoznačně si přišel o hodně když si zameškal éru 8-bitů.
    Na co 64-bitů když to jde i s jedním? | 80.78.148.5 | Hack (for) free or Die Hard!
    Bedňa avatar 3.5. 20:42 Bedňa | skóre: 34 | blog: Žumpa | Horňany
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Málo koho dávam v tak rozsiahlom texte na prvý krát, ale proste budem sa opakovať zas a znova, slovo po slove som dal celé.

    Je pravda, že som v tom už roky nenapísal ani riadok kód, mno taký Gambas je dosť blízko intuitívneho progrmovania ako prejsť z návrhu na dielo.

    Proste naklikáš si GUI, potom každému objektu zadefinuješ správanie sa, mapríklad funkciu, alebo objekt s metódami a funkciami. Je tam interkacia keď na tlačítko klikneš a napíšeš čo to má spraviť. Je to zasraný BASIC, ale dá sa tam od návrhu rýchlo prejsť k cielu je to takzvaný RAD. Rapid Application Develepment. Je neskutočne rýchly, také C++ sa môže strčiť do prdele atď.

    Nejaký čas som tu propagoval aj U++, ktoré je tiež RAD, pretože ponúka nakliknie myšlienky, IDE a správu pamäte a nenúti programátora aby sa o tieto nezujímavé a najviac chybové faktory staral.

    Mno prax je taká, že o toto nemá nikto záujem a radšej sa bude srať s kódom, ktorý už bol tisíc krát napísaný a stojí za kulové.

    Proste pravidlo zas a znovu vymšľam vesmér, čo tu už je.

    Moc ti fandím, ja si kutím svoje a som už starý na nejaké prielomové veci.

    Dík za krásny blog.
    KERNEL ULTRAS video channel >>>
    4.5. 00:30 pc2005 | skóre: 36 | blog: GardenOfEdenConfiguration | liberec
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Nějak mě to připomíná tenhle xkcd strip :-D.
    Bedňa avatar 4.5. 21:53 Bedňa | skóre: 34 | blog: Žumpa | Horňany
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Ten si pamätám a je fakt dobrý :-)
    KERNEL ULTRAS video channel >>>
    xkucf03 avatar 4.5. 22:18 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli

    Jen by to chtělo aktualizovat teď už máme USB C.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    4.5. 01:15 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Self je programovací jazyk, prostředí a virtuální stroj. Je to něco naprosto jiného, unikátního a jediné
    A toto je cela podstata tveho rantu. Tim, ze je vse uzce provazano se vsim, je problem cokoliv dal rozvijet, nahrazovat jednotlive casti, prebirat funkcionalitu odjinud. Proto se tento koncept ukazal jako nezivotaschopny. Srovnej s unixovou filozofii, kde za bez mala padaset let bylo vsechno prepsano (nekdy i nekolikrat), jen diky tomu, ze Unix byl navrzen jako modularni, s moduly, ktere maji relativne jasne urcene hranice.
    Proč by měl běžet každý proces samotný a nemít žádnou možnost interagovat s daty okolních procesů?
    Nekdo uz ti to tu rikal, ... ale doporucuji cestovat zpatky o tricet let a zkusit treba nejaky ten osmibit nebo MacOS Classic.

    Prvotni problem je stabilita (druhotny problem je bezpecnost), pokud nemas procesy oddelene (i v pripade slusne chovajicich se procesu), muze jeden ohrozit druhy, coz typicky vede k padu aplikace. Treti problem je, ze pokud bys mel primy pristup ke vsemu, co nejaky proces ma v pameti a zacal to pouzivat, muzes zapomenout na nejaka jasne definovana rozhrani a dohnat softwarovou cast systemu k dokonalemu a neuchopitelnemu chaosu.
    Proč tam musím mít soubor s retardovanou textovou či bajtovou reprezentací? Nechci řešit žádné reprezentace dat, žádný JSON, XML a normálové rozložení SQL. Chci objekty až úplně dolu. Chci vzít objekt a mít ho uložený na disku takový, jaký je, v celé jeho nahotě a bez nutnosti ho někam explicitně serializovat a deserializovat.
    Reprezentaci dat musis nevyhnutelne resit. Hodnoty jsou ciste abstraktni entity (cislo 42 nikde fyzicky neexistuje, stejne jako nejaky popis knihy, to je cista informace) a jen jejich reprezentace s nimi umoznuje manipulovat. To, co chces ty, je vybrat si jednu reprezentaci (objektovou, protoze se ti zrovna libi). Nevim, jestli pro neco takoveho existuje i jine oduvodneni nez to, ze ty to proste chces.
    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    Bystroushaak avatar 4.5. 12:24 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    A toto je cela podstata tveho rantu. Tim, ze je vse uzce provazano se vsim, je problem cokoliv dal rozvijet, nahrazovat jednotlive casti, prebirat funkcionalitu odjinud. Proto se tento koncept ukazal jako nezivotaschopny.
    Já neřeším co je obecně životaschopné. Řeším to primárně čistě sobecky. Spoustu věcí si píšu jako python scripty, což je taky obecně neživotaschopné, přestože pro mě funkční.

    Jinak nevím, proč předpokládáš, že to musí být provázáno všechno se vším jinak než na úrovni API / interface objektů.
    Srovnej s unixovou filozofii, kde za bez mala padaset let bylo vsechno prepsano (nekdy i nekolikrat), jen diky tomu, ze Unix byl navrzen jako modularni, s moduly, ktere maji relativne jasne urcene hranice.
    Na tom je zábavné, že sami autoři unixu se ho pokusili přepsat (viz plan9) a žalostně selhali. Zrovna unix má spoustu problémů na spoustě míst. Například tty subsystém je něco příšerného.
    Nekdo uz ti to tu rikal, ... ale doporucuji cestovat zpatky o tricet let a zkusit treba nejaky ten osmibit nebo MacOS Classic.
    Osmibity jsem používal.
    Reprezentaci dat musis nevyhnutelne resit. Hodnoty jsou ciste abstraktni entity (cislo 42 nikde fyzicky neexistuje, stejne jako nejaky popis knihy, to je cista informace) a jen jejich reprezentace s nimi umoznuje manipulovat. To, co chces ty, je vybrat si jednu reprezentaci (objektovou, protoze se ti zrovna libi). Nevim, jestli pro neco takoveho existuje i jine oduvodneni nez to, ze ty to proste chces.
    Viz FlatBuffers.
    Bystroushaak avatar 4.5. 12:25 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Osmibity jsem používal.
    Což mimochodem tenhle blog a celá moje snaha je jen pokračování toho o čem jsem psal v roce 2011. O sehnání lepšího systému poskytující lepší uživatelské API.
    4.5. 15:14 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Já neřeším co je obecně životaschopné. Řeším to primárně čistě sobecky
    V tom pripade nedava smysl vzlykat nad tim, kolik veci je na selfu spatne.
    Jinak nevím, proč předpokládáš, že to musí být provázáno všechno se vším jinak než na úrovni API / interface objektů.
    Protoze ze zkusenosti vim, ze navrhnout dobre rozhrani musi bolet. Je strasne jednoduche udelat metodu jako public (bez rozmyslu, protoze ji zrovna potrebujes) a pak ji dalsich 10 let musis podporovat, protoze na tom zavisi dalsi kod/lidi. Postupem casu ti z toho vznikne neudrzovatelny moloch. Pokud nad rozhranim musis alespon chvili premyslet, je sance, ze to udelas dobre.

    Je to taky jeden z duvodu, proc se v poslednich cca 10 letech rozjely microservices. Umoznuji totiz implementovat modularni architekturu, pricemz jednotlive moduly jsou nezavisle a mezi moduly se komunikuje dobre definovanymi a uchopitelnymi rozhranimi. Vec, o ktere pred tim ba(snili) softwarovi inzenyri cela desetileti.
    Zrovna unix má spoustu problémů na spoustě míst. Například tty subsystém je něco příšerného.
    Bavime se tu o navrhu architektury a koncepci. Tvuj argument je silne zavadejici, protoze kazdy dostatecne velky a leta existujici software ma podobna zakouti.
    Osmibity jsem používal.
    Budiz. Zkus ho pouzivat par mesicu, jako hlavni nastroj na programovani. Mozna zmenis nazor na oddelene pametove prostory. Treba takova hezka chyba je, kdyz ti ujede konec smycky, zacne prepisovat pamet interpretru/prekladace, ten spadne a muzes zacit programovat od zacatku, protoze zdrojaky jsou jen v pameti.
    Viz FlatBuffers.
    Tak sis zvolil n+1 reprezentaci dat. Co to resi?
    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    Bystroushaak avatar 4.5. 16:01 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    V tom pripade nedava smysl vzlykat nad tim, kolik veci je na selfu spatne.
    Proč? Je to nazvané „selfové povzdechnutí“. Proč nedává smysl si povzdechnout?
    Protoze ze zkusenosti vim, ze navrhnout dobre rozhrani musi bolet. Je strasne jednoduche udelat metodu jako public (bez rozmyslu, protoze ji zrovna potrebujes) a pak ji dalsich 10 let musis podporovat, protoze na tom zavisi dalsi kod/lidi. Postupem casu ti z toho vznikne neudrzovatelny moloch. Pokud nad rozhranim musis alespon chvili premyslet, je sance, ze to udelas dobre.

    Je to taky jeden z duvodu, proc se v poslednich cca 10 letech rozjely microservices. Umoznuji totiz implementovat modularni architekturu, pricemz jednotlive moduly jsou nezavisle a mezi moduly se komunikuje dobre definovanymi a uchopitelnymi rozhranimi. Vec, o ktere pred tim ba(snili) softwarovi inzenyri cela desetileti.
    Jo, a Self jsou nanoservices, kde je microservice každý objekt.
    Bavime se tu o navrhu architektury a koncepci. Tvuj argument je silne zavadejici, protoze kazdy dostatecne velky a leta existujici software ma podobna zakouti.
    Unix má podobná zákoutí už 30 let, jsou zcela otevřeně kritizována, ale nejde s tím vůbec nic udělat. A linux s Linusovou politikou "nikdy nerozbíjet userspace" je na tom úplně stejně.
    Budiz. Zkus ho pouzivat par mesicu, jako hlavni nastroj na programovani. Mozna zmenis nazor na oddelene pametove prostory. Treba takova hezka chyba je, kdyz ti ujede konec smycky, zacne prepisovat pamet interpretru/prekladace, ten spadne a muzes zacit programovat od zacatku, protoze zdrojaky jsou jen v pameti.
    Já ale nemluvím o sdíleném adresním prostoru. To je naprosto nevhodná vrstva abstrakce. Mluvím tu o tom, že můžeš učinit veřejně přístupné vybrané metody objektů a posílat jim zprávy.
    Tak sis zvolil n+1 reprezentaci dat. Co to resi?
    Nemusíš parsovat.
    4.5. 16:38 Pavel Křivánek | skóre: 24 | blog: Kvičet nezávaznou konverzaci
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Jo, a Self jsou nanoservices, kde je microservice každý objekt.
    Dnes by stálo za to se posunout o abstrakci výš a uvažovat nad skupinami objektů - přímo nad konceptem image. Málokterý objekt žije samostatně. Tvoří rozlehlé grafy a než být nucen komunikovat s jediným objektem tvořícím rozhraní toho grafu, je mnohem výhodnější mít možnost komunikovat s vybranými objekty uvnitř. Samozřejmě ten graf, image jako celek, musí o té komunikaci vědět a mít možnost ji moderovat. To samozřejmě Self zvládá, jen chci říct, že obrovskou důležitost v tom musí hrát různé proxy objekty a pokud dnes chce člověk začít od píky, měl by to mít na zřeteli, aby si nehodil zbytečně nějaké klacky pod nohy.
    Mír je, když se střílí jinde.
    Bystroushaak avatar 4.5. 17:09 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Myslíš něco jako měl Korz?
    xkucf03 avatar 4.5. 22:42 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Mluvím tu o tom, že můžeš učinit veřejně přístupné vybrané metody objektů a posílat jim zprávy.

    D-Bus, JMX, SOAP, RMI, CORBA… a to v naprosto běžných a v praxi používaných jazycích.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 5.5. 11:20 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    O tom vím. Přijde mi to ale jako lichý argument, ve stylu „ale vždyť si každý proces může udělat REST API“. Může. Zdaleka to není běžná praxe, a většina uživatelských programů s tím neumí a nikdy nebude umět pracovat.
    xkucf03 avatar 5.5. 12:18 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Debugger
    Příloha:

    Pokud to má fungovat i bez vědomí autora programu a bez jeho aktivity, tak by šel použít debugger – můžeš si naskriptovat GDB a zasahovat přes něj do programu, číst jeho vnitřní stavy, můžeš to dělat i pro Javu, Python a asi většinu jazyků. Např. v Netbeans si můžeš hezky rozklikávat strom objektů a můžeš je dokonce (do určité míry) patchovat za chodu – přepisovat kód tříd (propisuje se do již existujících instancí).

    Otázka je, jak resp. kdy/kudy do programu vstoupit – protože pro program není primární koncept objektů, ale spíš koncept vláken – objekt sám o sobě nic nedělá a vlastně jen čeká, až přijde vlákno a zavolá nějaké jeho metody, vykoná jejich kód. Objekt se nemůže utrhnout ze řetězu a říct si: teď budu něco dělat a pošlu jinému objektu zprávu. Takže i když do toho budeš vstupovat zvenku, potřebuješ nějaké vlákno – to ti může připravit buď autor programu či běhového prostředí nebo si zastavíš nějaké existující a vykonáš v něm svoje vlastní instrukce.

    A např. ve VisualVM můžeš psát dotazy v OQL a prohledávat objekty v paměti.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 5.5. 14:42 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Debugger
    Pokud to má fungovat i bez vědomí autora programu a bez jeho aktivity, tak by šel použít debugger – můžeš si naskriptovat GDB a zasahovat přes něj do programu, číst jeho vnitřní stavy, můžeš to dělat i pro Javu, Python a asi většinu jazyků. Např. v Netbeans si můžeš hezky rozklikávat strom objektů a můžeš je dokonce (do určité míry) patchovat za chodu – přepisovat kód tříd (propisuje se do již existujících instancí).
    Jo, já vím. To mi ale nepřijde jako udržitelný přístup.
    4.5. 15:24 pc2005 | skóre: 36 | blog: GardenOfEdenConfiguration | liberec
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    xkucf03 avatar 4.5. 22:25 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Absence veřejného rozhraní
    Treti problem je, ze pokud bys mel primy pristup ke vsemu, co nejaky proces ma v pameti a zacal to pouzivat, muzes zapomenout na nejaka jasne definovana rozhrani a dohnat softwarovou cast systemu k dokonalemu a neuchopitelnemu chaosu.

    +1 O tom jsme tu už jednou mluvili – taková otevřenost a zpřístupnění implementačních detailů programu všem ostatním představuje zásadní problém do budoucna, protože a) autoři programu budou muset držet zpětnou kompatibilitu a budou mít svázané ruce, nebudou moci program vylepšovat, optimalizovat… nebo b) na zpětnou kompatibilitu se vykašlou, ale pak budou nešťastní zase ti, kteří ty objekty používají a něco na ně napojili – v příští verzi se jim to rozsype a budou muset přepisovat.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 5.5. 11:21 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní
    +1 O tom jsme tu už jednou mluvili – taková otevřenost a zpřístupnění implementačních detailů programu všem ostatním představuje zásadní problém do budoucna, protože a) autoři programu budou muset držet zpětnou kompatibilitu a budou mít svázané ruce, nebudou moci program vylepšovat, optimalizovat… nebo b) na zpětnou kompatibilitu se vykašlou, ale pak budou nešťastní zase ti, kteří ty objekty používají a něco na ně napojili – v příští verzi se jim to rozsype a budou muset přepisovat.
    Já tu nemluvím o přímém přístupu do paměti, ale k objektům. Pak se ti ten problém smrskne na udržování API.

    To o čem mluvím je trochu podobné sdíleným knihovnám, které jasně definují API a způsoby volání.
    xkucf03 avatar 5.5. 12:32 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní
    Já tu nemluvím o přímém přístupu do paměti, ale k objektům. Pak se ti ten problém smrskne na udržování API.

    Vždyť i ty objekty/třídy se v čase mění, refaktoruješ kód, něco přejmenuješ, něco smažeš, můžeš úplně překopat vnitřní uspořádání objektů v programu a přitom zachovat rozhraní programu. A tady jde právě o to, co se prohlásí za veřejné API (tzn. zavážeš se u toho dodržovat zpětnou kompatibilitu) a co jsou vnitřní implementační detaily (na které by se nikdo cizí spoléhat neměl a které se mohou kdykoli bez varování změnit). Pokud máš v téhle otázce jasno, tak už nebývá problém to veřejné API zpřístupnit nějakým standardním protokolem – to je to nejmenší.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 5.5. 14:47 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní
    Vždyť i ty objekty/třídy se v čase mění, refaktoruješ kód, něco přejmenuješ, něco smažeš, můžeš úplně překopat vnitřní uspořádání objektů v programu a přitom zachovat rozhraní programu. A tady jde právě o to, co se prohlásí za veřejné API (tzn. zavážeš se u toho dodržovat zpětnou kompatibilitu) a co jsou vnitřní implementační detaily (na které by se nikdo cizí spoléhat neměl a které se mohou kdykoli bez varování změnit). Pokud máš v téhle otázce jasno, tak už nebývá problém to veřejné API zpřístupnit nějakým standardním protokolem – to je to nejmenší.
    Tak zrovna v programovacích jazycích je to běžně řešeno tím, že něco uděláš public a něco protected / private. V Selfu se to typicky řeší anotací.

    Ve skutečnosti je to klasický javařův problém. Python je dynamický jazyk, který nepodporuje výše uvedené modifikátory. Všechno se v něm dá zpřístupnit, ke všemu přistoupit a upravit to, monkeypatchnout a znásilnit jak se ti chce.

    Lidi z javy, když tohle vidí, tak jim vstávaj vlasy na hlavě. Přesto je python široce používaný a tyhle problémy s nekompatibilitou v něm vznikají jen úplně minimálně. Proč?
    5.5. 19:40 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní
    "Přesto je python široce používaný a tyhle problémy s nekompatibilitou v něm vznikají jen úplně minimálně. Proč?"

    Protože tyto věci omezují univerzálnost a použitelnost Pythonu jako jazyka. A problémy nevznikají vštšinou proto, že než by si člověk dělal problémy, tak tam kde to hodně pálí se zvolí něco jiného.

    Python je široce používaný především jako glue language. Na rozsáhlejší projekty, kde to musí opravdu fungovat Python široce používaný není, pokud vůbec. Právě proto, že tyto věci vadí.

    To není javařův problém. To je obecný problém. Drasticky to zvětšuje pravděpodobnost chyby. Musíte více testovat - tahle frajeřina Pythonu se musí platit časem programátorů a testerů.
    xkucf03 avatar 5.5. 20:05 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní

    Zrovna tohle jsem nemyslel jako narážku na Java vs. Python. Na téhle úrovni je celkem jedno, jestli pro to jazyk poskytuje nějakou podporu formou anotací nebo public/private. Tady mi šlo primárně o to, že je to hlavně organizační problém, otázka komunikace a nastavení pravidel mezi programátory. Klidně to může být napsané někde v textu stylem: tyhle konkrétní třídy nebo třídy v tomhle balíčku/modulu jsou veřejné API a u nich budeme držet zpětnou kompatibilitu, zatímco jiné třídy/funkce/struktury/… jsou náš interní implementační detail a můžeme si ho měnit kdykoli a bez varování. Samozřejmě, že je lepší, když k tomu jazyk poskytne podporu a lze tuto informaci sdělit strojově čitelnou formou, ale není to nezbytně nutné.

    A když už máš jasně vymezené, co je to veřejné API, tak opravdu není tak těžké tyto objekty zpřístupnit nějakým protokolem/rozhraním, aby se na něj mohli ostatní napojovat – a není k tomu potřeba žádný revoluční jazyk nebo platforma, opravdu to jde i v těch běžně používaných nebo i celkem obstarožních technologiích.

    Přesto je python široce používaný a tyhle problémy s nekompatibilitou v něm vznikají jen úplně minimálně. Proč?

    Tak to opravdu netuším. Dejme tomu, že si v debuggeru prostuduji nějaký cizí program a napojím svůj kód na jeho datové struktury a vnitřní metody. V další verzi se autor programu rozhodne, že tyto vnitřní implementační detaily zrefaktoruje. Jak Python přispěje k tomu, aby se ten můj kód nerozsypal? IMHO to nebude fungovat o nic líp než, kdyby to bylo v Javě. Kompatibilní to bude leda za předpokladu, že se věci moc nemění, nesaháš na starý kód, nerefaktoruješ… (nicméně opravdu se tu nechci hádat na téma Java vs. Python, tak tohle klidně ignoruj, šlo mi spíš o to, co píšu v tom prvním odstavci)

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 5.5. 20:14 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní
    Zrovna tohle jsem nemyslel jako narážku na Java vs. Python.
    Já vím, že ne. Jenže python umožňuje v tomhle ohledu to samé co Self a přesto v něm problémy nevznikají, nebo jen tak zřídka, že se ke mě prostě nedostanou, přestože python dělám každý den od rána do večera a vystřídal jsem už několik fakt velkých projektů.
    Tak to opravdu netuším. Dejme tomu, že si v debuggeru prostuduji nějaký cizí program a napojím svůj kód na jeho datové struktury a vnitřní metody. V další verzi se autor programu rozhodne, že tyto vnitřní implementační detaily zrefaktoruje. Jak Python přispěje k tomu, aby se ten můj kód nerozsypal? IMHO to nebude fungovat o nic líp než, kdyby to bylo v Javě. Kompatibilní to bude leda za předpokladu, že se věci moc nemění, nesaháš na starý kód, nerefaktoruješ… (nicméně opravdu se tu nechci hádat na téma Java vs. Python, tak tohle klidně ignoruj, šlo mi spíš o to, co píšu v tom prvním odstavci)
    Chápu. Osobně jsem proto, aby to bylo možné, s tím že když se chceš střelit do nohy, tak můžeš. Když to autor změní, tak to prostě budeš muset změnit. Ničím se to neliší od toho, kdyby změnil třeba API. Teoreticky se to může měnit častěji, ale znova .. tohle je podle mých zkušeností v praxi docela lichá obava.

    Určitě bych na tom nestavěl elektrárnu, ale vlastní script? Proč ne?
    xkucf03 avatar 5.5. 21:23 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus

    To mi připomíná systémy, které se pokoušejí parsovat HTML stránky a získávat z nich nějaké strukturované informace.1 Přijde mi smutné, že se tohle musí dělat, je to obrovské plýtvání potenciálem, hloupé2 využívání technologií, které máme. Asi jako kdybys měl dopravní prostředek, který tě dostane na Mars a ty jsi s ním jen jezdil kolem baráku. Tohle je součást toho špatného stavu, ve kterém se IT nachází.

    Jak z toho ven? Napadají mě dvě řešení. Buď nějaká umělá inteligence, která porozumí mj. přirozenému jazyku a která se bude umět adaptovat. Nebo se lidi naučí používat formáty pro strukturovaná data, použijí nějaký strojově čitelný formát, poskytnou API.

    Ta první varianta zní lákavě, v některých případech by mohla přinést nevídané a jinak nedosažitelné výsledky, ale ve většině případů se obávám, že povede ke stagnaci a zafixování současného stavu – lidi se budou chovat hloupě a nebudou se rozvíjet, nebudou se snažit, protože umělá inteligence to vyřeší za ně. Výsledky budou stejné, jako kdyby se člověk snažil a zlepšoval (např. poskytl data ve strojově čitelném formátu), ale obrovsky naroste komplexita a spolehlivost spíš klesne.

    Ten nárůst komplexity souvisí s tím, co vnímám jako ztrátu determinističnosti a exaktnosti. IT býval exaktní obor, počítače se chovaly předvídatelně a dělaly jen to, co jim člověk nařídil. Ale s tím, jak rostoucí komplexita přesahuje lidské schopnosti věci porozumět, se posouváme spíš k nějakému šamanismu a mytologii. Už teď se na sebe nekontrolovatelně vrší knihovny, frameworky a další vrstvy softwaru, které mají údajně usnadňovat a šetřit práci, ale výsledek je často opačný. Věci budou nějak fungovat, ale nikdo nebude vědět proč. Ztratíme schopnost spolehlivě zasahovat do systémů a jednoznačně ovlivňovat jejich chování. Budeme kolem počítačů zapalovat svíčky, stavět oltáře a doufat, že se to nerozbije. Občas zkusíme něco poštelovat a požadované výsledky se někdy dostaví, jindy ne a nebo se to taky rozbije na úplně nečekaném místě. Nějací šamani a mudrcové budou říkat, jestli to je či není dobrý nápad, asi nějak na základě intuice a zkušeností, ale občas se netrefí a předpověď selže – to se pak prohlásí za trest bohů a osud, který je třeba přijmout.

    [1] Slyšel jsem např. o systému, který poskytuje seznam obecních úřadů a data získává tak, že na zoznam.sk vyhledá frázi „obecní úřad“ (slovensky) a pak parsuje HTML výstup. Občas se to samozřejmě rozsype.
    [2] Je to jako kdyby jeden vyplňoval hodnoty do papírového formuláře, posílal faxem nebo poštou a druhý to pak skenoval a pomocí OCR převáděl do počítače. Technologie sice zajistila, že to nějak funguje, ale celé jsme si to mohli odpustit a ten první to mohl vyplňovat do webového formuláře třeba na tabletu – místo toho na něm zabíjí čas sledováním zbytečných lidí, kteří se předvádí před kamerou, nebo konzumací infotainmentových imaginárních zpráv, které mají spíš pobavit než přinést užitečné a pravdivé informace.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 5.5. 21:51 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    To mi připomíná systémy, které se pokoušejí parsovat HTML stránky a získávat z nich nějaké strukturované informace.1 Přijde mi smutné, že se tohle musí dělat, je to obrovské plýtvání potenciálem, hloupé2 využívání technologií, které máme. Asi jako kdybys měl dopravní prostředek, který tě dostane na Mars a ty jsi s ním jen jezdil kolem baráku. Tohle je součást toho špatného stavu, ve kterém se IT nachází.

    Souhlasím. Těch systémů jsem napsal spoustu, ke konci jsem si udělal zobecnění v podobě autoparseru, kterému předhodíš vzory dat a on už si najde způsob parsování sám. Ale i tak je to bolest.
    Jak z toho ven? Napadají mě dvě řešení. Buď nějaká umělá inteligence, která porozumí mj. přirozenému jazyku a která se bude umět adaptovat. Nebo se lidi naučí používat formáty pro strukturovaná data, použijí nějaký strojově čitelný formát, poskytnou API.

    To se v posledních letech hodně zlepšilo, ale pořád je co dohánět. Hlavně po uživatelské stránce, protože například poskytování toho API a dat přes něj je pro normálního smrtelníka něco naprosto nemožného. Mám v hlavě určité řešení, ale nechci to teď rozebírat a bude to trvat dlouho.
    Ten nárůst komplexity souvisí s tím, co vnímám jako ztrátu determinističnosti a exaktnosti. IT býval exaktní obor, počítače se chovaly předvídatelně a dělaly jen to, co jim člověk nařídil. Ale s tím, jak rostoucí komplexita přesahuje lidské schopnosti věci porozumět, se posouváme spíš k nějakému šamanismu a mytologii. Už teď se na sebe nekontrolovatelně vrší knihovny, frameworky a další vrstvy softwaru, které mají údajně usnadňovat a šetřit práci, ale výsledek je často opačný. Věci budou nějak fungovat, ale nikdo nebude vědět proč. Ztratíme schopnost spolehlivě zasahovat do systémů a jednoznačně ovlivňovat jejich chování. Budeme kolem počítačů zapalovat svíčky, stavět oltáře a doufat, že se to nerozbije. Občas zkusíme něco poštelovat a požadované výsledky se někdy dostaví, jindy ne a nebo se to taky rozbije na úplně nečekaném místě. Nějací šamani a mudrcové budou říkat, jestli to je či není dobrý nápad, asi nějak na základě intuice a zkušeností, ale občas se netrefí a předpověď selže – to se pak prohlásí za trest bohů a osud, který je třeba přijmout.

    Každá akce probouzí protiakci a protiakce k nárůstu nesmyslné komplexity, které nikdo nerozumí už je možné pomalu, ale polehoučku vidět.
    xkucf03 avatar 5.5. 22:27 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    Hlavně po uživatelské stránce, protože například poskytování toho API a dat přes něj je pro normálního smrtelníka něco naprosto nemožného.

    Tím normálním smrtelníkem myslíš programátora nebo uživatele?

    a) programátor: nástroje a technologie jsou, ve většině jazyků stačí1 přidat nějakou tu anotaci, zavolat metodu, přidat nějaký řádek to kompilačního skriptu… Proč se to nedělá je většinou dané tím, že programátor strukturovaná data nemá nebo je nechce poskytnout nebo je to dané organizací práce – programátor nedostal za úkol to udělat a ten, kdo práci řídí, to nepovažuje za důležité, nevidí v tom smysl nebo svůj zájem (je hodnocen a odměňován za něco jiného). Další věc je, že zveřejnit API je závazek, svazuje ti to ruce, nemůžeš ho jen tak měnit. Už před mnoha lety jsi mohl vystavit strukturovaná data ve formátu XML a k tomu připojit XSLT šablonu, která data převede na lidsky čitelný tvar. To je podle mého ideální, jsou to strojově čitelná data a zároveň jim rozumí běžný uživatel. Zároveň ten závazek se týká jen toho XML – díky oddělení dat od jejich prezentace si tu prezentaci (XSLT) můžeš překopat libovolně kdykoli se ti zachce. Že se to moc nepoužívá považuji za selhání člověka, nikoli technologie. Kdo nemá rád XML, mohl si vymyslet jiný formát s jiným druhem závorek, ale pravděpodobně by to dopadlo stejně.

    b) uživatel: tady by se hodilo mít wiki-systém, ve kterém by se neupravovaly textové dokumenty, ale strukturovaná data. Něco jako OpenStreetMap, ale pro libovolný typ dat. Nejobecnější by byla nějaká grafová/objektová databáze, ale přijde mi, že pro uživatele je mentálně uchopitelnější koncept tabulek – tedy relační databáze. Bez ohledu na zvolený model by to mělo uchovávat historii, umožnit porovnávat verze nebo vracet změny.

    protiakce k nárůstu nesmyslné komplexity, které nikdo nerozumí už je možné pomalu, ale polehoučku vidět.

    Můžeš být konkrétnější?

    Doufám, že nemyslíš Suckless.org – protože s tímhle přístupem to nikam nedotáhnou, nemá šanci se to rozšířit mezi běžné uživatele, a i z pohledu pokročilého uživatele/programátora mi tam některé koncepty přijdou vyloženě vadné (např. konfigurace spočívající v editaci zdrojáku a následném překompilování).

    Sám píšu něco trochu podobného – Manifest příčetného softwaru – kde jedním z hlavních motivů je právě zvládnutí komplexity resp. její předcházení. Ale jdu trochu jinou cestou než Suckless.

    [1] ovšem úplně jiná věc je promyšlený návrh takového API – to je netriviální mentální činnost a nelze ji nahradit žádnou technologií – to si bohužel spousta lidí neuvědomuje a pod pojmem „udělat API“ vidí jen tu technologii, frameworky, generátory… přitom největší úkol je právě to přemýšlení o návrhu, datových strukturách a službách

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 5.5. 22:42 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    Tím normálním smrtelníkem myslíš programátora nebo uživatele?
    Myslel jsem uživatele.
    programátor: nástroje a technologie jsou, ve většině jazyků stačí1 přidat nějakou tu anotaci, zavolat metodu, přidat nějaký řádek to kompilačního skriptu…
    Jo, a server (stroj), doménu, způsob správy obsahu a deployment a ..
    b) uživatel: tady by se hodilo mít wiki-systém, ve kterém by se neupravovaly textové dokumenty, ale strukturovaná data. Něco jako OpenStreetMap, ale pro libovolný typ dat. Nejobecnější by byla nějaká grafová/objektová databáze, ale přijde mi, že pro uživatele je mentálně uchopitelnější koncept tabulek – tedy relační databáze. Bez ohledu na zvolený model by to mělo uchovávat historii, umožnit porovnávat verze nebo vracet změny.
    Tak nějak. Až na to, že nemusíš pracovat s textovými formáty, ale můžeš přímo upravovat objekty.
    Doufám, že nemyslíš Suckless.org – protože s tímhle přístupem to nikam nedotáhnou, nemá šanci se to rozšířit mezi běžné uživatele, a i z pohledu pokročilého uživatele/programátora mi tam některé koncepty přijdou vyloženě vadné (např. konfigurace spočívající v editaci zdrojáku a následném překompilování).
    Ne jen suckless, ale i nástup jazyků jako Rust, které se snaží některé věci podstatně usnadnit. Pak taky ty projekty Alana Kaye, které na to jdou přes generování kódu meta-jazyky, které umí parsovat textové a lidmi čitelné specifikace (tuším že v případě TCP/IP stacku šlo o lehce upravené RFC).

    Fluttershy, yay! avatar 5.5. 22:10 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    * mumlá něco o kyknosovi, ajťácích a biologii
    Jendа avatar 6.5. 01:29 Jendа | skóre: 74 | blog: Výlevníček | JO70FB
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    [1] Slyšel jsem např. o systému, který poskytuje seznam obecních úřadů a data získává tak, že na zoznam.sk vyhledá frázi „obecní úřad“ (slovensky) a pak parsuje HTML výstup. Občas se to samozřejmě rozsype.
    Tak to jsi ještě neslyšel o tomhle. TL;DR lidstvo (jenom v ČR) tráví stovky člověkolet přepisováním dat z faktur a tento startup desítky člověkolet vývojem rozpoznávače údajů (co, kdo, částka, bankovní spojení), protože jsme se nedokázali dohodnout na tom, že v rohu bude QR kód, kde budou tyto informace napsány.
    Nebo se lidi naučí používat formáty pro strukturovaná data, použijí nějaký strojově čitelný formát, poskytnou API.
    Myslíš, že tohle lidé dokážou pojmout (i za předpokladu např. ideálního školství)?
    Tohle (mirror) podporujete.
    xkucf03 avatar 6.5. 12:08 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    Tak to jsi ještě neslyšel o tomhle. TL;DR lidstvo (jenom v ČR) tráví stovky člověkolet přepisováním dat z faktur a tento startup desítky člověkolet vývojem rozpoznávače údajů (co, kdo, částka, bankovní spojení)

    Tohle je šílené, smutné a absurdní plýtvání potenciálem technologií, zbytečná práce, která se nemusela vůbec dělat a ještě se to tváří jako nějaká inovace a pokrok. Technologie vede akorát k fixaci špatného stavu a hloupých řešení. Kdyby se to jen opisovalo ručně, tak třeba někoho napadle, že by by bylo fajn, kdyby se faktury rovnou generovaly ve strojově čitelném formátu a svoje dodavatele by k tomu dotlačil. Ale jak se to jednou automatizuje, tak se akorát zafixuje ten současný stav a výsledkem bude nárůst komplexity a zbytečná závislost na složité technologii – což má dopad na všechny kolem, protože když se tohle rozšíří, tak už jen tak někoho k  použití strojově čitelného formátu nedotlačíš a budeš si muset pořídit složitou technologii nebo to opisovat ručně.

    protože jsme se nedokázali dohodnout na tom, že v rohu bude QR kód, kde budou tyto informace napsány

    Ten standard existuje (QR Faktura) a na některých fakturách to i vídám. Což mi připomíná, že bych si měl zamést před vlastním prahem a QR kód na svoje faktury přidat – zatím mám jen ISDOC (ze kterého generuji LaTex a z něho PDF), ale přijde mi, že to nikdo nepoužívá.

    Myslíš, že tohle lidé dokážou pojmout (i za předpokladu např. ideálního školství)?

    Tady mi šlo hlavně o autory informačních systémů a o manažery, kteří rozhodují, co se bude dělat, které funkce se implementují.

    Ale i u obecné veřejnosti si myslím, že data, která se dají reprezentovat formou tabulky, mají celkem šanci na úspěch, na pochopení. Jde jen o praxi, o zkušenost, aby lidi viděli (třeba v těch školách), že něco takového vůbec existuje, že to lze a že to není nějaké sci-fi, ale běžná věc, kterou můžou používat i oni. Pak je potřeba přijmou myšlenku normalizace dat – třeba si párkrát nabít hubu při práci s nenormalizovanými daty a pochopit, proč je to špatně a proč to přidělává práci při dalším zpracování. Tzn. uvědomit si, že tabulka v databázi se navrhuje podle trochu jiných principů než tabulka na papíře, která se pověsí třeba někam na nástěnku (to je až koncový výstup).

    A zrovna SQL je podle mého stravitelné i pro ne-IT lidi, uživatele. Vytvořil jsem program SQL Výuka, kde jsou lekce se základy SQL – na tom by se to měl naučit každý, kdo o to má zájem. Znám i dost neprogramátorů (a neprogramátorek), kteří SQL zvládají.

    Co se týče nástrojů, pro začátek stačí udělat apt install sqlitebrowser a už si člověk může vytvářet databáze. Pak bych doporučoval přejít na PostgreSQL.

    Pro načtení dat z externího zdroje se zase hodí umět ty regulární výrazy nebo umět použít funkci xmltable.

    Na straně publikace dat by to chtělo zase nějaký ten wiki-systém, kde by uživatelé mohli vystavovat svoje data. Existuje dbhub.io, ale nevím, jestli tam jde data i upravovat online nebo jen publikovat hotové databáze.

