Man Yue Mo z GitHub Security Lab se podrobně rozepsal o již opravené zranitelnosti CVE-2023-6241 v Arm Mali GPU umožňující získání roota na telefonu Pixel 8 s povoleným MTE (Memory Tagging Extension).
V San José probíhá vývojářská konference NVIDIA GTC 2024. CEO společnosti NVIDIA Jensen Huang měl dvouhodinovou keynote, ve které představil celou řadu novinek: NVIDIA Blackwell platform, NVIDIA NIM microservices, NVIDIA Omniverse Cloud APIs, Project GR00T, …
Byly zpracovány a na YouTube zveřejněny videozáznamy jednotlivých přednášek z letošního Installfestu.
Od 21. do 23. března proběhnou Arduino Days 2024. Sledovat bude možné oficiální streamy. Zúčastnit se lze i lokálních akcí. V Česku jsou aktuálně registrovány dvě: v Praze na Matfyzu a v Poličce v městské knihovně.
Letošní ročník konference LinuxDays se uskuteční o víkendu 12. a 13. října, opět se potkáme v pražských Dejvicích na FIT ČVUT. Také během letošního ročníku nás budou čekat desítky přednášek, workshopy, stánky a spousta doprovodného programu. Aktuální dění můžete sledovat na Twitteru, Facebooku nebo na Mastodonu, přidat se můžete také do telegramové diskusní skupiny.
Byla vydána nová major verze 2.0.0 a krátce na to opravné verze 2.0.1 open source online editoru Etherpad (Wikipedie) umožňujícího společné úpravy v reálném čase.
Matematický software GNU Octave byl vydán ve verzi 9.1.0. Podrobnosti v poznámkách k vydání. Nově je preferovaný grafický backend Qt a preferovaná verze Qt 6. V tomto vydání byly přepracovány funkce pro převod čísel z desítkové soustavy. Jako obvykle jsou zahrnuta také výkonnostní vylepšení a zlepšení kompatibility s Matlabem.
Společnost PINE64 stojící za telefony PinePhone nebo notebooky Pinebook publikovala na svém blogu březnový souhrn novinek. Vypíchnout lze, že pracují na virtuálním asistentu PineVox a zatím bezejmenných sluchátkách na lícní kosti (bone conduction).
Hyprland, kompozitor pro Wayland zaměřený na dláždění okny a zároveň grafické efekty, je již dva roky starý. Při té příležitosti byla vydána verze 0.37.0 (a záhy opravná 0.37.1 řešící chybu ve vykreslování oken). Nově závisí na knihovně hyprcursor, která poskytuje škálovatelné kurzory myši.
Vzhledem k tomu, že se objevila u minulého blogpostu jistá pochybnost o Syslově erudici, poslal mi následující text na téma SSD. Pro tupé – tohle je perex, za kterým následuje jeho text.
Čas žít, čas umírat. Knihy E. M. Remarqua také měly svůj čas, kdy jsem hltavě přečetl vše, co od něj bylo v knihovnách které jsem navštěvoval k dispozici. A svůj čas má i HW. Stejně jako lidé a SW který používají. Některý kus odešel do křemíkového nebe, vyčerpán a unaven neustalým používáním opotřebovaný dříve než stačil morálně zastarat. A jiný na tomhle světě straší ještě dnes a je stále lepším strojem než mladší a progresivnější generace, vyvíjené a vyráběné společnostmi vedenými hejny mentálních eunuchů.
Napsal mi kamarád Sysel. Delší čas jsme se neviděli, zajímalo mne, jak se mu vede a tak se podělil o následující historku.
Pracuji na ČVUT, baví mě to, ale nebýt náhody nebyl bych tu. Je to paradox. Protože je to zřejmě jediná škola, kterou bych bez problému vystudoval. Ale mne k současné práci nepřitáhl zájem o techniku, či software jako takový. Zajímalo mne vždy výlučně praktické využití.
Zkuste si vyhledat tohle slovo, a jenom na tomhle portálu na vás vypadne přes 1,5 tisíce příspěvků, ve kterých narazíte na tohle slovo. Je to mantra, která je záminkou čím dál větší buzerace ze všech možných stran. Posedlost, která – podle mne – v konečném důsledku zvyšuje pravděpodobnost že jednou ucho onoho příslovečného džbánu utrhne.
