Portál AbcLinuxu, 26. dubna 2024 03:34
12.1.2019 08:30
Jendа | skóre: 78
| blog: Jenda
| JO70FB
[remapping]How to hear the world through your back (tl;dr přidělal na hluché vibrační motorky, pouštěl do nich spektrum zvuku [short-time FFT a rozkrájet na plátky, v podstatě to co dělá kochleární implantát] a oni se naučili rozumět slovům; v challenges se k tomu píše že si tam máte zkusit krmit něco chytřejšího než tupě spektrum, ale nějak jsem se k tomu nedostal)
Ve vývoji už je odnímatelný doplněk, který se nasadí okolo hlavy (zhruba v úrovni čela). Po jeho obvodu pak bude „kroužit“ malý zdroj tepla (za jeden den urazí 360°) – vlastně to tedy bude podobné jako hodinová ručička analogových hodin (samozřejmě s tím rozdílem, že ty jsou typicky jenom dvanáctihodinové).brmpaw. Což teda taky nějak nedopadlo, ale tak mám alespoň kompas na řídítkách [na druhém kole než co nepoužívám v zimě] a asi to trochu pomáhá.
12.1.2019 15:08
Bystroushaak | skóre: 36
| blog: Bystroushaakův blog
| Praha
How to hear the world through your back (tl;dr přidělal na hluché vibrační motorky, pouštěl do nich spektrum zvuku [short-time FFT a rozkrájet na plátky, v podstatě to co dělá kochleární implantát] a oni se naučili rozumět slovům; v challenges se k tomu píše že si tam máte zkusit krmit něco chytřejšího než tupě spektrum, ale nějak jsem se k tomu nedostal)Jo, to bylo fakt dobré. Přišlo mi to jako hodně zajímavá věc a trochu mě zaráží, že od té doby o tom nebylo slyšet.
brmpaw. Což teda taky nějak nedopadlo, ale tak mám alespoň kompas na řídítkách [na druhém kole než co nepoužívám v zimě] a asi to trochu pomáhá.Pokud bys byl člen kmene Guugu Yimithirr [Ctrl+F "boat tipped"], tak bys takovejhle anklet asi nepotřeboval. Způsob, jakým lidi z těhle kultur uvažují, naznačuje, že to vnímání směrů může být více kulturní/zvyková záležitost, než si myslíme, tj. dalo by se to třeba naučit.
13.1.2019 13:17
Jendа | skóre: 78
| blog: Jenda
| JO70FB
13.1.2019 22:55
Gilhad | skóre: 20
| blog: gilhadoviny
(ale nastesti je to prakticky jedno, pro beznou orientaci to takhle staci a pro presnou se pouzivaji jine systemy )Jj, však oni ti výše zmínění indiání mají ty směry oproti západnímu systému otočený o asi 30° po směru hodinových ručiček, ale nezdá se, že by to vadilo. Zajímalo by mě, jak by se jim dařilo v moderním městě, kde ta orientaci je přecijen o dost náročnější než někde v buši...
Tady máš na každém rohu ukazatel nebo rovnou mapu a máš tu jasně značené a udržované cestyTo jo, tady to tak mame. Ale byl jsem v Hyderabadu a koukam na Google Maps, maji vsechny ulice jasne pojmenovane, takze si rikam, OK, v praxi to bude v pohode. Pak ale prijdu a zjistim, ze znaceni na miste vesmes zadne neni. (Druha vec je, ze Hyderabad je takovy urban sprawl, neni tam zadny vyznacny kopec, monument nebo vysilac, ktery by byl dobrym orientacnim bodem).