    Rezervy tu samozřejmě jsou, sám se to snažím trochu zlepšit… ale i s dnešními nástroji se dají dělat hezké věci a ušetřit si spoustu práce – ale běžní uživatelé ani neví, že něco takového existuje, nebo si myslí, že je to něco šíleně složitého, čemu by nerozuměli – přitom to ale nikdy nezkoušeli. Školství tomu může dost pomoci, ukázat lidem, že ty věci existují a není tak těžké je používat. Jenže dnešní školství dokáže lidem znechutit i dějepis nebo matematiku, tak to je potom těžké. Záleží v první řadě na učitelích – ale pokud naše společnost nebude do vzdělávání investovat, tak těch dobrých učitelů bude málo.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Fluttershy, yay! avatar 6.5. 12:50 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    Pak je potřeba přijmou myšlenku normalizace dat – třeba si párkrát nabít hubu při práci s nenormalizovanými daty a pochopit, proč je to špatně a proč to přidělává práci při dalším zpracování.

    Jenže to je ta inženýrská snaha nějak to svázat, omezit, naplánovat atd. Proto dneska každý druhý používá tabulkový procesor a nikoliv rigidní databázový software, přestože těch před ~30 lety bylo pro koncové uživatele fpysk.

    Přesně proto, že strukturu dat chci měnit ad-hoc za chodu (takže obecná matice nebo multigraf mě neomezuje) a dosud jsem neviděl žádný software, ve kterém by šlo pohodlně dělat páratributové relace (aby byla splněna X. normální forma), ale pracovat s nimi, jakoby to byla třeba jedna velká „tabulka“.

    O hubu to začíná být ve chvíli, kdy se někdo snaží v tom „excelu“ trochu moc programovat, to už by bylo lepší si ta data nechat načíst do (např.) Matlabu/Octave, R nebo Pythonu a zpracovat je tam (Jupyter je super na to, co vůbec máme).

    xkucf03 avatar 6.5. 13:39 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Relace, tabulky, tabulkové kalkulátory, grafy a stromy.
    Jenže to je ta inženýrská snaha nějak to svázat, omezit, naplánovat atd.

    Ale relační databáze tě k ničemu nenutí, klidně to tam můžeš zmastit stejně blbě jako v tom tabulkovém kalkulátoru. Sloupečky si můžeš přidávat za chodu, v tom není problém. Sám pak přijdeš na to, že ty normální formy dávají smysl (i když třeba ani nebudeš vědět, že se to takhle jmenuje).

    Problém je spíš v tom, že lidi nemají ta data kde hostovat, jak je sdílet. Často to jsou serverové aplikace, které se musí nainstalovat, nakonfigurovat v nich uživatelské účty, založit databáze… není to těžké, ale pro BFU to prostě určitá překážka je. To má bohužel za následek, že většina uživatelů otevře ten tabulkový kalkulátor, začne to mastit v něm a výsledek pak pošle e-mailem kolegovi.

    To už je lepší použít LibreOffice Base než ten tabulkový kalkulátor.

    takže obecná matice nebo multigraf mě neomezuje

    Ty myslíš, že BFU zvládne pracovat s grafovými daty? Vyvářet je dovede (dost lidí používá třeba myšlenkové mapy), ale pak už na to může leda tak koukat nebo maximálně posouvat jednotlivé uzly myší. Ale že by nad tím dovedl psát dotazy nebo transformovat data do jiného tvaru, to jsem ještě neviděl. Data v takovém tvaru jsou pro většinu lidí konečná. Naopak dělat nějakou tu projekci a restrikci nad relacemi lidé celkem zvládají.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Fluttershy, yay! avatar 6.5. 14:49 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Relace, tabulky, tabulkové kalkulátory, grafy a stromy.
    Ale relační databáze tě k ničemu nenutí, klidně to tam můžeš zmastit stejně blbě jako v tom tabulkovém kalkulátoru. Sloupečky si můžeš přidávat za chodu, v tom není problém. Sám pak přijdeš na to, že ty normální formy dávají smysl (i když třeba ani nebudeš vědět, že se to takhle jmenuje).

    Taky je možné, že jsem ještě neviděl databázový software s rozumným UX.

    Problém je spíš v tom, že lidi nemají ta data kde hostovat, jak je sdílet. Často to jsou serverové aplikace, které se musí nainstalovat, nakonfigurovat v nich uživatelské účty, založit databáze… není to těžké, ale pro BFU to prostě určitá překážka je. To má bohužel za následek, že většina uživatelů otevře ten tabulkový kalkulátor, začne to mastit v něm a výsledek pak pošle e-mailem kolegovi.

    Google Docs. Ano, figuruje tam Google. LibreOffice prý umí něco podobného a integruje s (Own|Next)Cloudem.

    Ty myslíš, že BFU zvládne pracovat s grafovými daty?

    Ano, „tabulka“ v „excelu“ je typicky graf, kde buňky jsou uzly. ~_^

    Asi by mi nevadilo, kdyby za podobným UX backend data nějak chytře ukládal jako relace, ale asi by tam byla dost velká režie, když nic jiného.

    6.5. 22:09 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Relace, tabulky, tabulkové kalkulátory, grafy a stromy.
    Ale relační databáze tě k ničemu nenutí, klidně to tam můžeš zmastit stejně blbě jako v tom tabulkovém kalkulátoru. Sloupečky si můžeš přidávat za chodu, v tom není problém. Sám pak přijdeš na to, že ty normální formy dávají smysl (i když třeba ani nebudeš vědět, že se to takhle jmenuje).
    Hezka predstava. Vrele doporucuji nahlednout do par instituci, kde se sikovnejsi zamestnanec (prip. z sefova napadu) rozhodl, ze si udelaji ,,evidenci na XY'' v Accessu. Zacne to jako jedna, dve, tri jednoduche tabulky a po peti letech inkrementalniho vyvoje z toho vznikne predobraz databazoveho pekla, ve kterem se uz nikdo nevyzna, natoz aby tam sly hledat normalni formy. Par takovych ,,systemu'' jsem jiz videl a opravdu tem lidem nedochazelo, ze by se data mohla nejak normalizovat, byli proste radi, ze jim to nejak funguje.
    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    Bystroushaak avatar 6.5. 14:30 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    Na straně publikace dat by to chtělo zase nějaký ten wiki-systém, kde by uživatelé mohli vystavovat svoje data. Existuje dbhub.io, ale nevím, jestli tam jde data i upravovat online nebo jen publikovat hotové databáze.
    Je to v todo.
    xkucf03 avatar 6.5. 14:35 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    V mém taky :-)
    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    21.5. 13:43 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    To mi připomíná systémy, které se pokoušejí parsovat HTML stránky a získávat z nich nějaké strukturované informace.1 Přijde mi smutné, že se tohle musí dělat, je to obrovské plýtvání potenciálem, hloupé2 využívání technologií, které máme. Asi jako kdybys měl dopravní prostředek, který tě dostane na Mars a ty jsi s ním jen jezdil kolem baráku. Tohle je součást toho špatného stavu, ve kterém se IT nachází.
    IMHO to není až tak hloupé a není to až tak špatný stav, spíš je to tradeoff. Je dobrý si uvědomit, co by se muselo stát, aby měl být web XY dobře strojově zpracovatelný a/nebo mít API. Musel by se držet nějakého standardu k tomu určeného, s tím, že ten standard není a nebude jen jeden. Dále by to musel někdo (správně) nasadit a udržovat ve funkčnosti. V případě API ho musí někdo udržovat, zajišťovat kompatibilitu, mít k němu nějakou dokumentaci, atd...

    Nehledě k tomu, že některé weby nemají API a parsovatelná data zcela záměrně - např. YouTube...

    Samozřejmě, že se to všechno dá udělat, v dnešní době to ani není těžký. Ale stojí to nezanedbatelné úsilí a nikdo to dělat nebude, pokud pro to nemá dostatečný důvod.

    Ono není až tak divné, že lidi s tím dopravním prostředkem jezdí jen kolem baráku, i když by uměl letět na Mars, vzhledem k tomu, kolik by je stálo prachů na ten Mars letět, navíc tam třeba ani nechtějí.

    Myslim si, že reálná šance, jak dosáhnout něčeho bližšího tomu, co si ty (a asi Bystroušák) představujte pod lepším stavem, by bylo jít na to přes accesibility (tj. myšleno přístupnost pro postižené uživatele). Tam by asi byla větší ochota lidí něco implementovat.
    Fluttershy, yay! avatar 21.5. 14:01 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    Samozřejmě, že se to všechno dá udělat, v dnešní době to ani není těžký. Ale stojí to nezanedbatelné úsilí a nikdo to dělat nebude, pokud pro to nemá dostatečný důvod.

    To mi něco (přepis) připomíná.

    We hear that not only is change accelerating but that the pace of change is accelerating as well. While this is true of computational carrying-capacity at a planetary level, at the same time – and in fact the two are connected – we are also in a moment of cultural de-acceleration.

    We invest our energy in futuristic information technologies, including our cars, but drive them home to kitsch architecture copied from the 18th century. The future on offer is one in which everything changes, so long as everything stays the same. We'll have Google Glass, but still also business casual.

    This timidity is our path to the future? No, this is incredibly conservative, and there is no reason to think that more gigaflops will inoculate us.

    Because, if a problem is in fact endemic to a system, then the exponential effects of Moore's law also serve to amplify what's broken. It is more computation along the wrong curve, and I doubt this is necessarily a triumph of reason.

    Bystroushaak avatar 21.5. 14:16 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    Nehledě k tomu, že některé weby nemají API a parsovatelná data zcela záměrně - např. YouTube...
    YouTube má API a parsovatelná data úplně od začátku: https://developers.google.com/youtube/v3/. Naopak, moderní javascriptový web a trend mobilních aplikací způsobil takový gigantický boom v růstu API na internetu, jako nikdy nic jiného.

    Dneska s tebou celý všechno mluví a nabízí možnost interagovat. Co chybí je prostředí, které by ti to umožnilo stejně nativně, jako ti například operační systém umožňuje pracovat se soubory.
    Myslim si, že reálná šance, jak dosáhnout něčeho bližšího tomu, co si ty (a asi Bystroušák) představujte pod lepším stavem, by bylo jít na to přes accesibility (tj. myšleno přístupnost pro postižené uživatele). Tam by asi byla větší ochota lidí něco implementovat.
    Já nemám problém si to implementovat sám. Pro abclinuxu jsem si taky API napsal během asi dvou dní. Kdysi jsem ještě v Národní knihovně začal psát autoparser, který byl po pár dnech vývoje schopný generovat velké části podobných API čistě jen na základě několika příkladů toho co chceš parsovat na základě hledání invariantních cest a vztahů ve stromových strukturách. Přes ten tebou zmiňovaný machine learning by se asi dalo dostat i dál, tahle otázka mi tedy přijde více/méně vyřešená.
    Fluttershy, yay! avatar 21.5. 20:46 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus
    A abych nezůstal s citáty pozadu:
    There are two ways of constructing a software design: One way is to make it so simple that there are obviously no deficiencies and the other way is to make it so complicated that there are no obvious deficiencies.
    C.A.R. Hoare, The 1980 ACM Turing Award Lecture
    xkucf03 avatar 21.5. 21:38 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    není to až tak špatný stav, spíš je to tradeoff

    V případě webu možná. Tam bylo zřejmě cílem umožnit lidem co nejsnazší publikování, protože ti lidé měli cenné informace a kdyby jim někdo „házel klacky pod nohy“ tím, že by vyžadoval formálně správný a přesný výstup (syntaxi), tak by si ty informace nechali pro sebe a web by se tolik nerozšířil.

    Na tom něco je. Ovšem byla by chyba tohle považovat za univerzálně správný přístup, který by se měl uplatňovat všude – protože dokáže být hodně škodlivý a zásadně zkomplikovat věci v budoucnu (i v hodně blízké budoucnosti). Proti tomu jde myšlenka, že většinou píšeš jen jednou zatímco čteš mnohokrát (resp. mnoho lidí nebo strojů čte), tudíž je lepší optimalizovat jinde – dát si trochu víc práce při psaní a ušetřit si spoustu práce a starostí při čtení. On ten přístup „buď striktní v tom, jaká data produkuješ, ale tolerantní v tom, jaká přijímáš“ je sice teoreticky správný a měl by přispívat k vyšší kompatibilitě, ale problém je, že to začne brzo hnít, vyvolá to reakci, která změní původní situaci – lidi si zvyknou, že někam můžou poslat nepřesný vstup (což ale ve specifikaci popsáno není) a bude to fungovat – a pak se budou divit, že jinam stejně nepřesný vstup poslat nemohou. A tím se bude prohlubovat nejistota, co je správně a co ne, a pak se různé systémy budou v různé míře přizpůsobovat a tolerovat horší vstup a bude se akorát roztáčet spirála nejednoznačnosti. Až v určitém ne příliš vzdáleném bodě narazíš na kolize, kdy si jednu nepřesnost jeden vyloží nějak a druhý jinak a celé se to začne hroutit.

    Já jsem teď v trochu podobné situaci jako ten web tehdy, protože něco tvořím a je v mém zájmu, aby se co nejvíc lidí (autorů) připojilo a přidalo do svého programu podporu výstupu v novém formátu. Ale nemyslím si, že by byla správná cesta tolerovat chyby oproti formátu (jako třeba v HTML). Cestou podle mého je poskytnout dostatečně srozumitelnou specifikaci + příčetné referenční implementace v různých jazycích (což je taky důvod, proč se teď zabývám i C a C++, protože v nich je stále většina relevantního softwaru). S dobrou knihovnou může kdokoli generovat formálně přesný výstup, aniž by ho to nějak bolelo.

    Musel by se držet nějakého standardu k tomu určeného, s tím, že ten standard není a nebude jen jeden. Dále by to musel někdo (správně) nasadit a udržovat ve funkčnosti.

    Obávám se, že v rámci té kultury, která vznikla kolem webu je to už nereálné, že není cesty zpět. Ti lidé si zvykli mlít hovna a přijde jim to normální. Kdyby se šlo vrátit zpět, tak by podle mého pomohlo, kdyby od začátku existovaly nástroje na kontrolu správnosti – HTML bys sice asi pořád psal ručně, ale hned by sis zkontroloval, jestli v něm nejsou chyby. Ba co víc, měl existovat nástroj, který by z HTML-hnoje vygeneroval formálně správné HTML, které bys teprve nahrál na webový server. Make tehdy samozřejmě existoval a různé generátory parserů/gramatik taky. Stačil by na to jediný skript/program, který by to přesypal z /var/hovna do /var/www. Ostatně dneska lidi kompilují i JavaScripty nebo PHPko a zjevně jim to nijak nevadí. Prohlížeče pak mohly být jednodušší, nemusely by řešit chyby (ty by se vyřešily před nahráním na WWW server) a mohly být kompatibilnější. Jmenné prostory by zase umožnili, aby se specifická dodatečná funkcionalita a rozšíření nemísila se standardem a nedocházelo ani ke kolizím mezi rozšířeními různých autorů.

    Ale stojí to nezanedbatelné úsilí

    Úsilí to stojí jen jednou a na začátku. Jenže pokud ho nejsi ochotný vynaložit, tak uvázneš v lokálním maximu. Je to asi jako „napsat si jednou skript“ vs. „tisíckrát opakovat ruční operaci“. Jasně, spousta lidí zvolí to druhé, protože toho prvního není schopna, ale nevidím důvod, proč se tomu přizpůsobovat a uhýbat tímhle směrem – nebo k tomu dokonce někoho nabádat a vést (to směřuje k Idiokracii).

    nikdo to dělat nebude, pokud pro to nemá dostatečný důvod

    On ten důvod může časem „zmizet“ – jak jsem tu psal v tom vlákně o rozpoznávání faktur. Najednou už nebude potřeba tolik ručních opisovačů, takže pro mnoho lidí ten problém zmizí – a tím zmizí i motivace dělat věci lépe a vyspělá technologie zafixuje současný špatný stav. Komplexita ale naroste a už bude pro lidstvo obtížnější ovládat ten nástroj, protože nástroj je najednou řádově složitější – přitom ale dělá stejný užitek, jako původní primitivní nástroj + rozumnější návrh. Tohle lze omluvit leda tím, že se ta technologie pak použije k něčemu jinému, kde bude nenahraditelně užitečná, protože tu jinou věc by nešlo opravit stejným způsobem jako lidský produkt (faktury). Např. rozpoznávání nějakých věcí v přírodě nebo ve vesmíru, které nejsou produktem člověka.

    Myslim si, že reálná šance, jak dosáhnout něčeho bližšího tomu, co si ty (a asi Bystroušák) představujte pod lepším stavem, by bylo jít na to přes accesibility (tj. myšleno přístupnost pro postižené uživatele). Tam by asi byla větší ochota lidí něco implementovat.

    Ono hodně záleží, co je za tou neochotou dělat věci líp. Jestli je to lenost, neschopnost, absence vhodných nástrojů nebo úmysl. Zrovna u postižených bude mít spousta lidí pocit, že by jim měla pomoci a naopak nebudou mít strach, že jim třeba slepec „ukradne jejich data“. Navíc to může být podpořené nějakým „módním“ trendem nebo legislativou. Ale otevírat svoje data pro obecné strojové zpracování, to bude spoustě lidí proti srsti. A vlastně se jim ani moc nedivím. Protože na druhém konci drátu nemusí být nějaký zvídavý Bystroušák, který to použije pro sebe, ale třeba nějaká korporace, která si chce přivlastnit výsledky cizí práce a přeprodávat je dál, aniž by se podělila o zisk. Tohle je ještě dost neznámá – jak zajistit motivaci, zachovat autorství a zásluhy a nějak transparentně a spravedlivě směrovat případný zisk k tomu, kdo se podělil o svoje data a služby.

    Pokud někdo začne ve velkém vytěžovat rozhraní pro postižené, tak se dočkáme leda nějaké CAPTCHy, kde budeš muset prokázat, že jsi skutečně slepý, nebo v horším případě budou mít čtecí zařízení DRM a klíče, aby se zajistilo, že poskytovatel komunikuje s autorizovaným zařízením a ne někým, kdo jen vytěžuje jeho API.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    xkucf03 avatar 21.5. 22:19 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Ale stojí to nezanedbatelné úsilí
    Zrovna tady je trefný obrázek: Workaround :-)
    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    22.5. 11:35 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Obávám se, že v rámci té kultury, která vznikla kolem webu je to už nereálné, že není cesty zpět. Ti lidé si zvykli mlít hovna a přijde jim to normální. Kdyby se šlo vrátit zpět, tak by podle mého pomohlo, kdyby od začátku existovaly nástroje na kontrolu správnosti – HTML bys sice asi pořád psal ručně, ale hned by sis zkontroloval, jestli v něm nejsou chyby. Ba co víc, měl existovat nástroj, který by z HTML-hnoje vygeneroval formálně správné HTML, které bys teprve nahrál na webový server.
    Jenže když by ses vrátil zpět, tak bys zjistil, že na začátku žádné "validní HTML" neexistovalo, to přišlo až později, až dodatečně. Navíc mi přijde, že "validní HTML" taky nemá úplně smysluplné požadavky, nehledě k tomu, že strojovému zpracování až tak nepomáhá.

    Abychom si rozuměli, mně se kultura okolo webdevolopementu taky kdovíjak nelíbí. (Zejména hipstři poslední doby.) Ale přijde mi jako dost iluzorní si myslet, že dřív to bylo "lepší" a web to "zkazil". Třeba kultura okolo Javy mi nepřijde o nic lepší - v je to akorát podstatě hromada fetiše okolo OOP, "zapouzdření", "extenzibility" a poodobných volovinek, které jsou sice někdy užitečné, ale v té míře a v tom způsobu, jakým k nim javisti přistupují, jsou spíš samoúčelné. Lidi okolo Javy mají zlozvyky zakořeněné úplně stejně jako webdevisti a úplně stejně to považují za normální. A to samé platí i o C/C++. Stačí se podívat do historie jakým způsobem tyhle jazyky vznikly (například na redditu jsem onehdá narazil na tohle - je to validní C kód, btw.) Dále fetiš okolo výkonu a "chytré" implementace. Případně můžeme jít do dalších oblastí - vem si, co za humus jsou z technického hlediska široce používané platformy (x86, Arm, ...). Nebo jakej hnus je rodina DEC VT protokolů, to je kupa hnoje, která si s HTML v ničem nezadá, a přesto na tu funkcionalitu spoléhají shelly, curses-based aplikace, Vim, Emacs a mnoho další.

    Takhle to prostě funguje. "Hezký" návrh existuje a funguje pouze v omezených virtuálních světech oddělených od toho reálného a udržovaných za cenu velkého úslií a energie. Všechno ostatní podléhá entropii.
    Úsilí to stojí jen jednou a na začátku.
    No tak to ani blbou náhodou.

    Metainformace je potřeba udržovat. Formáty a jejich interoperabilitu je potřeba udržovat a rozvíjet. API je potřeba udržovat a rozvíjet. Je potřeba řešit měnící se požadavky. Systém, do kterého naleješ úsilí jen na začátku funguje jen na začátku, pak postupně buď přestává fungovat a obsahuje staré informace nebo v lepším případě stále funguje, ale svět se mezitím přesune k něčemu jinému, protože starý systém neposkytuje nové fíčury.

    Trochu mi to připomíná dobu když mi bylo něco jako ~15 let a měl jsem pečlivě spravovanou sbírku hudby. Písničky byly přehledně rozdělený do složek podle autorů, alb, atd., měly správná metadata bylo to všechno krásné a konzistentní. Co si budem povídat, nechal jsem toho velmi rychle. Dnes mám složku hudba, ve které jsou věci sice do jisté míry organizované, ale ve velmi volném stylu. Něco je v podsložkách, něco ne. Hudba je v různých formátech, něco má i video, něco je jen audio, a metadata neřešim vůbec kromě jména souboru. A jsem šťastný člověk, nebo minimálně šťastnější než předtím. Pro nějakého audio nadšence by pravděpodobně dávalo smysl to dělat tím prvním způsobem, i za cenu času a energie, který to vyžaduje. Ale to já nejsem a 99% ostatních lidí taky ne.
    Je to asi jako „napsat si jednou skript“ vs. „tisíckrát opakovat ruční operaci“.
    Skripty na různé věci si píšu a vím jedno: mám-li je reálně využívat a mají-li být užitečné po delší dobu, potřebují stálou údržbu. Množství té údržby víceméně koreluje s komplexitou toho skriptu, která zase víceméně koreluje s jeho užitečností. Např. mám skripty na zálohy počítačů a telefonu. Nejsou nijak dramaticky složité, ale úplně jednoduché taky nejsou, ale mají-li mi dobře fungovat a dělat, co potřebuju, potřebují pravidelnou údržbu.

    Koneckonců, pro stárnutí skriptů a software existuje i pojem: Bit rot.
    On ten důvod může časem „zmizet“ – jak jsem tu psal v tom vlákně o rozpoznávání faktur. Najednou už nebude potřeba tolik ručních opisovačů, takže pro mnoho lidí ten problém zmizí – a tím zmizí i motivace dělat věci lépe a vyspělá technologie zafixuje současný špatný stav.
    NOTABUG. Nebo minimálně ne bug, který by bylo reálné fixovat - to by bylo jako snažit se spasit svět.
    22.5. 15:59 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Takhle to prostě funguje. "Hezký" návrh existuje a funguje pouze v omezených virtuálních světech oddělených od toho reálného a udržovaných za cenu velkého úslií a energie. Všechno ostatní podléhá entropii.
    Takže zakonzervujeme současný stav a nikdy nebudeme nic měnit? Nedává právě naopak smysl ve chvíli, kdy se něco ukáže jako špatné a nevyhovující, přijít se změnou i s vědomím, že někdy v budoucnu se to bude znovu muset změnit? Proč mi přijde, že v praxi se mění hlavně kraviny? V paralelním threadu se vede diskuze o KDE. Tam ty změny byly moc v pořádku, ale stavět dnes na naprosto prohnilých technologiích si změnu nezasluhuje?

    S xkucf03 se někdy budu muset spojit soukromě, protože jeho myšlenky v téhle diskuzi naprosto přesně vystihují i moje vlastní myšlenky a dlouhodobě plánuji nějaké související projekty.

    BTW: Nenašel ty sis v poslední době holku?
    22.5. 17:22 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Takže zakonzervujeme současný stav a nikdy nebudeme nic měnit?
    Určitě bych nechtěl, abychom šli do opačného extrému a aktivně se snažili zakonzervovat aktuální neideální stav. Když něco nového vytvářím, taky se snažím o pokudmožno dobrý návrh. Ono to spíš bude tak, že špatný stav je a bude zakonzervován navzdory aktivitě lidí ho zlepšit. Tak to typicky chodí.

    Nechci podporovat opačný extrém. Samozřejmě má smysl snažit se přijít s lépe a čistěji navrženými technologiemi atd. Ale nevěřim, že to bude někdy reálně fungovat tak utopicky, jak si někteří představují, že by to být mělo. Taky si myslim, že není úplně možné udělat revoluci - to je to, s čím se potýká třeba ta zmiňovaná architektura x86. Něco, co je tak široce používaného (x86, web psaný v HTML, ...), prostě jen tak snadno nenahradíš lepším návrhem, i kdyby ten lepší návrh byl sebelepší.
    BTW: Nenašel ty sis v poslední době holku?
    To by mi žena dala :-D Jak tě ta otázka napadla?
    Fluttershy, yay! avatar 22.5. 17:24 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Něco, co je tak široce používaného (x86, web psaný v HTML, ...), prostě jen tak snadno nenahradíš lepším návrhem, i kdyby ten lepší návrh byl sebelepší.
    paradigm shift
    22.5. 17:34 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Tvým komentářům v tomto threadu nerozumím ...
    Fluttershy, yay! avatar 22.5. 17:42 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát

    Vyvracím, že se nejde zbavit rozšířené technologie – paradigm shift je vcelku zavedený termín:

    Since the 1960s, the concept of a paradigm shift has also been used in numerous non-scientific contexts to describe a profound change in a fundamental model or perception of events, even though Kuhn himself restricted the use of the term to the physical sciences.

    (A tady jde jít k vědě samotné, netřeba věc chápat přeneseně.)

    Teď jde o to, jak velký je/bude odpor vůči změně.

    22.5. 18:00 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    To, že ten termín používá věda, celkem nic neznamená. Koneckonců třeba ten zmiňovaný sémantický web má taky základy ve vědě...
    Fluttershy, yay! avatar 22.5. 18:53 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Používá ho filosofie vědy k popisu historického/sociologického fenoménu – a jak naznačuje daný text, používá se k popisu i jiných oblastí lidské činnosti, než jsou přírodní vědy.
    22.5. 20:29 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Ok, ale furt nevim, co se tím snažíš říct. Možná zkusit příklad z praxe?
    Fluttershy, yay! avatar 22.5. 21:18 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    V tom článku máš řadu klasických příkladů (jako přechod od newtonovské fyziky), ale také třeba odkaz na článek The two paradigms of software development research (Rational vs. Empirical Paradigm), což se dotýká i této diskuze.

    Co se týče nahrazování technologií jako citovaná architektura x86 nebo „formát“ HTML, jednu změnu paradigmatu můžeme zrovna pozorovat – jejím symbolem je iPhone, ale to zajímavé spočívá v celém (mj. společenském) kontextu. Nahrazení dílčích technologií je přitom tak trochu vedlejší efekt masového přechodu od více méně stacionárních izolovaných desktopů k distribuovaným systémům a mobilním klientům: tím se redefinují požadavky. Problémy desktopů se tím stávají irelevantními a vyvstávají problémy nové. (Pokud někdo namítne, že stále používá desktop, odpovídám, že se najdou lidé, kteří se stále zabývají aristotelovskou fyzikou, ale to neznamená, že jsou ve společenském diskurzu relevantní.)
    xkucf03 avatar 22.5. 23:48 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Změna paradigmatu

    Tohle je nesrovnatelné – mobily/tablety se používají převážně ke konzumaci obsahu a k nakupování. Ale někdo musí ten obsah a produkty vytvářet, aby bylo co konzumovat. A tvořit na mobilu moc nejde. Distribuovanost s tím nemá moc co dělat – resp. mobily jsou spíš mnohem centralizovanější, protože tam většina lidí má data v „cloudu“ zatímco na desktopu ti samí lidé měli data často primárně na lokálním disku.

    Co se týče x86 – ta může klidně zmizet a většina lidí si ničeho nevšimne – operační systémy poskytují dostatečnou abstrakci, aby ti mohlo být jedno, co máš v počítači za procesor. Časem budou levnější OpenPOWER procesory a výkonnější RISC-V než dnes a půjde je běžně používat místo Intelu/AMD.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    23.5. 00:27 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Tohle je nesrovnatelné – mobily/tablety se používají převážně ke konzumaci obsahu a k nakupování. Ale někdo musí ten obsah a produkty vytvářet, aby bylo co konzumovat. A tvořit na mobilu moc nejde. Distribuovanost s tím nemá moc co dělat – resp. mobily jsou spíš mnohem centralizovanější, protože tam většina lidí má data v „cloudu“ zatímco na desktopu ti samí lidé měli data často primárně na lokálním disku.
    +1. Tablety a telefony jsou v tomhle ohledu skoro spíš krokem zpět.
    Co se týče x86 – ta může klidně zmizet a většina lidí si ničeho nevšimne – operační systémy poskytují dostatečnou abstrakci, aby ti mohlo být jedno, co máš v počítači za procesor.
    To samozřejmě ano, x86 byl jen příklad široce používaného návrhu.
    Časem budou levnější OpenPOWER procesory a výkonnější RISC-V než dnes a půjde je běžně používat místo Intelu/AMD.
    No to jsem opravdu zvědav. Jako líbilo by se mi to, ale aktuálně to imho vypadá spíše na prosazování Armu...
    Fluttershy, yay! avatar 23.5. 08:20 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Tohle je nesrovnatelné – mobily/tablety se používají převážně ke konzumaci obsahu a k nakupování. Ale někdo musí ten obsah a produkty vytvářet, aby bylo co konzumovat. A tvořit na mobilu moc nejde.

    Koukám, že jsi tu změnu paradigmatu nějak nezaznamenal.

    Šmatlaplacky se nasazují ve zdravotnictví, výrobě a leckde jinde, chromebooky jdou masově do škol…

    Zrovna Office 365 nebo Google Docs – na chromebooku – je typický příklad poměrně radikální změny hned na více úrovních.

    Současně šmatlaplacka (připojená k internetu) je typickým příkladem aplikace rozšířené reality. Už rozšíření mobilního telefonu bylo bezprecedentní změnou (možnost komunikace více méně odkudkoliv, dostupnost více méně neustále), šmatlaplacky vedle toho mají bezpočet různých senzorů – nebo třeba jenom foťák (kameru, mikrofon), což má další zásadní implikace (zřejmé je to u dostupnosti kompaktního foťáku kdekoliv a možnosti sdílet téměř okamžitě).

    Ke změně architektury už v podstatě došlo: jednak když se kvůli fyzikálním limitům začalo intenzivněji paralelizovat, jednak rozšířením ARM v jiném způsobu užití.

    Že někdo (výrazná menšina) stále závisí na něčem jiném… psaní rukou také nezmizelo, ale není příliš relevantním způsobem zaznamenávání informací v kontextu civilizace.

    23.5. 09:36 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Šmatlaplacky se nasazují ve zdravotnictví, výrobě a leckde jinde
    Ano, ale to je v zásadě minoritní použití, navíc v minulosti v těhle usecasech byl typicky specializovaný hardware.

    Jinak celkově mi přijde, že mluvíš o jiném druhu změny než zbytek vlákna.
    Fluttershy, yay! avatar 23.5. 10:11 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Podstata toho, s čím přišel Thomas Kuhn, spočívá v tom, že [přírodní vědy] jsou toliko společenský proces – závislý na kontextu.

    Totéž se týká technologií. Technologie bez využití společností není relevantní (pro tu společnost, samozřejmě). Výměna konkrétních technologií je potom podřízena právě způsobu využití.

    Odkazoval jsi Metacrap – jsi obeznámen s ostatními Doctorowovými esejemi? Třeba těmi, které se věnují historii publikování? Tedy např. nahrazení rukopisů produkcí knihtiskem? Protože to je typický příklad toho, o čem je řeč:
    Today we hear ebook publishers tell each other and anyone who'll listen that the barrier to ebooks is screen resolution. It's bollocks, and so is the whole sermonette about how nice a book looks on your bookcase and how nice it smells and how easy it is to slip into the tub. These are obvious and untrue things, like the idea that radio will catch on once they figure out how to sell you hotdogs during the intermission, or that movies will really hit their stride when we can figure out how to bring the actors out for an encore when the film's run out. Or that what the Protestant Reformation really needs is Luther Bibles with facsimile illumination in the margin and a rent-a-priest to read aloud from your personal Word of God.

    New media don't succeed because they're like the old media, only better: they succeed because they're worse than the old media at the stuff the old media is good at, and better at the stuff the old media are bad at. Books are good at being paperwhite, high-resolution, low-infrastructure, cheap and disposable. Ebooks are good at being everywhere in the world at the same time for free in a form that is so malleable that you can just pastebomb it into your IM session or turn it into a page-a-day mailing list.
    Tohle je z Microsoft Research DRM Talk, kterou mám zrovna při ruce – mimochodem tenhle komentář je krásnou ukázkou té poslední věty v praxi.

    Pokud chceš jiný izolovaný příklad, tak mobilní telefon v každé kapse učinil technické problémy telefonních budek irelevantními.

    Rozšíření šmatlaplacek a vysokorychlostního připojení k Internetu můžeš rozřezat po mnoha osách a dostaneš takové dílčí drastické změny, nebo také představu, že se vlastně nic nezměnilo (to je pro změnu to, o čem hovoří Bratton). Dohromady to dává nějaký obraz společnosti.
    23.5. 10:37 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Myslim si, žes nepochopil, o čem je vlákno. Tvoje komentáře jsou vesměs pravidvé, ale na jiné téma.

    Např. toto:
    Ke změně architektury už v podstatě došlo: jednak když se kvůli fyzikálním limitům začalo intenzivněji paralelizovat, jednak rozšířením ARM v jiném způsobu užití.
    Jakou změnu přineslo přeorientování na multi-core pro architekturu x86? Z hlediska celkového návrhu v zásadě vůbec žádnou, přibyly sice nějaké nové fíčury pro paralelizaci, ale to proběhlo úplně stejným způsobem jako všechny předchozí nové fíčury a x86 je stále to stejné klubko šíleností jako dřív. Vzestup ARMu v tomhle taky nepřinesl žádnou změnu, je to viceméně úplně stejný clusterfuck jako x86.

    To samé programovací jazyky: Které jazyky nabízí nějaký pokrok v oblasti paralelismu? S výhradami Erlang, Rust, Haskell... tím to asi tak končí a z nich pouze Rust je nedávno vzniklý jazyk. Ostatní mainstream jazyky jsou stále víceméně ten samý suchý záchod, kde si musíš všecko řešit ručně stejně jak roce 80. Prostě si zamkni mutex a čus, víc nás nezajímá. Občas se najde něco pěkného (třeba nějaké paralelní streamy apod.), ale to je typicky jen na úrovni knihoven. Třeba takový JavaScript vlákna skoro ani nepodporuje. A Go-čko se sice chlubí děsně suprovou concurrency podporou, ale ten přínos je víceméně jen v implementačních detailech, spuštění gorutiny je z hlediska sémantiky programu víceméně stejné jako vlákno v céčku a synchronizace je v Go v zásadě stejný středověk. V C++ se afaik chystá transactional memory, ale to je furt experimentální a nejspíš to stejně bude plné gotchas, jak znám C++.
    Fluttershy, yay! avatar 23.5. 12:42 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Jak se změnily iluminované rukopisy? Nijak zvlášť, ale dramaticky se změnil jejich podíl mezi publikacemi.

    Takže, jak se změnil podíl x86 na výpočtech? Část se přesunula na jiný hardware (RDMA,… GPGPU), část se přesunula na jiná zařízení (kde je např. ARM)… s tím souvisí další věc: před lety byl problém s distribucí softwaru – pro jinou architekturu ho bylo potřeba znovu sestavit – od čehož se abstrahovalo, dneska tam běží nějaký bajtkód ve virtuálním stroji (ať je to Java nebo JavaScript). To se týká jak klientských aplikací na jednom konci, tak služeb (navíc microservices) někde v cloudu (nad vrstvenou virtualizací).
    23.5. 13:31 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    No prostě se bavíme každý o něčem jiným :-D
    Fluttershy, yay! avatar 23.5. 13:46 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Ve skutečnosti ani ne.

    Když vezmu původní komentář
    Nechci podporovat opačný extrém. Samozřejmě má smysl snažit se přijít s lépe a čistěji navrženými technologiemi atd. Ale nevěřim, že to bude někdy reálně fungovat tak utopicky, jak si někteří představují, že by to být mělo. Taky si myslim, že není úplně možné udělat revoluci - to je to, s čím se potýká třeba ta zmiňovaná architektura x86. Něco, co je tak široce používaného (x86, web psaný v HTML, ...), prostě jen tak snadno nenahradíš lepším návrhem, i kdyby ten lepší návrh byl sebelepší.
    tak to je pravda v rámci stejného paradigmatu, ale toliko v rámci stejného paradigmatu.
    23.5. 13:59 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Ok. Asi už trochu chápu, co chceš říct, ale nepřijde mi, že by to tak bylo, protože nový paradigmata sice přinesly velké změny, ale nepřinesly nijak zásadně lepší návrh, resp. určitě ne lepší ve smyslu toho Frantova komentáře a ve smyslu toho Bystroušákova manifestu, to si nejsem jistý, ale imho když už tak jenom částečně.

    Čiliže ty změny, který přinesl ten 'paradigm shift', mi přijdou jen málo související, spíše ortogonální. Že mají všichni lidi stále u sebe kompakt připojený k netu, to je jistě velká společenská změna, ale nevidim, jak souvisí s tématem ve vláknu.
    Fluttershy, yay! avatar 23.5. 14:56 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Frantovy komentáře se, myslím, dotýkají toho článku, který jsem odkazoval mezi příklady paradigm shift, tj. racionálního versus empirického přístupu k návrhu systémů. Toho se ostatně týká i ten Hoarův citát (ačkoliv jemu AFAIK šlo v principu o dokazatelnosti správnosti, zatímco Franta řeší rigidní API apod.).