Obrátil se na mne kamarád. Aktivní důchodce. S dotazem, jestli by na jeho staré plečce s MS Windows 10 fungoval Linux. Marně jsem se mu snažil šetrně sdělit, že už nemá na tomhle světě tolik času, aby ho mohl ubíjet čekáním, než ten jeho křáp zobrazí nějaké okno. Zkrátka to chce zkusit.
Nepropadejte panice. Příčina může být mnohem stupidnější než si myslíte.
Jsem v dobrém rozmaru, tak jsem si řekl, že místním sviním opět hodím nějakou tu perlu a těm ostatním ukážu k čemu všemu se dá MediaWiki využít.
Chvalte boha na výsostech! Vy všichni které serou moje blogposty na téma práce s MediaWiki, jelikož tento blog je na tohle téma zaručeně poslední – v tomto roce. Spadly vám koutky? Nezoufejte. Bude hůř. Tématem bude, jak jinak, problematika multijazyčné wiki.
Opět uplynul nějaký čas a protože se v rámci multijazyčné wiki kterou spravuji objevili i první cizinci se zájmem o aktivní spolupráci, nastal čas, abych připravil k překladu manuálové stránky o tom, jak se obsah multijazyčné wiki tvoří.
Možná to někomu přijde jako volovina, ale mně v Gimpu dost chyběla funkce, která by umožnila rychle a jednoduše setřídit vrstvy podle abecedy.
Potřeboval jsem po delším čase přejet nějaké soubory přes svůj skript djvutool
, když tu na mě začala konzole opět pindat, že příkaz tempfile
je deprecated, tak abych místo něj použil mktemp
. Ok. Tak jsem skočil do repozitáře kde ho mám a zjistil, že jsem do něj už v minulosti udělal několik drobných změn, které jsem ale necommitoval. Byly to drobné úpravy, ale vzájmně nesouvisely. Tak jsem je chtěl commitnout samostatně.
Je tomu 13 let, co jsem se prvně setkal s pojmem diskless linux a převzal správu nad infrastrukturou, která ho tehdy poskytovala. Za tu dobu se událo hodně změn, a protože proces dokumentace nově vyvíjených věcí vždy pokulhává za reálným stavem, byl jsem nucen přidat mezi svoje skills také počítačovou archelogii.
Tak rok se s rokem sešel a dnes po oné roční pauze na mě z mailu vyjukla série 171 mailů vyslaných v rozmezí 5:08–7:05 o zabanovaných subjektech co se pokusily o SQL injekt databáze.
Minulý pátek, po 12 letech a 8 měsících jsem změnil doménu u nejstarší, mnou kontinuálně provozované wiki. A nebyla to změna jediná.
V závěru minulého blogpostu jsem se zmínil o šabloně, která počítá správné hodnoty aby i při procentuálním nastavení velikosti bylo možné skládat rozdělené obrázky k sobě. Dnes bych se rád zmínil o existenci dalších pomocných šablon, které slouží k různým účelům.
Zdědil jsem virtuální server na němž je mimo webu také sdílené úložiště přístupné přes WebDAV. Jeho virtuální disk měl pouhých 40GB, což není moc, takže jsem chtěl předejít situaci, že by někdo svými daty vyčerpal veškerou diskovou kapacitu a tak, byť neúmyslně, způsobil jeho kolaps. Mít ho na Btrfs, tak by to nebyl problém. Vytvořil bych subvolume a nastavil kvóty. Jenže tenhle server měl pouze jeden diskový oddíl formátovaný na ext4, takže jsem nemohl využívat ani výhod snapshotování. Šel jsem na to tedy jinak.
Člověk se stále učí. S nástupem systemd se objevily nástroje, o kterých mnoho administrátorů nic moc neví, protože se u distribucí bez systemd stejně musí obejít bez nich. O jejich možnostech se pak dozvídají víceméně náhodou, tak jak jsem se o možném využití loginctl dozvěděl já.