V „moderním světě“ to není nějak moc náročnější než v buši. Tady máš na každém rohu ukazatel nebo rovnou mapu a máš tu jasně značené a udržované cesty, které i po několika letech najdeš tam, kde byly. Uprostřed divočiny máš akorát sluníčko, řeky bez mostů, občas výraznější kopec a prostupnost terénu je občas dost mizerná. Na druhou stranu se nezamotáš v úzkých uličkách a k navigaci stačí vědět směr a jestli ten les/řeka/skála jde projít nebo se musí okolo. Řekl bych, že tyto dvě prostředí mají každé svoje a vyžadují trochu jiné schopnosti, než že by jedno bylo nějak výrazně obtížnější.No, to jo, ale já měl na mysli čistě jen to udržení směru, tj. třeba že se vydáš někam po městě a snažíš se udržet si povědomí kde je sever bez pomůcek jako kompasy nebo ukazatele. Pro mě to třeba úplně snadný není. Ale těžko říct, jak moc to je kulturní a jak moc fyziologická limitace. V těch textech o těch indiánech mají ten poznatek, že našinec má od mládí naučeno ignorovat ty absolutní směry a orientovat se hlavně podle relativních. Možná na tom něco bude.
A když zajdeš na delší procházku do lesa, máš stejný problém udržet směr? Pro mne je to spíš záležitost členitosti a pestrosti, než typu prostředí.Asi jo. Nevim přeně. Jsem co se orientace týče asi celkem průměrnej. Ale některý prostředí na to asi jsou méně intuitivní než jiný - vzpomínám si, že jsme se jednou ztratili s tátou někde na severním předměstí Dublinu, přestože on má orientaci velmi dobrou. Nakonec jsme se shodli, že slunce je zřejmě na špatný straně oblohy.
brmpaw. Což teda taky nějak nedopadlo, aleco znamená nedopadlo? nefunguje to?
14.1.2019 18:22
Jendа | skóre: 78
| blog: Jenda
| JO70FB
Nemyslím si, že implantováním kardiostimulátoru nebo kyčelní protézy se z člověka stane kyborg, pokud to nějak zásadně nerozšíří jeho možnosti, a současně bych se asi nerad dožil doby, kdy se to bude dělat z jiných než léčebných důvodů.Ono možná bude problém i v tom, že ten pojem je moc široký, resp. nepraktický. Na wikipedii píšou:
A cyborg is a being with both organic and biomechatronic body parts. It applies to an organism that has restored function or enhanced abilities due to the integration of some artificial component or technology that relies on some sort of feedbackTakže někdo s kardiostimulátorem by se tam asi vlezl. Ale i tak není jasné, kde je ta hranice. Např. jak složitá by měla být protéza, aby se člověk s mohl prohlásit za kyborga? A když se budu držet tvé definice, která je v tomto smyslu rozumnější, stejně jistě nevím, zda bys za kyborga považoval někoho s kochleárním implantátem. Btw. dívám se, že jiný "první kyborg na světě", Steve Mann, s tím má taky problém:
Mann has also been described as "the world's first cyborg" in Canadian popular press such as NOW, The Globe and Mail, National Post, and Toronto Life, but has himself rejected the term "cyborg" as being too vague.
Pacienta s kochleárním implantátem (výborná otázka mimochodem) bych za kyborga nepovažoval taky.