    Pointu Bystroušákova manifesta vidím na sociální úrovni, v podstatě v kyborgizaci. K tomu mobilní telefony, permanentní přípojení k Internetu, wearables atd. přispívají – jako dílčí kroky.

    Aspoň tak jsem to doposud pochopil.
    23.5. 15:24 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Frantovy komentáře se, myslím, dotýkají toho článku, který jsem odkazoval mezi příklady paradigm shift, tj. racionálního versus empirického přístupu k návrhu systémů. Toho se ostatně týká i ten Hoarův citát (ačkoliv jemu AFAIK šlo v principu o dokazatelnosti správnosti, zatímco Franta řeší rigidní API apod.).
    Ok, nicméně nemam dojem, že by v tomhle ohledu došlo k nějakému významnému paradigm shiftu někdy v posledních X desítkách let... Taky mi nepřijde, že by ty dva přístupy byly v až tak striktní opozici, typicky, přijde mi, že používá kombinace obojího... Vyjímky samozřejmě existují, ale typicky jsou na okraji...
    Fluttershy, yay! avatar 23.5. 15:40 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    To záleží, v jakém časovém měřítku se na to díváš, protože změna zblízka nemusí být tolik patrná, ale když si vezmeš typický případ z let X a Y (např. 1978 a 2018), uvidíš dramatické rozdíly (poměr v kombinaci bude silně posunutý).

    Samozřejmě se dá diskutovat o různých nikách, jako např. implementace agilních metod v řízení kritické infrastruktury, ale to opět nevystihuje hlavní proud.
    xkucf03 avatar 23.5. 23:31 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Toho se ostatně týká i ten Hoarův citát (ačkoliv jemu AFAIK šlo v principu o dokazatelnosti správnosti, zatímco Franta řeší rigidní API apod.).

    Nevím, jestli to souvisí s tím, co jsem psal… Protože já se poslední dobou dost zamýšlím nad tím, jak se zbavit komplexity1 a zároveň zachovat maximálně funkčnost/užitečnost systémů a nemuset sklouznout do režimu nějakých digitálních Amišů.

    Může to znamenat vrátit se v čase zpět, ale to samo o sobě nic neřeší – jde v první řadě o objevení nějakých principů, které umožní pokračovat v evoluci lepším a udržitelnějším způsobem. A jedním z těch principů jsou podle mého dobře popsaná rozhraní. Ovšem to neznamená rigidní – právě naopak. Rozhraní nepopisuješ proto, aby zůstalo navždy stejné, ale proto, abys ho mohl změnit a věděl, co se změnilo a čemu se má přizpůsobit systém nebo člověk na druhém konci.

    [1] kterou vnímám nejen jako zbytečnou, ale i nebezpečnou

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    xkucf03 avatar 23.5. 22:55 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    mobilní telefon v každé kapse učinil technické problémy telefonních budek irelevantními.

    Většina problémů vychází z toho, že ostatní lidé jsou neschopní, zlí nebo líní. A to, že na ně můžeš křičet po telefonu, ti nijak nepomůže. Dokonce ani v případě, že ten telefon bude mobilní.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    xkucf03 avatar 23.5. 22:38 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Šmatlaplacky se nasazují ve zdravotnictví, výrobě a leckde jinde, chromebooky jdou masově do škol…

    O nasazení ve zdravotnictví se mluvilo už v souvislosti s TabletPC před bezmála dvaceti lety (děsně ten čas letí). Už tehdy nás krmili fotkami doktorů, kteří na vizitě obcházejí pacienty s nějakým počítačem v ruce. Myšlenka to tedy nijak nová není.

    …na chromebooku

    Chromebook není tablet/mobil. Sice je to primárně (určením, nikoli možnostmi) jen hloupý terminál, ale způsobem ovládání a velikostí displeje má mnohem blíž ke klasickému počítači/notebooku.

    Co se týče přesunu dat do „cloudu“ – svět IT se vyvíjí po spirále a tohle je akorát reinkarnace velkých sálových počítačů a výpočetních středisek, která prodávala výkon chudákům, kteří vlastní počítače neměli. Navíc se objevují hlasy, že to zase tak dobrý nápad není a že je neefektivní všechna data centralizovat nebo že to ani moc nejde (šířky pásma a doby odezvy přestávají stačit), takže se to pravděpodobně zase začne přelévat směrem k decentralizovanějším distribuovaným systémům. Ale nedělám si iluze, že by to bylo nějak idylické – velké korporace se nebudou chtít vzdát kontroly, kterou s nástupem „cloudu“ získaly nad uživateli a jejich daty, takže data budou sice uložená všude možně, ale bude to nějaká zaDRMovaná sračka, kterou bude ovládat někdo jiný. Skutečně distribuované a decentralizované systémy (kde ta decentralizace není jen technologická, ale i mocenská), se samy neudělají – to musíme udělat my.

    Současně šmatlaplacka (připojená k internetu) je typickým příkladem aplikace rozšířené reality. Už rozšíření mobilního telefonu bylo bezprecedentní změnou (možnost komunikace více méně odkudkoliv, dostupnost více méně neustále), šmatlaplacky vedle toho mají bezpočet různých senzorů – nebo třeba jenom foťák (kameru, mikrofon), což má další zásadní implikace (zřejmé je to u dostupnosti kompaktního foťáku kdekoliv a možnosti sdílet téměř okamžitě).

    Mluvil jsem o tvorbě obsahu a opravdu jsem tím nemyslel to, že si puberťák vyfotí nějakou část těla a nahraje to na internet. Měl jsem na mysli tvůrčí proces při kterém vznikají nějaké užitečné hodnoty. Jasně s mobilem/tabletem můžeš fotit třeba QR kódy ve skladu, nebo reálné objekty, nebo vyplňovat dotazníky či sbírat jiná data v terénu… ale těžko na tom vytvoříš nové hodnoty typu kniha, software, návrh v CADu, podle kterého se dá vyrobit součástka, nebo plán, podle kterého se dá postavit dům.

    Pokud k tomu připojíš klávesnici, polohovací zařízení a pořádnou obrazovku, aby se to dalo používat, tak z toho děláš zase ten desktop nebo pracovní stanici.

    Že někdo (výrazná menšina) stále závisí na něčem jiném… psaní rukou také nezmizelo, ale není příliš relevantním způsobem zaznamenávání informací v kontextu civilizace.

    Třeba kreslení na rýsovacím prkně už prakticky vymizelo, je to víceméně jen pro milovníky retra a jinak všichni už používají CADy. Ale to je dané tím, že nová technologie přináší kvalitativně lepší způsob práce. Ovšem mobil/tablet oproti pracovní stanici kromě té mobility nepřináší nic – naopak je to v podstatě ve všem krok zpátky a méněcenný nástroj. Takže pokud potřebuješ běhat v terénu a pořizovat tam nějaká data, je to OK. Pokud ale potřebuješ v klidu něco tvořit, bude daleko vhodnější nástroj desktop/notebook resp. pracovní stanice.

    Ke změně architektury už v podstatě došlo: jednak když se kvůli fyzikálním limitům začalo intenzivněji paralelizovat, jednak rozšířením ARM v jiném způsobu užití.

    Vlastně přesně nevím, v čem spočívá spor v tomto vlákně. Ano, technologie se v čase vyvíjí, pro náročné výpočty se snažíme používat GPU, FPGA, ASICy… nebo se paralelizuje – nicméně to není moc nová věc, protože dřív jsi musel velký výpočet paralelizovat mezi větší množství počítačů, zatímco dneska ho paralelizuješ mezi více jader v rámci jednoho počítače.

    Ten mobilní trend má obrovský význam z pohledu trhu a podnikatelů, kteří dodávají masám. Je to příležitost, jak něco prodat lidem, kteří se válí na gauči a matlají při tom po placce, nebo lidem, kteří se nudí v tramvaji, škole, práci… s tím souvisí i popularita YouTubu. Taky můžeš lidem prodat třeba virtuální sekyrky nebo virtuální čarovné lektvary, které použijí v nějaké hře (kde klidně i můžou běhat venku, zaznamenávat svoji pozici pomocí GPS a něco snímat kamerou nebo data ze senzorů odesílat na server…). Příležitost pro byznys to je, o tom nepochybuji. Ale že by to byl nějaký fundamentální posun, něco, co by učinilo lidstvo šťastnějším nebo zásadně zvedlo jeho produktivitu… to mi nepřijde. Spíš na tom lidi promrhají čas a nechají se zahltit zbytečně moc aktuálními a lokálními informacemi. Např. víš, co se stalo před dvěma minutami, protože ti to okamžitě naskakuje na mobilu nebo to dokonce někdo streamuje online, ale už je mnohem těžší najít, co důležitého se stalo před dvěma lety.

    Spíš než od mobilů se dá čekat posun paradigmatu od umělé inteligence, ale zatím je to spíš na úrovni nějakého hloupějšího Inda – chytá se klíčových slov a odpovídá rychle, ale úplně blbě.1 Např. až se software začne psát sám, tak to může být podobný skok, jako když upadl význam těžkého průmyslu a spousta lidí přišla o práci. Nicméně u toho těžkého průmyslu byl ten původní stav dost nepřirozený a uměle držený tehdejšími režimy.

    Jinde je ta AI úspěšnější, ale hodně těch nových věcí je morálně přinejmenším problematických. Např. klasický totalitní stát ti mohl před dům postavit maringotku s policajtem, který zapisoval, co děláš – to samozřejmě nechci zlehčovat – ale bylo to přirozeně regulované počtem lidí ochotných dělat toho policajta a jejich možnostmi a možnostmi následného zpracování dat. Dneska to díky automatizaci a vyloučení lidského faktoru nabývá úplně jiných rozměrů – viz rozpoznávání lidí podle obličejů nebo chůze, centralizace informací o platebních transakcích, big data obecně, všudypřítomná proprietární elektronika, nekontrolovaný nárůst komplexity…

    Na druhou stranu se objevují i potěšující tendence – zrovna dneska mi např. Pošta doručila pár RISC-V čipů a desek. Nebo existuje OpenPOWER – sice nekřesťansky drahý, ale reálně na trhu.

    [1] moje zkušenost s podporou eBaye – nakonec jsem usoudil, že takhle hloupý nikdo být nemůže a že jsem si musel dopisovat s robotem…

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Fluttershy, yay! avatar 23.5. 22:50 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu

    Ale to jsi nemusel znovu explicitně psát, že tvoje představa o Tvorbě Obsahu™ spočívá v tom, že si mnich s brkem u svíčky sedne a půl roku iluminuje Užitečné Hodnoty™, zatímco plebs někde mrhá časem na blbosti.

    23.5. 23:54 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    A tvoje představa je jaká? Protože Frantovo příspěvky dávají celkem smysl, zatímco o těch tvých to říct nemůžu.
    Fluttershy, yay! avatar 24.5. 09:01 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Je dobré připomenout si, že je řeč o sociálních konstruktech – ohledně Obsahu™ tu máme tisíciletou tradici lidové tvořivosti, ale Frantovi to nějak není dost dobré.
    24.5. 09:56 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Zkoušel jsem odpovědět, ale v podstatě jsem jen svými slovy zopakoval to, co řekl Franta. Stručně: Mobilní zařízení mají navrch v možnosti zaznamenávat obraz/zvuk, ve všem ostatním za klasickým počítačem hodně zaostávají a nepozoruji, že by v tom nastával nějaký posun. Ty zařízení se vzájemně doplňují, takže je lidi používají podle toho, jak se jim to hodí. Samozřejmě vím, že zejména v Číně podstatná část uživatelů disponuje jen tím smartphonem (nejlépe alespoň 6"), ale to nedokazuje nic, pokud nevíme, že na tom produkují kompletní filmy a videoklipy, mixují hudební alba, diktují a sází knihy, vytváří grafické designy apod. Pokud to dělají, jsou to masochisti a kreténi, ale dokazuje to tvojí pointu. Pokud nedělají, pak s ohledem na to, že vyjmenované věci nemizí a stále je potřeba, aby je někdo dělal, ten paradigm shift asi nebude tak zásadní a jak jsem psal, ty zařízení se prostě vzájemně doplňují.
    24.5. 10:07 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Pro jistotu dodám, že psaní komentářů na hovězí Fejsbůček nepovažuji tak úplně za tvorbu obsahu. To je prostě komunikace. Napsat dopis babičce nebo se podepsat do návštěvní knihy v nějakém starém baráku s historickou hodnotou taky nelze úplně klasifikovat jako obsah. Pokud bychom to chtěli nějak nadefinovat, tak to bude patrně nějak přes množství kolektivně strávených člověkohodin konzumací.
    Bystroushaak avatar 24.5. 00:18 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Ale to jsi nemusel znovu explicitně psát, že tvoje představa o Tvorbě Obsahu™ spočívá v tom, že si mnich s brkem u svíčky sedne a půl roku iluminuje Užitečné Hodnoty™, zatímco plebs někde mrhá časem na blbosti
    Obsah může být různý, nicméně to co píše má něco do sebe. Přijde mi smysluplnější to definovat skrz fraktální složitost (to video patří k jedněm z nejlepších co jsem kdy viděl na youtube btw). Věci, které mají vysoku fraktální složitost je těžké na tabletech a mobilech vytvářet*, pokud se nejedná o video něčeho už předem připraveného, či o kreslený obraz.

    *Je to těžké i normálně, proto chceš co největší šířku pásma pro editace.
    24.5. 09:51 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu

    Ale to jsi nemusel znovu explicitně psát, že tvoje představa o Tvorbě Obsahu™ spočívá v tom, že si mnich s brkem u svíčky sedne a půl roku iluminuje Užitečné Hodnoty™, zatímco plebs někde mrhá časem na blbosti.

    Pod tu poznámku s plebsem se podepsat nemůžu, zas takový elitář asi nejsem :-D Ale to s tím mnichem co půl roku někde nad něčím laboruje, to je naprosto přesné, tak to přece funguje, ne?
    Fluttershy, yay! avatar 24.5. 10:10 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Změna paradigmatu
    Jsou tu fenomény masové kultury, lidové kultury, mediální kultury, kultury vysoké a nízké…
    22.5. 18:28 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Už asi rozumím. Problém je, že není možné si všechno dělat sám, ale současně je žádoucí na jiné lidi spoléhat co nejmíň to jen jde. Snažit se lidi přimět k tomu, aby třeba začali používat nějaký tvůj projekt, i když by to třeba bylo zdarma a lepší než konkurence, bude těžké a většinou to nepůjde bez agresivního marketingu nebo prvku náhody. V době, kdy celý svět sledoval Zuckerbergovo svědectví v kongresu, byl určitý potenciál proto, aby se začala virálně šířit konkurenční decentralizovaná šifrovaná sociální síť a nabralo to nějaké momentum. Schéma fungování takové sociální sítě mám popsané někde v CherryTree, ale nechce se mi to dělat, protože i reakce mých vlastních přátel jsou spíš vlažné. Na Facebooku vidí nevýhody, ale spíš se jim odcházet nechce. A pustit se do vývoje tak obřího projektu s vědomím, že o to živáček nezavadí, snad s výjimkou několika nadšenců, prostě nedává smysl. Už jsem si účet na Facebooku několikrát zrušil a kdo se mnou chtěl zůstat v kontaktu, musel si najít nějaký jiný kanál. Nakonec jsem se ale vždy pokorně vrátil, protože to či ono nešlo. A jakmile jsem na FB, stane se z něj predominantní kanál a všechny ostatní ustoupí do pozadí a nakonec se vytratí.

    Dodám, že FB mi nevadí jen z ideologických důvodů, ale prostě proto, že to UX naprosto saje prdel. Chci klasického komunikačního klienta s notifikacemi v trayi (které jsem si takto musel doprogramovat a moc se těším, až ten skript budu muset upravovat), chatovacími okny apod. Na správu oken mám kurva window manager, ne nějaký retardovaný JavaScriptový balast běžící v Chromu. Se to seká jako prase na fyzickém desktopovém čtyřjádru. Na mobilu jsem byl z toho posraného Messengeru tak frustrovaný, že se to nedá popsat. Přešel jsem na Facebook Lite, ve kterém jsem zablokoval veškeré notifikace. UX to má o něco míň zkurvené, ale je to zabugované a líné. Každou chvíli to v konverzaci nerefreshuje zprávy, nebo to ukazuje konverzaci tučně s nepřečtenou zprávou i přesto, že jsem tu zprávu už četl a dokonce na ni i odpověděl.

    Bohužel, kdybych to vzal důsledně a přestal používat všechny hovna a sračky, které mi okolní civilizace strká pod nos, tak skončím... ehm, mimo civilizaci. Nakonec vždy na nějaké úrovni budu muset s okolním světem interagovat, což je jedna z věcí, se kterou se nedokážu psychicky vyrovnat.

    Přesto asi má smysl, než to člověk definitivně odepíše a odjede žít jako mnich do Tibetu, snažit se vytvářet nástroje, kterými se člověk od okolního světa co nejvíc izoluje, a sdružovat se v komunitě podobně smýšlejících lidí. A tam právě dává smysl psát třeba parsery na různé weby, aby bylo možné si pohodlně číst články, a tak dál.

    No a pak se na to člověk vysere a pojede meditovat do toho Tibetu, nebo začne zjišťovat, jak dobře v České republice funguje prodej a distribuce tvrdých drog, protože neustále bojovat s větrnými mlýny (i.e. redesign, který kompletně změní HTML DOM) člověka časem zničí.
    22.5. 20:29 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Už asi rozumím. Problém je, že není možné si všechno dělat sám, ale současně je žádoucí na jiné lidi spoléhat co nejmíň to jen jde. Snažit se lidi přimět k tomu, aby třeba začali používat nějaký tvůj projekt, i když by to třeba bylo zdarma a lepší než konkurence, bude těžké a většinou to nepůjde bez agresivního marketingu nebo prvku náhody.
    Přesně tak... Bystroušák zmiňoval, že by rád přístup k webovým API na úrovni souborů. Soubor je dobrej příklad takovýhohle kompromisu. Je to v podstatě hrozně hloupá abstrakce - má jméno a nějaký data a to je všechno. Je poučný uvědomit si, jak i u takhle primitivního datově-výměnného prostředku je problém s interoperabilitou (povolené znaky v názvu, case-sensitivity v názvu, ACLs, délka názvu, povolené velikosti obsahu, atd...).

    Jinak že Fakezoob má příšerný UI, to zcela souhlasim. Jednu dobu jsem si na to psal nějaký CSS, ale vykašlal jsem se na to. Naštěstí ho nemusim mít v telefonu, tak tohle tolik neřešim... Naštěstí Fakezoob je jedna singulární služba. Už jsem v té minulé diskusi věštil, že Facebook je za svým zenitem, odhaduju, že je teď kratce za poločasem rozpadu. Samozřejmě můžu se zcela mýlit, je to jen z prstu vycucaný odhad. A taky ten poločas je docela dlouhá doba, vzhledem k tomu, jak dlouho tu Facebook už působí. Ale přesto mám naději, že to v dohledný době opadne...
    Bystroushaak avatar 22.5. 21:09 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Bystroušák zmiňoval, že by rád přístup k webovým API na úrovni souborů. Soubor je dobrej příklad takovýhohle kompromisu.
    Čistě jen pro pořádek: Ne na úrovni souborů, ale stejně přirozeně, jako přistupuješ k souborům. Něco nad čím nepřemýšlíš, co má discoverabilitu (můžeš si to prohlédnout v souborovém manažeru) a pracovat s tím úplně nativně. Rozhodně zcela a vůbec mi nešlo o mapování API na soubory.
    22.5. 21:23 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Jj, to jsem pochopil, akorát jsem to teď asi blbě vyjádřil.

    Respektive víceméně doufám, že jsem to pochopil. Myslim si, že příbuzný koncept je HATEOAS a myslim si, že podobným směrem částečně jdou třeba nástroje jako Swagger nebo Apiary. Ale jsou to pořád v zásadě vývojářské nástroje, ne nástroje na běžné použití / čtení obsahu / atd. A nemáš k tomu moc nějaké desktop-friendly prostředí.
    22.5. 18:29 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Absence veřejného rozhraní, rostoucí komplexita → mytologie a šamanismus, tolerantnost vs. přesný formát
    Jak tě ta otázka napadla?
    Smíření se se status quo.
    Grunt avatar 5.5. 21:33 Grunt | skóre: 22 | blog: Expresivní zabručení | Lanžhot
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Nekdo uz ti to tu rikal, ... ale doporucuji cestovat zpatky o tricet let a zkusit treba nejaky ten osmibit
    Je to tak. Velmi mě zaujala ta teze co má zrzek v patičce The operating system: should there be one?. Je to tak trošku návrat k dobám minulým. Bedňa na BASIC sice nadává, ale byl pečlivě navržen jako jednoduše naučitelný komunikační prostředek s počítačem, který se dal implementovat do ROM o velikosti 4 či 8kB. V podstatě šlo o prostředek, který dovolil používat širokým masám počítač k tomu co popisuje Liška v druhém odstavci (resp. docela skok od ručního markování strojového kódu přes switche u Altairu) a dostal tak mikropočítače ze sálového prostředí do domácností. Bohužel expandovat svoji mysl a používat počítače chtějí všichni i když na to nemají a neumí nic naprogramovat. Proto ty operační systémy, programy a aplikace. Jakékoliv programování (či jen používání příkazového řádku) by představovalo nepřekonatelnou bariéru pro široké masy. Je to velmi podobné neustále se snižujícím standardům v počítačových hrách, které jsou produkovány pro masy a ne hráče. Takže manifest pěkný, ale pokud to nezvládne i retardovaný Franta (bez urážky), hodně stěstí při expanzi přeju…wink wink nudge nudge
    Na co 64-bitů když to jde i s jedním? | 80.78.148.5 | Hack (for) free or Die Hard!
    xkucf03 avatar 4.5. 01:20 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli

    Díky za zápisek (pro případ, že bych byl moc kritický, tak předesílám, že si moc vážím toho, že takové věci píšeš a za každý tvůj text jsem rád).

    Self nemá skoro žádnou dokumentaci. … a důvod proč nemít docstringy?

    Ty argumenty mi přijdou liché a lze to jednoduše dokázat: Pokud jde rozhraní popsat stručněji a lze ho používat na základě dokumentace, kterou lze pochopit rychleji než přečíst kompletní zdrojový kód, pak má dokumentace smysl. To se ještě násobí faktem, že kód (a jeho dokumentace) se píše jen jednou, ale je čten a používán mnohokrát.

    Grafika vypadá fakt špatně a není ani možné jednoduše zvětšit font, který je na 2k monitoru hodně blbě čitelný. Což mi připomíná, že celý font subsystém je 20 let stará věc, která ani neumí načítat normální fonty a celé je to jeden hack.

    Možná je nešťastná ta myšlenka spojení samotného jazyka a nějakého GUI. Proč nemít raději čistý a geniální jazyk, jakési jádro. A až kolem něj hromadu knihoven, které se starají o všechno možné včetně GUI. Tyhle knihovny může psát kdokoli a může mezi sebou soutěžit více konkurenčních implementací téhož.

    Naposledy když se někdo v konferenci zeptal jak se v Selfu ukládají data a co používá do databáze, tak dostal jako odpověď výsměch, že samotný Self je databáze, protože je založený na konceptu image.

    To mi přijde zvrácené. Ne kvůli nějakému paměťovému limitu, ale kvůli tomu, že považuji za užitečné mít možnost oddělit data od programu. Pak můžu provozovat různé verze programu nad stejnými daty nebo naopak jednu verzi programu nasadit na jinou databázi – např. na produkční poté, co jsem verzi programu otestoval na testovacích datech. Data taky můžou patřit někomu jinému, než kdo píše kód…

    Co mě nejvíc zdeptalo je, že moje schopnost v Selfu programovat je pořád na stejně špatné úrovni. Chtěl jsem si naprogramovat jednoduchou aplikaci na evidenci knih, jenže jsem selhal. To navíc vynechávám, že dokud nedodělám tu podporu unicode, tak to ani nemá smysl, protože do toho nemůžu psát česky. Self je pro mě stále příšerně těžký. A není to mnou, je to Selfem, respektive absencí dokumentace, moderních nástrojů (hodil by se třeba lepší editor, než ekvivalent notepadu) a jakékoliv smysluplnné komunity.

    Pak je otázka, proč je to i po třiceti lety pořád v takovém stavu? Je ten jazyk skutečně tak úžasný? Proč tě dosud ještě nikdo nepředběhl a neudělal to za tebe? Vždyť na univerzitách a ve firmách na celém světě jsou spousty lidí, kteří to mohli udělat? Jaký je důvod si myslet, že tenhle úkol čeká právě na tebe?1

    absencí … jakékoliv smysluplnné komunity. Ten poslední bod je asi největší zabiják.

    Asi je to demotivující, ale kdyby to jinak bylo schůdné, tak bys přece mohl udělat fork, implementovat věci po svém a lépe a vytvořil by sis vlastní komunitu, protože by to bylo tak super, že by to chtěl používat každý.

    jak fungují běžné opensource projekty o víc jak třech lidech

    Jak? Podle mého dost různě a ta vstupní bariéra resp. ochota přijímat změny z vnější a od nových vývojářů se dost liší. Někdy jsou to hodně uzavřené komunity a jindy opačný extrém, kdy nechají do kódu se vyblít každého, kdo šel kolem – a to zase považuji za nezodpovědnost vůči uživatelům a vůči dřívějším vývojářům, díky kterým ten projekt třeba má dnešní jméno a důvěru uživatelů. Ideál bude někde mezi tím. Ale dost možná ani žádný obecně platný ideál neexistuje, protože s různými druhy softwaru by se mělo zacházet různě. (když ti někdo rozbije např. hudební přehrávač, tak to nebude tak fatální, jako kdyby rozbil šifrovací knihovnu, operační systém nebo obecně kritickou komponentu používanou na mnoha místech).

    Chci být jen uživatel, dělat v něm aplikace, ne se stát core vývojářem a hackovat standardní knihovnu a C++ kód a Xlib a věnovat tomu roky času, abych nebyl schopný napsat jednu debilní grafickou aplikaci.

    Otázka je, proč to děláš. Může to být založené na principu: teď si něco nastuduji nebo vyrobím nástroj a pak se mi tahle investice vrátí, protože mi ta práce půjde mnohem rychleji než bez toho. Jenže pokud by měl člověk celý život vyrábět nástroj a rozšiřoval si schopnosti, ale k normální práci by se nestihl dostat, tak by to nemělo smysl.

    S tímhle vlastně taky bojuji. Pořád mám pocit, že pořádně nic neumím, nerozumím spoustě věcí, že bych si měl dostudovat ještě tohle a támhleto… ještě si trochu vylepšit svoje nástroje, aby se mi pak (kdy?) pracovalo lépe a efektivněji. Dost je to dané povahou, částečně je to dobrá vlastnost, ale zároveň i špatná. Rozumná cesta asi je vyjít s tím, co mám, co už umím a pracovat – a k tomu si stanovit nějaký paušální „rozpočet“ (měřeno časem, mentální energií), kolik toho investuji do rozvoje. Ale chce to dost disciplíny…

    Mimochodem, takový Bitcoin – o kterém asi v klidu můžeme říct, že změnil svět – je napsaný v C++. Tzn. ani tak „nemoderní“ a „nebezpečný“ jazyk, „špatný“ nástroj nebyl překážkou k vytvoření něčeho tak velkého a revolučního.

    Nechci používat operační systém, ani programy v něm. Chci expandovat svojí mysl skrz hardware a počítačové sítě. Chci pracovat přímo s informacemi, dotýkat se svojí myslí nehmotného rozhraní stroje.

    Můj sen je o software, který by mi dovolil přestat pracovat s věcmi navrženými pro masy podprůměrných uživatelů a začít si psát vlastní rozhraní do infosféry. Což dělám už teď, jen interakce se zbytkem systému je tak bolestně neohrabaná, že skoro fyzicky bolí.

    Mluvíš pořád o softwaru a uživatelském rozhraní? V jednu chvíli mě připadalo, že by to mělo být nějaké bezešvé propojení mozku/člověka a sítě, tzn. koukáš očima, cítíš hmatem atd. a na stejné úrovni by bylo získávání informací ze sítě a poslat zprávu/informaci do sítě by bylo na stejné úrovni jako když mozek posílá signál ruce, že se má pohnout.

    Proč by měl běžet každý proces samotný a nemít žádnou možnost interagovat s daty okolních procesů? Proč když pustím python script, tak z dalšího terminálu nemám přístup k jeho datům?

    Procesy můžou sdílet paměť a pokud by navzájem svým datovým strukturám rozuměly, není moc těžké to zařídit.

    Někdy jsem přemýšlel, jestli by mohla existovat společná reprezentace objektových dat v paměti… pak by jeden proces programu mohl být psaný v jednom jazyce a druhý proces v jiném a oba by mohly přistupovat k těm samým datům v paměti. Mohl bys pro každou činnost použít optimální jazyk, ale pracoval bys pořád s jedněmi daty, nic by se nemuselo serializovat, deserializovat ani kopírovat. Ale je to těžko proveditelné, jednak by se musely přepsat implementace všech těch jazyků, protože každý ukládá v paměti objekty trochu jinak, a jednak bys pak narazil na sémantické problémy, různá pojetí objektů by na sebe nepasovala na 100 %. A praktické přínosy jsou sporné…

    Proč po jeho běhu data zanikají?

    Co třeba proto, aby to bylo deterministické a opakovatelné? Abys mohl jednou ověřit funkčnost a pak ten program (který už se sám nemění a chová se pořád stejně) mohl použít na víc místech? Proto, aby si software nežil svým vlastním životem a sloužil uživateli?

    Proč když vezmu dataset všech mnou přečtených knih, rozparsuju ho na objekty, se kterými můžu manipulovat jak chci, které mají strukturu a nesou implicitní sémantickou informaci o obsažených datech, proč je nemůžu mít jen tak na ploše?

    A co kdybys ta data rozsekal na adresáře a soubory? Pak je na ploše klidně mít můžeš.

    • objekt/struktura = adresář
    • atribut = soubor
    • hodnota atributu = obsah souboru

    To máš univerzální formát objektových dat se kterým můžeš pracovat z libovolného jazyka. Co se týče implementace, začít se dá se současnými souborovými systémy a časem bys třeba napsal vlastní FS, který si poradí s obrovskými počty malých souborů a který má nějaké lepší indexování případně dynamické pohledy a vyhledávání. Ale základní rozhraní mezi úložištěm a programem je už hotové. Program si nemusí data kopírovat k sobě do RAM a může je číst vždy rovnou z disku – souborový/operační systém je uloží do mezipaměti, takže v RAM už budou. Průběžně se to dá všelijak optimalizovat, ale na hodně případů užití by bohatě stačila už současná implementace a současný HW.

    Proč tam musím mít soubor s retardovanou textovou či bajtovou reprezentací? Nechci řešit žádné reprezentace dat, žádný JSON, XML a normálové rozložení SQL. Chci objekty až úplně dolu. Chci vzít objekt a mít ho uložený na disku takový, jaký je, v celé jeho nahotě a bez nutnosti ho někam explicitně serializovat a deserializovat.

    Vždyť takhle se to dřív dělalo, že se jen obsah paměti vyblil na disk a bylo uloženo. Akorát to má „drobný“ problém s přenositelností a kompatibilitou. Takové programy nebyly někdy kompatibilní ani samy se sebou. Postupně se od toho upustilo a používají se různé formáty pro serializaci dat.

    Když napíšu článek… Když si na webu prohlížím galerii… Když si čtu fórum, chci vzít všechny příspěvky, udělat z nich stromovou strukturu, hodit si jí před sebe na plochu…

    Přijde mi, že to, co chceš, jde realizovat i s běžnými programovacími jazyky a formáty (ať už XML nebo třeba nějaký binární formát) a nepotřebuješ k tomu speciální jazyk, který nikdo nepoužívá a který neumí Unicode. A že se to bude někde uvnitř serializovat a deserializovat? To ti přece nemusí vadit – jde to napsat dostatečně transparentně a efektivně, aby ti to jako uživateli mohlo být jedno.

    I kdybys vzal třeba Javu (nebo jiný jazyk s reflexí) a napsal si nad tím jen nějaký framework a GUI, tak by to fungovalo a už jsi to mohl mít hotové.

    Je mi jasné, že je to katastrofa z hlediska bezpečnosti, nepoužitelné pro běžného uživatele a blah blah. Nic takového. Já nejsem běžný uživatel.

    Jenže aby to k něčemu bylo, tak s tím musíš být schopný komunikovat i s lidmi, kteří nejsou tak schopní, nebo třeba schopní jsou, ale mají zlé nebo škodolibé úmysly.

    Protože předtím, než ztratil cestu v něm byla tahle myšlenka, jejíž ozvěny se dají stále cítit v celém systému a ze všeho, co jsem kdy viděl, má k tomu co chci naprosto nejblíž.

    A kde jsou jeho původní autoři? Co říkají o současném stavu Selfu? Na čem sami teď dělají?

    [1] Na druhou stranu, tahle otázka nedává úplně smysl, protože to bych si při každé své činnosti mohl říct, že to nemá cenu, protože kdyby mělo, už by to někdo udělal → takže bych pak nemohl dělat nic

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 4.5. 12:16 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Možná je nešťastná ta myšlenka spojení samotného jazyka a nějakého GUI. Proč nemít raději čistý a geniální jazyk, jakési jádro. A až kolem něj hromadu knihoven, které se starají o všechno možné včetně GUI. Tyhle knihovny může psát kdokoli a může mezi sebou soutěžit více konkurenčních implementací téhož.
    GUI je záležitost image. Historicky bylo několik GUI a není problém udělat nové. Jazyk s tím není propojený nijak. To GUI je tam asi jako .. standardní knihovny v pythonu.
    Naposledy když se někdo v konferenci zeptal jak se v Selfu ukládají data a co používá do databáze, tak dostal jako odpověď výsměch, že samotný Self je databáze, protože je založený na konceptu image.
    To mi přijde zvrácené. Ne kvůli nějakému paměťovému limitu, ale kvůli tomu, že považuji za užitečné mít možnost oddělit data od programu. Pak můžu provozovat různé verze programu nad stejnými daty nebo naopak jednu verzi programu nasadit na jinou databázi – např. na produkční poté, co jsem verzi programu otestoval na testovacích datech. Data taky můžou patřit někomu jinému, než kdo píše kód…
    Pointa je, že předpokládat, že Self je databáze jen proto, že umí uložit svůj paměťový obraz jasně ukazuje na zásadní nepochopení konceptu databáze. Ta dělá stokrát víc, než že jen umí uložit svojí paměťovou image.

    Osobně úplně nevidím, proč by nemělo jít oddělit data od programu v konceptu image.
    Pak je otázka, proč je to i po třiceti lety pořád v takovém stavu? Je ten jazyk skutečně tak úžasný? Proč tě dosud ještě nikdo nepředběhl a neudělal to za tebe? Vždyť na univerzitách a ve firmách na celém světě jsou spousty lidí, kteří to mohli udělat?
    Jeden čas (~1995) měl Self docela drive a probíhalo v něm hodně vývoje. Pak se Sun rozhodl podporovat Javu a od té doby po něm skoro neštěkl pes, až na pár nadšenců.

    Osobně si myslím, že za současným stavem Selfo stojí komplexita C++ kódu (100k+ řádek) a zároveň komunita, která ho má jako svou posvátnou krávu, než jako něco co by fakt lidi používali.

    Zrovna lidi z univerzit jsou spíš na škodu než co jiného. Vezmou nějaký pro ně úžasný koncept inspirovaný Selfem, implementují ho, napíšou o něm práci a tím to hasne. Nic nejde do praxe, není z toho nic užitečného běžným smrtelníkům.
    Jaký je důvod si myslet, že tenhle úkol čeká právě na tebe?
    Uf. To není žádný spasitelský komplex. Jsem jen otrávený a zhnusený tím co je k dispozici, že prostě chci něco lepšího. Už jen proto, že jsem to několikrát začal stavět na různých existujících technologiích a pozoroval, jak se mi to zhroutilo jako domeček z karet, protože to nestálo na správných základech.

    Já to nechci dělat. Vážně, hrozně moc se mi do toho nechce. Ale prostě nemám alternativu.
    Asi je to demotivující, ale kdyby to jinak bylo schůdné, tak bys přece mohl udělat fork, implementovat věci po svém a lépe a vytvořil by sis vlastní komunitu, protože by to bylo tak super, že by to chtěl používat každý.
    Můj přístup jde jinudy. Časem se tomu budu věnovat. Ve zkratce nevidím pointu v onanii nad technologiemi, chci prakticky fungující věc, i za cenu ztráty části výkonu a přenesení těžké práce na framworky pro psaní jazyků (see rpython for details).

