Průzkum v dobyvačné ponorce

20.8.2005 15:45 | Přečteno: 1727× | Vývoj a výzkum

Předně musím říci, že ač je Nautilus taky nějaký korýš či podobná mořská potvora (nevyznám se v tom ), tak pro účely článku je to samozřejmě toto.

No a o čem to dnes bude? Pozorný čtenář titulků (doufám ovšem, že žádní takoví nejsou a všichni čtete tento zápisek čistě kvůli tomu, že jsem ho napsal já) již určitě dospěl k závěru, že to bude o filemanagerech.

Bohužel, rozšířil se mýtus, že dvou, případně i o trochu více, -panelové manažery jsou vhodné, či snad dokonce nejlepší. Možná tomu tak je a já se jenom zoufale bráním pokroku. Snad ne. Ale ať je tomu jak chce, stejně tuto koncepci musím pomluvit. Dost bylo perexu, více pod více

Jak to bylo?

Tuhle historii berte s rezervou, nebudu se raději zkoušet tvářit, že fakt vím jak to bylo

Bylo tomu kdysi dávno, kdy se ještě chodilo pravidelně robotovat a internet ještě ani nevymysleli, no, tedy zase tak moc kdysi asi ne, kdy ještě nebylo zvykem mít v každém personálním computeru nějaká okna. Nicméně už tehdá byla nějaká potřeba manipulovat se soubory a samozřejmě, v řádce to někomu nebylo dost dobré (na druhou stranu, zvážíme-li jaká řádka to v jednom nejmenovaném systému byla, tak se ani není moc čemu divit). Možnosti samozřejmě nebyly valné, takže se vymyslelo něco tomu odpovídajícího, totiž dvoupanelový souborový manažer. To bylo, pravda, o něco lepší. Umělo to zobrazit najednou dva adresáře, čímž se stalo kopírování a přesouvání souborů o něco snesitelnějším.

Ale doba je pěkný zmetek, nic ji nikdy není po chuti a tak se neustále žene někam dopředu, tak stalo se, že už i nejposlednější počítací piksla ty okýnka uměla. S tím se zároveň otevřel i prostor k tomu dělat to nějak správně. Ale k tomu později, protože je jasné, že než dáme příležitost té správné volbě, napřed musíme probrat, rozmetat a zavrhnout tu špatnou.

Haněná koncepce

Dvoupanelový souborový manažer umí najednou zobrazit dva adresáře. Pravda, není důvod proč by to nemohlo být víc a asi určitě takové jsou, ale moc o nich nevím. Tudíž je jasné, že o nich ani moc neví ostatní, takže jsou zcela okrajové. Společné to má ovšem to, že počet zobrazených panelů se za běhu nějak rozumně měnit nedá, takže jich furt vidíme dané n. Nejčastější dva jsou asi nejpřijatelnější volba, protože nám dovolují soubory volně a snadno přelévat mezi dvěma adresáři. Dělat to lze různě, bývá zvykem na to poskytovat funkční klávesu nebo (OR) čudlík.

Je ovšem jasné, že doba pokročila nejen co se dostupnosti okýnek týče, ale i co do počtu adresářů, které má běžný uživatel na svém počítači (já jich kupříkladu ve svém domovském adresáři mám zhruba 1500 (počítáno velmi hrubou metodou, takže je to možná úplně jinak)). Dá se z toho tedy vyvodit, že když budu pracovat se soubory, určitě mi nebude stačit je pouze přelévat z jednoho panelu do druhého.

Chválená koncepce

Přišel čas přejít o jeden vývojový stupínek výš. Chopme se nyní sekyry a provedeme s našimi panely co je třeba abychom vyhověli požadavkům evoluce. Protože předpokládám, že máme pouze dva, ani se moc nenadřeme a jedním máchnutím je oddělíme. Nyní máme dva jednopanelové manažery, ale raději pospěšme a zastavme krvácení tak, že je doplníme o nezbytné vlastnosti. Předně, že naše jednotlivá okna vznikla z celku, kde předtím existovalo pevné omezení jejich počtu neznamená, že se toho omezení musíme držet i nadále. Už pro to ani není důvod. Mějme oken kolik zrovna chceme nebo potřebujeme.

Teď už máme libovolný a za běhu snadno měnitelný počet oken, u nichž platí jednoduché pravidlo, totiž co okno, to adresář. Z toho budeme vycházet, protože žádný lepší poměr asi dohromady nedáme.