What one perceives with a cochlear implant is nothing like analog hearing. We cannot even say that one hears with a cochlear implant, as it only provides a representation of sound. Since cochlear implants bypasses the whole process of hearing, we cannot call it hearing. I remain unsure to this day what to call it. Not only do you not really hear with a cochlear implant, what you perceive is a degraded, low-resolution signal where fine distinctions in frequency are lost. The volume of the signal isn’t a problem. The resolution is. Analog hearing is to cochlear implant’s digital sound what today’s HD televisions are to 1950s black and white television using an antenna. You perceive the images just fine on the latter, but it doesn’t have the fine details of the former.O telefonování se autorka nezmiňuje vůbec, nicméně pokud jsem správně pochopil tento web, tak ten hovor streamují z telefonu do implantátu (resp. procesoru). Neumožňuje jim to dělat nic, co by člověk bez implantátu dělat nemohl: pořád u sebe musí mít telefon a držet ho u hlavy (kvůli mikrofonu). Je otázka, jestli možnost přestat vnímat zvuk je výhoda nebo z nouze ctnost. Další citace z toho článku:
When I turn on my processor in the mornings, I go from total silence to a cacophony. The world is full of unpleasant noises — dogs barking, metal scraping on concrete, jackhammers’s rat-tat-tat-tat — yet music and babies are the only things people think of. Those unpleasant noises bother me more than an average hearing person. I must have a weaker filter. Whenever a crow caws nearby, I wince. Every time.Těžko říct, jestli je to jen tím, že je zvyklá na ticho (protože implantát dostala až v šesti letech a i poté měla možnost jej nepoužívat), a nebo je povaha těch signálů prostě jiná a nesrovnatelná s běžným sluchem. Každopádně mi to u ní přijde spíš jako nezbytnost (jak proto, že to sluchátko při spánku překáží, tak kvůli tomu, že ji ty zvuky ruší). V tom, že ve spánku neslyší, má oproti běžné populaci v něčem určitě podstatnou výhodu, ale na druhou stranu: neslyší budík, brečící dítě, sirénu nebo volání. Možná by to tedy šlo nahradit třeba nějakým náramkem, který začne vibrovat, když zaznamená zvukový signál o určité síle… No, nicméně: Zdravý člověk by svůj sluch za kochleární implantát asi nevyměnil, takže laťku si nechám, kde je. V podstatě se na to dívám podobně jako etické komise, které rozhodují, jaké lékařské zákroky (i experimentální) povolí.
Přijde mi, že aby mohla být řeč o kyborgovi, musí to být součástí nejen jeho těla (pokud se bavíme o smyslech, tedy), ale i vnitřní identity na hluboce podvědomé úrovni
To mu však nestačí a vysnil si další orgán – tentokrát na vnímání času. Ve vývoji už je odnímatelný doplněk, který se nasadí okolo hlavy (zhruba v úrovni čela). Po jeho obvodu pak bude „kroužit“ malý zdroj tepla (za jeden den urazí 360°) – vlastně to tedy bude podobné jako hodinová ručička analogových hodin (samozřejmě s tím rozdílem, že ty jsou typicky jenom dvanáctihodinové).
Člověk má v sobě od přírody poměrně přesné hodiny. Kolikrát se mi stane, že se vzbudím pár minut před tím, než zazvoní budík (typicky, když mě ten den ráno čeká nějaký důležitý/zajímavý úkol). Nebo mě někdy napadne, že by mohlo být tolik a tolik, podívám se na hodinky a ono to sedí. Nefunguje to na řeknutí, kdykoli by se mi to hodilo, ale to je spíš tím, že ten smysl neumím ovládat, než že by v těle nebyl.
Neilovým cílem ovšem není pouze vědět, kolik je hodin. Chce experimentovat s ovlivňováním subjektivní rychlosti plynutí času.
V tom nevidím moc smysl. Den bude mít pořád 24 hodin a věcí, které se za tu dobu dají stihnout bude pořád stejně.
Ale co až budou dostupné neurální implantáty a signály půjdou do mozku posílat čistě softwarově?
Dystopická vize: ten hardware/software bude proprietární, bude pod kontrolou někoho jiného a ty budeš řešit dilema, zda1 být znevýhodněn (nemít nějaké smysly a schopnosti) oproti těm, kteří si ho nechali nainstalovat (a zároveň riskují, že je dříve či později bude někdo ovládat, např. jim ty zvláštní schopnosti na dálku vypne nebo jim bude dávat elektrošoky či je uspí).
[1] resp. v jakém smyslu a v jakém časovém horizontu
Člověk má v sobě od přírody poměrně přesné hodiny.Můj děda nenosil hodinky a čas znával velmi přesně (odchylka v řádu minut), ale několikrát denně se potřeboval „sesynchronizovat“.