    Dělám to primárně pro sebe. Počítám, že nějaká komunita se k tomu připojí později až kolem aplikací, které v tom chci napsat.
    Jak? Podle mého dost různě a ta vstupní bariéra resp. ochota přijímat změny z vnější a od nových vývojářů se dost liší. Někdy jsou to hodně uzavřené komunity a jindy opačný extrém, kdy nechají do kódu se vyblít každého, kdo šel kolem – a to zase považuji za nezodpovědnost vůči uživatelům a vůči dřívějším vývojářům, díky kterým ten projekt třeba má dnešní jméno a důvěru uživatelů. Ideál bude někde mezi tím. Ale dost možná ani žádný obecně platný ideál neexistuje, protože s různými druhy softwaru by se mělo zacházet různě. (když ti někdo rozbije např. hudební přehrávač, tak to nebude tak fatální, jako kdyby rozbil šifrovací knihovnu, operační systém nebo obecně kritickou komponentu používanou na mnoha místech).
    Tak třeba dobrý začátek je mít veřejnou wiki, diskuzní fórum. Package manager. Verzovací systém. Aby issue četlo víc lidí, než tři a aby je někdo adresoval. Četl jsem "Tvorba open source softwaru" z edice CZ NIC od Karla Fogela, tam má docela hodně poznatků na tohle téma.
    S tímhle vlastně taky bojuji. Pořád mám pocit, že pořádně nic neumím, nerozumím spoustě věcí, že bych si měl dostudovat ještě tohle a támhleto… ještě si trochu vylepšit svoje nástroje, aby se mi pak (kdy?) pracovalo lépe a efektivněji. Dost je to dané povahou, částečně je to dobrá vlastnost, ale zároveň i špatná. Rozumná cesta asi je vyjít s tím, co mám, co už umím a pracovat – a k tomu si stanovit nějaký paušální „rozpočet“ (měřeno časem, mentální energií), kolik toho investuji do rozvoje. Ale chce to dost disciplíny…
    Jo, to je odvěký problém. Tohle ale konkrétně je zrovna nástroj na stavění nástrojů. Není to jen další nástroj stejného typu, je to fundamentálně odlišná filosofie k přístupu k problému. A uznávám, že se může klidně stát, že se ukáže jako nevhodná.
    Mimochodem, takový Bitcoin – o kterém asi v klidu můžeme říct, že změnil svět – je napsaný v C++. Tzn. ani tak „nemoderní“ a „nebezpečný“ jazyk, „špatný“ nástroj nebyl překážkou k vytvoření něčeho tak velkého a revolučního.
    Určitě, pointou není hejtovat C++. Zcela nepopírám, že jsou lidi, co si C++ užívají a dělají v něm rádi. Já ne. Navíc mi přijde jako z podstaty nevlídný a nesouhlasím s jeho filosofickým přístupem k věci.
    Nechci používat operační systém, ani programy v něm. Chci expandovat svojí mysl skrz hardware a počítačové sítě. Chci pracovat přímo s informacemi, dotýkat se svojí myslí nehmotného rozhraní stroje.

    Můj sen je o software, který by mi dovolil přestat pracovat s věcmi navrženými pro masy podprůměrných uživatelů a začít si psát vlastní rozhraní do infosféry. Což dělám už teď, jen interakce se zbytkem systému je tak bolestně neohrabaná, že skoro fyzicky bolí.
    Mluvíš pořád o softwaru a uživatelském rozhraní? V jednu chvíli mě připadalo, že by to mělo být nějaké bezešvé propojení mozku/člověka a sítě, tzn. koukáš očima, cítíš hmatem atd. a na stejné úrovni by bylo získávání informací ze sítě a poslat zprávu/informaci do sítě by bylo na stejné úrovni jako když mozek posílá signál ruce, že se má pohnout.
    Znáš: http://abstrusegoose.com/171?

    Použiji kousek mé rozepsané knihy:
    Člověk řídící auto přestává být člověkem a stává se autem samotným. Nevnímá každý pohyb, který dělá rukama, každé šlápnutí na pedál. Místo toho vnímá sebe jako auto. Když mu někdo jiný řekne „zatoč doprava“, nemyslí tím, aby otočil volantem doprava, ale aby sofistikovaným a koordinovaným systémem pohybů, které zahrnují otáčení volantem, řazení, šlapání na pedály a sledování celého širokého okolí, ostatních účastníků provozu, silnice, značek, tachometru a zrcátek navedl plechovou bednu na kolech udaným směrem.
    Hofstadter se tomu v knize I Am Strange Loop věnuje víc a jde i po důvodech. Pointa je, že lidé jsou vážně dobří v přechodu abstrakce, kde svoje tělo používají jen jako interaface k něčemu většímu (což můžou být jiní lidé). Stejně jako při řízení auta nevnímáš všechny detaily a máš pocit, že sám jsi auto, tak pokud se přes tight coupled feedback loop (těsně spojená zpětnovazební smyčka?) spojíš s nějakým systémem, přestanež ho vnímat jako oddělenou věc a vnímáš ho jako část sebe. Takový systém musí splňovat některé požadavky, ale o tom někdy jindy (pokud tě to zajímá, viz Programming as an Experience, Directness and Liveness in the Morphic User Interface Construction Environment a Experiencing Self Objects: An Object-Based Artificial Reality).

    Další hezký příklad jsou počítačové hry, kdy lidé je hrající zapomínají, že koukají na pixelový grid a složitými pohyby rukou ovládají klávesnice a myši ovládají program. Místo toho se ‚stávají‘ postavou v té hře.

    Tahle myšlenka není nic nového, přišel s tím už Engelbart. Jedna její část jsou interaktivní systémy, což více méně máme. Co chybí jsou interaktivní programovací systémy, převážně proto, že programovat zvládne relativně málokdo. Jde však navázat tight coupled feedback loop přímo s takovým systémem a výsledkem je synergie na úplně jiné úrovni, než když je to jen s interaktivním uživatelským ovládáním počítače.

    Meh. Mám o tom rozepsanou celou knihu, což je taky jeden z důvodů, proč chci tenhle systém prakticky naprogramovat - abych neměl jen teoretické řeči a mohl to podložit reálnými daty.
    Někdy jsem přemýšlel, jestli by mohla existovat společná reprezentace objektových dat v paměti… pak by jeden proces programu mohl být psaný v jednom jazyce a druhý proces v jiném a oba by mohly přistupovat k těm samým datům v paměti. Mohl bys pro každou činnost použít optimální jazyk, ale pracoval bys pořád s jedněmi daty, nic by se nemuselo serializovat, deserializovat ani kopírovat. Ale je to těžko proveditelné, jednak by se musely přepsat implementace všech těch jazyků, protože každý ukládá v paměti objekty trochu jinak, a jednak bys pak narazil na sémantické problémy, různá pojetí objektů by na sebe nepasovala na 100 %. A praktické přínosy jsou sporné…
    V brzké době sem na tohle téma vložím rozsáhlejší text. Je to v pořadí.
    Co třeba proto, aby to bylo deterministické a opakovatelné? Abys mohl jednou ověřit funkčnost a pak ten program (který už se sám nemění a chová se pořád stejně) mohl použít na víc místech? Proto, aby si software nežil svým vlastním životem a sloužil uživateli?
    To není důvod k neustálému zahazování struktury a jejímu kolapsování na surové bajty.
    A co kdybys ta data rozsekal na adresáře a soubory? Pak je na ploše klidně mít můžeš.

    objekt/struktura = adresář atribut = soubor hodnota atributu = obsah souboru

    To máš univerzální formát objektových dat se kterým můžeš pracovat z libovolného jazyka. Co se týče implementace, začít se dá se současnými souborovými systémy a časem bys třeba napsal vlastní FS, který si poradí s obrovskými počty malých souborů a který má nějaké lepší indexování případně dynamické pohledy a vyhledávání. Ale základní rozhraní mezi úložištěm a programem je už hotové. Program si nemusí data kopírovat k sobě do RAM a může je číst vždy rovnou z disku – souborový/operační systém je uloží do mezipaměti, takže v RAM už budou. Průběžně se to dá všelijak optimalizovat, ale na hodně případů užití by bohatě stačila už současná implementace a současný HW.
    Jo, tohle bude taky v tom slibovaném textu. Teď se tomu nebudu věnovat.
    I kdybys vzal třeba Javu (nebo jiný jazyk s reflexí) a napsal si nad tím jen nějaký framework a GUI, tak by to fungovalo a už jsi to mohl mít hotové.
    Vzal jsem python, napsal to, pak to přepsal, pak to znovu přepsal a pak to zahodil. Jeden čas jsem šel cestou Rebolu, pak lispu, ale ani to úplně nepomohlo. Časem tu o tom bude víc (mám o tom rozepsaný seriál článků, kde jsou hotové tři díly z asi deseti a tohle je vysvětlené v prvním z nich).
    Jenže aby to k něčemu bylo, tak s tím musíš být schopný komunikovat i s lidmi, kteří nejsou tak schopní, nebo třeba schopní jsou, ale mají zlé nebo škodolibé úmysly.
    To je pravda. Proto to musí umět sandboxování na úrovni jazyka a reflexe. Což v Selfu jde docela dobře. Na tohle téma viz Constructing a Metacircular Virtual Machine in an Exploratory Programming Environment, který prezentuje jazyk Klein.

    Zatímco jazyky jako lisp jsou jedno-dimenzionální, ve smyslu že jedna (funkce přijímá_data), jazyky jako Self jsou dvou-dimenzionální, protože obsahují (objekt mající_metody: přijímající_data), kde máš na jedné ose objekt a na druhé metody objektu. Klein byl experimentální třídimenzionální jazyk, kde jsi měl ještě třetí osu zahrnující celé .. plochy objektů. Bylo možné vzít přijatý objekt a pustit ho v prázdné ploše, jakémsi sandboxu, ze kterého se nemohl jednoduše sám dostat.
    A kde jsou jeho původní autoři? Co říkají o současném stavu Selfu? Na čem sami teď dělají?
    Jeden z nich se zapojuje do konference, ale spíš míň, než víc. Pro ně to více/méně vždy byl výzkumný projekt, za který sklidili granty a ceny. Odvedli úžasné množství práce, o tom žádná. Spousta jejich myšlenek byla geniálních. Nechci zas vypadat, že to jen kritizuji.
    4.5. 13:34 Ivorne | blog: Ivorne
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Nechci používat operační systém, ani programy v něm. Chci expandovat svojí mysl skrz hardware a počítačové sítě. Chci pracovat přímo s informacemi, dotýkat se svojí myslí nehmotného rozhraní stroje.

    Můj sen je o software, který by mi dovolil přestat pracovat s věcmi navrženými pro masy podprůměrných uživatelů a začít si psát vlastní rozhraní do infosféry. Což dělám už teď, jen interakce se zbytkem systému je tak bolestně neohrabaná, že skoro fyzicky bolí.
    Mluvíš pořád o softwaru a uživatelském rozhraní? V jednu chvíli mě připadalo, že by to mělo být nějaké bezešvé propojení mozku/člověka a sítě, tzn. koukáš očima, cítíš hmatem atd. a na stejné úrovni by bylo získávání informací ze sítě a poslat zprávu/informaci do sítě by bylo na stejné úrovni jako když mozek posílá signál ruce, že se má pohnout.
    Znáš: http://abstrusegoose.com/171?

    Použiji kousek mé rozepsané knihy:
    Člověk řídící auto přestává být člověkem a stává se autem samotným. Nevnímá každý pohyb, který dělá rukama, každé šlápnutí na pedál. Místo toho vnímá sebe jako auto. Když mu někdo jiný řekne „zatoč doprava“, nemyslí tím, aby otočil volantem doprava, ale aby sofistikovaným a koordinovaným systémem pohybů, které zahrnují otáčení volantem, řazení, šlapání na pedály a sledování celého širokého okolí, ostatních účastníků provozu, silnice, značek, tachometru a zrcátek navedl plechovou bednu na kolech udaným směrem.
    Hofstadter se tomu v knize I Am Strange Loop věnuje víc a jde i po důvodech. Pointa je, že lidé jsou vážně dobří v přechodu abstrakce, kde svoje tělo používají jen jako interaface k něčemu většímu (což můžou být jiní lidé). Stejně jako při řízení auta nevnímáš všechny detaily a máš pocit, že sám jsi auto, tak pokud se přes tight coupled feedback loop (těsně spojená zpětnovazební smyčka?) spojíš s nějakým systémem, přestanež ho vnímat jako oddělenou věc a vnímáš ho jako část sebe. Takový systém musí splňovat některé požadavky, ale o tom někdy jindy (pokud tě to zajímá, viz Programming as an Experience, Directness and Liveness in the Morphic User Interface Construction Environment a Experiencing Self Objects: An Object-Based Artificial Reality).

    Další hezký příklad jsou počítačové hry, kdy lidé je hrající zapomínají, že koukají na pixelový grid a složitými pohyby rukou ovládají klávesnice a myši ovládají program. Místo toho se ‚stávají‘ postavou v té hře.

    Tahle myšlenka není nic nového, přišel s tím už Engelbart. Jedna její část jsou interaktivní systémy, což více méně máme. Co chybí jsou interaktivní programovací systémy, převážně proto, že programovat zvládne relativně málokdo. Jde však navázat tight coupled feedback loop přímo s takovým systémem a výsledkem je synergie na úplně jiné úrovni, než když je to jen s interaktivním uživatelským ovládáním počítače.

    Meh. Mám o tom rozepsanou celou knihu, což je taky jeden z důvodů, proč chci tenhle systém prakticky naprogramovat - abych neměl jen teoretické řeči a mohl to podložit reálnými daty.
    Připojím rychlý postřeh k tomuhle: u vývoje her se hodně řeší to, že množství informací co se dají takhle interaktivně (tight coupled feedback loop) přenášet od uživatele do té hry je hodně omezené. To dnes hlavně tvoří hlavní rozdíl mezi mobilními, konzolovými a počítačovými hrami - přes dotykové ovládání se toho nedá takhle imersivně přenést tolik jako přes gamepad a přes ten se zase nedá přenést tolik jako pomocí myši a klávesnice (u určitých žánrů to je u gamepadu a myši/klávesnice naopak, protože myš/klávesnice mají jen jeden dvouosý analogový vstup kdežto gamepad má dva).

    Zajímavé je, že zpátky (ze hry ke hráči přes display) se těch informací přenese výrazně víc, ale také je to značné omezené.

    Jaké si z toho vzít ponaučení pro vývoj interaktivního programovacího prostředí? Nesmí být člověk naivní a myslet si, že hned naprogramuje prostředí do kterého půjde interaktivně přenášet neomezenou rychlostí. Začal bych nejdříve u rychlosti přenosu informací podobného (nebo klidně i nižšího) jako u her, z toho se pak poučil a postupně v několika krocích bych to množství informací zvyšoval. Takže pak přes to půjde skutčně pohodlně programovat.

    Myšlenky selfu a smalltalku s tím nemusí být v rozporu, jen by si tohohle limitu interaktivity člověk měl být vědom.
    Bystroushaak avatar 4.5. 14:04 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Určitě. Ono je to taky do obrovské míry subjektivní - tenhle systém nejde udělat úplně univerzálně.

    Jinak další pěknou ukázkou, kterou mám ve své knize jsou textové editory, kde jsou lidé schopni se naučit různé pokročilé funkce a pak se stávájí synergií člověka a stroje co do editace textu. Například vícenásobné kurzory:
    Přestože se na první pohled může zdát editace vícero kurzory složitá a cizí, jedná se o věc, na kterou si člověk zvykne rychle a jakmile se s ní jednou naučí operovat, začne jí používat všude. Po několika měsících používání této vlastnosti jsem kdysi ukazoval něco kolegovi, a několikrát za sebou jsem přitom použil tuhle funkci. Když mi neodpovídal, tak jsem se na něj podíval a zjistil jsem, že jen fascinovaně kouká a kroutí hlavou, protože naprosto nepochopil, co se to právě stalo.

    Je mi jasné, že celá tato podkapitola může znít jako reklama na Sublime text, pointa je však jinde. Po třech letech každodenní práce s tímto editorem jsem dosáhl takové schopnosti a familiarity s toutou funkcí, že nadále text needituji. Místo toho ho transformujísvojí myslí, s naprosto brutální efektivitou. Věci, na které bych kdysi musel psát program nyní interaktivně upravím během několika vteřin, i když se jedná o změny v souborech čítajících desítky tisíc řádků.

    Moje mysl se s editorem spjala natolik, že vůbec nevnímám svoje ruce, nevnímám klávesnici a pohyby, které musím udělat abych provedl editaci v editačním programu. Nevnímám ani editační program. Když pracuji s textem, mám pocit jako kdybych měl několik chapadel, kterými se ho přímo dotýkám a formuji ho na mnoha místech zároveň.
    A pokud to jde s editací textu, tak proč by to nemělo jít při práci s objekty a vlastně čímkoliv v počítači a obecně v infosféře?
    4.5. 19:08 Ivorne | blog: Ivorne
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Nejde mi o to, že by to nešlo. Ale že to je jedna z těch složitějších částí. Když má člověk vymyslet něco nového, něco na čem už před ním řada lidí ztroskotala, není od věci si uvědomit, co byly ty náročné věci, na kterých ztroskotali. A nemyslet si, že když si ten problém uvědomím, tak se mě najednou netýká, ale přistupovat k tomu problému s respektem, zdolávat ho postupně a ne najednou a brát to tak, že postupným zdoláváním tohohle problému odvádím tu práci (=vytvářím inovaci). Opakováním toho, co dělali ti přede mnou a fungovalo jim to si vytvářím prostor pro tu inovaci, ale není to to, v čem ta inovave spočívá.

    Takže neříkám, že by nešlo mít dobrý nápad, který umožní přenášet imersivně do programu široký proud informací. Jenom říkám, že by k tomu měl člověk přistupovat s respektem a nechtít po tom programu, aby v tomhle ohledu byl hned dokonalý. Místo toho by po tom programu měl chtít, aby se v tomhle ohledu spolehlivě postupně zlepšoval.
    Bystroushaak avatar 4.5. 19:25 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Nejde mi o to, že by to nešlo. Ale že to je jedna z těch složitějších částí. Když má člověk vymyslet něco nového, něco na čem už před ním řada lidí ztroskotala, není od věci si uvědomit, co byly ty náročné věci, na kterých ztroskotali. A nemyslet si, že když si ten problém uvědomím, tak se mě najednou netýká, ale přistupovat k tomu problému s respektem, zdolávat ho postupně a ne najednou a brát to tak, že postupným zdoláváním tohohle problému odvádím tu práci (=vytvářím inovaci). Opakováním toho, co dělali ti přede mnou a fungovalo jim to si vytvářím prostor pro tu inovaci, ale není to to, v čem ta inovave spočívá.
    Určitě. Myslím, že tady nejsme v rozporu.
    Takže neříkám, že by nešlo mít dobrý nápad, který umožní přenášet imersivně do programu široký proud informací. Jenom říkám, že by k tomu měl člověk přistupovat s respektem a nechtít po tom programu, aby v tomhle ohledu byl hned dokonalý. Místo toho by po tom programu měl chtít, aby se v tomhle ohledu spolehlivě postupně zlepšoval.
    Já bych ještě jednou rád zdůraznil, že mým cílem není to mít jako obecně použitelný systém, ale jako platformu, která stavění takového systému umožňuje. Jedno z přesvědčení, ke kterým jsem dospěl je, že aby to fakt fungovalo, tak si to musí každý postavit sám, plně to pochopit a projít si iterativním vývojem. Je to něco jako sešit s poznámkami - nemá smysl ho zkopírovat od někoho jiného, aby dával smysl, tak si ty poznámky musíš napsat sám. Počítá se i cesta, ne jen výsledek.
    xkucf03 avatar 4.5. 23:13 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Relační roury
    A pokud to jde s editací textu, tak proč by to nemělo jít při práci s objekty a vlastně čímkoliv v počítači a obecně v infosféře?

    Já tohle nedělám s objekty, ale se záznamy1 – odešlu jeden UPDATE a upravím spoustu záznamů najednou, dokonce jsou ty úpravy kontextové (každý záznam mohou měnit jinak na základě jeho vlastností) a množinu záznamů si vyberu mnohem mocnější podmínkou, než že bych musel jednotlivé záznamy určené k úpravě ručně vybrat. Jasně, je to jen trapná relační/SQL databáze, historická technologie, ale stejně…

    Jinak co se týče hromadné práce s daty a proudového zpracování: mám rozpracovaný koncept relačních rour… snad se mi podaří bojovat s leností a dotáhnout to letos do nějakého publikovatelného stavu.

    [1] což je svým způsobem jen pohled na objekty, zjednodušený model

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 5.5. 11:28 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Relační roury
    Jasně, já taky používám v práci i osobně SQL databáze. Ty jsou ale tak nějak pravým opakem toho, co bych chtěl. Jednak jazyk je „databázový COBOL“. A pak normálové rozložení je to úplně poslední, co chci běžně řešit. Tabulky nejsou podle mého názoru vhodné pro reprezentaci dat, se kterými chceš pracovat. Tím nechci říct, že nejsou vhodné pro efektivní ukládání a načítání dat, jen tě tě nutí si uvědomit, jak vypadá struktura tvých dat předtím, než s nimi pracuješ. A taky se nehodí k ukládání grafů / stromů (to řeší NoSQL).

    Jinak protože momentálně nemám nic lepšího, tak je taky používám, akorát mě to sere na pravidelné bázi.
    6.5. 22:58 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Relační roury
    Relační databáze jsou navržení na efektivní práci s daty. Na rychlost datových operací, na práci s rozsáhlými balíky dat. A jsou tak navrženy dobře.

    Pracovat s neujasněnou obecnou strukturou dat má velkou penalizaci v možnostech, efektivitě i výkonu.

    Ukládání grafů a stromů není v relační databázi žádný problém. Jen je třeba si ujasnit, jaké operace od toho požadujete efektivně a jaké vám stačí neefektivně. I blbá tabulka se třemi sloupci node_id, parent_node_id, content je schopná pracovat jako strom i graf se všemi operacemi - jen ne všechny operace jsou efektivní.

    Lidem dělá problém, že pracují s několika paradigmaty naráz. Tedy objektovou (programovací jazyk) a relační (databáze). Nevím, proč je v tom problém.

    SQL databáze se OOP naopak podobá více než je zdrávo:

    1) Databázová tabulka = třída objektu.

    2) Sloupce tabulky = datové členy tříd. Nebo sloty v Selfu, chcete-li.

    3) Řádek v tabulce = instance třídy objektu.
    7.5. 00:08 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Relační roury
    SQL databáze se OOP naopak podobá více než je zdrávo:
    Sice se to podoba, ale to same to neni.
    3) Řádek v tabulce = instance třídy objektu.
    Toto je velice popularni nepochopeni, coz ale nabrani nikomu v tom, aby vznikl N+1 ORM framework.

    V OOP je identita objektu urcena odkazem na misto v pameti, kde je objekt umisten. Muzu 2x udelat new Car("1XY 2345") a vzniknou mi dva odlisne objekty, ale v principu je to v poradku.

    V relacnim modelu je identita urcena hodnotou atributu. To znamena, udelam-li 2x INSERT INTO cars VALUES("1XY 2345"), "vznikne" mi jeden objekt.

    Muzu do tabulky pridat nejaky atribut "id", ktery bude suplovat "identitu", jak ji maji objekty. V tom pripade ale relacni databazi degraduji na grafovou databazi se vsemi dusledky, hlavne co se tyka efektivity zpracovani dotazu a pohodlnosti dotazovani.
    Ukládání grafů a stromů není v relační databázi žádný problém.

    S cimz ale nekteri nemaji problem.
    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    7.5. 01:56 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše OOP versus SQL
    V OOP je identita objektu urcena odkazem na misto v pameti, kde je objekt umisten. Muzu 2x udelat new Car("1XY 2345") a vzniknou mi dva odlisne objekty, ale v principu je to v poradku.

    To jste OOP naprosto nepochopil. To, že si program ukládá data obvykle do paměti, je dáno technickým řešením současných počítačů. Je to ale jen podstatná technikálie.

    V relacnim modelu je identita urcena hodnotou atributu. To znamena, udelam-li 2x INSERT INTO cars VALUES("1XY 2345"), "vznikne" mi jeden objekt.

    Odkdy? Dělal jste vůbec kdy s databází? Nedělejte ze sebe chytrého, když tomu ani za mák nerozumíte!!!
    CREATE TABLE cars (značka_auta varchar(20));
    INSERT INTO cars VALUES("1XY 2345");
    INSERT INTO cars VALUES("1XY 2345");
    A máte 2 objekty, 2 řádky.
    7.5. 11:01 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: OOP versus SQL
    je dáno technickým řešením současných počítačů. Je to ale jen podstatná technikálie.
    Jak je realizovana, je jen technikalie, to je pravda, ale ma to fundamentalni dusledek. Jsem schopen odlisit identitu objektu, tj.
    a = new Car("1XY 2345")
    b = new Car("1XY 2345")
    
    plati a == a a a != b. Jsem schopen odlisit, se kterym objektem pracuji.
    A máte 2 objekty, 2 řádky.
    A jak se od sebe tyto radky v relacnim modelu daji odlisit? Jak se daji od sebe odlisit treba s pomoci SQL?
    Nedělejte ze sebe chytrého, když tomu ani za mák nerozumíte!!!
    Tak se uklidnime a zopakujeme si, na cem je postaven relacni model.

    Je to relace, coz je mnozina n-tic. Tato mnozina n-tic je nejcasteji zobrazovana jako dvourozmerna tabulka, avsak ne kazda dvou rozmerna tabulka je mnozina n-tic. A to proc? Protoze, jak jsem se ucili v prvni tride, kazda hodnota muze v mnozine nanejvys jednou!

    Abych to zduraznil dostatecne, pokud mam v tabulce vice nez jednou radek se stejnymi hodnotami, neni model databaze navrzen dobre (v souladu s relacnim modelem), coz samozrejme povede k dalsim problemum.
    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    7.5. 02:07 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše SQL/OOP a identita
    Muzu do tabulky pridat nejaky atribut "id", ktery bude suplovat "identitu", jak ji maji objekty. V tom pripade ale relacni databazi degraduji na grafovou databazi se vsemi dusledky, hlavne co se tyka efektivity zpracovani dotazu a pohodlnosti dotazovani.

    To hlavní, co vás degraduje, jsou neznalosti relačních databází.

    1) "Identita" ve vašem významu objektů v počítači, stejně jako dat v databázi, kterou systém používá k nalezení objektu/řádky je určena stejně. Adresou na úložném zařízení: paměti nebo pozice na disku. Ale to je jenom vnitřní technikálie, která programátora nezajímá.

    A) Protože klidně můžete 10 x vytvořit objekt, a všech 10 bude mít stejnou adresu, protože programovací jazyk zjistí, že vytváříte 10 x stejný konstantní objekt, tak ho prostě dostane 10 x a vytvoří se jen jednou. Například v C# takto pracujete se Stringy.

    B) Relační databáze vnitřně hledá ("identitu") pomocí adresy, kde jsou data uložena na disku/paměti. Vaše ptákoviny, že je "identita" určená hodnotou atributu si zařaďte do mýtů.

    Vaše zbylá tvrzení v komentáři raději také nikde nepovídejte.
    7.5. 11:34 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: SQL/OOP a identita
    To hlavní, co vás degraduje, jsou neznalosti relačních databází.
    Silna a vsak chybna tvrzeni.
    A) Protože klidně můžete 10 x vytvořit objekt, a všech 10 bude mít stejnou adresu, protože programovací jazyk zjistí, že vytváříte 10 x stejný konstantní objekt, tak ho prostě dostane 10 x a vytvoří se jen jednou. Například v C# takto pracujete se Stringy.
    V tomto pripade jde o nepochopeni pojmu identita.

    Diky ni jsem schopen odlisit, jakemu objektu zasilam zpravu. Je pravda, ze to nemusi byt konkretni misto v pameti, muze to byt treba adresa v nejakem distribuovanem systemu, ale to je jedno.

    V teto souvislosti priklad se Stringy ukazuje na toto nepochopeni. Budu to demonstrovat na Jave (protoze v C# si nejsem 100% jisty detaily.)
    String a = "AAA";
    String b = "AAA";
    
    V tomto pripade, prekladac vytvori jenom jeden objekt volanim new String a do promennych a a b jako optimalizaci, ulozi odkaz na identicky objekt (ale nemusel by, na chovani vetsiny programu by to nemelo vliv.) Pokud ale udelam nasledujici
    String a = new String("AAA");
    String b = new String("AAA");
    
    Promenne a a b nebudou odkazovat na identicke objekty!
    Relační databáze vnitřně hledá ("identitu") pomocí adresy, kde jsou data uložena na disku/paměti.
    Je sice fajn, ze relační databáze vnitřně hledá ("identitu") pomocí adresy, ale to je otazka fyzicke implementace. V relacnim modelu, ani v SQL, neni (a to zamerne) zadny prostredek, jak tyto adresy zpristupnit. Coz otevirat moznost deklarativne pokladat dotazy a efektivni je prekladat na konkretni implementaci pracujici s fyzickymi daty. Coz je jeden z duvodu, proc databaze postavene na SQL vytlacily sve predchudce jako jsou sitove (a ruzne ,,souborove'') databaze.
    Vaše ptákoviny, že je "identita" určená hodnotou atributu si zařaďte do mýtů.
    Obavam se, ze tohle si do mytu rozhodne zarazovat nebudu.

    Ale kdyz uz to bylo nakousnute, tak by me zajimalo, proc se podle vas u databazovych tabulek definuje primarni klic.

    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    xkucf03 avatar 7.5. 11:55 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: SQL/OOP a identita

    Ten String v Javě je hlavně dost speciální případ, optimalizace, a s objekty to nemá moc společného (taky u těch literálů není žádné new a naopak když uděláš new String(), tak to má vlastní identitu, jak píšeš a „nededuplikuje“ se to).

    Je sice fajn, ze relační databáze vnitřně hledá ("identitu") pomocí adresy, ale to je otazka fyzicke implementace. V relacnim modelu, ani v SQL, neni (a to zamerne) zadny prostredek, jak tyto adresy zpristupnit.

    SQL jako takové to sice nemá, ale k té fyzické adrese se v mnoha SŔBD dostaneš přes nějaký virtuální sloupec viz např. PostgreSQL. A někdy se to používá i v aplikacích, ale není to moc čisté, spíš je to taková nouzová optimalizace, když ti nestačí ani indexy a chceš jít k datům víc na-přímo.

    Jinak v zásadě souhlasím spíš s tebou.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    7.5. 12:31 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: SQL/OOP a identita
    Ten String v Javě je hlavně dost speciální případ, optimalizace, a s objekty to nemá moc společného
    No, prave, proto mi to jako argument do diskuze, prijde pochybne.
    SQL jako takové to sice nemá
    SQL nic takoveho samozrejme nema, stejne tak jako to nema relacni model, ze ktereho SQL vychazi. Tam se pracuje s mnozinami, u kterych se o zadnych adresach samozrejme neda mluvit.
    ale k té fyzické adrese se v mnoha SŔBD dostaneš přes nějaký virtuální sloupec viz např. PostgreSQL
    To uz je ovsem vedome poruseni abstrakcni bariery. Muj argument se tykal prislusneho modelu a rozlisitelnosti objektu v danem modelu jeho vlastnimi prostredky.

    Dalsi problem s timto pristupem je, ze pokud si zpristupnis prislusne interni atributy, stavaji se ti z nich bezne atributy, tj. pokud zacnes pouzivat treba v tom Postgresu atribut oid, je to v podstate to same, jako by sis zavedl dalsi sloupec id, jen jsou v tomto pripade jednotlive hodnoty generovany jinak. V dusledku cehoz ti zacne z relacni databaze opet vznikat nejaka sitova/grafova databaze.

    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    7.5. 18:43 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: SQL/OOP a identita
    Ten String v Javě je hlavně dost speciální případ, optimalizace, a s objekty to nemá moc společného (taky u těch literálů není žádné new a naopak když uděláš new String(), tak to má vlastní identitu, jak píšeš a „nededuplikuje“ se to).

    Takže String je objekt, ale String nemá s objekty nic společného. To jsou věci po dvou deci...

    ---

    SQL jako takové to sice nemá, ale k té fyzické adrese se v mnoha SŔBD dostaneš přes nějaký virtuální sloupec viz např. PostgreSQL. A někdy se to používá i v aplikacích, ale není to moc čisté, spíš je to taková nouzová optimalizace, když ti nestačí ani indexy a chceš jít k datům víc na-přímo. Jinak v zásadě souhlasím spíš s tebou.

    Takže SQL ani relační databáze to nemají. Ale NĚKTERÉ implementace databázových strojů jako extenze umožňují i to co popisujete. Tedy opět mám pravdu s tím co jsem napsal.

    Upřímně, pokud souhlasíte s děda.jablko stylem argumentace, že logiku musíte překroutit do vrtule, pak vcelku já zase nevím, co si mám o vaší logice, myšlení a uvažování vůbec myslet.
    7.5. 21:26 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: SQL/OOP a identita
    Takže String je objekt, ale String nemá s objekty nic společného.

    String je objekt, ale povazovat optimalizaci, kterou dela prekladac/behove prostredi, za priklad jednoho z principu OOP je chybne. Obzvlast, kdyz to nema prakticky vliv na to, jak je zaveden pojem identita (rozlisitelnost) objektu.
    Takže SQL ani relační databáze to nemají. Ale NĚKTERÉ implementace databázových strojů jako extenze umožňují i to co popisujete.

    V reakci na me jsi suverene psal:
    V relacnim modelu je identita urcena hodnotou atributu. To znamena, udelam-li 2x INSERT INTO cars VALUES("1XY 2345"), "vznikne" mi jeden objekt.

    Odkdy? Dělal jste vůbec kdy s databází? Nedělejte ze sebe chytrého, když tomu ani za mák nerozumíte!!!
    A ted se z toho stalo: NĚKTERÉ implementace databázových strojů jako extenze umožňují

    Skvele!
    Upřímně, pokud souhlasíte s děda.jablko stylem argumentace, že logiku musíte překroutit do vrtule
    Zamet si pred vlastnim prahem, nez zacnes nekoho povysene poucovat.
    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    7.5. 18:54 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: SQL/OOP a identita
    Ten String v Javě je hlavně dost speciální případ,

    Ne, tuto optimalizaci můžete udělat pro každý konstantní objekt jakékoli třídy. A řada programovacích jazyků, které jsou schopny konstantní objekty detekovat ji často udělá.

    Zkuste si to v Pythonu. Dejte si třeba číslo literál 22. A i když ho použijete tisíckrát, Python vám to zoptimalizuje na jeden jediný objekt. Není žádného důvodu, proč by tam mělo být tisíc instancí s hodnotou 22.

    Protože váš vysněný vlhký sen o "identitě" objektů je jen vaše fantazie. Programovací jazyk ani OOP nikdy nikomu nedávali záruky, že každý objekt, který vytvoříte bude skutečně novým objektem.

    To samé platí i pro proměnné. I to hloupé C/C++ je schopno udělat optimalizaci, že stejné konstantní řetězce definované na několika různých místech prostě uloží jako jedinou proměnnou.

    Programovací jazyky nedávají žádnou záruku na to, co z toho vyjede ve strojovém/pí kódu. Programovací jazyky pouze zaručují, že program bude vykonávat to, co je napsáno ve zdrojovém kódu - nic jiného. Žádná záruka na identitu objektů nikde není.
    7.5. 21:41 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: SQL/OOP a identita
    Protože váš vysněný vlhký sen o "identitě" objektů je jen vaše fantazie.

    Ale tato optimalizace s identitou objektu neni nijak v rozporu. Mam-li opakovane pouzity literal reprezentujici nejakou nemennou hodnotu, muzu jej nahradit identickym objektem.

    Jestli se jedna o identiticky objekt, jde rozlisit (pomoci operatoru ==), v relacnim modelu (resp. v SQL) to nejde a je nutne porovnat hodnoty. A to je to, na co jsem tu narazal. Zbytek je z tve strany omylani toho sameho bez prinosu k diskuzi.
    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    7.5. 18:35 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše O identitě objektů
    V tomto pripade jde o nepochopeni pojmu identita. Diky ni jsem schopen odlisit, jakemu objektu zasilam zpravu. Je pravda, ze to nemusi byt konkretni misto v pameti, muze to byt treba adresa v nejakem distribuovanem systemu, ale to je jedno.

    Vy v programovacím jazyce zasíláte zprávu objektu, který zpřístupňujete skrze identifikátor, nikoli skrze adresu. Vy nepotřebujete v 99,9999 % případů vůbec vědět, jaká je skutečná adresa objektu. Vy nepotřebujete v 99,999 % záruku, zda dva různé identifikátory objektů ukazují na jeden stejný objekt či na dva různé.

    Vy do toho pletete background kompilátoru, který jde zcela mimo vás. Je to technikálie, pokud si nechcete hrát na strojový kód, ale programujete v rozumném vyšším programovacím jazyce.

    Nevšiml jsem si, že by se programovalo stylem: Pošli zprávu objektu na adrese 0x1245789A.

    ---

    Pokud ale udelam nasledujici: String a = new String("AAA"); String b = new String("AAA"); Promenne a a b nebudou odkazovat na identicke objekty!

    A jste si tím jist? Jste si jist, že kompilátor Javy verze 50.0 bude stále vyrábět dva objekty namísto jednoho?

    Kompilátor C# přišel na to, že třída String je immutable (neměnná), a tak vám vyrobí v řadě případů jediný string se dvě referencemi a, b. A časem na to Oracle přijde taky a tuto optimalizaci udělá. Protože vyrábět dva objekty je tu zbytečné a kromě plýtvání paměti to nic jiného nedělá.

    Java vám nezaručuje, že vždy bude vyrábět různé objekty na různých adresách. Takovou záruku jste si vymyslel, ale standard Javy vám ji nedává. A že momentálně kompilátor a JVM to dělá tak jak popisujete neznamená, že příští verzi to nebude jinak.

    ---

    Ale kdyz uz to bylo nakousnute, tak by me zajimalo, proc se podle vas u databazovych tabulek definuje primarni klic.

    1) Protože se chcete dostat ke každému řádku snadno a jednoznačně. Ve valné většině případů dává smysl mít jendoznačně identifikovaný řádek.

    2) Protože databázový stroj pracuje s tabulkami s krátkým primárním klíček obvykle efektivně a rychleji, než s tabulkami bez primárního/unikátního klíče.

    3) Protože i když nedefinujete primární klíč, tak si ho často databázový stroj interně a tiše stejně vytvoří.
    7.5. 20:05 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: O identitě objektů
    Java vám nezaručuje, že vždy bude vyrábět různé objekty na různých adresách. Takovou záruku jste si vymyslel, ale standard Javy vám ji nedává. A že momentálně kompilátor a JVM to dělá tak jak popisujete neznamená, že příští verzi to nebude jinak.
    Specifikace hovoří celkem jasně. Osobně bych nechtěl programovat v jazyce, kde se může stát, že:
    List a = new ArrayList();
    List b = new ArrayList();
    
    a.add(1);
    
    // b obsahuje prvek '1', protože kompilátor do proměnné b přiřadil již existující instanci místo nové
    
    7.5. 20:44 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: O identitě objektů
    Nejdříve si prosím přečtěte vlákno, než začnete reagovat. Nemám příliš důvodů reagovat na někoho, kdo neumí číst, nebo prostě reaguje bez přečtení vlákna.