Co teď ale s našimi kopírovacími čudlíky? Jak teď poznají do kterého ex-panelu mají přelévat naše soubory? Nijak. Co tedy s nimi? Co s nepotřebnými ovládacími prvky? Vyhodit.

Ouvej, nicméně jak teď budeme pracovat s naším pochroumaným filemanažerem? Aby byl lepší než ten starý, bude to muset být něco geniálního. A geniální věci jsou často geniální právě proto, že jsou tak jednoduché. A jak požadavek na genialitu tak na jednoduchost splní řešení, se kterým nyní přijdeme (a které, jak už to tak bývá, nejpíš bylo před tím než vůbec vyrazily první kopírovací a přesouvací čudlíky).

Máme okna v nichž máme nějaké obrázky představující soubory. Máme dvě okna vedle sebe a chceme přesunout jeden (nebo třeba dvacet…) soubor. Jak na to? Který čudlík zmáčkneme, jakou použijeme klávesovou zkratku? A jak dlouho vás ještě budu napínat? Odpověď je skutečně prostá, kdo na ní ještě nepřišel a jenom otráveně nečeká, až to konečně řeknu? Snad už nikdo.

Přesuneme tedy kurzor myši nad požadovaný soubor, zmáčkneme a aniž bychom tlačítko pustili přeneseme soubor do druhého okna. A je to! A teď vidím ty otrávené ksichty, v čem je to teda lepší? Jo, máte pravdu, asi to nevypadá tak drsně. Dobře. Ale proč jsme teda vyhodili ty čudlíky? Přeci kvůli nejednoznačnosti, máme více oken a nevěděli bychom kam se bude kopírovat. Hrozí to s touto metodou? Problém vyřešen.

Jak to je?

Takže teď jsem ve zkratce (no, vzhledem k délce předchozího textu na to možná budete mít jiný názor ) vysvětlil, proč je to co jsem popsal lepší, vyšší vývojový stupně starých koncepcí. Teď bychom se mohli podívat, kde se s tím tedy můžete setkat.

Nejviditelnějšími představiteli jsou asi filemanažery zahrnuté ve dvou nejoblíbenějších desktopových prostředích. Oba jsou v něčem dobré a v něčem zlé, přičemž se v těchto vlastnostech spíše doplňují než překrývají.

Nautilus

Nautilus je dobrý pokud jde o jeho vzhled, nepřekypuje nesmysly. Dobrý (a teď to bude asi hodně zápalné, ale to se nedá nic dělat) je i se svým spatial režimem. To je docela dobrá věc, ale bohužel nedotažená v tom, že je člověku vnucena a nemůže se nějakým jednoduchým způsobem rozhodnout, jestli upřednostní nové okno nebo chce použít to současné. Nebylo by od věci vzít si inspiraci u webových prohlížečů a zaúkolovat k tomu třeba prostřední tlačítko. Nautilus už bohužel není tak dobrý v jiných věcech, které pak lépe vyplynou až budu mluvit o tom druhém.

Konqueror

Konqueroru se naopak musí přiznat, že je lepší technicky. Krutá cena za to je bohužel závislost na knihovnách KDE. Konqueror je nicméně špatný svým vzhledem, protože s Qt a absencí jakéhokoliv smyslu v jeho rozhraní Nautilu konkurovat v žádném případě nemůže.

Vy víte co

Třetím o němž se zmíníme je oblíbená hračka z Windows. O něm jen tolik, že spojuje spíše ty horší vlastnosti a neumí věci, které by člověk zvyklý z těch předchozích dvou považoval celkem za samozřejmé. Tolik k tomu, to by mělo stačit

A jak by to mohlo být?

Nyní byste asi měli přestat číst, pokud vás nezajímá moje vize lepšího souborového manažeru (která nemusí být kompatibilní s tou vaší).

Jako každá grafická aplikace by i tato měla ke svým aktivitám používat GTK+ knihovnu. Ve shodě s Nautilem i Konquerorem musí být založen na nějakém vyšším VFS, takže by neměl mít problém přímo a ve stejném rozhraní pracovat se soubory někde daleko na FTP, přes SMB nebo třeba SSH. Uživatelské rozhraní by se mělo podobat Nautilu, s onou zmíněnou možností vybrat si prostřednictvím stisku levého či prostředního tlačítka, jestli chci nové okno či použít to stávající. Co by se naopak vyskytnout v žádném případě nemělo, je oblíbená tlačítko ,,o úroveň výš``, které je nesmyslné a mělo by být řešeno tak jak už dávno vyřešeno bylo, totiž prostou přítomností adresářů . a .. ve výpisu.