Sorry za pidiblog, ale než jsem přišel na správnou kombinaci jak psát indexová čísla u chemických vzorců, tak mi to chvíli trvalo, proto si chci pro příště ušetřit čas. Čísla v horním indexu se píšou s využitím compose klávesy v kombinaci se "stříškou" a pro dolní s "podtržítkem".
Včera jsem zde umístil blogpost jsem se pídil po tom, jakým způsobem se dá zjistit, jak dlouho trvá, než GIMP zrealizuje nějakou operaci. A dnes – víceméně náhodou – jsem zjistil, kde na to má GIMP vlastní udělátka. Přišel jsem na díky tomu, že jsem chtěl vyzkoušet nástroj N-Point Deformation, o jehož existenci jsem neměl tušení, protože jde o experimentální věc, kterou nelze aktivovat jen tím, že si ji zapnete v nastavení.
Kdo z vás si vzpomene na propagační slogan, z večerníčku o klukovi z plakátu? Třeba se nad ním teď někdo z vás zamyslí a rovněž zapřemýšlí o tom, zda-li by nestálo za to, obdařit potomka knihou z linuxového ranku. Ale upřímně řečeno, s nabídkou takových knih to již dlouhodobě není žádná sláva. A není divu.
První reakcí většiny nezasvěcených, když se zavřely školy vůči učitelům byla závist. "Ti se mají! Nemusejí do práce a plat jim běží." Ti co mají děti školou povinné ale vědí, že poměrně záhy po počátečním ochromení, řada učitelů začala z vlastní iniciativy s on-line výukou. Záhy se začaly v médiích objevovat články, ve kterých rodiče ventilují jak je pro ně náročné zvládat domácnost práci a do toho ještě výuku vlastních potomků.
Před rokem, kdy jsem měl – stejně jako letos – vyplnit všobecně známý "růžový papír" ohledně daní, poprvé dorazil formulář ve formě PDF. Nakonec jsem ho vyplnil pomocí aplikace Master PDF Pro, který má oproti Acrobatu Pro DC, od Adobe také linuxovou verzi. Zvládla totéž co plnotučný Acrobat, který pro linux není. Navíc má normální licenční politiku – nehodlám platit Adobe měsíční výpalné za cloudové služby o které nestojím.
Hm. Takže. Pro většinů laiků je využití exif tagů zcela mimo rámec jejich chápání. Takže když jim řeknete, že je lepší popis fotografie ukládat rovnou DO souboru s obrázkem, obvykle zůstanou čumět jak vlaštovky na drát. Je-li to i váš případ, asi nemá cenu abyste četli dál. Pokud ale potřebujete operativně přehazovat informace, které se časem mohou stát klíčové, pak se vám může moje know-how hodit.
Ačkoliv je abclinuxu server, kde by se dala očekávat vyšší koncentrace linuxových adminů, jsem mnohdy na pochybách. Proto si dovolím připojit na závěr tohoto blogpostu připojit malou anketu. V blogpostu se ale chci zmínit o terminálových multiplexorech a nástrojích, které využívám k souběžné práci na větším počtu vzdálených strojů.
Asi před čtrnácti dny mne poprosil kamarád, jestli bych mu nedal k dispozici svůj archiv – šlo cca 3TB dat. A protože se mi doma válel jeden plonkovní 4TB Seagate Desktop SSHD, nakopíroval jsem data na něj a ten mu dal k dispozici. Ovšem po zkopírování cca 250GB mu ten disk velice podivným způsobem umřel. Dost mě to vyplašilo, protože další dva disky tohoto typu jsem "dočasně" použil u svého domácího úložiště – a právě ten, co mu chcípnul jsem měl připravený pro případ, že by se jeden z nich odebral do věčných lovišť. Rozhodl jsem se jich tedy urychleně, za každou cenu, zbavit. Abych mohl přejít k jádro pudla, je nutné zabrousit do historie těchto disků.