    Samozřejmě, že vámi popsaný kód dopadne v každém jazyce tak jak očekáváte.

    Ale až se naučíte číst a přečtete si vlákno, pak teprve na vás budu reagovat. Do té doby jste naprosto mimo mísu.
    7.5. 21:01 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: O identitě objektů
    Četl jsem to celé. To spíš možná vy jste se v té diskuzi trochu ztratil.
    7.5. 21:55 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: O identitě objektů
    Dle vašeho komentáře to vypadá, že jste vlákno nepochopil.

    Vlákno je o tom, že u konstantních objektů může dojít k optimalizaci jazykem, a vytvořit se méně instancí objektů, než je zapsáno v kódu. A je to zcela v pořádku.

    A pak přijde ehm s mimózním argumentem, že by se nerad dočkal doby, kdy zcela evidentně nekonstatní objekty (ve vašem případě třída ArrayList) by nevznikly dvakrát. No toho bych se nerad dočkal i já. Jenom je velice smutné, že jste nepochopil, že mluvíme celou dobu o konstantních objektech, jako je třeba ten String v Javě/C#.

    Opravdu si myslíte, že jsem štěstím bez sebe, když mám reagovat na někoho, kdo neumí ani číst?

    Mohu říci, že ostatní chápali, že jde o konstatní objekty. Sice se mnou nesouhlasili, což je v pořádku, ale reagovali k tématu.
    7.5. 22:03 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: O identitě objektů
    Ja se ehm nedivim, ze nedokaze pochopit tve myslenkove pochody.
    Vlákno je o tom, že u konstantních objektů může dojít k optimalizaci jazykem, a vytvořit se méně instancí objektů, než je zapsáno v kódu
    Je tu diskuze o objektovem programovani a rozlisitelnosti objektu a ty tu zacnes resit konkretni optimalizaci pro immutable objekty, pricemz to na rozlisitelnost objektu nema vliv, viz. Chapu, ze se v tom ehm mohl ztratit, kdyz specialni pripad stavis na roven beznemu chovani.
    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    xkucf03 avatar 7.5. 22:03 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: O identitě objektů

    Tak já bych se i nerad dočkal toho, že v kódu zavolám new NějakýTyp() a kompilátor nebo běhové prostředí se rozhodne tentokrát neprovádět konstruktor a nevytvářet novou instanci (byť neměnného typu) a místo toho vrátit nějakou starou instanci. Přijde mi to velice nekonzistentní a matoucí.

    U těch literálů je to ještě přijatelné. Stejně tak by to mohlo být přijatelné u jiného způsobu zápisu hodnot. Ale mít new, které vlastně není new, to mi přijde dost pochybné…

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    7.5. 22:47 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: O identitě objektů
    Možná nechápu tu diskuzi jako takovou. Řádek v tabulce je snad vždy immutable? Protože jestli tomu správně rozumím, deda.jabko za vlastnost objektu považuje i jeho pointer/referenci/ID, zatímco vy ne. Snažil jste se vysvětlit, že při práci s objekty na té referenci nezáleží, protože v některých případech lze dělat optimalizaci (interning/deduplikaci). Z toho lze ale stěží vyvodit, že identita objektu je určená jen hodnotami jeho fieldů (od čehož se celá tato debata odvinula).
    7.5. 21:58 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: O identitě objektů
    Vy v programovacím jazyce zasíláte zprávu objektu, který zpřístupňujete skrze identifikátor, nikoli skrze adresu.
    Identifikator je ten nejjednodussi pripad, jak drzet odkaz na objekt, ale budiz.
    Vy nepotřebujete v 99,999 % záruku, zda dva různé identifikátory objektů ukazují na jeden stejný objekt či na dva různé.
    Ano, porovnavat dva identifikatory, zda obsahuji odkaz na stejny, objekt je spis ucebnicovy priklad.

    V praxi ale shodnost objektu resim naprosto bezne. Napr. mam kolekci a potrebuji najit pozici, kde se dany objekt nachazi; mam obecny graf, potrebuji jej projit urcitym zpusobem a chci si hlidat, ze jsem kazdy uzel zpracoval prave jednou.
    Java vám nezaručuje, že vždy bude vyrábět různé objekty na různých adresách. Takovou záruku jste si vymyslel, ale standard Javy vám ji nedává.
    JLS 15.9.4 (SE 10) rika neco jineho.
    Ale kdyz uz to bylo nakousnute, tak by me zajimalo, proc se podle vas u databazovych tabulek definuje primarni klic.
    1) Protože se chcete dostat ke každému řádku snadno a jednoznačně. Ve valné většině případů dává smysl mít jendoznačně identifikovaný řádek.
    Zajimave...

    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    Fluttershy, yay! avatar 4.5. 14:00 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Člověk řídící auto přestává být člověkem a stává se autem samotným. Nevnímá každý pohyb, který dělá rukama, každé šlápnutí na pedál. Místo toho vnímá sebe jako auto. Když mu někdo jiný řekne „zatoč doprava“, nemyslí tím, aby otočil volantem doprava, ale aby sofistikovaným a koordinovaným systémem pohybů, které zahrnují otáčení volantem, řazení, šlapání na pedály a sledování celého širokého okolí, ostatních účastníků provozu, silnice, značek, tachometru a zrcátek navedl plechovou bednu na kolech udaným směrem.

    Tady pro úplnost doplním důležitou studii: Cardinali, Lucilla et al. Tool-use induces morphological updating of the body schema. Current Biology, Volume 19, Issue 12, R478 – R479.

    Ta hypotéza přitom byla mnohem starší, z dřevních dob neurologie (začátek 20. století).

    Bystroushaak avatar 4.5. 17:11 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    To je pravda. Proto to musí umět sandboxování na úrovni jazyka a reflexe. Což v Selfu jde docela dobře. Na tohle téma viz Constructing a Metacircular Virtual Machine in an Exploratory Programming Environment, který prezentuje jazyk Klein.

    Zatímco jazyky jako lisp jsou jedno-dimenzionální, ve smyslu že jedna (funkce přijímá_data), jazyky jako Self jsou dvou-dimenzionální, protože obsahují (objekt mající_metody: přijímající_data), kde máš na jedné ose objekt a na druhé metody objektu. Klein byl experimentální třídimenzionální jazyk, kde jsi měl ještě třetí osu zahrnující celé .. plochy objektů. Bylo možné vzít přijatý objekt a pustit ho v prázdné ploše, jakémsi sandboxu, ze kterého se nemohl jednoduše sám dostat.
    Ach jo, ta paměť děravá. Klein je sice zajímavý, ale šlo o něco jiného. Měl jsem na mysli Korz, který je popsán v tomto paperu: A Simple, Symmetric, Subjective Foundation for Object-, Aspect- and Context-Oriented Programming.
    4.5. 15:50 pc2005 | skóre: 36 | blog: GardenOfEdenConfiguration | liberec
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Přijde mi, že to, co chceš, jde realizovat i s běžnými programovacími jazyky a formáty (ať už XML nebo třeba nějaký binární formát) a nepotřebuješ k tomu speciální jazyk, který nikdo nepoužívá a který neumí Unicode. A že se to bude někde uvnitř serializovat a deserializovat? To ti přece nemusí vadit – jde to napsat dostatečně transparentně a efektivně, aby ti to jako uživateli mohlo být jedno.
    Stejně to jsou ve finále jen zápisy do flipflopů :-P.
    4.5. 19:38 psychiatr
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Hm, takze si vrazil netrivialni objem casu do vylepsovani neceho, co nefunguje a co vetsina autoru ci zbytek toho krouzku posuku nema zajem podporovat nebo rozvijet ci otevrit sirsi komunite. Navic je jim celkem u zadku i tvoje vylepseni ci napady. Rekni mi, kdy se tahle zabava v sebeposkozovani v tobe objevila?
    4.5. 22:41 Ondra
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    jak psal nekdy minule, utekla mu pritelkyne. Nejak cas zabit musi.
    5.5. 00:04 _
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Jsi vulgární
    5.5. 00:43 mouse
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    A jsi si jistý že má smysl dělat takový systém dnes? Trošku (hodně) jsi předběhl dobu. I když se mne tvoje vize opravdu líbí a měl jsem období kdy jsem se o něco podobného pokoušel v LISPu a Javascriptu, rozhodně bych do toho dnes neinvestoval ani minutu svého života. Moc velký a bombastický plán a moc málo lidí kteří by chtěli jít touto cestou. Takové spojení člověka a stroje skrz programovatelnou interface je třeba EMACs.

    Co jsem se na něm naučil:
    • Vlastní konfigurace sežere absurdně mnoho času a energie
    • Vše jde pospojovat přesně podle přání nebo nálady
    • Efektivita práce je vetší, ale dodneška jsem nedospěl k závěru jestli mi to za to stálo
    • Člověk má neustále nutkání něco vylepšovat na prostředí, místo aby skutečně generoval zisk POMOCÍ toho prostředí
    Mám strach že změna paradigmatu člověk <-> stroj o kterém sníš má značně podobné parametry jako má zkušenost s EMACSem.

    Je mi jasný že zrovna odrazování jsi asi nechtěl slyšet, koneckonců, píšeš o tom knihu a nacpal jsi do toho plno let života. Nemohl jsem si ale pomoct.

    Člověk zvládne za svůj život napsat extrémně malé množství kódu, je proto strašně důležité rozmyslet se co psát...

    Vydej knihu a na exampl se vybodni, to už udělá hejno které třeba tvoje kniha přitáhne. Bojuješ s vlastním perfekcionismem bitvu kterou nejde vyhrát už z principu.
    Bystroushaak avatar 5.5. 11:38 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    A jsi si jistý že má smysl dělat takový systém dnes? Trošku (hodně) jsi předběhl dobu. I když se mne tvoje vize opravdu líbí a měl jsem období kdy jsem se o něco podobného pokoušel v LISPu a Javascriptu, rozhodně bych do toho dnes neinvestoval ani minutu svého života. Moc velký a bombastický plán a moc málo lidí kteří by chtěli jít touto cestou. Takové spojení člověka a stroje skrz programovatelnou interface je třeba EMACs.
    Self inspiroval vznik Javascriptu, btw. Akorát JS ze Selfího objektového modelu přejal jen polovinu (chybí efektivní delegace) a celé to úplně zbytečně narouboval na C-like syntaxi, čímž tomu akorát uškodil a úplně zabil myšlenku posílání zpráv.

    Emacs znám, jeden čas jsem ho zkoušel používat a znám pár lidí, co ho používají na velmi pokročilé úrovni (například orgmode jako osobní DB a wiki). Je to inspirativní, ale není to ono.

    Uvažoval jsem nad lisp os, jako byla třeba genera, ale osobně jsem dospěl k názoru, že objektové jazyky jsou pro reprezentaci informací lepší, než lisp.
    Je mi jasný že zrovna odrazování jsi asi nechtěl slyšet, koneckonců, píšeš o tom knihu a nacpal jsi do toho plno let života. Nemohl jsem si ale pomoct.
    V pohodě. Dělám to, protože mám potřebu podobného systému. To že jsem o tom před půl rokem napsal tenhle blog ve chvíli, kdy jsem byl fakt otrávený ze Selfu na tom nic nemění. Od té doby jsem změnil svůj přístup a hodně si promyslel cestu, kterou se musím vydat. Ta se dá částečně pochopit z diskuze, ale v blogu jí nenajdeš. Časem o tom budou články.
    Člověk zvládne za svůj život napsat extrémně malé množství kódu, je proto strašně důležité rozmyslet se co psát...
    Jo, to mi taky došlo. Akorát to nemá jen jedno řešení, další je například lidi na to najmout, nebo dostatečně nadchnout, aby to dělali za tebe.
    Vydej knihu a na exampl se vybodni, to už udělá hejno které třeba tvoje kniha přitáhne. Bojuješ s vlastním perfekcionismem bitvu kterou nejde vyhrát už z principu.
    Ah. Jenže já nepotřebuji vydat knihu. Potřebuji ten systém a jeho širší filosofické souvislosti řeším v té knize.

    Časem jí chci použít i k tomu, abych přitáhl další lidi (ve smyslu opensource vývoje), prvně ale chci mít myšlenku dostečně jasně konkrétní, aby mohla být inkrementálně vylepšována, místo aby se zvrhla úplně jiným směrem.
    xkucf03 avatar 5.5. 12:50 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Cíl vs. nástroj
    Jenže já nepotřebuji vydat knihu. Potřebuji ten systém…

    K čemu? Jaký je tvůj cíl? (pokud to není tajné) Chceš vytvořit nástroj, který budou používat příští generace, který pomůže lidstvu? Nebo pomocí toho nástroje dosáhnout nějakého svého cíle? Nedá se toho cíle efektivněji dosáhnout pomocí stávajících nástrojů a technologií? Nebo to plánuješ tak, že teď budeš pár let pilovat nástroj a pak pomocí něj dosáhneš něčeho velkolepého?

    Kdybych to přirovnal k podnikání, tak můžeš investovat, vytvářet postupy, nástroje a zlepšovat technologii, být roky v účetní ztrátě a pak jednoho dne uspět a začít z toho těžit. A nebo můžeš dělat něco přízemního, brát nějaké trapné zakázky, dělat relativně nudnou práci a investovat do rozvoje jen menší část kapacit. V tom prvním případě by měl úspěch přijít dřív, protože se svému cíli budeš věnovat na 100 %, ale zároveň riskuješ, že ti dojdou peníze a dílo zůstane nedokončené. Na druhou stranu ten druhý způsob ti třeba mohl vydělat dost peněz, abys najal další lidi, což by ti urychlilo práci.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 5.5. 15:08 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Cíl vs. nástroj
    K čemu? Jaký je tvůj cíl? (pokud to není tajné)
    Myslím, že už jsem to tu psal a že je to napsáno i v tom blogu. Jednak mě sere současný stav IT. Obecně, ale i čistě osobně. Jsou prostě věci, které mi přijdou dementní a se kterými bojuji na každodenní bázi. Ale chci prostě jít obecně o úroveň jinam.
    Chceš vytvořit nástroj, který budou používat příští generace, který pomůže lidstvu?
    To je mi relativně jedno. Mohl by to být fajn bonus se trefit do toho, co popisoval Alan Kay v těch zde linkovaných talcích, kde popisuje, že po vynálezu knihtisku trvalo stovky let, než lidé přestali tisknout bible a začali tisknout cokoliv, co je zrovna napadlo, včetně učebnic, časopisů a letáků a teprve pak proběhla revoluce ve vědě a poznání.

    Stejně jako on si myslím, že dnešní koncept operačního systému, ale i vývoje, kam se celé IT ubírá k čím dál většímu konzumerství, je špatný a bude muset být nahrazen něčím jiným. Nemám ale ambice ho nahrazovat.

    To co chci vytvořit já necílí na masy uživatelů, ale na relativně malou frakci lidí jenž umějí programovat a zároveň chtějí osobní programovací prostředí, do kterého přesunou veškeré svoje interakce.
    Nebo pomocí toho nástroje dosáhnout nějakého svého cíle? Nedá se toho cíle efektivněji dosáhnout pomocí stávajících nástrojů a technologií? Nebo to plánuješ tak, že teď budeš pár let pilovat nástroj a pak pomocí něj dosáhneš něčeho velkolepého?
    Hm, tady asi dochází k nepochopení. Já schopnost programování často přirovnávám k novým smyslům a novým končetinám - chapadlům, kterými se dotýkáš infosféry.

    Nejde mi o konkrétní produkt, ale o nástroj / framework, kterým maximalizuji a usnadňuji tvorbu svých chapadel. Tak jako chodím posilovat, abych zlepšil a zpevnil svoje svaly, tak tvořím systémem, který zlepšuje a zesiluje dosah mého mozku.

    Vážně, tohle není nic nového. Naopak je to původní Engelbartova myšlenka (citace v odpovědi).

    V současnosti to primárně dělám pythonem a scriptama a linuxem a databázema a osobníma wiki, ale v každém kroku bojuju s tím, že nic z toho na to není navrženo a často to má za sebou úplně jiná designová rozhodnutí a historicky je to omezeno.

    Primárně se tedy nesnažím vytvořit produkt, ale zvětšit možnosti sebe sama. Jestli to teda dává nějaký smysl. Moje kniha se tomu věnuje víc, ale je masivně rozdělaná a bude trvat dlouho, než vyjde.
    Na druhou stranu ten druhý způsob ti třeba mohl vydělat dost peněz, abys najal další lidi, což by ti urychlilo práci.
    Nad tím momentálně uvažuji. Tenhle měsíc mi začaly chodit faktury přesahující mez kterou jsem schopný rozumně utratit a pohrávám si s myšlenkou, že bych kdyžtak někomu zaplatil za konkrétní implementace některých částí VM.

    Kdyby to náhodou četl někdo kdo dělá v pythonu, zajímá ho návrh virtuálních strojů a měl by chuť se na tom podílet, tak se ozvěte.
    Bystroushaak avatar 5.5. 15:18 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Cíl vs. nástroj
    The dream of using the computer as a tool to master tides of information is as old as computing itself. In a 1945 essay titled “As We May Think,” Vannevar Bush, who oversaw the U.S. government’s World War II research program, unveiled his blueprint for the Memex, a desk console with tape recorders in its guts that would give a researcher ready access to a personal trove of knowledge. Bush’s Memex provided the nascent field of computing with its very own grail. For decades it would inspire visionary inventors to devise balky new technologies in an effort to deliver an upgrade to the human brain.

    By far the most ambitious and influential acolyte of the Memex dream was Douglas Engelbart, best known today as the father of the computer mouse. Engelbart, a former radar technician and student of Norbert Wiener’s cybernetics, woke up one day in 1950 with an epiphany: The world had so many problems, of such accelerating complexity, that humankind’s only hope of mastering them was to find ways to get smarter faster. He vowed to devote his life to developing a “Framework for the Augmentation of Human Intellect.” Beginning in the early 1960s under the aegis of the Stanford Research Institute, he gathered a band of researchers and began breaking conceptual and technical ground. The work culminated in a legendary public demonstration in 1968 at the San Francisco Convention Center. A video of that event is still available online, which means that today anyone can, by following some Web links and clicking a mouse, watch Engelbart introduce the world to the very idea of a link, and the mouse, and many other elements of personal computing we now take for granted.

    If you watch those videos, you’ll learn that Engelbart’s “oNLine System,” or NLS, was, among other things, a PIM. Its goal was to allow users to “store ideas, study them, relate them structurally, and cross-reference them.” It provided what a computer user today would call an outliner—a program with expandable and collapsible nodes of hierarchically structured lines of information. But this outliner could be shared across a network—not only within a single office but remotely, between the downtown San Francisco auditorium and the SRI office in Menlo Park, thirty miles away, as Engelbart showed his suitably impressed 1968 crowd. Today the NLS’s flickery monochrome screens and blurry typography look antediluvian, but its capabilities and design remain a benchmark for collaboration that modern systems have a tough time matching.

    Engelbart showed the 1968 audience how easy it was to use NLS to make and store and share a grocery list. But the real purpose of NLS was to help Engelbart’s programmers program better. In the 1962 essay that laid out his plan of research into the augmentation of human intelligence, Engelbart explained why computer programmers were the most promising initial target group. He listed nine different reasons, including the programmers’ familiarity with computers and the intellectual challenge of the problems they confronted. But he also noted that “successful achievements can be utilized within the augmentation-research program itself, to improve the effectiveness of the computer programming activity involved in studying and developing augmentation systems. The capability of designing, implementing, and modifying computer programs will be very important to the rate of research progress.” In other words, if NLS could help his programmers program better, they’d be able to improve NLS faster. You’d have a positive feedback loop. You’d be, in the term Engelbart favored, bootstrapping.

    To Engelbart, bootstrapping meant “an improving of the improvement process.” Today the term may dimly remind us that each time we turn on our computers we’re “booting up.” The builders of early computer systems had borrowed the term from the concept of pulling one’s self up by the bootstraps to describe the paradox of getting a computer up and running. When you first turn a computer on, its memory is blank. That sets up a sort of chicken-and-egg paradox: The computer’s hardware needs operating system software of some kind in order to load any program—including the operating system itself. Computer system inventors escaped this dilemma by using a small program called a “bootstrap loader” that gave the machine just enough capabilities to load the big operating system into memory and begin normal functioning. In early generations of computing, human operators would enter the bootstrap loader manually via console switches or from punch cards; modern computers store it on fixed memory chips. For Engelbart, bootstrapping was less an engineering problem than an abstract and sometimes abstruse way of talking about the goals of his “augmentation” program. Boostrapping involved “the feeding back of positive research results to improve the means by which the researchers themselves can pursue their work.” A “third-order phenomenon,” it wasn’t about improving a process—like, say, getting people to solve problems faster. It was about improving the rate of improving a process—like figuring out how you could speed up ways of teaching people to solve problems faster.

    This is not a simple distinction to fathom, and that may be one reason Engelbart’s project, unlike his mouse, never caught fire. Another reason, perhaps, was his determination to stick to a pure version of his “augmentation” plan. Unlike later computer innovators who elevated the term “usability” to a mantra, Engelbart didn’t place a lot of faith in making tools simple to learn. The computer was to be a sort of prosthesis for human reason, and Engelbart wanted it to be powerful and versatile; he didn’t want to cripple it just to ease the user’s first few days or weeks in the harness. The typical office worker might be comfortable with the familiar typewriter keyboard, but Engelbart believed that the “chord keyset” he had built, which looked like five piano keys and allowed a skilled user to input text with one hand, gave users so much more power that it was worth the effort required to adapt to it. His vision was of “coevolution” between man and machine: The machine would change its human user, improving his ability to work, even as the human user was constantly improving the machine. And, indeed, as the band of researchers clustered around his Stanford lab wove the NLS into their lives, something like that could be observed. According to Engelbart biographer Thierry Bardini, “Some astonished visitors reported that [Engelbart’s team had developed] strange codes or habits, such as being able to communicate in a ‘weird’ sign language. Some staff members occasionally communicated across the distance of the room by showing the fingers position of a specific chord entry on the keyset.”

    You can glean a little of that sense of weirdness today in the picture of Engelbart we encounter in the 1968 video: With a headset over his ear, one hand moving the mouse, and the other tickling the chord keyset, he looks like an earth-bound astronaut leading a tour of inner space, confident that he is showing us a better future. From the apogee of the 1968 demo, though, his project fell into disarray. He wanted to keep improving the existing NLS, whereas many of his young engineers wanted to throw it away and start afresh with the newer, more powerful hardware that each new year offered. Over time, his organization lost its sense of mission and, in the mid-seventies, foundered on the shoals of the human potential movement and Werner Erhard’s est.

    Engelbart’s demand that users adapt to the machine found few followers in subsequent decades. As computing pioneer Alan Kay later put it, “Engelbart, for better or worse, was trying to make a violin”—but “most people don’t want to learn the violin.” This tension between ease and power, convenience and subtlety, marks every stage of the subsequent history of software. Most of us are likely to start with an understandable bias toward the principle of usability: Computers are supposed to make certain kinds of work easier for us; why shouldn’t they do the heavy lifting? But it would be unfair to dismiss Engelbart’s program as “user-hostile” when its whole purpose was to figure out how technology could help make exponential improvements in how people think. Computer scientist Jaron Lanier tells a story about an encounter between the young Engelbart and MIT’s Marvin Minsky, a founding father of the field of artificial intelligence. After Minsky waxed prophetic about the prodigious powers of reason that his research project would endow computers with, Engelbart responded, “You’re gonna do all that for the computers. What are you going to do for the people?”
    -- ROSENBERG, Scott. Dreaming in code [online]. Three Rivers Press, 2008, CHAPTER 2: THE SOUL OF AGENDA [cit. 2014-05-18]. ISBN 978-0-307-38144-6.

    A pak něco z Tools for Thought:
    The authors did not begin the article by talking about the capabilities of computers; instead, they examined the human function they wished to amplify, specifically the function of group decision-making and problem-solving. They urged that the tool to accomplish such amplification should be built according to the special requirements of that human function. In order to use computers as communication amplifiers for groups of people, a new communication medium was needed: "Creative, interactive communication requires a plastic or moldable medium that can be modeled, a dynamic medium in which premises will flow into consequences, and above all a common medium that can be contributed to and experimented with by all."

    The need for a plastic, dynamic medium, and the requirement that it be accessible to all, grew out of the authors' belief that the construction and comparison of informational models are central to human communication. "By far the most numerous, most sophisticated, and most important models," in Licklider's and Taylor's opinion, "are those that reside in men's minds."

    Collections of facts, memories, perceptions, images, associations, predictions, and prejudices are the ingredients in our mental models, and in that sense, mental models are as individual as the people who formulate them. The essential privacy and variability of the models we construct in our heads create the need to make external versions that can be perceived and agreed upon by others. Because society, a collective entity, distrusts the modeling done by only one mind, it insists that people agree about models before the models can be accepted as fact.

    The process of communication, therefore, is a process of externalizing mental models. Spoken language, the written word, numbers, and the medium of printing were all significant advances in the human ability to externalize and agree upon models. Each of those developments, in their turn, transformed human culture and increased collective control over our environment. In this century, the telephone system added a potent new modeling medium to the human communication toolkit. Licklider and Taylor declared that the combination of computer and communication technologies, if it could be made accessible to individuals, had the potential to become the most powerful modeling tool ever invented.
    -- strana 158r, 159
    First, life will be happier for the on-line individual because the people with whom one interacts most strongly will be selected more by commonality of interests and goals than by accidents of proximity. Second, communication will be more effective, and therefore more enjoyable. Third, much communication will be with programs and programmed models, which will be (a) highly responsive, (b) supplementary to one's own capabilities, rather than competitive, and (c) capable of representing progressively more complex ideas without necessarily displaying all the levels of the structure at the same time -- and which will therefore be both challenging and rewarding. And fourth, there will be plenty of opportunity for everyone (who can afford a console) to find his calling, for the whole world of information, with all its fields and disciplines, will be open to him -- with programs ready to guide him or to help him explore.

    For the society, the impact will be good or bad, depending mainly on one question: Will "to be on-line" be a privilege or a right? If only a favored segment of the population gets a chance to enjoy the advantage of "intelligence amplification," the network may exaggerate the discontinuity in the spectrum of intellectual opportunity.
    -- strana 162r, 163
    The structure of the Smalltalk language, the tools used by the first-time user to learn how to get around in the Dynabook, and the visual or auditory displays were deliberately designed to be mutable and movable in the same way: "Animation, music, and programming," wrote Kay and Goldberg, "can be thought of as different sensory views of dynamic processes. The structural similarities among them are apparent in Smalltalk, which provides a common framework for expressing those ideas.
    -- strana 186r, 187
    One of the first things Kay pointed out was the connection between the use of interactive graphic tools and the exercise of a new cognitive skill -- a skill at selecting new ways to view the world. The metamedium which Kay still saw to be a decade in the future would only achieve its full power when people use it enough to see what it is about. The power that the 1977 prototypes granted to the human who used such devices was the power to create many new points of view.
    -- strana 186r - 187r, 187 - 188

    The user/programmer explores a universe that reacts, in which the degree of the user's power depends upon and grows with one's understanding of the way the worlds work. The power of simulation to empower the imagination and give form to whatever can be clearly discerned in the mind's eye is what makes this kind of device a "fantasy amplifier."
    -- strana 188r - 189r, 189 - 190
    xkucf03 avatar 5.5. 19:20 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Cíl vs. nástroj
    dnešní koncept operačního systému, ale i vývoje, kam se celé IT ubírá k čím dál většímu konzumerství, je špatný

    To sice je, ale je otázka, jestli tomu nějak pomůžeš, když budeš tvořit software pro jakousi „elitu“ resp. velmi úzkou skupinu lidí. Osobně věřím spíš v nějakou postupnou cestu, kdy pomůžeš lidem se rozvíjet. Můžou to být malé kroky, např. že se uživatel naučí regulární výrazy, a efektivněji pak dokáže pracovat s textem, nebo že se místo tabulkového kalkulátoru naučí používat relační databázi a SQL, nebo že bude používat svobodný GNU/Linux místo proprietárního operačního systému, který ho omezuje a kde je uživatel jen otrokem nebo produktem, který si mezi sebou navzájem prodávají nějaké korporace. A tenhle posun prospěje i tobě, protože najednou bude víc lidí jako ty (resp. alespoň s částečně podobnými zájmy a potřebami), což ovlivní trh a výrobce.

    Nejde mi o konkrétní produkt, ale o nástroj / framework, kterým maximalizuji a usnadňuji tvorbu svých chapadel. Tak jako chodím posilovat, abych zlepšil a zpevnil svoje svaly, tak tvořím systémem, který zlepšuje a zesiluje dosah mého mozku.

    Ano, ale k čemu to je? Legitimní odpověď je třeba i to, že tě to baví a že se chceš prostě v různých směrech zlepšovat. Tzn. máš radost z větších svalů, z lepší schopnosti zpracovávat informace atd. Ale taky to zlepšení může být za nějakým účelem – např. cvičíš, abys byl schopný se ubránit nějakému útoku nebo abys byl zdravější, žil déle, abys ušel delší vzdálenosti atd. Totéž s těmi informačními schopnostmi – např. já se učím i jiné jazyky než Javu, protože chci napsal některé nízkoúrovňovější věci nebo příkazy, které se mají spouštět rychle a těch cca 100 ms startu JVM by tam bylo na překážku. Jinak by mi Java bohatě stačila ke všemu, co chci napsat (tzn. jazyk je dobrý, byť ne dokonalý, ale běhové prostředí by mohlo být lepší). Nebo šifrování mě zajímá kvůli tomu, abych ochránil určité informace a zajistil jejich integritu – nikoli proto, abych se kochal genialitou těch algoritmů. Resp. technologiemi se někdy kochám nebo se něco učím jen tak pro zábavu, ale je to něco jako se dívat na seriály nebo si občas zahrát nějakou hru – je nesmysl, aby to byla hlavní náplň života.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    5.5. 19:30 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Funguje jen jednotlivec/elita
    "To sice je, ale je otázka, jestli tomu nějak pomůžeš, když budeš tvořit software pro jakousi „elitu“ resp. velmi úzkou skupinu lidí. Osobně věřím spíš v nějakou postupnou cestu, kdy pomůžeš lidem se rozvíjet. Můžou to být malé kroky, např. že se uživatel naučí regulární výrazy, a efektivněji pak dokáže pracovat s textem, nebo že se místo tabulkového kalkulátoru naučí používat relační databázi a SQL, nebo že bude používat svobodný GNU/Linux místo proprietárního operačního systému, který ho omezuje a kde je uživatel jen otrokem nebo produktem, který si mezi sebou navzájem prodávají nějaké korporace."

    Jinak řečeno nic se nezmění. Autorovi se současný stav nelíbí, tak mu doporučíte, aby současný špatný stav učil i druhé lidi tak jak leží a běží.

    Postupné cesty nefungují. Když vznikl Linux, tak první rozhodnutí bylo nechat unix v architektuře jaké byl ze 70. let 20. století i s chlupama. Žádný posun v architektuře se u Linuxu nekonal. Vytvořil se dokonalejší a lépe naprogramovaný Linux stejné koncepce jako nejstarší unixy. Se všemi věcmi, které dřou a ví se to o nich.

    Když si někdo kdysi sedl a vymyslel LISP, nebo regulární výrazy, nebo Smalltalk, nebo HTML a WWW, ... - vždy to byl jendotlivec. Představa, že široká masa lidí něco někam posune v IT je nesmysl. Alespoň nikdy historie takový příklad nezná. I ty relační databáze a SQL vznikly umanutostí jednotlivce.

    Učte druhé lidi klidně efektivně používat současný stav - ale tím ho jen zabetonujete. Co kdyby se Linus Torvalds rozhodl akceptovat stav, kdy MS-DOS/Microsoft Windows má většinu podílu? A namísto vývoje Linuxu učil lidi lépe používat Windows?

    Bystroushaak avatar 5.5. 19:58 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Funguje jen jednotlivec/elita
    Postupné cesty nefungují. Když vznikl Linux, tak první rozhodnutí bylo nechat unix v architektuře jaké byl ze 70. let 20. století i s chlupama. Žádný posun v architektuře se u Linuxu nekonal. Vytvořil se dokonalejší a lépe naprogramovaný Linux stejné koncepce jako nejstarší unixy. Se všemi věcmi, které dřou a ví se to o nich.
    Přesně. Linux je jen iterativní vylepšení špatné metafory používání a ovládání počítače.
    Bystroushaak avatar 5.5. 19:56 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Cíl vs. nástroj
    To sice je, ale je otázka, jestli tomu nějak pomůžeš, když budeš tvořit software pro jakousi „elitu“ resp. velmi úzkou skupinu lidí. Osobně věřím spíš v nějakou postupnou cestu, kdy pomůžeš lidem se rozvíjet. Můžou to být malé kroky, např. že se uživatel naučí regulární výrazy, a efektivněji pak dokáže pracovat s textem, nebo že se místo tabulkového kalkulátoru naučí používat relační databázi a SQL, nebo že bude používat svobodný GNU/Linux místo proprietárního operačního systému, který ho omezuje a kde je uživatel jen otrokem nebo produktem, který si mezi sebou navzájem prodávají nějaké korporace. A tenhle posun prospěje i tobě, protože najednou bude víc lidí jako ty (resp. alespoň s částečně podobnými zájmy a potřebami), což ovlivní trh a výrobce.
    Jo, dlouhodobě možná, momentálně to není v prioritách.
    Tzn. máš radost z větších svalů, z lepší schopnosti zpracovávat informace atd. Ale taky to zlepšení může být za nějakým účelem – např. cvičíš, abys byl schopný se ubránit nějakému útoku nebo abys byl zdravější, žil déle, abys ušel delší vzdálenosti atd. Totéž s těmi informačními schopnostmi – např. já se učím i jiné jazyky než Javu, protože chci napsal některé nízkoúrovňovější věci nebo příkazy, které se mají spouštět rychle a těch cca 100 ms startu JVM by tam bylo na překážku.
    Pro mě je to i součást sebevyjádření. Ale celkově tu otázku nechápu. Kdybys měl třeba špatné oči a existoval způsob, jak si je zlepšit, tak bys to neudělal čistě jen pro tu radost, že líp vidíš?
    5.5. 23:40 mouse
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Cíl vs. nástroj
    Nevidím smysl v pomoci obyčejným uživatelům se rozvíjet.
    Co mi to přinese?
    Ostatně, cílem transhumanismu není pomoc ostatním ale především pomoc sama sobě přičemž snaha o výrazně „intimnější“ kontakt s kyberprostorem je naprosto zjevný projev transhumanistické filozofie.

    Samozřejmě, je zde otázka zdali ten těsnější kontakt se stroji nebude na škodu. Osobně jsem v tomto skeptik po zkušenosti s EMACSem který podle mne alespoň co se týče editace kódu dosahuje nejvyšší možné propojenosti s uživatelem ze všech vývojových prostředí dneška ale produktivita se jednoduše o několik řádů nezvýšila neb je z větší části omezovaná jinými faktory než schopností efektivně editovat kód.
    Podobně to asi bude i v plně programovatelném prostředí. Interní datové kanály v lidském mozku jsou jednoduše výrazně větší brzda než kanál mezi mozkem a strojem.
    Možná se pletu, neurolog by k tomu měl zřejmě více co říct.
    xkucf03 avatar 6.5. 00:24 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Cíl vs. nástroj
    produktivita se jednoduše o několik řádů nezvýšila neb je z větší části omezovaná jinými faktory než schopností efektivně editovat kód. Podobně to asi bude i v plně programovatelném prostředí. Interní datové kanály v lidském mozku jsou jednoduše výrazně větší brzda než kanál mezi mozkem a strojem.

    Taky mám ten pocit – a v různých diskusích na to narážím opakovaně. Ono totiž při intelektuální práci nebývá úzké hrdlo v tom, jak rychle zvládneš něco nabouchat do počítače nebo jak vysoké rozlišení zobrazí monitor. A hodně lidí se snaží optimalizovat na nesprávném místě. Např. pro moji práci je úplně jedno, zda píši všemi deseti nebo jen několika prsty. Texty (jako třeba tento komentář) píši všemi deseti, ale programuji na jiné klávesnici a jen několika prsty (na ErgoDox jsem si ještě úplně nezvykl a zatím ještě ladím optimální rozložení kláves). Ale je to vlastně jedno, protože stejně delší čas přemýšlím nebo čtu než píši.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    6.5. 01:22 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše S tupou pilou toho také moc nenaděláte
    "Ono totiž při intelektuální práci nebývá úzké hrdlo v tom, jak rychle zvládneš něco nabouchat do počítače nebo jak vysoké rozlišení zobrazí monitor."

    Ale zato bývá kurevsky velké hrdlo to, že nevidíte najednou všechny podklady, které chcete vidět. Zato vidíte spoustu informací, které nepotřebujete.

    A když autoři editorů tak rádi zasírají viditelnou plochu nesmysly. Potřebuji já vidět po celou dobu práce vlevo seznam souborů a adresářů? Potřebuji dvě miliardy ikonek kolem dokola?

    Programátorské editory často neumějí ani tak základní věci, jako je vyříznout obdélník textu a přesunout ho jinam.

    Nebo když mám 100 MB dat ve formě CVS (comma separated value), jak dlouho ve vašem editoru trvá vyrobit z toho SQL INSERT/UPDATE příkazy a vyrobit SQL skript?
    xkucf03 avatar 6.5. 11:25 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Textové editory
    A když autoři editorů tak rádi zasírají viditelnou plochu nesmysly. Potřebuji já vidět po celou dobu práce vlevo seznam souborů a adresářů?

    Asi všechny moje editory mají možnost ten panel se seznamem souborů skrýt nebo minimalizovat na jedno kliknutí myši nebo klávesovou zkratku. A třeba v takových Netbeans stačí poklepat na záložku souboru a rázem má člověk editor přes celou plochu – minimalizují se všechny panely – a při dalším poklepání se vrátí do původního stavu.