Aby mohl být manažer užitečný ještě více, měl by být úzce spjat s příkazovou řádkou. V tomhle budeme opět blíže panelovým manažerům. Velmi jednoduše by se to dalo řešit prostě tak, že náš manažer vybavíme snadno dosažitelnou ikonkou s terminálem, která celé zobrazení přepne na nefalšovaný virtuální terminál se spuštěným shellem a aktuálním adresářem stejným jako v zobrazení běžném.

To samozřejmě není vše a nedělá dohromady celý filemanager, ale o mé představě to doufám vypovídá dost. Co na závěr této dlouhé příšery (chtěl jsem se trochu vypsat, no )? Bojovné zvolání!

Závěr

Chcípni, Midnighte, Nortone, Krusadere, Total Commandere*!!

*Výčet nemusí být úplný

       

Komentáře

[Josef Kufner]

Ták, a teď ještě vizi jak to plně a efektivně ovládat z klávesnice...

[VícNežNic]

Plně a efektivně to z klávesnice půjde ovládat po přepnutí do onoho režimu virtuálního terminálu. Je s tím nějaký problém?

Může to jít ovládat i pouze klávesnicí, dokážu si to představit. Onoho přetahování souborů by se dalo docílit třeba tak, že by se přes klávesovou zkratku vyvolal dialog na zapsání regexu na výběr souborů a pak už by se jenom něco zmáčklo a cílové okno by se vybralo podobným způsobem jako umožňuje třeba Xfce procházet okna přes Alt+TAB.

[Josef Kufner]

V čem je to lepší než F5, enter ? Nechci se přepínat do cílového okna a už vůbec ne mačkat něco extra...

[VícNežNic]

Celý ten vtip je v tom, že okno = adresář. Po pochopení téhle matematiky by už práce v takovém manažeru měla být jasná. A jednoduše -- mně vyhovuje víc a přijde mnohem lepší než panelové příšery.

[Josef Kufner]

Situace: chci zkopírovat adresář na kterým mi leží kurzor do sousedního okna.

Jaké je nejefektivnější možné řešení pouze pomocí klávesnice?

[moira]

To ale preci v dvoupanelovem usporadani take. Vlevo jeden adresar, vpravo druhy... A mezi panely je cara, takze se to tvari jako dve okna. What's the difference???

[Michal Karas]

Smarja, na co ja to zase kliknul...

Dvoupanelove manazery mam rad prave z toho duvodu, ze se daji ovladat bez mysi.

[Pmx]

U (nejen) internetových prohlížečů by se mohly filemanagery inspirovat ještě z jedné věci: z tabů. Ideálně by se s nimi dalo operovat stejně jako s konverzacemi v GAIMu - tedy jednoduché přetahování celého tabu z okna do okna, při vypuštění na plochu vytvoření nového okna (takhle by se mimochodem mohly chovat všechny "tabové" programy). Dále trochu propracovat ovládání jen přes klávesnici (to by se hodil ten adresář ..) a označování souborů (jako v MC klávesa Insert).

Ale něco nevím dodnes - k čemu slouží adresář . (tečka)? Vím, že označuje právě otevřený adresář, ale to zas tak úžasné není.

[VícNežNic]

Tečka má větší význam v řádku, tam je nepostradatelná. Tady bych ji nechal čistě kvůli konzistenci, jinak si její využití, no, nevím.

[Josef Kufner]

V grafice bych . klidně oželel.

[nxt]

Tecka ma jeden zasadny vyznam - pri ls -la je na nej vidiet, kto vlastni a ake prava su nastavene na aktualny adresar. A ten vyznam bude mat aj g grafike, ak budu tieto informacie zobrazovane

[mimi.vx]

to uz davno umi ....

[Luboš Doležel (Doli)]

Nevím, co máš proti Qt. Narozdíl od GTK+ má rychlejší renderování GUI (trochu subjektivní), lépe využívá prostor dialogu (v GTK+ mi přijde všecho šíleně velké a roztahané do šíře a má logičtější rozmístění Ano/Ne. Obzvlášt při věcech, které mění rozvržení okna (změna velikosti nebo použití separatoru) bych u GTK usnul.

I když mám (jako uživatel) radši QT, tak proti GTK nijak nezbrojím...

[VícNežNic]

Qt je asi rychlejší, ale to nehraje takovou roli, nepřijde mi to podstatné a já s tím problém nemám.