Minulý týden se privátní server, na kterém hostuji svou MediaWiki stěhoval na jinou infrastrukturu. Pro jistotu jsem udělal kompletní zálohy a rozhodl využít situace k dlouho odkládané aktualizaci z verze 1.27.0-alpha(517e327) na aktuální 1.33.0-alpha (043135a). Zdálo se, že upgrade MediaWiki proběhnul bez problémů, tak mě napadlo udělat kompletní upgrade celého stroje. Vykopnul jsem tedy poslední zbytky php5 a doinstaloval chybějící části pro php7.3, jenže ouha! Ukázalo se, že některé věci přestaly fungovat tak jak bylo zvykem. A jednou z nich bylo i rozhraní pro sledování posledních změn.
Pomalu se blíží čas, kdy se můj HP ProBook 6475b odebere do věčných lovišť, takže není zbytí a je třeba uvažovat o stroji, kterým bych ho v takovém případě nahradil. Pečlivě jsem zvažoval své aktuální potřeby a nakonec došel k závěru, že ho nahradím 13 palcovým HP Envy x360. Ovšem předtím jsem si chtěl vyzkoušet, jak se pracuje s linuxem na dotykové obrazovce.
Jako většina mých blogpostů, má i tento za cíl vyprovokovat diskuzi, z níž bude možné vytěžit užitečné poznatky a tipy. Předpokládám, že většina z vás je obeznámena s tím, jak se pracuje přes ssh klienta na vzdáleném linuxovém stroji. Tenhle blogpost ve stručnosti shrnuje mé stávající poznatky jak přes ssh vzdáleně pracovat na stroji s MS Windows 10
Když jsem v jednom ze svých nedávných blogpostů popisoval svoje trable s nastavením bootování PXE přes UEFI, tak jsem ani zdaleka nepopsal vše co jsem musel řešit. Ke spoustě věcí jsem se dostal za pochodu a kdybych měl důkladně zmapovat každou kravinu, tak bych ten blogpost v životě nedopsal. A jednou z nich je UEFI samo o sobě.
Přátelé, v posledních dnech mi nedala spát otázka vzdáleného managementu MS Windows v laboratořích. Takže jsem naběhnul dnes dopoledne do práce, abych se to pokusil zlomit. V neděli přeci jen tolik studentů ve škole nestraší – byl tam jen jeden, ale ten si hrál s robůtkem, tak nerušil.
Tak pravidelné krizové období, které – tak jako každý rok – vrcholí na přelomu září a října, máme konečně za sebou. Letos bylo obzvláště vypečené. Obvykle začíná počátkem srpna a je tak dost času na to, přijít na kloub všem záludnostem, které si aktualizace disklesového systému, nebo nějaká jiná změna vyžádá. Letos tomu bylo jinak. Ještě týden před začátkem semestru byla jedna z laboratoří na DCE staveništěm a nový server na který se měla přestěhovat disklessová infrastruktura na DC, dorazil až 21.9. v pátek odpoledne, a ne v polovině srpna, jak bylo původně v plánu. Ale o tom, tenhle blogpost nebude.
Možná jste i vy, tak jako já, narazili na problém s responzivním zobrazením obrázků vložených do wiki založené na systému MediaWiki. Ta standardně pracuje s “natvrdo” nastavenou velikostí obrázku, což vede k tomu, že se při změně velikosti okna prohlížeče jejich rozměry nezmění. Důsledkem je, že se totálně rozhodí formátování stránky a větší obrázek z okna “vyteče”. Pro většinu uživatelů to je neřešitelný problém, protože vyžaduje sofistkovaná rozšíření, která nemusíte mít všude k dispozici. I tak bývá zápis syntaxe poměrně komplikovaný. Existuje ale poměrně elegantní řešení – šablona. Ovšem vytvoření takové šablony je záležitost, na kterou každý uživatel nemá. Pokud tedy máte zájem, nabízím vám tímto k dispozici svoji šablonu. Vyžaduje ale, abyste měli v konfiguraci vaší wiki povoleno použití html elementu img – proměnná $wgAllowImageTag musí mít hodnotu true.
Bez verzování přes git bych v současné době při mém stylu práce asi nemohl existovat. Bohužel má původní snaha commitovat do gitu jen ucelené změny, vzala brzy za své. Většinou to vypadá tak, že mám něco rozdělané, ale musím toho nechat, abych mohl začít řešit něco jiného. A když se k tomu po nějakém čase vrátím, tak mi visí změny, o jejichž smyslu už mám jen matné tušení. Jenže jak stáhnout aktuální změny v hlavní vývojové větvi, když se na ni bez uložených změn nemohu přepnout?
Vzhledem k tomu, že se u příležitosti druhého kola prezidentské volby budu 26. ledna 2018 vyskytovat v OV, napadlo mne že by to mohla být vhodná příležitost, pro ty co mají zájem o linux a linuxová řešení, k setkání v restauraci hotelu ELMONTEX, v Hrabůvce. Budu se tam vyskytovat od 19:00. Pokud máte zájem, srdečně vás tímto zvu na kus řeči.
Před dávnými časy jsem zde publikoval blogpost, jak si na terminálové konzoli pomocí utility "grc" obarvit zobrazované výstupy. Bylo to jenom letmé seznámení s aplikací, takže jsem tenkrát nezdůraznil to, že se výstup obarvuje na základě pravidel uvedených v kolorizačním filtru, který je závislý na tom, jaká se použije aplikace. Pokud použijete tuto utilitu na obarvení výstupu, co vrací kupř. "dig", použije kolorovací filtr 'conf.dig', pro obarvení výstupu z aplikace diff zase 'conf.diff', atp.
Nostalgický zápisek o tom, jak bez velkých opičáren pověsit na web git repozitář a umožnit jeho anonymní klonování.
Mou nejpoužívanější aplikací je terminálové okno. 90% času trávím přihlášený přes ssh na některém ze vzdálených strojů. Paralelně však pracuji s jedním až dvěma webovými prohlížeči, kde mám současně otevřeno obvykle kolem 20 záložek a lokálním textovým editorem geany, ve kterém píšu své poznámky. Ten také využívám pro rychlé uložení dočasných informací, kupř. když si potřebuji někam poznamenat textový výstup některé konzole. Okna s nimiž aktuálně pracuji mám umístěna na první ploše, kterou mám v práci roztaženou přes dva monitory, a ty podružné na těch ostatních. Ke kopírování a pro pohyb mezi plochami a okny využívám efektivně kolečko myši – proto mi vyhovuje už víc jak deset let okenní prostředí Xfce4. Používám ho většinou ve výchozí konfiguraci. Pouze u sebe na notebooku mám některé drobné úpravy, které mi usnadňují práci. Jednou z nich jsou klávesové zkratky pro tilling oken.
Možná jste i vy někdy řešili otázku, jaký formát použít pro uložení výchozí konfigurace vašeho skriptu či aplikace. U shellových skriptů, si většinou vystačíte s jednoduchým textovým souborem, ve kterém jsou přiřazené výchozí hodnoty proměnných stejně jako ve skriptu – takový soubor si pak může skript natahovat rovnou při spuštění. Pro složitější konfiguraci je však lepší pracovat se strukturovanými formáty, jako je XML, YAML, nebo JSON.
Konečně se mi podařilo dotáhnout do alespoň trochu srozumitelné podoby blogpost o aplikaci asciio. Předem upozorňuji, že to co bude následovat je pouze opravdu letmé seznámení s tím oč jde. K plnému textu se dostanete až přes odkaz uvedený v textu.
Znám velmi málo lidí schopných udržet pořádek v uložených souborech a mají můj obdiv. Většina lidí to vzdá a situaci kdy začne zápolit s nedostatkem místa vyřeší tím, že si pořídí větší disk. Jenže takové řešení – obzvláště těm, kterým na datech záleží – leze do peněz. Žádná kapacita disku není nekonečná, protože místo zabírají nejenom nově přibývající soubory, ale také soubory zduplikované. Nejběžnější formou zálohy – obzvláště u těch co neznají git – je prostá kopie souboru. A když pak dochází místo řeší situaci tím, že obvykle zmáznou starší zálohy. Ovšem je dost lidí, co jsou schopni bez většího přemýšlení a nostalgie smáznout i data která jim později chybí.