    Programátorské editory často neumějí ani tak základní věci, jako je vyříznout obdélník textu a přesunout ho jinam.

    Např. jEdit nebo Kate to umí.

    Nebo když mám 100 MB dat ve formě CVS (comma separated value), jak dlouho ve vašem editoru trvá vyrobit z toho SQL INSERT/UPDATE příkazy a vyrobit SQL skript?

    Na tohle používám proudový editor sed nebo perl, případně pro složitější úlohy nějaký programovací jazyk s patřičnou knihovnou, aby vstupní formát spolehlivě načetl. Nemyslím si, že by to byla úloha pro interaktivní textový editor – buď tu konverzi postavíš na regulárním výrazu, a pak je jedno, odkud ho spustíš (jestli z interaktivního nebo proudového editoru), nebo potřebuješ nějakou knihovnu pro zpracování vstupního formátu, a pak už to vůbec není úloha pro interaktivní textový editor.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 6.5. 11:36 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Textové editory
    Na tohle používám proudový editor sed nebo perl, případně pro složitější úlohy nějaký programovací jazyk s patřičnou knihovnou, aby vstupní formát spolehlivě načetl. Nemyslím si, že by to byla úloha pro interaktivní textový editor – buď tu konverzi postavíš na regulárním výrazu, a pak je jedno, odkud ho spustíš (jestli z interaktivního nebo proudového editoru), nebo potřebuješ nějakou knihovnu pro zpracování vstupního formátu, a pak už to vůbec není úloha pro interaktivní textový editor.

    Dá se to udělat přes vícenásobné kurzory. U 100MB se to bude v Sublime trochu sekat, ale podle mého názoru by to pořád mělo jít.
    xkucf03 avatar 6.5. 12:11 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Textové editory, vícenásobné kurzory

    A jak tomu řekneš, kam ty kurzory má umístit? Protože to nebude na pevných pozicích, ale třeba „za třetí čárkou“ nebo v horším případě „za třetí čárkou, která se nevyskytuje uvnitř uvozovek“.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 6.5. 14:25 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Textové editory, vícenásobné kurzory
    Tohle už Sublime nezvládne, protože easymotion plugin s multikurzory neumí pracovat. V Emacsu to ale afaik jde.

    Jinak samozřejmě, že jde vymyslet dostečně složitý příklad, který tak udělat nejde a je potřeba si na něj napsat script, či rovnou parser gramatiky. Spousta běžných transformací tak ale jde a používám to každou chvíli.
    Jendа avatar 6.5. 14:19 Jendа | skóre: 74 | blog: Výlevníček | JO70FB
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Textové editory
    Na tohle používám proudový editor sed nebo perl
    Já na tohle používám funkcionalitu databáze případně nástroje s ní pracující, protože lidé, kteří dělají „SQL skripty“ s inline uživatelskými daty z počátku mají příjemné pocity, ale potom onemocní, ztratí touhu žít a umřou dříve než jiní lidé.
    Tohle (mirror) podporujete.
    xkucf03 avatar 6.5. 15:18 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Textové editory, relational pipies, sql-dk

    Myslíš SQL injection a náhodné chyby? To byl jeden z důvodů proč jsem si napsal SQL-DK (umí parametrizované dotazy a dávky) a proč teď dělám na relačních rourách (ve zkratce: proud tabulkových dat, spojení konceptu relačních databází a unixových rour).

    Ale na druhou stranu, když mám log aplikace, ve kterém je, kolik ms. která operace trvala, tak to klidně proženu regulárním výrazem a udělám z toho SQL INSERTy, protože tam stejně budou jen čísla a [a-z] v názvu operace (jinak by to neprošlo přes ten regulární výraz)

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    6.5. 20:30 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Textové editory, relational pipies, sql-dk
    Na tohle používám proudový editor sed nebo perl, případně pro složitější úlohy nějaký programovací jazyk s patřičnou knihovnou, aby vstupní formát spolehlivě načetl.

    A já na toto používám vim. Protože překlopit seznam hodnot oddělených čárkou do SQL příkazu je tak primitivní, že na to stačí jedno makro s cca 5 nahrazeními. A je to. Než vy spustíte a naprogramujete další proces sedu či perlu, já mám hotovo.

    A tak je to s mnoha dalšími věcmi.

    Nemyslím si, že by to byla úloha pro interaktivní textový editor – buď tu konverzi postavíš na regulárním výrazu, a pak je jedno, odkud ho spustíš (jestli z interaktivního nebo proudového editoru), nebo potřebuješ nějakou knihovnu pro zpracování vstupního formátu, a pak už to vůbec není úloha pro interaktivní textový editor.

    Já to naopak dělám docela často. Zkopíruji data z webu, HTML, Excelu, zaslaná mailem. V editoru se na to podívám, odmažu hlavičky, patičky, případně bordel mezi. A pak šup šup, a je z toho SQL. Interakce je třeba.
    6.5. 01:12 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Cíl vs. nástroj
    "Osobně jsem v tomto skeptik po zkušenosti s EMACSem který podle mne alespoň co se týče editace kódu dosahuje nejvyšší možné propojenosti s uživatelem ze všech vývojových prostředí dneška ale produktivita se jednoduše o několik řádů nezvýšila neb je z větší části omezovaná jinými faktory než schopností efektivně editovat kód."

    Já jsem před mnoha lety najel na vim. Ten jsem si vcelku jednoduše upravil, a moje efektivita stoupla velice výrazně. Své nejlepší programy jsem nakonec z větší části napsal ve vimu navzdory tomu, že třeba MS Visual Studio je velice kvalitní IDE.

    ---

    "Podobně to asi bude i v plně programovatelném prostředí. Interní datové kanály v lidském mozku jsou jednoduše výrazně větší brzda než kanál mezi mozkem a strojem."

    Interní datové kanály v mozku jedou masivně paralelně. Jen ze smyslových čidel zpracovávají datový tok 1Mbit/s.

    Hlavní problém je v tom, že se člověk přizpůsobuje počítači, nikoli počítač člověku. A v tom je ještě obrovitánská rezerva. A moderní UI a GUI je v tom, že celou věc jenom zhoršuje, protože to řeší marketinkově namachrovaní chlápci, nikoli praktici.
    6.5. 01:29 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Nástroj x cíl
    Mám k tomu takovou soutěž, kterou jsem před lety vypsal jako výzvu linuxové komunitě. Jednalo se o editaci vektorových obrázků a grafik.

    Navrhl jsem, že uspořádáme soutěž ve výrobě středně náročné vektorové grafiky dle zadání připraveného nějakou nezávislou třetí stranou. Já v CorelDraw, můj soupeř v Inskcape. Navrhl jsem, že vyhraji pouze tehdy, pokud budu alespoň 2 x rychlejší než soupeř v Inkscape.

    To je nádherná ilustrace, že na nástrojích záleží. Najel jsem tisíce motohodin v Inkscape. Práce mě v něm ani nebavila. Přečetl jsem všechny návody co se daly.

    Pak jsem jednou sedl v grafickém studiu před CorelDraw. Aniž bych ho znal, aniž bych četl nějaký návod, sedl jsem a byl schopen dělat. A nejenom to! Byl jsem schopen dělat vektorovou grafiku řádově rychleji než v Inkscape. To co jsem udělal v Inkscape za den, to v CorelDraw bylo do hodiny.

    Tato nabídku na souotěž dokazující, že na nástrojích záleží. A že Inkscape je velice špatný nástroj po stránce UI/GUI. Tak tato nabídka stále trvá. Pokud si někdo troufáte.

    Pouhým přechodem z open source, který na UI/GUI totálně zvysoka kálí - pod dojmem filozofie, že na nástroji nezáleží - na proprietární komerční program, který na efektivitu nekálí jsem zvýšil výkonnost cca 30 x.
    Bystroushaak avatar 6.5. 10:27 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Nástroj x cíl
    Jo, inkscape je příšerná věc. Já jsem to nedávno dotáhl tak daleko, že jsem si na kreslení koupil iPad a kreslím prostě rukou (stylusem). Potom co jsem předtím vyzkoušel i grafický tablet a kreslení perem a následné skenování a vektorizaci a uživatelský zážitek byl pod linuxem naprosto příšerný. Přitom jsem nechtěl nic složitého, prostě jen jednoduché pseudo-uml diagramy.

    Sice to stálo relativně dost peněz, ale ty nástroje jsou fakt někde jinde.
    xkucf03 avatar 6.5. 11:09 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Nástroj x cíl

    Jaký je důvod kreslit „pseudo-uml diagramy“ v grafickém (!) editoru a ne nějakém CASE nástroji?

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    Bystroushaak avatar 6.5. 11:39 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Nástroj x cíl
    Protože jsou pseudo. Tím myslím, že plní podobný smysl, ale jsou prostě kreslené jak mě napadne, třeba jako ilustrace ke článku.

    Různé nástroje na UML jsou většinou opruz a onanie klikání, a vybírání z kopy diagramů, kde na ipadu prostě nakreslím čtvereček a něco do něj napíšu naprosto přirozeně, jako na papír. A protože jsou to vektory, tak si to pak můžu upravit jak chci.
    6.5. 20:20 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Proč je často lépe nepoužívat specializovaný nástroj
    Jaký je důvod kreslit „pseudo-uml diagramy“ v grafickém (!) editoru a ne nějakém CASE nástroji?

    Stejný jako všude jinde. Drtivá většina nástrojů, včetně CASE, je tak neefektivních pro práci, že často nakreslím v CorelDraw schéma rychleji.

    Je to proto, že velice mnoho lidí má mylný pocit, že na kvalitě nástrojů a programů nezáleží. A že se kvalita nástroje na efektivitě nijak neprojevuje. Tento zhoubný názor způsobuje, který je rozšířený i zde - že velice mnoho programů je drasticky neefektivních pro práci.

    Chronicky open source programy se velice často nedají používat. Ale i řada komerčních programů. A tak se velice často stává, že dobrý a efetivní univerzální program udělá práci rychleji než specializovaný nástroj.

    Výsledkem pak je, že jsem často kreslil i elektronická schémata v CorelDraw nebo UML diagramy v CorelDraw - a druzí koukali na mě jako puk, když to šlo rychleji než ve specializovaném CASE nástroji. Jako vedlejší efekt ta schémátka byla i mnohem hezčí a kvalitnější. To je tak, když příliš mnoho programátorů i lidí věří báchorce, že na kvalitě programů nezáleží. A mnoho lidí tuto kravinu je schopeno prezntovat i zde.

    Ze stejného důvodu jsem si nevybral jako programátorský editor emacs, ale vim - protože jednoduše je výkonnější pro práci. Je úplně u zadele, že emacs je programovatelný až na dřeň, když kritérium znělo "efektivita práce", nikoli programátorské porno s LISPem.
    Fluttershy, yay! avatar 6.5. 20:22 Fluttershy, yay! | skóre: 82 | blog:
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Proč je často lépe nepoužívat specializovaný nástroj
    5.5. 18:57 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Špatný stav sw a data
    Ač normálně na abclinuxu nepíši - udělám výjimku, protože článek je zajímavý.

    Sdílím s ním tezi, že současný stav operačních systémů, programovacích jazyků a software je špatný - kvalitativně špatný. A že je to důvodem stagnace v IT.

    Dokonce souhlasím s tím, že současný neutěšený stav nutí člověka zbytečně (a opravdu nesmyslně zbytečně) řešit (strojové) representace dat tu v paměti, tu jinde. Je to neblahé dědictví toho, že systémoví programátoři se na data koukají ze strany procesoru či hw - a toto dědictví je pak zbytečně zdůrazňováno v řadě programovacích jazyků - nejen C/C++.

    S čím nesouhlasím je ale vize, co je tím nejlepším paradigmatem. Je to v zásadě ale jedno, paradigma je jen interface, který se zvolí. Nejsem přesvědčen, že objektové paradigma je právě to nejlepší - a už vůbec není univerzální. Na něco je geniální, na jiné úkoly je špatné.

    Nad daty musejí být pravidla hlídající integritu a správnost. Osobně proto preferuji něco, co data hlídá. Nemám příliš rád dynamické typování a další. A analogicky tedy chci vědět, co za data se bude ukládat.

    Co se ušetří na specifikaci struktury a hodnot dat, to se stonásobně více napracuje při práci s takovými neurčitými daty.

    Dobře specifikovaná struktura dat navíc bude zpracovávána násobně rychleji - viz ty relační databáze.
    Bystroushaak avatar 5.5. 20:02 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Špatný stav sw a data
    S čím nesouhlasím je ale vize, co je tím nejlepším paradigmatem. Je to v zásadě ale jedno, paradigma je jen interface, který se zvolí. Nejsem přesvědčen, že objektové paradigma je právě to nejlepší - a už vůbec není univerzální. Na něco je geniální, na jiné úkoly je špatné.
    Není objektové paradigma jako objektové paradigma. To o co jde mě jsou prototypy s delegací a posíláním zpráv, ne class based přístup. Netvrdím, že je to nějaká spása, ale podle mě to má největší potenciál z věcí co znám.

    Osobně si myslím, že objektové paradigma je nejlepší z hlediska reprezentace dat, neboť jim dává sebe-popisnou reflexivní strukturu. Všechny ostatní přístupy vesměs mají popis externě, včetně třeba takového lispu, který dodává strukturu, ale význam už v něm chybí.
    5.5. 20:25 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Špatný stav sw a data
    "Není objektové paradigma jako objektové paradigma."

    S tím lze jen souhlasit.

    ---

    "Netvrdím, že je to nějaká spása, ale podle mě to má největší potenciál z věcí co znám."

    Podle mého je objekt v jakémkoli pojetí vhodný jen pro některé případy toho, co jinak řeší modul s API.

    Lidi jsou prostě líní si rozmyslet strukturu a API, a OOP jim nabídne iluzi, že to ani nepotřebují. Všechno bude objekt, všechno budou metody/zprávy - a oni se vlastně nemusí o nic jiného zajímat. Všechno tak vyplyne nějak automaticky.

    Objekt není nic jiného než flák paměti (nesoucí data) a jedinou metoda zvaná "přijmi zprávu" (v tomto pojetí). S nějakou tou syntaktickou omáčkou. To není úplně univerzální koncept, který by řešil všechno.

    ---

    "Osobně si myslím, že objektové paradigma je nejlepší z hlediska reprezentace dat, neboť jim dává sebe-popisnou reflexivní strukturu."

    To si nemyslím. Objektové paradigma "dává popis" některým druhům struktury dat. Jiná paradigmata "popisu dat" zase lépe popisují jinak organizovaná data.

    Nicméně nechtěl jsem rýt do OOP. Je to v zásadě jedno co zvolíš. Pokud jsem správně pochopil o co ti jde.
    Bystroushaak avatar 5.5. 20:51 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Špatný stav sw a data
    Podle mého je objekt v jakémkoli pojetí vhodný jen pro některé případy toho, co jinak řeší modul s API. Lidi jsou prostě líní si rozmyslet strukturu a API, a OOP jim nabídne iluzi, že to ani nepotřebují. Všechno bude objekt, všechno budou metody/zprávy - a oni se vlastně nemusí o nic jiného zajímat. Všechno tak vyplyne nějak automaticky. Objekt není nic jiného než flák paměti (nesoucí data) a jedinou metoda zvaná "přijmi zprávu" (v tomto pojetí). S nějakou tou syntaktickou omáčkou. To není úplně univerzální koncept, který by řešil všechno.
    Pozor, psal jsem to v kontextu reprezentace informací. Je to (potenciálně) samopopisná stromová key-value struktura dat s reflexí a nápovědou.
    5.5. 21:43 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Špatný stav sw a data
    Pak jde ale o strom/graf, a nějakou rutinní práci nad těmito datovými strukturami.
    Bystroushaak avatar 5.5. 21:52 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Špatný stav sw a data
    O ten jde ale vždy, tak nemá smysl operovat na nižší úrovni.
    5.5. 22:13 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Špatný stav sw a data
    Takže jste se dostal přesně tak, kam mnozí jiní. Chcete-li obecně pracovat s většinou běžných dat (které vnímá člověk), pak potřebujete formát a nástroje pro práci s obecným stromem/grafem. Nic více. I když zdaleka ne všechna data jsou efektivní pro strom/graf - ale to klidně můžeme nechat stranou.

    To samé co vy, chtělo XML, což je formát stromové struktury. Pak k tomu přidali nějaké validace. Pak k tomu přidali různé transformační jazyky typu XSLT. Pak k tomu přidali obecný formát dokumentu pro formátovaný text. - Ale udělali to tak, že kdo není přinucen násilím, ten to nepoužívá.

    Takže chcete Self jako univerzální popis dat a haldu nástrojů pro data ve formě stormu/grafu. S možností v této formě data přenášet, sdílet, atd.

    Pak to není nijak vysoká meta, jen zabere dost času. Tak člověkorok či dva dotáhnotu to celé do slušného konce.
    Bystroushaak avatar 5.5. 22:37 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Špatný stav sw a data
    Ano. Zajímavý pocit, když mě někdo částečně pochopí :)

    Myslím, že XML selhalo, protože přišlo ze světa markup jazyků. Osobně to chci zkusit naopak - ze programovacího jazyka udělat i markup (což jde díky object literals a na prototypech založeného objektového systému).

    Abych to ale ujasnil, tak tohle je jen malá část toho o co mi jde na úrovni VM a formátu reprezentace dat. Vrstva dole, abych se z toho nezbláznil. To co chci postavit nad tím je úplně jiný příběh.
    6.5. 00:59 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Špatný stav sw a data
    Ano. Zajímavý pocit, když mě někdo částečně pochopí :)

    Mně se vaše myšlenka líbí. Filozofické úvahy o tom, že dnešní sw nástroje jsou 100 let za opicemi mě napadaly už 10 let.

    Bohužel jsem natvrdlý, tak to bylo spíše proto, že si pamatuji řadu programovacích jazyků dnes málo známých, ale přitom výrazněji kvalitnějších a praktičtějších, než dnešní programovací jazyky. Pak už nebylo daleko od myšlenky, že dnešní počítače se dají využívat sakra lépe.

    Myslím, že XML selhalo, protože přišlo ze světa markup jazyků. Osobně to chci zkusit naopak - ze programovacího jazyka udělat i markup (což jde díky object literals a na prototypech založeného objektového systému).

    Budu ironický: Selhalo a bylo nedomyšleno jako vše, co vznikla v Sunu. Velký Jan Bosak, který má tu hrůzu zvanou XML na svědomí, není žádná výjimka.

    Sun ovšem zcela vlastenecky do svých výmyslů rval obrovské prachy. A tak udržel i věci, které by jinak nebyly životaschopné a pro nekvalitu by zanikly - např. Javu. Nakonec ovšem na financování těch výmyslů dojel a zkrachoval.

    Abych to ale ujasnil, tak tohle je jen malá část toho o co mi jde na úrovni VM a formátu reprezentace dat. Vrstva dole, abych se z toho nezbláznil. To co chci postavit nad tím je úplně jiný příběh.

    Rozumím.
    5.5. 19:16 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Problém progrmaovacích jazyků - nedomyšlenost
    Problém je ve snaze předělávat bezešvé koncepty - aniž jsou shcopni to domyslet.

    Smalltalk má dobře udělané objektivní paradigma. Je to v zásadě velice univerzální, všechno je objektem. Nevolají se metody, ale předávají se zprávy. Dědičnost nijak nezasahuje do typového systému, je pouze a toliko implementačním detailem. Je to neefektivní z hlediska rychlosti, ale je to příjemné a jendoduché.

    Nedokáži si dost dobře představit, jak Smalltalk nějak podstatně změnit či předělat, aby to nezpůsobilo tisíce nedomyšleností a problémů jinde.

    Naznám Self, znám Smalltalk. O Selfu jsem slyšel kdysi dávno v souvislosti se Sunem - což pro mě byla dostatečná informace abych se Selfem dále nezabýval. Tudíž nevím, co se Smalltalkem udělal Self.

    Každopádně LISP a Smalltalk ukázali objekty. Na základě toho dnes mnoho programovacích jazyků je objektových. Ale u každého z nich to dře a jsou nedomyšlenosti. Každý programovací jazyk po Smalltalku trpí tím, že konkrétní implementace OOP je nedomyšlená. Zvláště dědičnost je zhůvěřilost - dnešní OOP se na dědičnost snaží navalit několik protichůdných věcí najednou: typovou informaci, informaci o API/interface, dědění kódu a přístupová práva identifikátorů. Není divu, že to nemůže jít dohromady a u vícenásobné dědičnosti už pak autoři programovacích jazyků většinou rovnou rezignují.

    Nicméně objekty jsou jen zjednodušením složitějšího koncepty. Objekt je jednorozměrná entita, která pracuje nad jedním balíkem dat. Syntaktický cukr kolem metod je také jednorozměrný. Jakmile je potřeba udělat binární nebo terciální nebo kvartérní operaci, pak je to k ničemu: Je potřeba jeden operand prohlásit za velkého kápa, a skrze jeho metodu tu operaci udělat. Nemohou být všechny operandy rovné. OOP není univerzální koncept.

    Každopádně paradigma je nepodstatné.

    ---

    Programovací jazyky mě nutí řešit věci, které řešit nechci.

    Chci proměnnou typu celé číslo s hodnotou od 1 do 1000 - nechci řešit strojovou reprezentaci. Nechci řešit jestli to bude 16bitový kus paměti nebo 32bitový nebo 64bitový. Proč to nemůže rozhodnout kompilátor/interpretr? Optimálně pro každou platformu.

    Tenhle nesmysl dokonale zchaotičtily jazyky C/C++, které dokonce neumožnují zvolit ani toto, ale mají své short/int/long/long long kraviny - u kterých vůbec netušíte co se do nich vejde. (Nalepovák typu stdint.h je spíše z nouze ctnost než řešení.)

    Proč mám přemýšlet ve dvojkové soustavě, když chci jen sčítat čísla?

    ---

    Kolik jazyků nemá dobrou práci se stringy a textem. C/C++ emulují stringy a text skrze pointerovou aritmetiku. PHP nemá dodnes datový typ řetězec. Ruby mě nutí u řetězců znát jejich znakovou sadu a binární reprezentaci. Kolik programovacích jazyků neumí ani základy unicode! Kolik progrmaovacích jazyků si plete bajt a znak!

    ---

    Jen naprosté minimum jazyků má dobrou práci s abstraktními datovými typy. A to přestože jsem za 30 let ostré programovací praxe ještě nenarazil na problém, kde by se abstraktní typy nepoužívaly v množství větším než malém! Zaregistrovali to autoři programovacích jazyků vůbec?

    To mám opravdu používat C/C++, který neumí ani to blbé pole? A vše emuluje knihovnami a pointerovou aritmetikou? Ale kdyby to bylo jen C/C++! Myslím si, že za oblibou Pythonu je právě to, že alespoň základní datové struktury tam jdou bez bolesti.

    ---

    Kolik programovacích jazyků vám pomůže s multitaskingem? Tůdle! Volejte si a udržujte své mutexy, podmínkové proměnné, semafory, události, spin-locky a další pěkně růčo! Low level. Progrmaovací jazyk se tváří, že o nich nic neví.

    ---

    Atd.

    Bystroushaak avatar 5.5. 20:09 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Problém progrmaovacích jazyků - nedomyšlenost
    Smalltalk má dobře udělané objektivní paradigma. Je to v zásadě velice univerzální, všechno je objektem. Nevolají se metody, ale předávají se zprávy. Dědičnost nijak nezasahuje do typového systému, je pouze a toliko implementačním detailem. Je to neefektivní z hlediska rychlosti, ale je to příjemné a jendoduché.
    Self je v tomhle víc Smalltalk, než kdy Smalltalk byl a bude. Existuje pořekadlo: Self is like Smalltalk, but more. Hezky je to vysvětleno tady: https://stackoverflow.com/questions/16959539/differences-between-self-and-smalltalk
    Nedokáži si dost dobře představit, jak Smalltalk nějak podstatně změnit či předělat, aby to nezpůsobilo tisíce nedomyšleností a problémů jinde. Naznám Self, znám Smalltalk. O Selfu jsem slyšel kdysi dávno v souvislosti se Sunem - což pro mě byla dostatečná informace abych se Selfem dále nezabýval. Tudíž nevím, co se Smalltalkem udělal Self.
    Self Smalltalk zjednodušil a ořezal o vše nepodstatné, až zbylo jen pár axiomů. Na nich pak postavil konzistentní systém, který je podle mého názoru o stupeň lepší.

    Když jsem se nato ptal Alana Kaye, tak taky říkal, že se mu Self líbí a že OOP pořád čeká na něco lepšího, než třídy: https://news.ycombinator.com/item?id=11941330
    Tenhle nesmysl dokonale zchaotičtily jazyky C/C++, které dokonce neumožnují zvolit ani toto, ale mají své short/int/long/long long kraviny - u kterých vůbec netušíte co se do nich vejde. (Nalepovák typu stdint.h je spíše z nouze ctnost než řešení.)
    Souhlas.
    Kolik programovacích jazyků vám pomůže s multitaskingem? Tůdle! Volejte si a udržujte své mutexy, podmínkové proměnné, semafory, události, spin-locky a další pěkně růčo! Low level. Progrmaovací jazyk se tváří, že o nich nic neví.
    Afaik všechny nové. Go, D, Rust.
    5.5. 21:29 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Problém progrmaovacích jazyků - nedomyšlenost
    "Self je v tomhle víc Smalltalk, než kdy Smalltalk byl a bude. Existuje pořekadlo: Self is like Smalltalk, but more."

    Tak jsem po přečtení toho odkazu získal dojem, že Smalltalk a Self jsou zcela odlišné programovací jazyky.

    Některé věci programovatelné ve Smalltalku jsou v Selfu pevně zadrátované. A naopak něco jako dědičnost a další se rozpadají podobně jako u dnešních OOP do haldy podskupin a jde s nimi šachovat. Objekt je v zásadě jen hašovací tabulka jmen ála PHP/Python, do které lze tahat libovolné objekty. Plus nějaká ta omáčka.

    Podle mého koncept třídy je přesně principem algoritmizace. Tedy opakovatelných postupů/vzorů/dat nad jinými daty. Zbavit konceptu třídy nelze, lze tento koncept jen zamaskovat (jak se o to pokusil Self) a namísto třídy ji nazvat jinak - asi jako černocha nazveme AfroAmeričanem, takže jsme se zbavili konceptu černochů.
    xkucf03 avatar 5.5. 20:24 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Problém progrmaovacích jazyků - nedomyšlenost
    OOP není univerzální koncept.

    Vzhledem k tomu, že i v objektovém jazyce můžeš snadno programovat procedurálně nebo funkcionálně, tak poměrně univerzální je (opačným směrem to jde podstatně hůř).

    Kolik programovacích jazyků vám pomůže s multitaskingem? Tůdle! Volejte si a udržujte své mutexy, podmínkové proměnné, semafory, události, spin-locky a další pěkně růčo! Low level. Progrmaovací jazyk se tváří, že o nich nic neví.

    Zrovna na tohle se dneska klade celkem důraz a když se nějaký nový jazyk snaží prorazit, tak je to jedna z prvních věcí, kterou se chlubí – že zajistí bezbolestné vícevláknově zpracování a že to člověk nebude muset řešit ručně jako v těch „starých jazycích“. Zároveň i ty starší jazyky dostávají podporu (ať už na úrovni syntaxe nebo knihoven a frameworků), aby tyhle úkoly byly pohodlné a bezpečné.

    Osobně si nemyslím, že by vše muselo být řešeno přímo v syntaxi jazyka, že by na všechno byl potřeba syntaktický cukr – dobře napsaná knihovna je často užitečnější. Narvat všechno do syntaxe vede v extrémním případě k jazyku typu C++, kde opravdu jen málokdo (nebo nikdo?) ovládá tento jazyk kompletně a je schopný spolehlivě a efektivně číst libovolný program psaný v tomto jazyce. Na opačné straně jsou jazyky typu Go, které mi přijdou nedostatečné a myslím, že tam se to se snahou o zjednodušení přehnalo.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    5.5. 22:03 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Problém progrmaovacích jazyků - nedomyšlenost
    Nejdříve děkuji za rozšíření obzorů. Vámi popisovaný trend jazyků mě velice těší.

    ---

    "Osobně si nemyslím, že by vše muselo být řešeno přímo v syntaxi jazyka, že by na všechno byl potřeba syntaktický cukr"

    Tady nejde o syntaktický cukr. Tady jde o to, že nad tím má jazyk kontrolu a může s tím pracovat.

    Zrovna v tom multitaskingu je kontrola jazyka velice užitečná. Může brutálně zoptimalizovat, kontrolovat, zjednodušovat natolik, jak to s žádnou knihovnou není ani náznakově možné.

    ---

    "dobře napsaná knihovna je často užitečnější"

    Jak dobře napsaná knihovna vyřeší program špatných celočíselných typů v C/C++?

    Jak dobře napsaná knihovna vyřeší neexistující stringy v C/C++/PHP? Pak vznikají kočkopsi syntaxe typu máme stringový literál, ale nemáme typ string. Aby to vůbec šlo používat.

    ---

    "Narvat všechno do syntaxe vede v extrémním případě k jazyku typu C++"

    90 % syntaxe C++ jsou nalepováky, které řeší, že ten jazyk neumí přirozeně pole ani další běžné abstraktní datové struktury. Pak se vždycky ukáže, že to pro plnou emulaci polí, stringů a pár dalšího nestačí nebo je to neefektivní (třeba kopírování hodnoty navíc), tak se v každém dalším standardu C++ zahustí syntaxe alespoň jedním dalším operátorem.

    Jinak řečeno, syntaxe C++ je výsledkem velice blbě navržené syntaxe C/C++, a snahy nic nemít v jazyce.

    Já sám vám navrhnu mnoho zjendodušení syntaxe C++ (ba i C), aniž by to způsobilo jakoukoli újmu.

    Jako první příklad:

    1) Vyhoďte z C/C++ operátor -> a nechte jen operátor . Tečka bude referencovat jak hodnoty, tak ukazatele. Kompilátor ví, co je ukzatel a co hodnota.

    Následně dojde k drastickému zjednodušení C++ samospádem:

    2) Můžete vyhodit celé reference a předávání parametrů, proměnných i návratových hodnot referencí. Reference v C++ není nic jiného než nalepovák, aby se dal psát operátor tečka i tam, kde jde o pointer.

    3) Zbavíte se úvah na téma, co dělat s neinicializovanou referencí ("nezvládnutelný krach programu" nebo "null pointer" pod eufemistickým názvem "nedefinované chování").

    4) Atd.

    Syntaxe C++ není složitá proto, že by kompilátor C++ tak moc uměl. Je složitá, protože je blbě vymyšlená. A protože si vzali do hlavy, že namísto polí budou mít pointerovou aritmetiku. A počet nalepováků, aby to syntakticky nějak slušně slo už přesahuje v C++ možná i počet atomů ve vesmíru.

    ---

    "kde opravdu jen málokdo (nebo nikdo?) ovládá tento jazyk kompletně"

    Zvládnou kompletně C++ není nijak složité. Je třeba ale chápat principy a myšlenky, které k tomu vedly. Má to vnitřní logiku.

    Daleko větší potíže mám v PHP, kde každý pes jiná ves, nez jakéhokoli náznaku nějakého konceptu či vnitřní logiky či konzistence tvoření nzávů funkcí a pořadí parametrů. A jiná cesta k PHP než tupé naučení se referenční příručky nazpaměť nebo ji mít před sebou neustále otevřneou i pro primitivní a záklandí věci - neexistuje.

    ---

    "je schopný spolehlivě a efektivně číst libovolný program psaný v tomto jazyce"

    Neexistuje programovací jazyk, který by se nedal zašmodrchat natolik, že bude luštit zdroják 14 dní. Touto schopností sluje každý programovací jazyk na světě.

    ---

    "Na opačné straně jsou jazyky typu Go, které mi přijdou nedostatečné a myslím, že tam se to se snahou o zjednodušení přehnalo."

    To je dnenší trend. Mít jazyky natolik blbé, aby se s znich nedalo nic vyndat. Tedy jazyky neefektivní pro programování.
    xkucf03 avatar 5.5. 23:10 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Problém progrmaovacích jazyků - nedomyšlenost
    namísto polí budou mít pointerovou aritmetiku. A počet nalepováků, aby to syntakticky nějak slušně slo už přesahuje v C++ možná i počet atomů ve vesmíru.

    Co je tak špatného na nalepovácích typu std::string1 nebo std::arraystd::vector? Resp. tyhle konkrétní implementace můžou být špatné, ale to ještě neznamená, že by to nešlo udělat správně formou knihovny a že je nutné to narvat přímo do syntaxe jazyka, ne? Na C++ mi přijde právě zajímavé, že spoustu věcí lze implementovat formou dodatečné knihovny a není potřeba rozšiřovat jazyk samotný (přesto se dosáhne srovnatelného výsledku), což by třeba v takové Javě nešlo2. Copak by nad C++ nešla napsat dobrá pole nebo textové řetězce formou knihovny?

    A jiná cesta k PHP než tupé naučení se referenční příručky nazpaměť nebo ji mít před sebou neustále otevřenou i pro primitivní a základní věci - neexistuje.

    Tohle by mělo řešit IDE a jeho napovídání, okamžitá kontrola kódu a kontextové zobrazování dokumentace. Jenže u dynamických jazyků tohle funguje poněkud hůře.

    Neexistuje programovací jazyk, který by se nedal zašmodrchat natolik, že bude luštit zdroják 14 dní. Touto schopností sluje každý programovací jazyk na světě.

    Předpokládejme „za jinak stejných okolností“. Zatímco v jednodušším jazyce musí být ten program napsaný koncepčně špatně, s chybami, aby byl nečitelný, tak v tom C++ může být program dobře napsaný, ovšem používá jinou podmnožinu jazyka, postupů a knihoven, než jakou je zvyklý používat ten, kdo ho čte. Aspoň tohle je můj dojem – ale jsem v C++ začátečník, něco už napsal umím a i ty moje (jednoduché) programy dělají, co od nich chci, ale se čtením cizího kódu je to o dost horší – dost možná nikdy nebudu schopný přečíst libovolný kód v C++, protože tomu prostě nevěnuji toho času a budu umět jen nějakou podmnožinu, která mi přijde užitečná (nevidím moc smysl v tom, abych si dostudoval všechny styly, jakými se v C++ za jeho dlouhou historii psalo – naopak moderní C++ mi přijde celkem zajímavé).

    [1] resp. std::wstring – chápu, že by měl být spíš jen jeden typ postavený na konceptu znaků a zcela odstiňující programátora od toho, že jsou pod tím nějaké bajty
    [2] takže tam se to řeší jinak… ale zase Java má reflexi, takže tam jdou dělat jiné zajímavé věci, které by zase nešly v C++

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    5.5. 23:56 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Problémy C++
    "Co je tak špatného na nalepovácích typu std::string1 nebo std::array a std::vector?"

    O tom by se dala napsat tisícistránková kniha.

    STL knihovna, která nekontroluje ani sprvnost zadaných parametrů, a pokud se seknete, tak "nedefinovatelné chování" - je něco, co seriózní programátor nemůže používat.

    Při programování v C++ bylo použití vlastní verze datových struktur ála STL, jen kvalitně naprogramovaných, první co jsem dělal.

    Jediné, co provádí v těchto STL nalepovácích kontrolu je metoda at(), která vyhazuje výjimku std::out_of_error, pokud jste mimo meze. Ale pokud si pro prvek řetězce/pole sáhnete mimo hranice, tak operátor[] má nedefinované chování. Třeba může odeslat stížnost na NSA, že jste si dovolili zapsat mimo meze. I to je povolené chování kompilátoru plně vyhovující C++ standardu.

    ---

    "Na C++ mi přijde právě zajímavé, že spoustu věcí lze implementovat formou dodatečné knihovny a není potřeba rozšiřovat jazyk samotný"

    Jenomže ono to nejde. C++ prostě nemá ani potřebnou syntaxi.

    Víte jak jsou implementovány třeba operátory[]? C++ je tak chabě syntakticky vybaveno, přes věškerou syntaktickou složitost, že nemáte jinou možnost, než vracet reference na vnitřní prvky. Tedy hrubě porušit zapouzdření objektu (string, wstring, array, vector, ...) a vyhazovat ven pointery na vnitřní prvky! Taková prasárna, mimochodem velice náchylná na chyby, se vám líbí?

    Jinak řečeno, ani C++ se 100 x složitější syntaxí než má třeba hloupý Pascal nedokáže implementovat pole stejně kvalitně jako ten syntakticky jednoduchoučký Pascal.

    ---

    "(přesto se dosáhne srovnatelného výsledku)"

    Nedosáhne. Jste nuceni šíleně trikovat. A stejně to není ono, viz výše.

    Mnohem syntakticky jednodušší C# dosáhne možnosti vrátit/nastavit prvek pole, vektoru či jakékoli struktury, kterou si naprogramujete jako třídu, aniž byste museli posílat ven pointery na vnitřní členy tříd.

    Opravdu máte pocit, že C++ emulace datových struktur je plnohodnotná? Já tedy ani náhodou.

    ---

    "Copak by nad C++ nešla napsat dobrá pole nebo textové řetězce formou knihovny?"

    Ne, nešla. Viz začátek tohoto příspěvku.
    6.5. 00:25 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Problém progrmaovacích jazyků - nedomyšlenost
    "[1] resp. std::wstring – chápu, že by měl být spíš jen jeden typ postavený na konceptu"

    Sranda začne být, až děláte operace, které nelze dělat stylem "co prvek pole, to znak". Stačí si otevřít standard Unicode a začíst se do těhc operací.

    ---

    "[2] takže tam se to řeší jinak… ale zase Java má reflexi, takže tam jdou dělat jiné zajímavé věci, které by zase nešly v C++"

    C++ má také reflexi. Jenže jak je u C++ zvykem, syntakticky složitou, ale naprosto a zcela vykastrovanou:

    a) Není schopna vrátit ani název třídy.

    b) V celém typovém systému C++ číhá takový šotek, který je geniální. Mohou vznikat chyby, které najdete jen s pomocí šamanů, mandragory a obětovanému teleti pro velkého Šivu.