Asi takhle, to co teď popíšu, není samo o sobě obecnou vlastností těchto knihoven, která by plynula přímo z jejich podstaty a mohlo by to klidně bez jakékoliv větší změny v jejich zdrojáku naopak. Nicméně, využití prostoru je obecně v GTK+ aplikacích mnohem lepší než v těch Qt, protože tuto vlastnost neměřím prostým počet čudlíků/metr. Pokud pochopíme tohle, zbytek už celkem snadno vyplyne.

Rozmístění Ano/Ne považuju za logičtější u GTK+ (a to je taky IMHO subjektivní).

Staré povídačky jako, že prakticky všechny mé oblíbené aplikace jsou nyní v GTK+, dostupnost vzhledných témat a tak protentokrát asi spíš vynechám

[br]

netusim, nakolik znas softpanorama, ovsem mc skutecne uz malem chciplo. Ne ze bych s tim panem souhlasil ve vsem, ovsem cas od casu zajimave nazory... Napr. na Miguela :D

[VícNežNic]

To desatero na odkazované stránce se zčásti kryje s mým názorem, zčásti tomu odporuje A třeba bod 7 považuji za zcela splněný navržením integraci virtuálního terminálu. Bod 1 je předmětem kritiky celého toho mého článku, bod 2 považuji za kočkopsí a nelíbí se mi.

Třeba ty části o nevhodnosti drag and dropu jsou úplně pitomé.

[Josef Kufner]

Bod 7 a integrovaný terminál spolu nemají nic moc společného.

V bodu 2 je zmínka hlavně o uživatelském menu, které reaguje na stav panelů. Takže např. v mc lze rozbalit tarovou kouli na dva údery do klávesnice: F2, x

[VícNežNic]

Ne, bod 7 tohle právě zcela řeší tím, že umožní jednoduše spustit vi

[Josef Kufner]

Ne, to neřeší vůbec. Představ si, že máš rozepsaný příkaz přes dva řádky a potřebuješ se podívat do nějakého souboru souboru.

[VícNežNic]

Kdo říká, že si nemůže otevřít nové okno? To je tady základní koncept, neohrabané panely jsou již dávno fuč, v tomhle momentě už si toho snad všiml každý

[havli]

na gnu/linuxu se mi libi ta variabilita a hlavne tolerance....

takze at chcipne princip jednopanelovych filemanageru, jakozto absolutne nepouzitelnych aplikaci pro skutecnou praci

btw nedavno zde vysla serie clanku o KDE, a jeden dil byl prave o Konquerorovi, bylo tam zmineno, ze lze i tento defaultne jednopanelovy manager pouzit i jako dvoupanelovy (vicepanelovy) - coz je dle meho spavny koncept, at si kazdy vybere sam.

MC forever!

[©]

Hm, poslední dobou přestávám používat i MC, jen to zdržuje...

[VícNežNic]

Já filemanaguju v 95% případů s čistou řádkou

[©]

Jj, a tak je to také jedině správné! Ale přeci nikomu nic nenutím.

[Bubak]

Taky jsem tak dopadl. A to jsem si v pre MC dobach dokonce napsal svuj dvoupanelovy filemanager, abych si praci ulehcil (jo, to bylo na Sinixu).

[lukas.ramlich]

Doporučuji zajít k nějakému zkušenému windowsákovi na pokoukání. Ve Windows totiž už nejsou s filemanagerem žádné problémy, protože tam je Total Commander (dříve windows commander). Když se někomu kdo s ním umí dívam přes rameno, nestačím se divit.

A dovoluji si trvdit, že na Linuxu neexistuje žádný způsob, jak pracovat rychleji a efektivněji než pracuje windowsák v Total Commanderu. Je to ostuda.

[Michal Vyskočil]

Znám tc, ale přesto si myslím, že v xtermu (obecně v konzoli) pracuji daleko efektivněji.

[Luboš Doležel (Doli)]

Krusader by byl super, kdyby nebylo jeho hloupých bugů. Příklad: zkuste kopírovat z jednoho sftp na druhé. Až se někdy odvážím, tak jim asi zaplním bugzillu.

[©]

Klik klik a prd vědět, co to vlastně dělá? Já mám raději kontrolu. Když jsem dříve ještě používal často MC, tak jsem si několikrát omylem něco smazal. Co na MC kašlu a držím se jen v příkazovém řádku tak jsem nejenom mnohem rychlejší, ale nemůže se mi stát, že bych si něco "omylem" smazal/přejmenoval/zkopíroval apod. Můj desktop nyní vypadá tak, že mám spuštěno několik atermů, v nich vždy screen a v tom pracuju. V X-kách jsem jen kvůli GIMPu a Firefoxu či jinému prohlížeči. Zaručuji Ti, že jakoukoli bežnou operaci, která se dá dělat v TC udělám na příkazovce rychleji a efektivněji.