Kolikrát se mi stane, že se vzbudím pár minut před tím, než zazvoní budík (typicky, když mě ten den ráno čeká nějaký důležitý/zajímavý úkol).A stává se ti to jen když vstáváš pořád ve stejnou dobu, nebo právě když potřebuješ zrovna vstát jindy? Mě fascinuje, že se mi to stává nejčastěji právě asi v tom druhém případě. A nebo sice budík zazvoní, ale vzbudí mě; přitom se mi mnohokrát stalo, když jsem zase tak moc vstát nepotřeboval, že jsem ten budík prostě neslyšel (ani po několikaterém opakování). Pokud vstávám pravidelně ve stejnou dobu, probouzí mě sice budík, ale také ve velmi mělké fázi spánku (zpětně mi pak občas přišlo, že jsem se probral těsně před zazvoněním budíku).
Nebo mě někdy napadne, že by mohlo být tolik a tolik, podívám se na hodinky a ono to sedí.Tohle jsem před lety míval ve 13:37. Ale je otázka, jestli jsem se na hodinky nevědomky nepodíval několikrát předtím, a když jsem se na ně pak konečně podíval v těch 13:37, měl jsem pocit, že jsem to očekával, i když ve skutečnosti jsem neměl tušení. V tomhle se subjektivní zkušenosti nedá věřit.
V tom nevidím moc smysl. Den bude mít pořád 24 hodin a věcí, které se za tu dobu dají stihnout bude pořád stejně.Přesně tak. Však si to představ: Čekáš ve frontě a nudíš se, tak si zrychlíš hodiny. Dejme tomu, že by Harbissonova hypotéza platila a jeho mozek se na ten „time sense“ natolik spoléhal, že by skutečně subjektivně cítil čas plynout o trochu rychleji (a to teď raději ponechme stranou, jak to bude nekonzistentní s jinými signály; třeba jak moc se mu chce močit). Výsledkem ovšem bude, že v té frontě čekal dvakrát tak dlouho (čekal by ½ hodiny, zrychlil si vnímání času na dvonásobek ⟶ čekal hodinu jeho času). Nemluvě o tom, že si ty hodiny rozsynchronizuje a bude muset nějak řešit, co s tím. Jestli se po vystání fronty bude muset vrátit do „minulosti“, nebo si následujících několik týdnů bude zvykat na to, že od toho okamžiku má hodiny posunuté. A nebo to muset kompenzovat pro změnu nějakým zpomalením. A co si patrně neuvědomuje je to, že pokud ty hodiny dlouhodobě zrychlí nebo zpomalí, jeho mozek se na to adaptuje stejně jako se adaptuje na tu normální rychlost. Té subjektivní dlouhověkosti, o které hovoří v tom odkazovaném videu, tak prostě nedocílí. A ta zmínka o Einsteinově teorii relativity už je prostě úsměvná stejně jako žvásty o kvantové fyzice z úst ezoteriků. Ne, že by to souviselo, ale nějak jsem si vzpomněl na Vorpha (ta první odpověď).
Dystopická vize: ten hardware/software bude proprietární, bude pod kontrolou někoho jiného a ty budeš řešit dilema, zda1 být znevýhodněn (nemít nějaké smysly a schopnosti) oproti těm, kteří si ho nechali nainstalovat (a zároveň riskují, že je dříve či později bude někdo ovládat, např. jim ty zvláštní schopnosti na dálku vypne nebo jim bude dávat elektrošoky či je uspí).Právě před tím varuje Peter Watt v té svojí přednášce. Já se s tím ztotožňuji. Stačí se rozhlédnout, jak je s lidmi manipulováno dnes – tomu se ale pořád lze, třebaže omezeně, bránit. Představa, že by to pokročilo na „vkládání myšlenek do mozku“ (mimochodem: schizofrenie), není příjemná. Ty neurální implantáty (a související software) nemusí být nutně svobodné, ale musí být alespoň otevřené tak, aby si každý mohl ověřit, co přesně to dělá. Asi není potřeba říkat, že ať před tím budeme varovat jakkoliv, stejně dojde na tu horší variantu…
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
14.1.2019 09:58
12.1.2019 13:07
17.1.2019 10:52
17.1.2019 12:20