    Jde o to, že každý modul C++ jede typově sám za sebe. Přesto C++ má operace, které se tváří, že typy jsou jednotné pro celý C++ program. Pokud si stejně pojmenované typy s různými definicemi založíte v několika modulech, a budete sdílet třeba třídy používající tyto typy, hodně se nasmějete. Takové použití dynamic_cast() je přímo dílo Al-Kajdy v takovém případě.

    C++ je po syntaktické stránce strašný bastl, nedomyšlený do důsledků a konzistence téměř v každém aspektu jeho syntaxe. Daleko lépe by C++ udělalo, kdyby namísto opájení se syntaktickými triky ten jazyk normálně pár věcí uměl. Vyšlo by to lépe. Nemusely by i v high level kódech lítat všude miliardy pointerů všude jak dělových koulí v první linii. A bylo by to mnohem méně náchylné k chybám.
    xkucf03 avatar 19.5. 20:08 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše C++, polymorfismus, šablony, generika, dědičnost

    Osobně mi přijde horší1 špatně použitelný polymorfismus. Nebo jen něco nechápu a „snažím se z toho zase dělat Javu“?

    Narážím na problémy jako object slicing a další.

    Chtěl jsem např. napsat něco jako:

    istream input = isatty(fileno(stdin)) ? ifstream("/etc/fstab") : cin;
    // ... tady bude nějaký kód, který zpracuje vstup
    

    Jenže to nejde a místo toho jsem musel napsat:

    int processDataStream(ostream &output, istream* input) {
        // ... tady bude nějaký kód, který zpracuje vstup
    }
    
    // ...
    
    if (isatty(fileno(stdin))) {
        ifstream s("/etc/fstab");
        return processDataStream(output, &s);
    } else {
        return processDataStream(output, &cin);
    }

    Což sice celkem použitelné je, ale stejně mi přijde jako vada jazyka, že neumožňuje psát tím prvním způsobem.

    Kdybych místo istream input použil istream* input, tak musím řešit jednak to, že v jednom případě chci dělat delete input, zatímco v druhém ne, a jednak to, že kód může vyhodit výjimku a já bych ji musel odchytit a volitelně udělat delete input. Což připomíná Javu před try-with-resources. Chytrý ukazatel by mi zase chtěl na konci smazat i ten cin, ne?

    A taková nemožnost kombinovat šablony a dědičnost je taky významná vada. Chápu proč to tak je (šablona v podstatě rozkopíruje kód do více variant), ale stejně mi to přijde škoda. Vždycky jsem bral šablony v C++ jako taková mocnější generika z Javy, ale tak to není, v něčem jsou naopak omezenější a hůře použitelné.

    [1] protože třeba ty stringy se aspoň nějak dají řešit pomocí těch „nalepováků“ a knihoven.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    20.5. 18:57 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: C++, polymorfismus, šablony, generika, dědičnost
    Osobně mi přijde horší1 špatně použitelný polymorfismus. Nebo jen něco nechápu a „snažím se z toho zase dělat Javu“?
    No, jde o to, že tam používáš něco, co Java vůbec nemá - objekty jako hodnoty. Ten "object slicing" je tam až druhotný problém, primární problém je, že se snažíš přiřadit cin (nebo obecně istream) hodnotou, tj. ho zkopírovat, což tenhle objekt zakazuje (tím, že deletuje kopírovácí operátor), protože reprezentuje resource.

    Polymorfismem máš zřejmě na mysli subtyping + dynamic dispatch a ten ti na holých hodnotách fungovat opravdu nebude (pokud chceš vědět proč, zamysli se nad implementací dynamic dispatche v Javě a C++, btw. ze stejného důvodu není v C# implementovaná dědičonst pro ty jejich struct typy, což jsou hodnotové typy).

    Je potřeba mít na paměti, že kód, který v Javě vypadá stejně, je ve skutečnosti ekvivalentní spíš něčemu takovýmuhle:

    GcPtr<istream> input = podmínka ? gc_ptr_1 : gc_ptr_2;

    Ten dynamic dispatch tam funguje díky těm pointerům.
    Kdybych místo istream input použil istream* input, tak musím řešit jednak to, že v jednom případě chci dělat delete input, zatímco v druhém ne
    Operátor delete bys neměl používat víceméně vůbec. (Vyjma nějakých specielních situací, ale to pravděpodobně nebude tvůj případ...) Co se týče výjimek, neměl bys potřebovat chytat výjimku jen kvůli tomu, abys uvolnil nějaký resource (třeba paměť) - to bys měl řešit přes RAII.
    Chytrý ukazatel by mi zase chtěl na konci smazat i ten cin, ne?
    Ne nutně, smart pointerům můžeš nastavit 'deleter', což může být i lambda funkce, která může obsahovat nějakou logiku apod.

    Nevím, jaký je kontext tvého kódu, ale nejspíše bys mohl použít prostě referenci (za předpokladu, že zajistíš dostatečnou životnost toho ifstreamu), případně si můžeš zkonstruovat nový istream podmíněně s různým bufferem:

    istream my_input_stream(isatty(fileno(stdin)) ? cin.rdbuf() : nejaky_stream.rdbuf());

    (Nezkoušel jsem to, snad to není moc blbě...)
    A taková nemožnost kombinovat šablony a dědičnost je taky významná vada.
    Co tím myslíš? Šablony a dědičnost je možný kombinovat... Viz třeba CRTP.
    xkucf03 avatar 20.5. 20:23 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: C++, polymorfismus, šablony, generika, dědičnost
    No, jde o to, že tam používáš něco, co Java vůbec nemá - objekty jako hodnoty. Ten "object slicing" je tam až druhotný problém, primární problém je, že se snažíš přiřadit cin (nebo obecně istream) hodnotou, tj. ho zkopírovat, což tenhle objekt zakazuje (tím, že deletuje kopírovácí operátor), protože reprezentuje resource. …
    Jasně, já to většinou buď tuším nebo na to v průběhu přijdu, že když se mi na C++ něco nelíbí, není za tím nějaká hloupost nebo zlý úmysl, ale má to svoje důvody, ať už nějaké návrhové nebo prostě historické okolnosti, se kterými už dneska nejde nic dělat. Tohle bylo spíš takové povzdechnutí nad tím, že ten jazyk je v něčem fajn a v něčem mě neskutečně … a přijde mi to škoda.
    Je potřeba mít na paměti, že kód, který v Javě vypadá stejně, je ve skutečnosti ekvivalentní spíš něčemu takovýmuhle:
    GcPtr<istream> input = podmínka ? gc_ptr_1 : gc_ptr_2;

    Jenže pak je to jednak děsně nečitelné, zahnojené obalujícími kontejnery, a jednak si musíš předem rozmyslet, jestli někdy budeš potřebovat dědičnost nebo ne a už od začátku to psát tak nebo tak. Je to dost nešikovné – opět: chápu, že za tím jsou nějaké objektivní důvody, ale přijde mi to škoda. Oproti tomu Java má mnohem příjemnější a čitelnější syntaxi a nezavíráš si tam vrátka – kdykoli v budoucnu můžeš místo nějakého typu předat jeho potomka a bude ti to fungovat.

    A pak je taky problém s kombinováním generik/šablon a dědičnosti. Něco jsem o tom četl a přešla mě chuť – radši jsem změnil návrh (a nemyslím si že k lepšímu). Teď tam mám např. jednu třídu:

    #pragma once
    
    #include <string>
    #include <iostream>
    #include <vector>
    
    #include "common.h"
    #include "DataType.h"
    #include "BooleanDataType.h"
    #include "IntegerDataType.h"
    #include "StringDataType.h"
    
    using namespace std;
    
    namespace rp_prototype {
    
    /**
     * TODO: this class should be generated.
     */
    class DataTypeCatalog {
    private:
        BooleanDataType booleanType;
        IntegerDataType integerType;
        StringDataType stringType;
    public:
    
        integer_t toTypeId(const wstring typeCode) {
            if (booleanType.supports(typeCode)) return booleanType.getTypeId();
            if (integerType.supports(typeCode)) return integerType.getTypeId();
            if (stringType.supports(typeCode)) return stringType.getTypeId();
            throw RelpipeException(L"Unsupported data type: " + typeCode, EXIT_CODE_DATA_ERROR);
        }
    
        wstring toTypeCode(const integer_t typeId) {
            if (booleanType.supports(typeId)) return booleanType.getTypeCode();
            if (integerType.supports(typeId)) return integerType.getTypeCode();
            if (stringType.supports(typeId)) return stringType.getTypeCode();
            throw RelpipeException(L"Unsupported data type: " + typeId, EXIT_CODE_DATA_ERROR);
        }
    
        void writeString(ostream &output, const wstring &stringValue, const integer_t typeId) {
            if (booleanType.supports(typeId)) return booleanType.writeString(output, stringValue);
            if (integerType.supports(typeId)) return integerType.writeString(output, stringValue);
            if (stringType.supports(typeId)) return stringType.writeString(output, stringValue);
            throw RelpipeException(L"Unsupported data type: " + typeId, EXIT_CODE_DATA_ERROR);
        }
    
        wstring readString(istream &input, const integer_t typeId) {
            if (booleanType.supports(typeId)) return booleanType.readString(input);
            if (integerType.supports(typeId)) return integerType.readString(input);
            if (stringType.supports(typeId)) return stringType.readString(input);
            throw RelpipeException(L"Unsupported data type: " + typeId, EXIT_CODE_DATA_ERROR);
        }
    
    };
    
    }
    

    A to je fakt hnus. Je to prototyp, tak jsem to tak zatím nechal, protože cílem je ověřit proveditelnost jiných věcí a nějaké koncepty… ale v produkčním kódu tohle rozhodně mít nechci, takže se s tím budu muset nějak vypořádat.

    Operátor delete bys neměl používat víceméně vůbec. (Vyjma nějakých specielních situací, ale to pravděpodobně nebude tvůj případ...)

    Když udělám new, tak musím někde udělat i delete. Třeba když si v rámci své třídy vytvářím instanci něčeho jiného a při ukončení platnosti instance mojí třídy to chci uklidit. Leda balit i tohle do těch chytrých ukazatelů.

    Ne nutně, smart pointerům můžeš nastavit 'deleter', což může být i lambda funkce, která může obsahovat nějakou logiku apod.

    To by mi možná pomohlo, ale tak daleko jsem se zatím nedostal.

    Nevím, jaký je kontext tvého kódu

    Úplně primitivní věc, chci rozlišit, zda jak je program spuštěn – zda STDIN je TTY nebo je to roura/soubor při přesměrování – a podle toho nabídnout vhodné výchozí chování (půjde přebít přes CLI parametr) tzn. buď číst ze standardního vstupu, pokud do něj uživatel nasměroval nějaký svůj soubor či výstup jiného programu, nebo číst z výchozího umístění (nepředpokládá se, že by uživatel chtěl datlovat vstupní data na klávesnici). A proto jsem chtěl zvolit vhodný vstupní proud, a pak už pokračovat stejným způsobem.

    istream my_input_stream(isatty(fileno(stdin)) ? cin.rdbuf() : nejaky_stream.rdbuf());

    Tohle ještě prozkoumám, možná je to řešení…

    Ale dost mi vadí, že tady nejde obalovat proudy podobně jako v Javě. Přitom to mohlo být úplně jednoduché – binární proud by šel obalit textovým, který má jako parametr kódování. V Javě je tohle krásně jednoduché a čisté. Tady mi to přijde takové zprasené (míchání textových a binárních přístupů… do toho se na stejné úrovni řeší i formátování čísel a lokalizace). Dokonce jsem koukal, že někdo přepsal tuhle část Javy do C++ :-)

    Co tím myslíš? Šablony a dědičnost je možný kombinovat...

    To je ten příklad výše, původně to měl být vector<DataType>, přes kterých bych mohl v několika metodách iterovat. V předkovi měla být generická metoda, kterou bych v potomkovi implementoval pro konkrétní typ, ale to mi nešlo… Resp. možná existuje nějaký složitý způsob, jak toho dosáhnout, ale to, co jsem si o tom tehdy přečetl, mne dostatečně odradilo.

    Konkrétně mi v tom katalogu nešlo udělat:

    type.writeValue(type.getValue(textValue));

    Kde obě metody byly generické a pasovaly by na sebe (getValue() by např. vrátila intwriteValue() by ho přijala).

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    20.5. 23:37 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: C++, polymorfismus, šablony, generika, dědičnost
    Tohle bylo spíš takové povzdechnutí nad tím, že ten jazyk je v něčem fajn a v něčem mě neskutečně … a přijde mi to škoda.
    C++ je v řadě věcí vopruz. (Ačkoli mě asi štve v jiných aspektech než tebe, což bude v tom, že ty jsi "zkažen" Javou, zatímco já Rustem.)
    Oproti tomu Java má mnohem příjemnější a čitelnější syntaxi a nezavíráš si tam vrátka – kdykoli v budoucnu můžeš místo nějakého typu předat jeho potomka a bude ti to fungovat.
    Ale platíš za to vysokou cenu - nemožnost použít hodnotové typy.
    Jenže pak je to jednak děsně nečitelné, zahnojené obalujícími kontejnery, a jednak si musíš předem rozmyslet, jestli někdy budeš potřebovat dědičnost nebo ne a už od začátku to psát tak nebo tak. Je to dost nešikovné – opět: chápu, že za tím jsou nějaké objektivní důvody, ale přijde mi to škoda.
    Ano, taková je podstata psaní v těhle jazycích - musíš si dopředu rozmyslet co kam patří, jaký to má lifetime a kde se tem lifetime řídí, jestli použiješ static nebo dynamic dispatch atd. Je to v podstatě schválně, protože díky tomu jsou pak tyhle jazyky schopny nabídnout relativně vysoké abstrakce s nízkým overheadem.
    Když udělám new, tak musím někde udělat i delete. Třeba když si v rámci své třídy vytvářím instanci něčeho jiného a při ukončení platnosti instance mojí třídy to chci uklidit. Leda balit i tohle do těch chytrých ukazatelů.
    Ano, tak se to dělá. Na kompozici použij unique_ptr. Samozřejmě pokud bys mohl mít ten komponovaný objekt napřío bez pointeru, tak to je vůbec nejlepší...
    Ale dost mi vadí, že tady nejde obalovat proudy podobně jako v Javě. Přitom to mohlo být úplně jednoduché – binární proud by šel obalit textovým, který má jako parametr kódování. V Javě je tohle krásně jednoduché a čisté. Tady mi to přijde takové zprasené (míchání textových a binárních přístupů… do toho se na stejné úrovni řeší i formátování čísel a lokalizace).
    To, že máš binární i textové I/O v jedom objektu, mi jako problém opravdu nepřijde - prostě použiješ to, co potřebuješ. Jinak ano, je to sprasené, ale hlavně tím, že C++ nepodporuje (pořádně) Unicode bez 3rd party vylepšení. Celkově standardní knihovna C++ je dost chudá. A některé věci nejsou ani v boostu nebo ne tak dobře, jak bych rád...
    V předkovi měla být generická metoda, kterou bych v potomkovi implementoval pro konkrétní typ, ale to mi nešlo…
    Já do toho moc nevidím, co se snažíš udělat, takže asi moc nepomůžu, ale zní to jakože dědičnost tady není ta správná odpověď. Možná by byla lepší template specializace třídy - tam by sis mohl dělat víceméně co bys chtěl.
    xkucf03 avatar 20.5. 21:41 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: C++, polymorfismus, šablony, generika, dědičnost

    P.S. ještě si vzpomínám, že jsem tam narazil na to, že virtuální metoda nemůže být šablonová.

    Pro doplnění – jak vypadají ty třídy:

    template<typename T> class DataType { … }
    class BooleanDataType : public DataType<bool> { … }
    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    20.5. 23:55 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: C++, polymorfismus, šablony, generika, dědičnost
    Tak jistě, virtuální metoda je pointer na funkci. Není úplně snadné mít pointer na nekonečnou množinu funkcí ;-)

    Blíž té Javovské generické metodě by v C++ asi byla spíše metoda, která bere referenci/pointer na interface.

    Je v Javě vůbec nějaký rozdíl mezi tím, když metoda má typ argumentu FooInterface versus T, kde T extends FooInterface? (Kromě toho, že v tom generickém případě může metoda vrátit stejný typ.)
    6.5. 00:30 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše std::wstring
    "std::wstring – chápu, že by měl být spíš jen jeden typ postavený na konceptu znaků a zcela odstiňující programátora od toho, že jsou pod tím nějaké bajty"

    Hlavně by měl ostínit sám sebe. Protože celá šablona je postavena tak, že se s jinými operacemi ani nepočítá. Včetně char_traits<wchar_t>.
    5.5. 19:37 Sosák
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    BTW: než vyřešíš ty zásadní otázky a uskutečníš ten velký skok, možná bys mi mohl pomoci s takovou banalitou: Typ diagramu pro popis kontextové gramatiky.
    5.5. 19:52 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Na rozdíl od autora článku, který řeší realizovatelný problém, vy řešíte problém řádově těžší až nerealizovatlený.

    Máte jeden jediný formát a chcete vyřešit obecný zápis jakéhokoli kontextového formátu. Proč? Jaký to má smysl?

    Až si příště půjdete třeba koupit jedinou housku, budete chtít předtím vyřešit rovnou celé světové zemědělství a pekárenství se vším všudy, a posunout ho na vyšší úroveň?

    Proč se prostě nepodíváte na vás KONKRÉTNÍ a jediný formát, nezamyslíte se jak to co nejpřehledněji nakreslit třeba znásilněním vaši pascalovských syntaktických diagramů - a finíto?

    Samozřejmě, že nejste první kdo řeší problém tím, že chce pochopit a zprocesovat celý vesmír - tedy přehnanou obecností. A nebudete první ani poslední, kdo si natluče kokos. Je to ekvivalent toho, když dítě musí poznat, že sáhnutí na kamna pálí.

    5.5. 20:40 Sosák
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Nepotřebuji obecný zápis jakéhokoli kontextového formátu. Jen jsem nechtěl znovu-vynalézat kolo a chtěl jsem použít pokud možno něco, kde je šance, že to ostatní znají a že tomu budou rozumět. Kdybych popisoval relační datový model, tak taky použiji jeden z již zavedených diagramů a nebudu si vymýšlet vlastní. Co je na tom nepochopitelného?

    Mám to tedy brát tak, že takový typ diagramu neexistuje a mám si vymyslet vlastní? Toho schopný jsem – jak jsem tam psal, nejvíc mi k tomu sedí ty railroad diagramy a k nim dopsat ty omezující podmínky (např. že počet opakování určitého prvku není libovolný, ale je přesně daný hodnotou načtenou dříve do nějaké proměnné). Jen jsem nechtěl, aby mi pak někdo říkal: proč používáš diagram pro bezkontextové gramatiky, když tvoje gramatika je kontextová - to je matoucí a špatné, měl jsi použít raději diagram XYZ. A já bych mu musel dát za pravdu a radši bych to předělal. Tak mi přišlo lepší se zeptat předem, zda někdo nezná vhodné řešení.

    BTW: podle ide.kaitai.io to vypadá, že obecná cesta pro popis kontextových formátů existuje (nezkoumal jsem to do hloubky, možná tím nějaké formáty popsat nejdou), ale já jsem chtěl grafickou reprezentaci, protože tohle je sice dobrý strojový popis pro počítač, ale mentální model toho formátu si z toho člověk nesloží o moc lépe, než kdyby to bylo popsané v pár odstavcích textu. Na to jsou diagramy IMHO ideální.
    Bystroushaak avatar 5.5. 20:53 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Ono je otázka, nakolik má smysl dělat grafickou reprezentaci něčeho komplexního a komplikovaného. V určitou chvíli ti imho lépe vyjde prostě textový popis, případně nějaký hybrid, který je textový popis na 2D ploše.
    5.5. 21:38 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Odkaz mi hlásí, že si mám pořídit Chrome. Zřejmě je to stejně obecné jako ty kontextové grafy. :-)

    "Obecná cesta pro popis kontextových formátů existuje (nezkoumal jsem to do hloubky, možná tím nějaké formáty popsat nejdou), ale já jsem chtěl grafickou reprezentaci, protože tohle je sice dobrý strojový popis pro počítač, ale mentální model toho formátu si z toho člověk nesloží o moc lépe, než kdyby to bylo popsané v pár odstavcích textu. Na to jsou diagramy IMHO ideální."

    Jakékoli obecné řešení bude vždy výrazně hůře srozumitelné pro člověka než když to nakreslíte ručně pro složité případy.

    Každý konkrétní model jazyka/formátu není zkrátka naprosto obecný. Je vždy jednodušší než obecný model.

    Váš požadavek řešitelný je. Ale není řešitelný uspokojivě. Prezentovat něco dobře člověku se v obecné formě řešit nedá.

    Stejný druh požadavků je mít program, který sáhne do databáze, zjistí její strukturu a nakreslí ERA model databáze. Takové programy existují, ale člověk ty chlívečky prostě uspořádá lépe, čitelněji, srozumitelněji a mnohonásobně lépe než co se dosud podařilo vygenerovat. Přitom je to stále jednodušší úkol, než váš požadavek - tedy v zásadě zobrazit složitý graf libovolné obecné úrovně, závislostí, atd. Ona ta relační databáze má jen tabulky, sloupce a relace.

    7.5. 14:55 snajpa | skóre: 20 | blog: snajpuv_blocek | Brno
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Hmm porad samy objektovy pekla, takovyho textu, ctrl+f -> "funkcio" a nic... Zrovna u tebe bych cekal progress vic "pure" smerem.
    --- vpsFree.cz --- Virtuální servery svobodně
    Bystroushaak avatar 7.5. 16:22 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Jen protože je to moderní?
    9.5. 13:00 snajpa | skóre: 20 | blog: snajpuv_blocek | Brno
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Ne, spis proto, ze treba v Hackage je netrivialni mnozstvi dobrych reseni na jeste netrivialnejsi problemy. V podstate diplomovka za diplomovkou ready k pouziti. Je libo treba generovat type-safe Ccko pro embedded? Je treba na cokoliv napsat prser a validator? Atd... sam se to teprv ucim, ale cekal bych, ze ty uz tam jsi.
    --- vpsFree.cz --- Virtuální servery svobodně
    Bystroushaak avatar 9.5. 14:18 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Atd... sam se to teprv ucim, ale cekal bych, ze ty uz tam jsi.
    Funkcionální programování je mi relativně blízké a používám některé jeho prvky tam, kde se mi to hodí. Nevidím v tom ale samospásu a hlavně to vůbec nesouvisí s tím co dělám.

    To nemyslím nijak negativně, prostě teď řeším něco úplně jiného z jiných důvodů. Něco, co mě aktuálně pálí.
    7.5. 19:18 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Jestli jsem pochopil, tak Bystroušák chce přesně to samé, co se kdysi nelíbilo Stevu Jobsovi z Apple.

    Steve Jobs proto použil ObjectiveC (mimochodem inspirované silně Smalltalkem) a vyrobil svůj operační systém NextStep. Silně mi to připomíná vize Bystroušáka.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/NeXTSTEP

    Dokonce měl Steve Jobs i stejnou vizi s přenášením objektů, a to vyřešil pomocí Distributed Objects (snad to píši správně). Což není nic jiného než ORB (Object Request Broker) podobně jako CORBA nebo D-COM.

    Bystroushaak avatar 7.5. 20:40 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Já jsem poháněn frustrací směrem k exocortexu skrz inspiraci původní vizí Davida Ungara a Randalla Smithe (viz ty dvě videa, mimochodem taky Xerox PARC) s přihlédnutím k současnému stavu výpočetní techniky a psychologie uživatelských rozhraní a interakce člověka a stroje.
    Grunt avatar 7.5. 20:55 Grunt | skóre: 22 | blog: Expresivní zabručení | Lanžhot
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    To jako vážně sníš že jednoho krásného dne budeš kyborg? Málo dystopických sci-fi čteš nebo co? Na můj krásný mozek ani na žádný kortex bych si teda jako šáhnout nenechal.
    Na co 64-bitů když to jde i s jedním? | 80.78.148.5 | Hack (for) free or Die Hard!
    7.5. 21:44 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Tak daleko bych se dostat nechtěl. :-) Ale filozoficky a principiálně s tou myšlenkou souhlasím.

    Současné počítače člověku opravdu moc nepomáhají proti možnostem, které by mohly být.

    Zejména stav programovacích jazyků je prachbídný. Což považuji za hlavní příčinu současného špatného stavu.

    Pokud dodnes lidi programují operační systémy, ale i většinu služebních i jiných programů v jazyce, kde se stringy musíte pracovat pomocí strlen(), strcpy(), strcmp(), apod., pak už takové programování je nesmírně neefektivní. A taky se v takovém jazyce programátor vykašle na abstrakci, rozhraní, UI, protože je plně zaměstnán ptákovinami. Dokola a doblba řeší to, co programovací jazyk měl udělat dávno dávníčko za něho. Prostě ten jazyk nutí lidi myslet na velice low level úrovni, a jen menšina lidí/programátorů dokáže myslet na mnoha úrovních současně - tedy programujíc low level myslet na high level výsledek a úroveň.

    Na druhé straně mám dojem, že jazyky typu Smalltalk a jejich odvozeny se už trochu přežily. Navíc není možné dost dobře modifikovat Smalltalk, aby to nedrhlo. Pod dojmem tohoto článku jsem se trochu začetl do Selfu, a měl jsem dojem, že je implementace grafu, která je úžasná pro data, méně už pro kód a algoritmy. Applí odvozenina Smalltalku zvaná ObjectiveC byl kočkopes. A další odvozenina Smalltalku zvaná Ruby mi také nepřijde ideální. Vždy mi přišlo, že oproti Smalltalku je to krok zpět a něco nedomyšleného.

    Současný trend programovacích jazyků je mít co nejhloupější jazyk a vše dohnat knihovnami. Výsledkem je, že jazyk nemůže programátorovi pomoci, protože nemá dostatek informací ke kontrole kódu o záměru programátora. Nemůže ani dobře optimalizovat, protože má málo informací o kódu.

    Navíc jazyky jsou nekonzistentní. Obvykle nejvíce je u všech programovacích jazyků nedomyšlen typový systém:

    1) Např. Java/C# má něco jako objekty, něco jako primitivní typy. Proč sakra nemůže být všechno objekt? To má být to čisté OOP, kterou se Java nezaslouženě všude chlubí?

    2) C/C++ má nesmyslné celočíselné typy a domrvený systém znakových typů (char jako většinou signed integer? to má být apríl?)

    Podle mého to chce kvalitní dvojici programovacích jazyků. Kvalitní programovací jazyk a kvalitní skriptovací jazyk. To druhé by mělo být volitelně interaktivní - třeba ten Smalltalk, Self, cokoli. S kvalitním jazykem přijde i kvalitnější výsledek, přestanou se řešit low level ptákoviny, které má řešit jazyk sám a ne s tím zatěžovat programátora.
    xkucf03 avatar 7.5. 22:16 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Jazyk pro operační systém i aplikace
    Podle mého to chce kvalitní dvojici programovacích jazyků. Kvalitní programovací jazyk a kvalitní skriptovací jazyk. To druhé by mělo být volitelně interaktivní - třeba ten Smalltalk, Self, cokoli. S kvalitním jazykem přijde i kvalitnější výsledek, přestanou se řešit low level ptákoviny, které má řešit jazyk sám a ne s tím zatěžovat programátora.

    A co operační systémy? Má nějaký jiný1 jazyk než C šanci na tom, aby se v něm dal napsat operační systém (a tím myslím opravu, ne jen jako experiment, že to jde)? Koukal jsem, že někdo píše OS v Rustu (Redox). Má to šanci být reálně použitelným jádrem systému a konkurovat současným OS?

    To by pak šly psát aplikace ve stejném jazyce (a zároveň pohodlně) jako OS. A pak by už stačil jen nějaký dynamický jazyk na skriptování. (no dobře, a pak spousta DSL pro různé specifické úlohy)

    [1] vyšší – ne nějaký hnusný assembler

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    8.5. 00:14 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Jazyk pro operační systém i aplikace
    Otázka by spíše měla znít, ve kterém programovacím jazyce se nedá napsat operační systém.

    Dříve se běžně psaly operační systémy v Pascalu, v Module-2, Module-3, Adě, PL/I, Forthu, Fortranu, atd. atd. atd. Téměř cokoli je příjemnější a vývojově efektivnější než C. A u většiny programovacích jazyků ten operační systém nebude pomalejší než v C.

    Nevím, proč by operační systém v jiném programovacím jazyce než C neměl být reálné použitelný. Pokud je to dobře napsáno, nijak se výsledná kvalita a rychlost kernelu od téhož napsaného v C.

    V C se začalo psát proto, že C se zákeřně přisál na unix. A pak se pro unix prostě používalo C aniž by se nad tím přemýšlelo.

    Mimochodem, myslíte si, že třeba NASA by poslala do vesmíru cokoli, co je řízeno kódem v jazyce C? To by si pěkně zavařili.

    Bystroushaak avatar 8.5. 01:29 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Jazyk pro operační systém i aplikace
    Mimochodem, myslíte si, že třeba NASA by poslala do vesmíru cokoli, co je řízeno kódem v jazyce C? To by si pěkně zavařili.
    NASA je docela notoricky známá používáním C a C++. Dokonce mám pocit, že je toho většina.

    Podle mě to ale moc nevypovídá - s těmi pravidly co pro to mají by fakt mohli psát v čemkoliv a jazyk je jen detail.
    8.5. 16:17 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Jazyk pro operační systém i aplikace
    Pravdou je, že se v zásadě vrátili kde byli - tedy do používání všeho možného. Jednoho času na to trochu více dbali. Plus mám dojem, možná se mýlím, že dnes už se v řadě případě prefereuje Musk, který se s tím nepárá.

    Ale já bych si třeba programovat kosmickou raketu v C/C++ nelajzl. Přeci jenom je C/C++ příliš náchylný na chyby, překlepy, a pod. Nebo jadernou raketu, která by překlepem v C/C++ a následnou chybou sputila jadernou válku a zlikvidovalal Austrálii.

    Navíc v kosmickém prostředí se kromě chyb v programu musí řešit také náhodné změny RAM či registrů procesoru kosmickými částicemi s vysokou energií.
    8.5. 02:39 pc2005 | skóre: 36 | blog: GardenOfEdenConfiguration | liberec
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Jazyk pro operační systém i aplikace
    v Pascalu, v Module-2, Module-3, Adě, PL/I, Forthu, Fortranu
    Si teda nedokážu představit, jak by se v takových jazycích psal driver na stránkování nebo patch na Spectre o_o. A v psát cokoliv v Adě, to bych se asi zbláznil :-D.
    8.5. 16:05 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Jazyk pro operační systém i aplikace
    "Si teda nedokážu představit, jak by se v takových jazycích psal driver na stránkování nebo patch na Spectre o_o. A v psát cokoliv v Adě, to bych se asi zbláznil."

    Abyste se nedivil, že to v těch jazycích není až takový problém.
    9.5. 05:15 pc2005 | skóre: 36 | blog: GardenOfEdenConfiguration | liberec
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Jazyk pro operační systém i aplikace
    A je to stejně rychlý/rychlejší jako Cčková implementace?
    Grunt avatar 8.5. 09:09 Grunt | skóre: 22 | blog: Expresivní zabručení | Lanžhot
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Jazyk pro operační systém i aplikace
    Dříve se běžně psaly operační systémy v Pascalu, v Module-2, Module-3, Adě, PL/I, Forthu, Fortranu, atd. atd. atd.
    Nechci do toho moc kecat, ale aspoň co já pamatuju, tohle se mohlo týkat tak akademické sféry. Většina „operačních systémů“ nebo to co za ně můžeme považovat (tedy různé interprety BASICu, první DOSy, dokonce i ten první UNIX) byly psané v assembleru. Takže Céčko bylo něco jako dar shůry (Resp. teda z Bell Labs). Třeba nějaký opraní systém v Adě bych si klidně rád zkusil nabootovat v emulátoru
    Na co 64-bitů když to jde i s jedním? | 80.78.148.5 | Hack (for) free or Die Hard!
    8.5. 16:11 Miloslav Ponkrác
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Jazyk pro operační systém i aplikace
    Stejně jako kdysi byl dar shůry Fortran oproti assembleru nebo LISP oproti assembleru nebo jakýkoli vyšší programovací jazyk vůči assembleru.

    Céčko byl velice odbytý projekt. Původně byl určen na přenos unixového jádra na jinou platformu.

    Navíc v původní verzi C byste asi programovat nechtěl: žádné prototypy funkcí, pouze signed integer typy, funkce nemohly vrátit struktury. Všechny členy struktur sdílely jména. Takže třeba toto by byla chyba konfliktu jmen:

    struct a { int x; }; struct b { char x; };

    Názvy funkcí a identifikátorů max. 6 znaků. A podobné lahůdky.

    Teprve až ANSI C norma vykostila ty největší pitomosti v C, a učinila z něj méně masochistický jazyk.
    9.5. 05:15 pc2005 | skóre: 36 | blog: GardenOfEdenConfiguration | liberec
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Jazyk pro operační systém i aplikace
    Navíc v původní verzi C byste asi programovat nechtěl: žádné prototypy funkcí, pouze signed integer typy, funkce nemohly vrátit struktury. Všechny členy struktur sdílely jména. Takže třeba toto by byla chyba konfliktu jmen:

    struct a { int x; }; struct b { char x; };
    Pohoda v tomhle prostředí programuju dnes a denně :-D.
    8.5. 02:38 pc2005 | skóre: 36 | blog: GardenOfEdenConfiguration | liberec
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    C/C++ má nesmyslné celočíselné typy a domrvený systém znakových typů (char jako většinou signed integer? to má být apríl?)
    Já měl za to že v C není téměř žádná abstrakce. Maximálně leda tak nad asemblerem.
    9.5. 00:06 OldFrog {Ondra Nemecek} | skóre: 29 | blog: Žabákův notes | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli

    Současný trend programovacích jazyků je mít co nejhloupější jazyk a vše dohnat knihovnami. Výsledkem je, že jazyk nemůže programátorovi pomoci, protože nemá dostatek informací ke kontrole kódu o záměru programátora. Nemůže ani dobře optimalizovat, protože má málo informací o kódu.

    Navíc jazyky jsou nekonzistentní. Obvykle nejvíce je u všech programovacích jazyků nedomyšlen typový systém

    Hmm a co Scala? By mě třeba zajímalo co si Bystroushaak myslí o Scale.
    -- OldFrog
    Bystroushaak avatar 9.5. 10:44 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Nic.
    9.5. 15:15 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Srovnávat OOP a funkcionální programování ale samo o sobě poukazuje na nepochopení obou těch konceptů, ne?
    Bystroushaak avatar 9.5. 16:29 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Problém „OOP“ ve smyslu termínu je zasmrdění C++ a Javou, což jsou oboje imperativní kompilované jazyky bez špetky fantazie a elegance.

    Původní OOP, tak jak byl zpropagovaný Smalltalkem funguje jinak v tom že masivně používá late-binding a funkcionální prvky. Bodejť by taky ne, když přímou inspirací byl lisp. Například ve smalltalku fungují typické kontrolní struktury tak, že bool objektu pošleš blok, což je defacto lamba funkce provádějící nějaká data.

    Nechci tvrdit, že to vede vysloveně na funkcionální kód (objekty mají pořád stavy), ale kusy toho paradigma (higher-order funkce, late binding, líné vyhodocnování) tam jsou všude možně a často to vede na více/méně funkcionální kód (viz https://stackoverflow.com/a/3530917/4308132). Takže to srovnání není úplně od věci.
    9.5. 20:09 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Nepochopení nebo chybné užití termínu (v tomto případě OOP) není problémem toho termínu. OOP řeší strukturu programu, zatímco tok programu (resp. zápis algoritmu) může být např. funkcionální nebo imperativní.

    Mluvit o původním OOP v souvislosti se Smalltalkem je dost nesmysl, když:
    In the 1960s object-orientated programming was put into practice with the Simula language, which introduced important concepts that are today an essential part of object-orientated programming, such as class and object, inheritance, and dynamic binding.
    (zdroj)

    Late binding už je zase koncept, který nesouvisí ani s jednou z těch dvou věcí, ale odvíjí se od statičnosti nebo dynamičnosti toho jazyka.

    Konkrétní jazyk je výsledkem mixu různých přístupů, které mu dodávají jedinečnost a od kterých se mj. odvíjí, jak v něm bude vypadat idiomatický kód.

    Jinak to vypadá, že ty off-topic plivnutí na Javu už lidi nechávají chladné. Budeš si muset najít nějaké jiné téma, pokud chceš zase vyrobit diskuzi o 1000+ komentářích.
    Bystroushaak avatar 9.5. 21:45 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Jo, jenže Simula nebyla nikdy široce používaná, zato Smalltalk byl jeden čas to co dnes Java a právě on stál za popularizací termínu OOP.
    Konkrétní jazyk je výsledkem mixu různých přístupů, které mu dodávají jedinečnost a od kterých se mj. odvíjí, jak v něm bude vypadat idiomatický kód.
    Tak samozřejmě. Psal jsem to v kontextu toho, že OOP s funkcionálním programováním původně relativně souviselo, dokud to nezazdilo právě C++ a později Java. Dneska s tím lidi přichází jako s anti-oop hnutím a zmiňované jazyky pomalu pod tlakem přijímají některé prvky a myslí si, bůh ví jak nejsou moderní, když přitom OOP v počátcích svého používání bylo částečně funkcionální a všichni to považovali za naprostou samozřejmost.
    Jinak to vypadá, že ty off-topic plivnutí na Javu už lidi nechávají chladné. Budeš si muset najít nějaké jiné téma, pokud chceš zase vyrobit diskuzi o 1000+ komentářích.
    Javu a C++. Jinak pointou nebylo plivnutí, pointou bylo upozornit, že OOP původně znamenalo něco úplně jiného, než co se dnes učí děti ve škole.
    9.5. 23:13 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Jo, jenže Simula nebyla nikdy široce používaná, zato Smalltalk byl jeden čas to co dnes Java a právě on stál za popularizací termínu OOP.
    Takže prostě za původní OOP považuješ nikoliv první jazyk, který s OOP přišel, ale až nějaký náhodný další, který se ti zrovna líbí. Pokud Smalltalk je původní OOP jazyk proto, že je/byl používanější než Simula, pak Java je původní OOP jazyk proto, že je používanější než Smalltalk. Pěkně jsme předefinovali slovo původní.
    Psal jsem to v kontextu toho, že OOP s funkcionálním programováním původně relativně souviselo, dokud to nezazdilo právě C++ a později Java.
    Aha. Takže imperativní Simulu vynecháme, protože se nám to nehodí, a vypíchneme až další jazyk v řadě. Že dávno před Javou (1995) tu bylo nejen to C++ (1985), ale i Object Pascal (1986), Ada (OOP přidáno 1995) a ostatně i Python (1990), kde je OOP také class-based a velmi podobné tomu v Javě (drobné rozdíly vyplývají jen z toho, že Python je na rozdíl od Javy dynamický), lze přehlídnout.

    To slovo zazdít je taky pěkně sugestivní. Kdybych přistoupil na to, že jazyk, který udělá z tvého hlediska chybný krok, může zazdít následující vývoj, tak Java nezazdila nic, protože ta prostě převzala OOP z C++ (jen odebrala vícenásobnou dědičnost než ji v 8. edici znovu zavedla). A Bjarne Stroustrup uvadí Simulu jako hlavní inspiraci pro C++:
    Then when I came to Bell Labs in 1979 and I needed to build some systems. [...] And so I tried to take the strength of Simula in terms of type system and object-oriented programming and object-oriented design and marry it with the strengths of C which was that it could interact with lots of other software, it was open, and it was good for systems level work. And it was efficient, and that was the origin of the thing.

    Jinak pointou nebylo plivnutí, pointou bylo upozornit, že OOP původně znamenalo něco úplně jiného, než co se dnes učí děti ve škole.
    Ne, OOP původně znamenalo přesně to, co znamená dnes, a že se někdy v průběhu historie objevil alternativní směr, který ty myšlenky dál rozvedl a poupravil, na tom nic nemění.
    Bystroushaak avatar 9.5. 23:47 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Takže prostě za původní OOP považuješ nikoliv první jazyk, který s OOP přišel, ale až nějaký náhodný další, který se ti zrovna líbí. Pokud Smalltalk je původní OOP jazyk proto, že je/byl používanější než Simula, pak Java je původní OOP jazyk proto, že je používanější než Smalltalk. Pěkně jsme předefinovali slovo původní.
    Nazývám ho původním, neboť byl tím, kdo ten termín zpopularizoval. Stejně jako je možné napsat původní žárovka a myslet tím Edisonův vynález, přestože Edison žárovku nevynalezl, jen jí rozšířil mezi lidi.
    Aha. Takže imperativní Simulu vynecháme, protože se nám to nehodí, a vypíchneme až další jazyk v řadě. Že dávno před Javou (1995) tu bylo nejen to C++ (1985), ale i Object Pascal (1986), Ada (OOP přidáno 1995) a ostatně i Python (1990), kde je OOP také class-based a velmi podobné tomu v Javě (drobné rozdíly vyplývají jen z toho, že Python je na rozdíl od Javy dynamický), lze přehlídnout.
    Ano, proto jsem tam C++ napsal, dokonce v pořadí před Javou, abych zdůraznil že tu bylo dřív.
    Ne, OOP původně znamenalo přesně to, co znamená dnes, a že se někdy v průběhu historie objevil alternativní směr, který ty myšlenky dál rozvedl a poupravil, na tom nic nemění.
    Díky, že jsi mi to vysvětlil na základě pěti minut čtení wikipedie. Asi si z hlavy vymažu poslední tři roky studia tehdejší doby a situace kolem Smalltalku, který se používal desetiletí předtím, než C++ vůbec bylo prakticky využitelné kvůli posranému standardu a brutálně pomalému a neoptimálnímu kompilátoru (~90 +- 2 roky).
    10.5. 00:51 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Nazývám ho původním, neboť byl tím, kdo ten termín zpopularizoval. Stejně jako je možné napsat původní žárovka a myslet tím Edisonův vynález, přestože Edison žárovku nevynalezl, jen jí rozšířil mezi lidi.
    V tom se prostě neshodneme. Uznal bych to, kdyby Simula byla historicky fakt naprosto bezvýznamná, ale jestliže to přímo inspirovalo vznik C++ (a jako inspiraci ji ostatně uvádí i sám Gospling), tak za původní OOP těžko můžu považovat až nějakého budoucího nástupce.
    Ano, proto jsem tam C++ napsal, dokonce v pořadí před Javou, abych zdůraznil že tu bylo dřív.
    A proto jsem psal nejen to C++ a následně vyjmenoval několik dalších jazyků ještě starších než Java. Ještě dál jsem rozvíjel, proč je nesmyslné mluvit o tom, že Java něco zazdila, když ta prostě převzala OOP z C++ a C++ zase ze Simuly.

    Celá tahle diskuze se odvinula od toho, že jsem zmínku o Javě označil za off-topic. Off-topic to je, protože z hlediska vývoje OOP je Java dost irelevantní a prakticky žádné nové myšlenky v tomto směru nepřináší. Tím, že se rozšířila, pomohla tuhle koncepci zpropagovat, ale nijak ji neformovala.
    Díky, že jsi mi to vysvětlil na základě pěti minut čtení wikipedie.
    Ad hominem. FYI – kupodivu jsem v době, kdy jsem nedisponoval připojením k Internetu, chodil do knihovny, kde asi kvůli nedostatečnému rozpočtu byla v regálu s počítačovou literaturou slušná sbírka muzejních knih. Jmenovitě jsem četl starou bibli o Pascalu z asi 80. let a pokud si správně vzpomínám, už se tam řešilo právě i OOP. O nějaký ten rok později jsem taky na IRC hojně diskutoval s jistým individuem, které si nejprve vychvalovalo COBOL a později přešlo na Objective-C, které bylo masivně inspirované právě Smalltalkem. Web Stroustrupa (na který odkazuju v předchozím příspěvku) jsem taky pročítal už před kolika lety, stejně jako jsem viděl různé rozhovory s ním. Např. konkrétně tenhle. Jmenovitě tam mluví o Simule.

    Nevím, jak by mě mělo dehonestovat to, že když se mi něco nezdá (v tomto případě tvrzení o původním OOP – protože se vynořila jakási mlhavá vzpomínka, že to asi není úplně pravda), tak si dám práci, abych si to ověřil a ještě poslal ozdrojovaný příspěvek.
    Bystroushaak avatar 10.5. 10:10 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    V tom se prostě neshodneme. Uznal bych to, kdyby Simula byla historicky fakt naprosto bezvýznamná, ale jestliže to přímo inspirovalo vznik C++ (a jako inspiraci ji ostatně uvádí i sám Gospling), tak za původní OOP těžko můžu považovat až nějakého budoucího nástupce.
    Simula ale historicky byla poměrně nevýznamná (sama o sobě, ne jako inspirace) a pokud je mi známo, tak kromě sálových počítačů se nedočkala širšího rozšíření. Asi jako jazyk B, který předcházel C.
    A proto jsem psal nejen to C++ a následně vyjmenoval několik dalších jazyků ještě starších než Java. Ještě dál jsem rozvíjel, proč je nesmyslné mluvit o tom, že Java něco zazdila, když ta prostě převzala OOP z C++ a C++ zase ze Simuly.
    Není to jen jazyk, ale také prostředí a kultura. U nás například vyrostla už celá generace lidí učících se Javu a představujících si pod pojmem OOP právě C++, nebo Javu.
    Ad hominem. FYI – kupodivu jsem v době, kdy jsem nedisponoval připojením k Internetu, chodil do knihovny, kde asi kvůli nedostatečnému rozpočtu byla v regálu s počítačovou literaturou slušná sbírka muzejních knih. Jmenovitě jsem četl starou bibli o Pascalu z asi 80. let a pokud si správně vzpomínám, už se tam řešilo právě i OOP. O nějaký ten rok později jsem taky na IRC hojně diskutoval s jistým individuem, které si nejprve vychvalovalo COBOL a později přešlo na Objective-C, které bylo masivně inspirované právě Smalltalkem. Web Stroustrupa (na který odkazuju v předchozím příspěvku) jsem taky pročítal už před kolika lety, stejně jako jsem viděl různé rozhovory s ním. Např. konkrétně tenhle. Jmenovitě tam mluví o Simule.
    Nevidím jak to souvisí s mým tvrzením, že Smalltalk zpopularizoval OOP.
    Nevím, jak by mě mělo dehonestovat to, že když se mi něco nezdá (v tomto případě tvrzení o původním OOP – protože se vynořila jakási mlhavá vzpomínka, že to asi není úplně pravda), tak si dám práci, abych si to ověřil a ještě poslal ozdrojovaný příspěvek.
    Ozdrojovaný příspěvek s daty vzniku jednotlivých jazyků vypovídá jen velmi, velmi málo o tehdejší situaci v programátorském světě.

    10.5. 17:16 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Simula ale historicky byla poměrně nevýznamná (sama o sobě, ne jako inspirace)
    Ona ta inspirace je ale docela významná, když se bavíme o původním OOP a Simula je považovaná za první jazyk s podporou OOP. Kdyby Simula byl jen nějaký experiment s nulovým impaktem, tak ti lze dát za pravdu, ale pakliže naprostá většina dnes užívaných programovacích jazyků má OOP model stejný jako Simula a autoři jedněch z nejpoužívanějších jazyků všech dob, Javy a C++, ji shodně označují za hlavní inspiraci, tak nechápu, jak bych za původní OOP mohl brát cokoliv jiného.
    Není to jen jazyk, ale také prostředí a kultura. U nás například vyrostla už celá generace lidí učících se Javu a představujících si pod pojmem OOP právě C++, nebo Javu.
    A to je vina Javy, nebo čeho? Protože jsi psal, že C++ a Java něco zazdily. Ostatně, na OS X a iOS se dodnes používá Objective-C, které je je přímo inspirované právě tím Smalltalkem, jako primární jazyk.

    Ten směr tedy dodnes existuje a žije. Druhá věc je, že mi přijde, že většina vývojářů, která s Objective-C přijde do styku jako s dalším jazykem, je poměrně otřesená. To můžeme přičíst neochotě se učit něco nového, ale vzhledem k tomu, že např. funkcionální programování nabírá na popularitě přesto, že naučit se uvažovat funkcionálně je podle mě řádově těžší než si zvyknout na to, že místo volání metod posílám zprávy apod., si nemyslím, že by to byl ten hlavní efekt.

    Samozřejmě je otázka, do jaké míry by to bylo jiné u čistého Smalltalku, ne kočkopsa mezi C a Smalltalk-like OOP.
    Nevidím jak to souvisí s mým tvrzením, že Smalltalk zpopularizoval OOP.
    Já především nerozporoval, že OOP bylo zpopularizováno Smalltalkem. Rozporuju, že Simula by byla natolik bezvýznamná, že by bylo možné Smalltalk označit za původní OOP jazyk.
    Ozdrojovaný příspěvek s daty vzniku jednotlivých jazyků vypovídá jen velmi, velmi málo o tehdejší situaci v programátorském světě.
    Další jazyky jsem zmiňoval proto, abych ukázal, že Java je z hlediska vývoje OOP dost irelevantní. Měl na mysli třeba tu výpověď Stroustrupa.
    10.5. 21:25 OldFrog {Ondra Nemecek} | skóre: 29 | blog: Žabákův notes | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Já především nerozporoval, že OOP bylo zpopularizováno Smalltalkem. Rozporuju, že Simula by byla natolik bezvýznamná, že by bylo možné Smalltalk označit za původní OOP jazyk.
    Pokud přijmete, že slovo původní lze chápat nejen jako chronologicky předchozí, ale i jinak, bude tím spor vyřešen, alespoň v tomto ohledu. Sám bych mohl například - jakožto idealisticky smýšlející člověk - nazvat původním něco, co odpovídá původní myšlence ze světa idejí a analogicky k tomu jako nepůvodní něco, kde už dochází k neorganickému smísení několika myšlenek dohromady.

    Pokud se na to podíváte takto, tak Smalltalk je asi dost původní, protože tu OOP myšlenku zachycuje dost slušně.
    -- OldFrog
    xkucf03 avatar 10.5. 21:50 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Definice OOP

    To zavání trochu definicí kruhem. Jaký je tedy nějaký pevný bod, kterého se lze chytnout? Nějaká definice nebo manifest objektového přístupu, podle kterého jde posoudit, zda daný jazyk dostatečně naplňuje tyto původní myšlenky? Pokud se formovala teorie současně s praxí a implementacemi prvních jazyků, tak to půjde těžko rozlišit.

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    11.5. 00:18 OldFrog {Ondra Nemecek} | skóre: 29 | blog: Žabákův notes | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Definice OOP
    Jasně, je to pak více filozofická debata, kde budeme hledat ty základní OOP ideje (a každý bude třeba zastávat i trochu jiné pojetí OOP, což je v pořádku). To se pak dá porovnat s historickým vývojem. IMHO je to lepší než se přít o původnost dosavadním způsobem (viz výše).
    -- OldFrog
    10.5. 22:00 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Ne. Není to původní v žádném ohledu. Souhlasím, že chronologicky předchozí to nutně znamenat nemusí – psal jsem, že bych to uznal, kdyby Simula byla historicky naprosto nevýznamná, ale to není ten případ. Ve chvíli, kdy se její OOP model dodnes široce používá a model Smalltalku, který se objevil až později, je dnes zastoupen zcela minoritně, je zřejmé, že Smalltalk nemůže být původním představitelem OOP a už v žádném případě nemohly další jazyky něco zazdít.
    11.5. 00:29 OldFrog {Ondra Nemecek} | skóre: 29 | blog: Žabákův notes | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Ne. Není to původní v žádném ohledu.
    Nevím proč Vám to tak leží v žaludku? Zřejmě Smalltalku nepřisuzujete žádnou OOP původnost, možná ani originalitu myšlenek či přístupu, přiznáváte mu akorát popularizační význam. Pro celou debatu je to ale detail, nic podstatného. Pokud by Bystroushaak býval místo „původní OOP“ napsal „OOP v podobě, v jaké ho propagoval Smalltalk“, bude význam debaty nezměněný a může celá diskuze pokračovat víc k tématu (tj. jak realizovat ten systém). Proto jsem taky chtěl trochu otupit hrany v chápání slova původní. Což se zřejmě nepodařilo :-)
    -- OldFrog
    11.5. 00:54 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Prostě mi to přišlo jako nepravdivý výrok, tak jsem na to jednou větou, citací a odkazem upozornil. Spíš nechápu, proč se o tom přít, protože z mého hlediska tam to slovo původní nemělo co dělat a místo dohadování se o tom, jakou definici toho slova lze použít, aby to dávalo smysl, stačilo tu námitku uznat a dál to neřešit.

    O Smalltalku toho zdaleka nevím dost na to, abych ho mohl jakkoliv hodnotit, ale originitalita myšlenek či přístupu je určitě to poslední, co bych mu upřel.
    11.5. 01:00 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    (Mj. jsem si během téhle diskuze připomněl něco z historie, co v hlavě normálně nenosím. Mně jen trklo, že by původní OOP představoval Smalltalk a celkově mi to nesedělo s ještě pár věcmi, tak proto jsem to vůbec začal dál dohledávat a rozpomínat se.)
    11.5. 09:22 OldFrog {Ondra Nemecek} | skóre: 29 | blog: Žabákův notes | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Rozumím. Já jsem se jen snažil ten spor postavit do světla, kde přestává být sporem a začne dávat smysl (tj. že podobnými slovy každý míní trochu něco jiného).

    Smalltalk se dává docela často za příklad „původního OOP“ v protikladu k C++ či javě, která je „dnešní mainstreamové OOP“. Je to zřejmě tou popularizací. Jakou roli v tom předtím hrála Simula nemám nicméně tušení.
    -- OldFrog
    Bystroushaak avatar 11.5. 12:41 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Ustupuji a deklaruji, že jsem to myslel tak jak jsi to psal.
    11.5. 18:04 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Tak určitě je Smalltalk slavnější než Simula a pokud se mluví o historii OOP, jméno Smalltalku se skloňuje častěji. To slovo původní tam ale prostě nemůžu akceptovat, maximálně ještě jeden z původních. :>

    Dál bych to neřešil, všichni si rozumíme. Díky za diskuzi.
    9.5. 22:21 snajpa | skóre: 20 | blog: snajpuv_blocek | Brno
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Necham se velmi rad opravit, ale mel jsem za to, ze OOP v podstate implikije imperativni pristup. Nebo, kde bych nasel ciste funckionalni objektove orientovany programovaci jazyk? Myslim, ze objekt implikuje, ze ho budu nejak imperativne “obskakovat”. Neumim si ho dost dobre predstavit jako flow dat, asi bych ho tam musel dostrcit nasilim, ale pak je tam ta obalka objektu jaksi navic, ci?
    --- vpsFree.cz --- Virtuální servery svobodně
    Bystroushaak avatar 9.5. 22:57 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Čistě funkcionální OOP jazyk imho nenajdeš. Ale tady je otázka, co vlastně chceš. Pokud chceš funkcionální programování jako přístup k problému, tak ti stačí částečně funkcionální jazyk. Pokud to chceš k verifikaci a třeba konkurentnímu přístupu, tak asi chceš něco kde můžeš psát jen (nebo skoro jen) pure funkce.

    Osobně mi jde o pohodlí a efektivitu víc než o čistotu paradigma. Proto ostatně taky používám na většinu věcí python.
    Neumim si ho dost dobre predstavit jako flow dat, asi bych ho tam musel dostrcit nasilim, ale pak je tam ta obalka objektu jaksi navic, ci?
    A tak to zas jo. V tom by ti asi Smalltalk / Self otevřel oči.
    Bedňa avatar 9.5. 23:00 Bedňa | skóre: 34 | blog: Žumpa | Horňany
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Tak skutočné objekty sú popísané romerom, výzorom, ako mapr. farbou a obsahom. (Je toho viacej, ale pre jednoduchosť)

    Potom je nejaká štandartný postup ako s rozmermi, výzorom, obsahom a udalosťami s nimi pracovať.

    Preto že v ideálnom programovacom jazyku sa koleso neobjavuje stále od znova ako v C++, tak si proste objekty naklikáš a rovnako aj tie vlastnosti a udalosti. Button1.click -> Data123.show -> Area1

    Button1 je object má svoje vlastnosti ako veľkosť a farbu, hoci obsah je nula (len názov buttonu), no dokáže vyvolať udalosti. Data123 majú obsah a nepotrebujú výzor, len rozmer. Area1 zas nemá události, ale má farbu a obsah. Toto všetko sa dá spojiť ako naklikanie objektov a udalostí. Rovnako sa to dakáže zobraziť ako nejaká podoba kódu.
    KERNEL ULTRAS video channel >>>
    Bystroushaak avatar 9.5. 23:49 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Bedňa pls.. don't.
    Bedňa avatar 9.5. 23:59 Bedňa | skóre: 34 | blog: Žumpa | Horňany
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Ja tu chodím už menej a nejak som netrafil vlákno o Smalltalku. To bol len opis ako sa dajú vizuálne a programovo spojiť objekty.
    KERNEL ULTRAS video channel >>>
    Bedňa avatar 9.5. 23:07 Bedňa | skóre: 34 | blog: Žumpa | Horňany
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Aha som to zle pochopil, tak už som spomínal Gambas, ale ten je to aj to :)
    KERNEL ULTRAS video channel >>>
    9.5. 23:35 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Jestli existuje takový jazyk nevím. Taky záleží, co považuješ za čistě funkcionální. Jinak doporučuji podívat se na Scalu – čistě funkcionální určitě není, ale snaží se funkcionální přístup umožňovat (a to na úrovni jazyka i standardní knihovny).

    AFAIK by z hlediska funkcionální čistoty jazyku nemělo ubrat to, že funkce může namísto např. čísla vracet immutable objekt, který nese nějakou informaci a současně obsahuje funkce (metody), které s ní pracují. Je to spíš forma členění kódu a imperativní přístup to neimplikuje.
    Bystroushaak avatar 9.5. 23:50 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    AFAIK by z hlediska funkcionální čistoty jazyku nemělo ubrat to, že funkce může namísto např. čísla vracet immutable objekt, který nese nějakou informaci a současně obsahuje funkce (metody), které s ní pracují. Je to spíš forma členění kódu a imperativní přístup to neimplikuje.
    Tak. Ale asi by to bylo kapku neoptimální a pomalé.
    10.5. 00:52 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Pomalé z hlediska výkonu? Proč?
    Bystroushaak avatar 10.5. 10:07 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Protože musíš pořád vytvářet nové objekty?
    10.5. 17:17 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    To se dá optimalizovat.
    xkucf03 avatar 10.5. 19:05 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Priority obecného programovacího jazyka

    Ono „vytvořit objekt“ může spočívat v tom, že dáš na začátek dat jeden ukazatel směřující na definici třídy, ne? Jasně, oproti primitivnímu typu nesoucímu čistá data to nějakou režii má, ale z dnešního pohledu bude dost zanedbatelná. A hlavně s postupem času1 čím dál víc platí, že čas programátora je drahý, zatímco výpočetní výkon levný2, takže pokud má smysl na něco optimalizovat obecný programovací jazyk, tak je to hlavně srozumitelnost pro člověka, snadný přirozený zápis a hlavně čtení – v důsledku toho můžeme očekávat rychlejší vývoj a spolehlivější software. Oproti tomu jsou nějaké ty ušetřené bajty nebo cykly procesoru irelevantní.

    [1] ostatně píše to i ESR v Umění programování v Unixu – a to je kniha z roku 2003
    [2] a to neříkám, abych nabádal k plýtvání výpočetním výkonem – spíš proto, abychom neplýtvali kapacitami programátorů

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    10.5. 19:31 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Priority obecného programovacího jazyka
    Obecně se režie bude týkat (obdoby) RTTI a virtuálních metod. Tam, kde není potřeba ani jedno z toho, je režie nulová: objekt, který nese jedno číslo (a libovolné množství metod), může být při kompilaci zrovna tak nahrazen tím jedním číslem apod.
    10.5. 21:24 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Priority obecného programovacího jazyka
    Tam, kde není potřeba ani jedno z toho, je režie nulová: objekt, který nese jedno číslo (a libovolné množství metod), může být při kompilaci zrovna tak nahrazen tím jedním číslem apod.
    Nevim, jaky je stav skutecneho prekladace, ale videl jsem papery ke Scale, kde prekladac byl schopen v rade situaci eliminovat typ objektu, protoze to bylo potreba znat jen v dobe kompilace.
    Protože musíš pořád vytvářet nové objekty?
    Na druhou stranu, muzes data bez problemu sdilet.

    Nabizi se jeste otazka, zda problematika mnozstvi vytvarenych objektu neni z dnesniho pohledu uz mikrooptimalizace.

    Jeste pred par lety jsem narazel na individua, co byla schopna tvrdit, ze rekurze je spatna, protoze je pomala, protoze jim pred triceti lety rekli, ze volani funkce ma velkou rezii.

    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    Bystroushaak avatar 11.5. 12:39 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Priority obecného programovacího jazyka
    Ono „vytvořit objekt“ může spočívat v tom, že dáš na začátek dat jeden ukazatel směřující na definici třídy, ne?
    No, ale pokud jsou objekty pokaždé immutable, tak je musíš neustále transformovat na něco jiného, což sice principiálně může sdílet stejná data, ale určitě to přináší režii navíc, ne?
    xkucf03 avatar 11.5. 20:07 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Priority obecného programovacího jazyka

    Možná není úplně dobrý nápad mít všechny objekty „immutable“…

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    10.5. 01:29 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Necham se velmi rad opravit, ale mel jsem za to, ze OOP v podstate implikije imperativni pristup.
    Ne nezbytne, jak tu jiz jini naznacovali.

    Ta dichotomie mezi FP a OOP nelezi ani tak v tom, co dany jazyk umi, ale v pristupu k tvorbe programu a co se od urciteho pristupu ocekava jako ,,ideologicky ciste''.

    Zatim co ve FP jsou (typicky) primarni data, ktera jsou sama o sobe interpretovatelna. (Proto je v urcitych komunitach takovy duraz na typovy system.) V OOP je na druhou stranu (typicky) primarni kod, protoze az ten v podobe volani metod (zasilani zprav) dodava intepretaci jednotlivym objektum, protoze princip zapouzdreni.

    Pro jaky pristup se rozhodnes je na tobe a jazyk ti pro to dava jen vhodne prestredky.

    Napriklad v Jave bezne programuju tak, ze mam casti kodu pracujici ciste s immutable objekty. Degraduji tak objekty jen na pouhe hodnoty, ktere jednotlive metody transformuji na jine hodnoty, takze de facto FP pristup. Diky tomu ziskam pohodlne debugovani, testovani a casto i jednodussi kod. A kdyz potrebuji resit UI, I/O a podobne zalezitosti, prejdu ke klasickemu OOP. V podstate podobny pristup ma Scala, jen s lepsi podporou syntaxe a knihoven.
    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    13.5. 20:44 mouse
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Mixování OOP a FP je katastrofa. Obojí vyžaduje jiný mindset. Navíc ve FP nejsou data sama o sobě interpretovatelná, a dokonce ani v OOP. Pouze v meta paradigmatu je něco takového možné.
    A taktéž to vyžaduje diametrálně odlišný mindset takže elegantní kombinace s OOP či FP není moc snadná.
    xkucf03 avatar 13.5. 21:01 xkucf03 | skóre: 46 | blog: xkucf03
    Rozbalit Rozbalit vše OOP × FP

    A jak bys pojmenoval styl, který je převážně objektový a na vhodných místech1 používá prvky z funkcionálního programování, např. předává do metody funkci, která upraví chování uvnitř metody, něco do něj doplní…? Je to mix OOP a FP? Je to špatně? Mělo by se to – když už – dělat všechno objektově a předat tam místo funkce objekt? Nebo je to pořád OOP?

    [1] což bude asi subjektivní

    Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají, a že mají směr. Frantovo.cz, SQL-Výuka.cz, Nekuřák.net
    13.5. 21:09 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Obojí vyžaduje jiný mindset, protože každé z těch paradigmat (OOP a FP) řeší něco jiného – přičemž ty paradigmata a z toho plynoucí mindsety se vzájemně nevylučují, ba naopak doplňují.
    14.5. 00:35 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Mixování OOP a FP je katastrofa. Obojí vyžaduje jiný mindset.
    Mozna bych ti i uveril, kdybych s tim nemel za poslednich N let velmi dobre zkusenosti. Pricemz ke kombinovani OOP a FP me dotlacily zkusenosti z pouzivani ciste OOP pristupu. Po case se nektere projekty od urcite velikosti nedaly rozumne uchopit. Pokud chces kombinovat OOP a FP bohate staci rozumne urcit hranice mezi moduly a rict si, jaky pristup se v tom modulu pouziva.

    elegantní kombinace s OOP či FP není moc snadná.
    Jako protipriklad bych pouzil (zde jiz jednou zminene) microservices, ktere casto v mnoha ohledech odpovidaji FP, tj. posles nekam nejakou hodnotu, vrati se ti hodnota jina. Zajimave, ze vetsine lidi to problem nedala a pouzivaji to naprosto prirozene.
    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    14.5. 00:44 ehm
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Enkapsulace je v imperativním OOP běžná praxe, ne? To bych za vlastnost převzatou z FP moc nepovažoval.
    14.5. 01:55 deda.jabko | skóre: 23 | blog: blog co se jmenuje "každý den jinak" | za new york city dvakrát doleva a pak už se doptáte
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Prilis nechapu, co jsi tim chtel rict.
    Asi před rokem se dostali hackeři na servry Debianu a ukradli jim zdrojové kódy.
    9.5. 19:26 hefo
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Myšlienky a koncepty sú to pekné, ale mám obavu, že v jednom človeku sa toho veľa s konceptom rozšírenia mysle nedá za rozumný čas (roky, nie desaťročia) urobiť. A podľa toho, čo píšeš o komunite okolo Selfu, ani zvolený prostriedok nie je na to vhodný. To by vyžadovalo nejakú lepšiu komunitu, zloženú jednak z nazvime to mierne akademických teoretikov ako aj drsných pracantov, ktorí by agilne posúvali celé prostredie dopredu, tak, aby sa dalo použiť ako vhodný základ na jednotlivé (power)užívateľské aplikácie...

    Ale vízia je to suprová, ja si pod tým predstavujem niečo ako scény z niektorých "technicky naivných" detektívok, kde sa niečo stane, a už si tam na počítači zobrazujú miesto činu, tu mi to počítač zazoomuj, tu mi nájdi zhodu ksichtu vo videu s databázou, prehľadaj to či ono - čiže veci, ktoré sotva v nejakom informačnom systéme budú dostupné, lebo dopredu pri zadaní sa ani nevie, že zrovna toto by mohlo byť treba (a v klasickom koncepte by to znamenalo stovky volieb v menu, kde by si ani človek nepamätal, čo ktorá robí).
    20.5. 20:19 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Blog jsem četl už týdny zpátky, ale neměl jsem sílu reagovat. S tím manifestem je toho prostě špatně příliš mnoho ... snažím se to říct bez nějaké urážky nebo podobně, přijde mi to prostě jako utopie.

    Myslim, že řada těch myšlenek je společná s nápady za konceptem Sémantického webu. Důvody, proč tyhle myšlenky v praxi nefungují shrnul velmi pěkně Cory Doctorow v eseji Metacrap.

    Resp. jsou to především důvody z 'informační praxe'. Pak tu jsou důvody z technické praxe. Zmiňuješ např. Flatbuffers - což mi přijde, že naznačuje, že po technické stránce to nemáš až tak do hloubky promyšlené. Flatbuffers neřeší nic, jsou pouze optimalizací, respketive možná ani to ne - spíš tradeoff. Směňují vynechání kroku parsování za větší velikost dat na drátě a méně pohodlný přístup z programovacího jazyka (nemožnost použít nativní POD typy). Pro ten manifest nepřinášejí IMHO nic. Podobné se týká i mnoha dalších detailů. Třeba kompatibilita schémat dat atd.

    Obecně mám z toho zaujetí jazyky/prostředími jako Scheme, Smalltalk/Pharo, Self apod. dojem úniku z reality. Realita je na nás zlá, tak si vymyslíme svkělé prostředí s jednoduchými počátečními axiomy/invarianty, které pak platí univerzálně a všechno je hezké. Pak už je jen potřeba překecat všechny (nebo alespoň někoho), aby na tu 'správnou' platformu taky přešli. Problém typicky je, že adopce obvykle zůstane nízká a je otázka, jestli, kdyby byla vysoká, by ten jazyk/prostředí vůbec dostatečně škáloval. Můj soukromý názor je, že většinou ne nebo ne zdaleka tak dobře, jak bylo očekáváno.

    Nejnovější případ tohohle fenoménu je pro mě jazyk Elm, který je celkem hezký, ale bohužel má debilní JS interop, takže se na něj lidi často vykašlou. Ten interop je takový, jaký je, proto, že autor se bojí, že normální FFI by potenciálně mohl někde někomu rozbít drahocené invarianty a pustil zlo z reálného světa (v tomto případě konkrétně side effecty) do jinak čistého prostředí tohoto jazyka. A tak se Elm přidal k oné skupince jazyků, které poskytují krásné, konzistentní, bezpečné a od zlého světa odstiňující prostředí ... a skoro nikdo je nepoužívá, mj. právě proto, že až příliš dobře odstiňují od reálného světa.

    Moje $.02: Prostě se na to vykašlat, IMHO to nemá cenu. Nejlepší je smířit se s vlastnostmi reálného světa a vyrovnat se s tím, že existuje SIGINT* a je potřeba s tím něco dělat. Jestli chceš mít možnost dělat ty věci, které popisuješ v tom manifestu (jako třeba ten pěkný přístup k diskusím atd.), nejspíše se tam mnohem rychleji dostaneš s hloupým strojovým učením natrénovaným na hloupé formáty než se Smalltalkem apod.

    *) Existuje samozřejmě mnohem víc programátorských nepříjemností než jen SIGINT, ale zvolil jsem ho jako zástupce veškerého zla, které na programátory číhá v reálném světě. Pochybuju, že by proti tomu někdo něco měl...
    Bystroushaak avatar 20.5. 22:34 Bystroushaak | skóre: 33 | blog: Bystroushaakův blog | Praha
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Blog jsem četl už týdny zpátky, ale neměl jsem sílu reagovat. S tím manifestem je toho prostě špatně příliš mnoho ... snažím se to říct bez nějaké urážky nebo podobně, přijde mi to prostě jako utopie.
    Naopak, negativní reakce vidím v tomhle případě radši, než ty pozitivní, neboť mi dávají šanci se nad tím zamyslet i z druhého uhlu pohledu.
    Myslim, že řada těch myšlenek je společná s nápady za konceptem Sémantického webu. Důvody, proč tyhle myšlenky v praxi nefungují shrnul velmi pěkně Cory Doctorow v eseji Metacrap.
    Některé koncepty jsou podobné. Sémantický web je ale docela hodně nejasné klubko hadů a štírů, které za líbivou maskou skrývají propasti vedoucí směrem do matematiky, Gödelovo teorémů neurčitosti, reprezentace informací, vědomostních bází a teorie umělé inteligence.

    Osobně chci něco jiného, co třeba ostatním nemusí připadat tak užitečné, ale pro mě osobně je to důležité. Budu se tomu dál věnovat v navazujících blozích a knihách v následujících letech.
    Obecně mám z toho zaujetí jazyky/prostředími jako Scheme, Smalltalk/Pharo, Self apod. dojem úniku z reality. Realita je na nás zlá, tak si vymyslíme svkělé prostředí s jednoduchými počátečními axiomy/invarianty, které pak platí univerzálně a všechno je hezké. Pak už je jen potřeba překecat všechny (nebo alespoň někoho), aby na tu 'správnou' platformu taky přešli. Problém typicky je, že adopce obvykle zůstane nízká a je otázka, jestli, kdyby byla vysoká, by ten jazyk/prostředí vůbec dostatečně škáloval. Můj soukromý názor je, že většinou ne nebo ne zdaleka tak dobře, jak bylo očekáváno.
    Ha, to právě vůbec nechci. Tohle je mi naprosto jasné - jde mi o osobní nástroj. Strávil jsem přibližně pět let diskuzí na IRC na téma stavby tohohle nástroje a mám kolegu, který k tomu spěje taky, i když z úplně jiného uhlu přes lisp. Pak je tu taky Bryce Lynch, který o určitém konkrétním odstínu myšlenky, která může být celou paletou barev, mluví poměrně hodně veřejně.

    Postupem času jsem dospěl k názoru, že to co chci nedává smysl sdílet jako produkt, neboť ten bude vždy z principu omezen, ale je možné to sdílet jako filosofii, nástroje a proces. Mým cílem není konkrétní produkt, jako třeba Ubuntu, ale spíš něco jako LFS.
    Jestli chceš mít možnost dělat ty věci, které popisuješ v tom manifestu (jako třeba ten pěkný přístup k diskusím atd.), nejspíše se tam mnohem rychleji dostaneš s hloupým strojovým učením natrénovaným na hloupé formáty než se Smalltalkem apod.
    Já už to ale dělám. Chybí mi k tomu integrace.
    Moje $.02: Prostě se na to vykašlat, IMHO to nemá cenu. Nejlepší je smířit se s vlastnostmi reálného světa a vyrovnat se s tím, že existuje SIGINT* a je potřeba s tím něco dělat.
    To bych rád, ale prostě nemůžu. Provedl jsem sérii praktických experimentů a testů, které mi ukázaly, že ten přístup v omezené, jasně specifikované míře, kterou se mi podařilo dát dohromady během posledních cca 3/4 roku je možný a technicky realizovatelný.

    Je mi jasné, že je to trochu zmatené, protože ten blog působí jinak, než o čem tady píšu v diskuzi. Ale napsal jsem ho v září (před víc jak půl rokem) při psaní Na čem dělám 2017/9 jako jednu z kapitol a pak se mi to nechtělo publikovat, kvůli tomu jak to vyznívá. Jediný důvod, proč jsem to teď zveřejnil byla emailová konverzace s Pavlem Křivánkem, po kterém jsem chtěl radu ohledně instrukční sady Selfu, kterou použil ve svém interpretru Marvin. Ptal se mě na některé z motivací, tak jsem si řekl, že než to rozepisovat, tak bude jednodušší publikovat tuhle nadšenou starožitnost, a třeba to i vyvolá dobrou diskuzi, což ano.
    21.5. 12:56 oryctolagus | skóre: 29 | blog: Untitled
    Rozbalit Rozbalit vše Re: Selfové povzdechnutí a Manifest expanze mysli
    Strávil jsem přibližně pět let diskuzí na IRC na téma stavby tohohle nástroje a mám kolegu, který k tomu spěje taky, i když z úplně jiného uhlu přes lisp.
    To mi popravdě nepřijde jako "úplně jiný úhel" ;-) Ale to je jedno...
    Pak je tu taky Bryce Lynch, který o určitém konkrétním odstínu myšlenky, která může být celou paletou barev, mluví poměrně hodně veřejně.
    Asi jsem přízemní a nevidim v tom ty velké myšlenky. Přijde mi to prostě jako automatizační framework na všelijaké tasky. Což ale není kritika - vypadá to užitečně.

    No já si asi počkám na nějaké příští třeba konkrétnější vyjádření...

    Založit nové vláknoNahoru

    Tiskni Sdílej: Linkuj Jaggni to Vybrali.sme.sk Google Del.icio.us Facebook

    ISSN 1214-1267   www.czech-server.cz
    © 1999-2015 Nitemedia s. r. o. Všechna práva vyhrazena.