[outrage]

A dovoluji si trvdit, že na Linuxu neexistuje žádný způsob, jak pracovat rychleji a efektivněji než pracuje windowsák v Total Commanderu.

To si tedy dovolujete opravdu příliš. Nikdy nemůžete říci nikdy. Můžete uvést příklady? Midnight Commander umožňuje minimálně 2x více funkcí, než Total Commander, styl práce a ovládání je shodný. Když už se tedy bavíme o commanderech a opomíjíme shell, což jest řešením zpravidla nejrychlejším...

[Josef Kufner]

Jo tak s tímto můžu jen souhlasit. mc v xtermu je opravdu mocnější než Total commander. Hlavně díky shellu, který je krásně při ruce.

[Michal Vyskočil]

Narozdíl od zmiňovaného (D)OSu, dnes máme multitasking. Jako nejjednodušší řešení tohoto problému vidím prosté otevření více instancí oblíbeného filemanageru, případně dopsat do ostatních záložky ve stylu total commanderu.

BTW: F-klávesy bych nezatracoval, spíše by měli být doplněny o volbu do kterého okna kopírovat.

[unchallenger]

Plést do práce se soubory window manager a de facto ho znemnožnit jen klávesnicí (navrhovaná řešení jsou krolomná) je cesta do pekel. Rozeberme si, co vlastně potřebujeme.

Nikde jsem si nevšiml, že bys popisoval nějakou zásadní operaci, která se provádí zároveň na více než dvou adresářích. Nějaké zajímavé si dokážu představit, většinou jsou to buď variace na diff3 se třemi nebo oprace na 1 + n adresářích, což je ale operace na dvou, kde druhý je virtuální sloučení n adresářů, a tohle by měl filemanager umět. (No dobrá, zobrazení většího počtu adresářů zároveň je docela zajímavá operace -- ne, že by to tedy s Nautilem šlo, protože při jeho prostorových nárocích bych na to potřeboval tři monitory...).

Takže pracuji v danou chvíli s jedním nebo dvěma adresáři. Pracuji-li s jedním, fungují oba modely dobře (dvojpanelové filemanagery obvykle umožňují jeden panel skrýt, čímž se z nich stávají jednopanelové). Při práci se dvěma nastává problém, jak ty dva vybrat.

Jak to řeší jednopanelový filemanager? Při každé operaci se znovu ad hoc asociují ty dva adresáře -- vlastně vůbec neasociují, pokaždé je musím znovu zvolit z nějaké množiny otevřených. Pokud dělám více operací s touže dvojicí, je to otrava, zejména chci-li to dělat klávesnicí.

Jak to řeší douvpanelový filemanager? Udržuje se viditelná a trvalá asociace mezi dvojicí adresářů, tudíž opakované operace s touto dvojicí jsou snadné -- vždy je jasné, který adresář je cílový a nemusím nic volit. Co když chci tu dvojici změnit? Nic mi nebrání mít i v dvoupanelovém filemanageru otevřený libovolný počet adresářů, např. v tabech, a přepínat, která dvojice je právě pracovní.

[unchallenger]

Měl bych dodat, že nejde o to, jak to vypadá. Kdyby šlo explicitně zvolit dvě okna (nebo víc) Nautila pro následné operace, které by pak nevyžadovaly volbu cíle, tak by to asi klidně mohlo fungovat i ve formě oken rozházených po desktopu.

[VícNežNic]

Nemožnost vidět najednou více než dva (nebo prostě nějaké fixní n) adresáře je pro mě důležitá. Musím čas od času použít bastly typu Total Commander a dobře vím co kritizuju a proč chci něco lepšího. Zásadní (rozuměj nejčastěji prováděné) funkce filemanageru jsou pro mě přesun a kopírování souborů. Pro toto je přínos nepanelového okenního filemanageru obrovský.

Zásadní chyba a neporozumění je v tom, že se operace neprovádějí nad adresáři, ale nad soubory. A pokud se provádí nad adresáři, jsou stejně většinou takové, že adresář je zde chápán stejně jako soubor. Nepanelový manažer umožňuje najednout zobrazit počet adresářů (a tedy souborů) jen hrubě limitovaný velikostí obrazovky, panelový klade zcela účelové a zbytečné omezení.

[unchallenger]

Zásadní chyba a neporozumění je v tom, že se operace neprovádějí nad adresáři, ale nad soubory.

V čem se v tomto ohledu ty dva modely liší? Kdybys navrhoval zrušit adresáře a přejít na paradigma ,filesystém je databáze`, tak bych chápal, kam tím míříš. Ale okna Nautilu zobrazují obsahy adresářů úplně stejně jako panely mc.

[VícNežNic]

To možná částečně navrhuju. Adresáře jsou jenom organizační struktura pro práci se soubory. Pokud něco dělám, dělám to s jedním nebo dvěma či libovolně více soubory. Nebo případně adresáři, ale mezi tím v tomto případě není rozdíl. Mc mě omezuje na možnost najednou vidět pouze soubory dvou adresářů. Proč?

(nevím v čem se tyto dva modely liší, ve skutečnosti si ten první vůbec nedokážu představit, čekal jsem právě, že vysvětlíš potřebu nějaké asociace mezi adresáři což by mi v tomhle ohledu pomohlo, jak doufám)

[unchallenger]

Popis aplikace:

Zobrazuje obsahy [virtuálních] adresářů v oknech a umožňuje s nimi provádět nějaké operace.

Je to Nautilus, nebo mc? Je to obojí.

Jinak, ano, mc umožňuje najednou zobrazit soubory jen ze dvou adresářů. Nautilus (spatial) zase neumožňuje zobrazit vícekrát tentýž adresář. Oba programy mají nepraktická omezení, ale ta věc, kterou si nedokážeš představit, asi je, že se nijak neliší ve funkci. Omezení jsou omezení; způsob, kterým se věci s těmi obsahy adresářů provádějí, se liší též; ale jinak oba dělají to, co jsem napsal výše.

[unchallenger]

Kdybych měl omezení mc formulovat v jednotné terminologii, tak řeknu: mc umožňuje nejvýše dvě okna.

[VícNežNic]

Píšu opravdu tak blbě, že z celého článku nevyplynulo, že právě omezení v počtu zobrazovacích jednotek je předmětem skoro celé kritiky? Celkem i jasně říkám, proč to omezení nemá smysl, jak se to dá řešit a proč je to jinak lepší.

[unchallenger]

Chm, možná jsem to měl přečíst důkladněji ;-)

Popsal jsem nicméně důvod, proč se s vaničkou vylilo i dítě. Běžné operace se provádějí na souborech z dvojice adresářů, a opakovaně na této dvojici nebo dvojici příbuzné[*], a tu dvojici nelze definovat persistentě, a už vůbec nic nejde pomocí klávesnice. Součástí file manageru se náhle stal window manager (nemyslím technicky, ale začal se účastnit práce se soubory).

Kromě toho má spatial mód vlastní problémy (zaplácávání desktopu okny, nemožnost podívat se na dvě různá ,místa` v jednom adresáři se spoustou souborů; k vytvoření kopie souboru v témže adresáři jsou nutné dvě operace, ...).

Já tedy používám ke kopírování cp a v mc leda lezu do archivů, takže klidně poplivu Nautilus i mc, pokud jde o tohle ;-)

[*] Např. nad/podadresáři jednoho z dvojice. Jenže tohle spatial naprosto kazí, protože i kdybych řekl, že do odvolání budu chtít kopírovat/přesouvat soubory do okna Foo (z libovolného jiného okna Nautilu), abych je tam nemusel složitě tahat, tak změna z Foo na podadresář Foo/Bar znamená, že musím otevřít Foo/Bar, eventuálně zavřít Foo a nastavit Foo/Bar, že je teď cíl on -- namísto prosté změny adresáře v cílovém okně. Kdybych alespoň při označení souborů a dostal v Shift-F10 menu Copy to -> [seznam dalších oken Nautilu], Move to -> [ditto], ale to ne, oni musejí raději po vzoru MS Windows zneužít cut'n'paste metaforu. Bál bych se, že při Cut o ty soubory přijdu.

[VícNežNic]

Není mi jasné jaké operace se provádějí na souborech ze dvou adresářů. Operace se provádějí na souborech (jednom a více). Ty mohou být z kolika adresářů se jim jenom bude chtít (i když asi těžko po jednom souboru chtít aby byl najednou ve dvou adresářích, takže nějaké omezení tam asi bude*).

Domnívám se, že jsem neřešil žádné konkrétní technické řešení, jenom jsem říkal, že některé vlastnosti Nautilu jsou dobré. Celý spatial mód jak je v Nautilu až zas tak dobrý není, třeba nemožnost otevřít třeba stokrát jeden adresář je určitě chyba.

Že to nejde nebo jde pomocí klávesnice s tím zase tak nesouvisí. Dokážu si představit dvoupanel který se vůbec nedá ovládat klávesnicí a naopak.

Cut'n'paste nepovažuji za vhodný způsob provádění něčeho (čehokoliv). Každopádně pochybuji, že je ten Cut implementován tak, aby byla ztráta souborů byť i jen teoreticky možná. (nebo spíš řekněme, že by to v tomhle ohledu bylo jiné než jakákoliv jiná metoda)

*Odkazy nemohu brát jako jeden soubor, aby s tím někdo nezačal mávat

[Luk]

Předně musím říci, že ač je Nautilus taky nějaký korýš či podobná mořská potvora (nevyznám se v tom ), tak pro účely článku je to samozřejmě toto.

No, když se řekne Nautilus, osobně si tedy představím spíš něco jiného (což byl inspirativní vzor pro stavbu SSN-571)

[VícNežNic]

To mě samozřejmě napadlo též, ale první si představím tu opravdovou ponorku.

[Clojster]

No tak to já jsem v tom případě pravověrným zastáncem "Haněného". Na MC, NC (popř. TC) nedám dopustit!

[Luk]

Já zase nedám dopustit na FAR, nic lepšího jsem zatím neviděl. TC jaksi nemusím (ale v Linuxu rád používám MC).

[petr_p]

BTW, existuje nejaka freewaerova verze FARu? Jedine, co jsem nasel, je shareware, takze pod windows zustavam u salamandra (to se nam ty vodni potvurky mnozi ;)

[outrage]

Ha, tak konečně se přestalo řešit rolování kolečkem myši... a začalo se řešit něco jiného. Koncepce filemanageru. Hmmm.

PS: Já osobně nesnáším představu kopírování souborů drag & drop, zlaté cp -r. Nechápu lidi, co jim vyhovuje mít zaplácanou plochu WM spousty okny.

[VícNežNic]

Já většinou cp upřednostňuju, nicméně jsou případy, kdy se to nakonec přeci jen nehodí. Třeba v situaci kdy něco nahrávám na FTP, když pracuju s obrázky (náhledy jsou sice možná pro vyměklé klikače, ale práci ulehčí, to je asi bez debat ) a určitě další. No, už mě napadlo, že by to třeba bylo také možné řešit přepsáním všech nástrojů jako cp, mv a vlastně i celého shellu tak, aby používaly nějaký ten VFS jako třeba z KDE, ale nejsem sebevrah, tak jsem to raději do článku nenapsal

[petr_p]

Ono by stacilo dodelat FUSE, aby si uzivatel mohl do svych adresaru mountovat cokoliv. Pak by se nic nemuselo predelavat, vsechny "filesystemy" by byly dostupne libovolne aplikaci. (Osobne mi system pluginu a vlastnich mc/KDE/GNOME-VFS pripada kontraproduktivni.)

[VícNežNic]

Taky možnost, ale mám ohledně FUSE furt nějaké obavy jako třeba bezpečnost. Navíc je to řešení nepřenositelné, pokud chceme běžet jinde než na Linuxu, a to chceme…

[Filip Jirsák]

Používat pro správu souborů jednopanelový souborový manažer, to musí být docela dobrodružné. Soubory chci mazat, přesouvat, kopírovat vytvářet linky - a mám na to jednu jedinou funkci táhni-a-pusť. Tou dokážu určit co a kam - a druh operace (přesun, kopie) může zvolit dle libovůle souborový manažer (jako to dělá ve Win - což je IMHO fakt usnadnění pro BFU, že na stejném disku se defaultně přesouvá, v rámci jiných disků se defaultně kopíruje). Nebo můžu operaci určovat přidržením Ctrl, Shift ve správný okamžik. Dejme tomu.

Ještě dobrodružnější je volba cíle. Držíte tlačítko myši, a nemůžete ho pustit, než najdete a najedete myší na to správné okno - během téhle doby jsou soubory vydány na milost a nemilost roztřesené ruky a myši. Stačí okamžik (a třeba u touchpadu není funkce táhni-a-pusť zrovna něo snadného), a soubory máte bůhví kde. Mám své soubory až příliš rád na to, abych je vystavoval takovéhlemu nebezpečí

Navíc spousta BFU (na Windows) pracuje s jednopanelovým manažer v režimu pseudo-dvoupanelového - z adresářového okna přetahují soubory do adresářového stromu, zobrazeného ve stejném okně - který tak plní funkci druhého zmrzačeného panelu.

Já osobně pracuji se soubory většinou tak, že chci přeunout či okopírovat nějaká data odněkud někam. tak si připravím odněkud a někam. Pak zvolím které soubory či adresáře představují ona data, a zvolím požadovanou akci. V jednopanelovém manažeru zvolím soubory, a pak začnu přemýšlet, co bych s nimi asi tak mohl udělat, jestli je třeba přesunu do tohohle adresáře, nebo radši sem? Pravda, můžu je kdekoliv odhodit, a zadívám se na vzniklá uskupení okem umělce, a když se mi to nelíbí, přesunu je o okno dál

Rozumné doupanelové manažery navíc mají funkce záložek, předvolených cest, historie apod., takže mohu efektivně pracovat s více než dvěma adresáři.

[Eregon]

Tu diskusi, ktera probehla, jsem radsi ani necetl, asi ale nejsem daleko od pravdy, kdyz tusim, ze to bude zase pekny flame... Mozna bych ani nemel prispivat, ale ... Snad se nebudu po nikom opakovat.

Na dvoupanely ale nedam dopustit, ten princip je genialni. Nejde o to, ze pracuju jen se dvema adresari a kdyz chci jinam, ceka me slozite a pomale prechazeni; jde o to, ze pri kazde operaci se soubory mam VZDY zdroj a cil, procez je odpovidajici mit prave dva panely. Nic se na tom nezmeni, ani kdyz budu potrebovat provadet operace v mnoha adresarich, porad bude pro kazdou operaci jeden zdroj a jeden cil. I tohle je ve dvoupanelech uz doresene - napr. v Total Commanderu je mozne otevrit si v kazdem z panelu nekolik zalozek, pamatuje si historii prochazeni adresaru a je mozne nadefinovat si "oblibene" adresare. Mam pocit (netvrdim), ze neco jako oblibene existuje i v mem oblibenem mc (nevim to jiste, protoze to nepotrebuju; navic jsem ted po nedelnim obede liny to zjistovat).

Souhlasim ale s tim, ze by dobry manazer mel fungovat univerzalne nad nejakym VFS, aby byl schopny snadno a transparentne pouzivat vsemozne protokoly.

Jinak bych jednopanelove manazery videl spis jako sikovne nastroje pro jednoduche operace (sam na ty zakladni veci pouzivam Konqueror).

Btw. kdyz ma nekdo 1500 adresaru jen v homediru, tak je to asi nekdo, kdo dela velmi narocne a neobvykle veci (a je jeden z mala takovych jedincu), nebo si svoji praci neumi moc dobre usporadat (neber to osobne Honzo, ale vazne moc takovych lidi neznam).

[VícNežNic]

1500 adresářů v home mi zase tak moc nepřijde. Myslel jsem tím celou adresářovou strukturu pod home. A když se podíváte kolik adresářů je třeba v dokumentaci J2SE…

[Josef Kufner]

1500 adresářů v ~ ? Já jich tam mám 10 a říkám si že mi jich tam ještě pár přebývá. (nepočítám .*)

[VícNežNic]

Počítám všechny adresáře co se nachází někde pod ~! Přímo pod ~ jich mám 18 (bez .*, tedy, pochopitelně).

[Josef Kufner]

Tak to v tom případě je ještě docela málo... sám mám kolem 6000 a bordel tam není.

[ND]

Já se, prostřednictvím OFM, pohybuji v adresářové struktuře (za pomoci kurzorových kláves, PgUp PgDown, find-as-you-type) tak rychle, že bys ani okem nenašel kursor myši a už by bylo zkopírováno.

Jelikož naprostá většina operací je mezi dvěma adresáři v jednom čase, je jejich vizuální "propojení" IMO praktické. Pokud potřebuju zároveň pracovat s jinými (nebo stejnými) adresáři, prostě pustím další tab s MC v terminálu (přepínám snadno ALT-Fn), nebo nový terminál.

Tím neříkám, že MC je skvělý, IMHO je to krám. Naopak Nautilus se mi, se zavedením stromového zobrazení (insp. Mac) a tlačítek (insp. GTK filechooser), zamlouvá natolik, že ho snad asi začnu používat. Stejně bych ale uvítal něco jako nepadavou, zeštíhlenou Zemljanku.

Jinak si myslím, že moje závislost na OFM je daná taky tím, že jsem o pár let starší a zvyk je železná košile...

[Logout / MB Maniax]

Super,

PíCíčkaři objevili kopírováni z okna do okna, no to jsou mi věci.

Spokojený Apple user ;)