Chápu, pro některé zdejší odborníky na všechno problém trivialita hodná mateřské školy. Nicméně nalezení optimálního řešení mi sežralo času víc, než bych si přál. Potřeboval jsem totiž kvůli pořízení screenshotu sputit jednu aplikaci v okně o přesně dané velikosti a v rámci tohoto okna rozmístit její prvky tak, aby svým rozložením maximálně odpovídaly staršímu screenshotu z minulosti. Při tom jsem zjistil, že se pod určitou šířku okna ani dostat nelze a že je třeba zjistit pokud možno optimální velikost. Nakonec jsem pro tento účel použil utilitu wmctrl. Nic světoborného, ale neznal jsem a někomu se to může také hodit.
V dávných dobách, kdy jsem ještě pracoval s MS Windows, jsem poměrně často využíval pro psaní znaku @ klávesy Alt a číselného kódu 64. S přechodem na linuxové prostředí psaní znaků anglické klávesnice přes číselné kódy ztratilo smysl, protože je lze psát rovnou přes pravý Alt. Nicméně při korektuře textu vytaženého přes OCR, potřebuji čas od času psát znaky, které ani přes pravý Alt psát nelze. Proto mne zajímalo jak na to. Je možné, že se i mezi vámi jsou osoby, které potřebují nejenom programovat, ale také psát či opravovat texty české, slovenské, polské i jiné. A těm by se tenhle blogpost mohl hodit.
Kolega už delší čas monitoruje switche i jiná zařízení přes Observium, které si z nich vytahuje data přes SNMP. Ty následně analyzuje a zpracovává do nejrůznějších tabulek a grafů. Mně se obzvláště zalíbilo, že Observium umí zpracovat také informace o síťových portech. Napadlo mě, že by nebylo špatné takto monitorovat i linuxové stroje. Trochu jsem zapídil po netu a po rozběhání mne výsledek nadchnul natolik, že jsem se rozhodl o něj s vámi podělit prostřednictvím tohoto blogpostu.
Jedna z věcí, která mě irituje u libvirtu je VNC konzole. Nepracuje dobře s mapováním kláves - alespoň tedy na mém notebooku. Proto u svého řešení používám pro přístup na grafickou konzoli virtuálu prakticky výhradně přístup přes Spice, kde tento problém není.
Pacemaker je aplikace se kterou s velkou pravděpodobností většina z vás vůbec nepřijde do styku. A když už, tak zpravidla pouze ve dvou nodovém nasazení. Ovšem kola dějin se točí dál a s pozvolným nástupem distribuovaných souborových systémů už přestávají být vícenodové clustery raritou. A pokud budete chtít v takovém prostředí provozovat Pacemaker, tak dříve či později narazíte na parametr utilization
To je děs jak ten čas letí. Před rokem a půl jsem zde publikoval blogpost na téma - virtualizovaný cluster. Ten měl vzápětí následovat tento blogpost, ale protože koncem září je v našem prostředí nejvíc práce už nebyl čas na doladění důležité komponenty - virtuálního hostitele. Cílem blogpostu totiž je - nabídnout, všem co mají zájem - virtuální stroj, ve kterém by si mohli v izolovaném prostředí vyzkoušet jak se pracuje s Pacemakerem. Virtualizovaný cluster v prostředí virtuálního hostitele.
Nevím jestli si toho všimnul i někdo jiný, ale s masovým rozšířením gitu začala éra totálního úpadku štábní kultury při uvolňování aktualizovaných verzí software, což sebou nejspíš stáhne do sraček i linuxové distribuce, které za sebou nemají týmy placených specialistů co mají hrabání se v software jako svou pracovní náplň. V čem tkví podstata problému.
Jsou tomu dva týdny, co jsem publikoval blogpost, ve kterém jsem shrnul problémy s překrýváním systému publikovaného přes NFS. Během té doby jsem absolvoval celou řádku pokusů a kompilací jádra - včetně těch nejaktuálnějších verzí z git repozitáře. Nakonec jsem nad tím zlomil hůl s tím, že řešení, o kterém jsem tu psal v předchozím blogpostu je funkční a je čas jít dál. A dnes jsem - v souvislosti s řešením zcela jiného problému - přišel na to, proč kolabovalo aufs a jak to obejít.