Přijďte si zasprintovat na Djangu, jiném Python open-source projektu, nebo jen potkat ostatní vývojáře!
… více »Letos v říjnu se v Praze uskuteční hned několik konferencí. Odehraje se zde nově vzniklá konference LinuxDays. K ní se přidá čtvrtý ročník openSUSE Conference, dvanáctý ročník SUSE Labs conference a aby to nebylo málo, přidá se i první ročník Gentoo miniconf. A to vše ve stejné dny a na stejném místě.
… více »
*** glibc detected *** ./a.out: free(): invalid pointer: 0x000000000040061c ***
'a=b' jindy zase 'a != b')
moveable instance
struct Point { int x, y; }
Některé třídy (struktury) jsou přímo stvořeny k tomu, aby se přesouvaly s místa na místo, tak tady netvrďte bláboly. Dokonce i třída s virtualní tabulkou funkcí se takto muže přesouvat.
Ne, Qt není čistý C++ kód, potřebuje speciální preprocesor, kterým se některé věci přechroustají.
Tím dál na Qt nebudu reagovat - Qt pro mě není čistá C++ knihovna. To už můžu argumentovat, že Pascalovský zdroják je C++, protože existuje preprocesor PasToC, s pomocí kterého ho přeloží g++. A taky znám preprocesor CobolToC, takže i Cobol je C++ zdroják, protože ho přeloží g++.
char* buffer = new char[10];?
A kdyby docházelo ke zbytečné inicializaci, pak by program běžel pomaleji následkem neužitečné inicializace,vs.
i v jiných programátorských jazycích, kde se automaticky inicializuje patří k dobrému vychování a k dobrým programátorským technikám toto nevyužívat, ale explicitně to nastavit ve zdrojovém kódu.hlavne, ze mate jasno....
patří k dobrému vychování a k dobrým programátorským technikám toto nevyužívatjsou jazyky, kde se na efektivitu moc nehledi... tak to udelame jeste neefektivnejsi ;-]
A proč by to dělal? Kdyby C++ automaticky inicializoval (zejména POD typy), tak by dělal naprosto zbytečnou práci, protože programátor to potřebuje nastavit po svém a kompilátor nemá naprosto šanci odhadnout jak.Ad 1) Aby se předešlo celé třídě nedeterministických a proto obtížně odhalitelných programátorských chyb. Aby se dala vytvořit rozumná knihovna pro garbage collection, která nebude muset bojovat s tím že pointery v objektech nemusejí být vždy validní. Aby člověk nemusel psát tolik triviálního kódu do konstruktoru. Ad 2) Proč by ta 6MB tlustá hromada sraček nemohla využívat statickou analýzu kódu, kterou beztak dělá. Konstruktor by na začátku vynulovat ty části objektu, pro které nejde garantovat že jsou inicializovány. Pokud programátor bezpodmínečně inicializuje vše, nemusí se nulovat nic.
template<class T>
struct Wde_StaticClass
{
uint8_t _storage[sizeof(T)];
inline void init() { new ((void*)_storage) T; }
inline void destroy() { ((T*)(_storage))->~T(); }
inline T& instance() { return *((T*)(void*)(_storage)); }
inline const T& instance() const { return *((T*)(void*)(_storage)); }
};
Je to sice trosku brutal pretypovavani, ale plni to ucel pri staticke inicializaci instanci (to byla motivace). Kdyz se pretypuje operator -> tak se s tim muze pracovat jako s ukazatelem.
std::vector, který taky defaultní konstruktor nepotřebuje?
Při použití STL není prakticky možné dělat sdílené knihovny
Mohl byste tuto myšlenku rozvést?
PS: Ja mam cas si svuj kod vyladit, momentale nedelam nic za prachy v C++ tudiz to vidim tak jak to vidim. Az budu programovat aplikaci a budu mit termin, pouziji klidne stl a boost - no problem.
#include "variablearray.h"
struct except
{
static int counter;
except(int i = 0)
{
++counter;
if( ! (counter % 3) )
throw "Vyjimka!";
}
};
int except::counter = 0;
int main(int argc, char** argv)
{
try {
VariableArray<except%gt; va;
va.Init(10);
} catch(...) {
}
try {
VariableArray<except> va;
va.Init(10, 1);
} catch(...) {
}
VariableArray<int> va;
va.Init(10);
va = va;
return 0;
}
excepty)
assert(_length!=0,"Trying to free uninitialized pointer");
if (_length != 0) {}
int main(int argc, char** argv)
{
// 1) instance se naalokují pomocí placement new, ale vyjimka zpusobi
// ze se neuvolni (viz implementace a destruktor), takze pokud byly
// uvnitr alokovany dynamicke data -> leak
try {
VariableArray<except> va;
va.Init(10);
} catch(...) {
}
// 2) to same jako 1
try {
VariableArray<except> va;
va.Init(10, 1);
} catch(...) {
}
// 3)
VariableArray<int> va;
va.Init(10);
// nedefinovane chovani, kopiruji se a alokuji vlastni
// data do vlastni třídy (viz kopirovaci konstruktor, tento
// pripad neni osetren) -- toto bude asi dalsi leak nebo
// primo segfault, zalezi na typu 'Type'
va = va;
return 0;
}
int main(int argc, char** argv)
{
// 1) instance se naalokují pomocí obyčejného new[], který při výjimce
// sám zavolá destruktory dosud zkonstruovaných objektů
// Naštěstí je pole označeno jako prázdné, takže destruktor va nic nemůže pokazit
try {
VariableArray<except> va;
va.Init(10);
} catch(...) {
}
// 2) tady se používá placement new, takže objekty except nikdo neuvolní. Navíc,
// je pole označno jako plné, inicializované pomocí new[]
try {
VariableArray<except> va;
va.Init(10, 1);
} catch(...) {
}
// Destruktor va uvolnil paměť alokovanou mallocem pomocí delete[]. To je
// nedef. chování
// 3)
VariableArray<int> va;
va.Init(10);
// tento případ není ošetřen, ale nejde o nedef. chování. Když se podíváte do kódu
// operátoru=, zjistíte, že se chytne hned ta podmínka if(_length) Free(). Tím
// se smažou nejen vlastní data, ale i data rhs a další kód s tím nic neudělá
// nezáleží to vůbec na ničem
va = va;
), tak je prehlednost a udrzovatelnost kodu dulezitejsi nez par procent vykonu.
(OK, trochu flame-war, nicmene musim rict, ze v Qt se pise fakt nadherne - napr. maly multi-threadovy HTTP server na cca. 150 radcich
)
Tiskni
Sdílej: