Portál AbcLinuxu, 17. říjen 2019 07:07

OpenSUSE 10.0

9. 12. 2005 | Martin Tesař
Články - OpenSUSE 10.0  

SUSE je tradičně považována za přívětivou linuxovou distribuci. Vyzkoušejme tedy "open" variantu její poslední řady s číslem 10, a to instalaci přes FTP.

SUSE a openSUSE

Ačkoliv se na první pohled může zdát, že jde o dvě různé distribuce, znamená od srpna letošního roku varianta "open" pouze skutečnost, že oproti zakoupení "krabicové" verze SUSE (s technickou podporou) si můžete stáhnout zcela zdarma a svobodně prakticky totožnou verzi (bez účtenky a bez nároku na technickou podporu) z FTP mirrorů. Navíc pro dobrodružné povahy zahrnuje projekt "open"SUSE volně dostupné vývojové verze (v době psaní článků je k dispozici openSUSE 10.1 alpha 3). Samozřejmě i jako "open" uživatelé můžete zůstat u "oficiálních" vydání (bez varovných slůvek alpha nebo beta).

Příprava instalace z internetu

Možná stejně jako já nemáte chuť kvůli vyzkoušení nové distribuce stahovat a vypalovat komplet čítající 5 cédéček, protože stejně nebudete potřebovat všechny nabízené aplikace, a ještě k tomu máte permanentní a spolehlivé připojení k internetu. V takové konstelaci se přímo nabízí instalace openSUSE přes internet, při níž si vyberete ke stažení pouze programy, které určitě chcete.

To je v případě SUSE poněkud relativní, neboť nechcete-li experimentovat s bootovací disketou, nabízí se vám stáhnout ISO obraz o velikosti asi 64 MB (který najdete jako "Internet Installation Boot Image" na některém z mirrorů) a vypálit jej na cédéčko (v Nero volba "vypálit obraz na disk"), které pak nabootuje a spustí instalátor.

Raději si předem najděte FTP server, z něhož budete instalovat. A protože na oficiálním serveru bývá tradičně přecpáno, zvolte si nějaký blízko vašeho momentálního stanoviště, např. ftp.uni.erlangen.de nebo sunsite. informatik.rwth-aachen.de. Potřebovat budete také adresář, v němž jsou instalační balíčky umístěny: hledáte něco jako opensuse/distribution/SL-10.0-OSS/inst-source - vyšší cesta nemusí být na všech FTP serverech stejná, proto si ji nejprve ověřte a opište bez chyb (nebo se pak při instalaci zaseknete).

Také si rozmyslete, zda pro vás nebude přece jen výhodnější stáhnout celé ISO prvního instalačního CD, které by snad mělo obsahovat základní instalaci systému s grafickým prostředím (bez KDE, Gnome apod.), neboť pro stejnou instalaci přes internet budete i tak stahovat aspoň 300 MB v jednotlivých balíčcích (při příchozím připojení o rychlosti 256 kb/s tedy asi 3 hodiny). Jak se instalátor zachová v případě výpadku sítě během instalace mi nebylo dopřáno zakusit. Alternativně máte extrémní možnost na grafické prostředí úplně rezignovat a spokojit se s příkazovou řádkou.

Článek popisuje instalaci SUSE Linuxu na hdc14, tedy do 14. rozšířeného oddílu 2. pevného disku vedle MS Windows XP a dalších linuxových distribucí a příslušnou úpravu již používaného zavaděče GRUB na vlastním oddílu (hda2), aby zaváděl i nově přidanou distribuci. Kromě hda2 společného pro všechny linuxové distribuce jako /boot, použiju hdc12 jako rovněž společný adresář /home a samozřejmě společný oddíl swap na hdc6.

Boot a výběr typu instalace

K bootování přizvěte i nějaké linuxové nováčky, protože uvítací a vůbec celá instalační procedura je daleko hezčí a efektnější než u všeobecně rozšířeného operačního systému i většiny linuxových distribucí. Hned poté, co si vyberete stiskem klávesy F2 jazyk (čeština i slovenština jsou vedle celé řady jazyků samozřejmostí), je také kompletně lokalizována. Evidentně je pamatováno i na případ, že cédéčko omylem zapomenete v mechanice a někdo z "méně linuxové" rodiny počítač zapne: ve výchozím nastavení počká instalátor minutu a pokud se nikdo ničeho nedotkne, vrátí se k původní konfiguraci počítače a jako obvykle nabootuje z pevného disku.

suse10 start

suse10 vyber_jazyka

Leknutí můžete naopak zažít hned vzápětí, když na vás vybafne rudá chybová hláška, že nebyly nalezeny "SUSE Linux installation sources". To vám jen instalátor oznamuje, že nenašel žádné zdrojové CD, takže než si vzpomenete, že chcete stejně instalovat z internetu, instalátor se mezitím sám přepne do "manuálního" režimu, kterým už se snadno proklikáte: vybereme způsob instalace "Síť", FTP a na výzvu zadání IP serveru vypíšeme adresu připraveného serveru (většinou můžete psát klidně písmeny a bez ://, např. ftp.uni-erlangen.de). Stejně tak zadáme předem zjištěný adresář na serveru; a ačkoliv nabídka začíná přednastaveným slashem (/), raději ho smažte a zadejte adresář bez počátečního i koncového slashe (např. pub/mirrors/opensuse/distribution/SL-10.0-OSS/inst-source).

Pak se obrňte trpělivostí, neboť v případě úspěšného spojení se bude asi 20 minut zavádět instalační systém YaST (je možné, že na rychlejších strojích to bude méně), který vás přivítá estetickým instalačním dialogem (styl Plastik). Po odsouhlasení licence (ta jako jediná zůstala anglicky, ale čte to někdo?) nabídne instalátor aktivaci některých ovladačů detekovaných zařízení (jako např. usb-storage), a i když tomu nerozumíte, tak nabídky prostě přijměte.

Základní konfigurace

Nyní si můžete vybrat desktopové prostředí. Při takové instalaci přes internet vypadají 2 GB inzerované pro "mocné" KDE docela strašidelně a Gnome na tom bude podobně, takže raději zabrousíme do nabídky "Ostatní" a vybereme položku "Minimální grafický systém", což zabere asi 670 MB (protože se budou stahovat rpm balíčky, bude ke stažení asi polovina tohoto množství dat). Však také "minimální" není myšleno tak úplně doslova: zahrnuje vedle kompletního Xorg řadu užitečných nástrojů a např. okenní manažery FVWM(2) a WindowMaker včetně ozdobných témat. Právě zde si také můžete vybrat pouze instalaci textového prostředí, pokud to chcete rychleji a příkazová řádka vám napoprvé stačí.

suse10 vyber_graf_prostredi

Opět se obrňte (jděte dělat něco jiného), protože následuje 20-30 minutová pauza (pro vás), kdy se výběr balíčků bude "vyhodnocovat". Coby nováčci můžete tuto dobu využít ke studiu označování oddílů disku, přípojných bodů a adresářové struktury v Linuxu, neboť tohle na vás čeká v následujícím kroku.

Přesněji řečeno, pouze pokud budete mít nějaké zvláštní přání a nespokojíte se s navrženým rozvržením instalátoru, například pokud jako já budete chtít instalovat nový SUSE na určitý předem vytvořený oddíl disku. Potom se odhodlejte v objevivším se přehledu konfigurace systému vstoupit do položky "Expertní nastavení". Jak jsem nastínil v úvodu, vybírám v seznamu všech diskových oddílů /dev/hdc14, kam si přeji SUSE nainstalovat, a pomocí tlačítka "Změnit" zvolím "formátovat", přijmu přednastavený typ souborového systému "Reiserfs" (proč ne), a přiřadím mu přípojný bod kořenového adresáře ("/").

Stejným způsobem sdělím instalátoru, že si přeji již existující oddíl /dev/hdc12 použít jako přípojný bod /home - zde tedy zvolím položku "neformátovat" (nechci přeci ztratit data, která už na tomto oddílu mám!). Veškeré změny, které přikážete instalátoru provést, se ještě jednou vypíší v přehledu, ty kritické jako je formátování dokonce červeně - stále tak máte kontrolu nad svými volbami a můžete je díky stále přítomnému tlačítku "Zpět" kdykoliv korigovat.

V dalším kroku se ti otrlejší z vás se mohou v téže kartě "Expertní nastavení" pokusit "vyklikat" předvybrané programy, které "určitě nebudu potřebovat" - vězte však, že si YaST pohlídá závislosti a leckdy bude jiného názoru, co se týče potřebnosti různých aplikací. Nováčkům bych stejně doporučil nainstalovat si aspoň ten "minimální grafický systém" kompletně tak, jak ho YaST předvolí. Samozřejmě můžete v této fázi podle přání přidávat i další programy, které instalátor původně nevybral, nicméně tím základní instalaci pochopitelně protáhnete.

Poznámka k instalaci zavaděče GRUB

Budete-li SUSE instalovat na čistý harddisk nebo prostě do volného místa vedle systému MS Windows jako svou první linuxovou distribuci, nechte si určitě instalátorem nainstalovat navržený zavaděč GRUB, který vám při bootování umožní výběrem v pohodlném menu spustit požadovaný systém.

Používáte-li však již na svém systému vlastní nakonfigurovaný GRUB nainstalovaný v MBR (Master Boot Record), který spolehlivě spouští jinou linuxovou distribuci i ostatní operační systémy, asi se vyplatí neexperimentovat a reinstalaci zavaděče instalátorem SUSE odmítnout (ve výběru zavaděče vybrat: "Neinstalovat žádný zavaděč"). Budete sice varováni, že takhle pravděpodobně systém nespustíte, ale v pravou chvíli (po prvním rebootu) si ukážeme, jak upravit původní GRUB tak, aby spouštěl i novou právě instalovanou distribuci SUSE.

Vlastní instalace

Jestli jste tak neučinili hned na začátku, máte ještě možnost změnit časovou zónu a rozložení klávesnice (což lze v hotovém systému samozřejmě kdykoliv také) a pak již nastává ta nejdelší a nejnudnější část: stahování balíčků a jejich instalace. Podle množství vybraného software a rychlosti vašeho internetového připojení může tato fáze trvat až několik hodin, nijak však nevyžaduje vaše zásahy, tím méně vaši přítomnost.

Jste-li si tedy jisti, že vaše internetové připojení vydrží a že vám počítač ve vaší nepřítomnosti nikdo nevypne, můžete se odebrat do kina či do hospody (nebo jděte konečně spát), protože instalátor po ukončení stahování a instalace samostatně počítač opět restartuje do obvykle navoleného operačního systému (a když nebudete instalovat zavaděč, bude to do vašeho výchozího), tudíž se nebojte, že vám někdo tu panenskou instalaci poničí dřív, než ji stihnete dokončit.

Alternativně si můžete během instalace (dokud vás to nepřestane bavit) masírovat ego zíráním na nadšená povídání o tom, jak je SUSE Linux skvělý, jací jste skvělí borci, když si ho instalujete a že váš život se od této chvíle promění v rajskou zahradu (ač se to jmenuje "Slideshow", tak nečekejte žádné obrázky). Případně si zapnout pohled "Detaily" a sledovat počet a názvy stahovaných, stažených a instalovaných balíčků, jakož i progress bar a countdown, kolik že hodin a minut vám ještě do okamžiku "O" zbývá. Instalujete-li v rámci linuxové "misie", je právě teď ta pravá chvíle na básnění a hovory o tom, jak je SUSE Linux skvělý, že je vaše získaná ovečka skvělý borec... atakdále atakdále :)

Úprava zavaděče GRUB

Po skončení stahovacího a instalačního martyria můžete buď přímo restartovat do nového SUSE (pokud jste zvolili instalaci zavaděče) nebo nastala chvíle na úpravu původního zavaděče GRUB. Já ho mám z různých důvodů na samostatném oddílu hda2 v adresáři /boot společném pro všechny mé Linuxy. Telegraficky popíšu, jak jsem situaci řešil: Nastartoval do jedné ze starších distribucí (lze samozřejmě použít i nějaké LiveCD), připojil právě vytvořený oddíl (v mém případě hdc14), kam jsem právě nainstaloval SUSE (viz příkaz mount), zkopíroval z adresáře /boot nového SUSE jádro (vmlinuz-2.6.13-15-default) a initrd do adresáře /boot na oddíl hda2. Ještě připsat do startovacího menu GRUB další položku:

title SUSE 10
root (hd0,1)
kernel=/vmlinuz-2.6.13-15-default root=/dev/hdc14
initrd /initrd-2.6.13-15-default

První povel root označuje umístění programu GRUB (hda=hd0; hda1=hd0,0; hda2=hd0,1 atd.), zatímco parametr root u položky kernel umístění kořenového adresáře startovaného systému. Chcete-li se s terminologií GRUB seznámit blíže, nahlédněte do jeho dokumentace. Pak zbývá ještě v /etc/fstab (nově nainstalované distribuce SUSE!) zajistit, aby se oddíl s jádrem a zavaděčem (hda2) připojoval jako /boot a můžete restartovat pomocí právě vytvořeného menu GRUB do nového SUSE...

Doladění instalace

Vlastní instalace však ještě není zcela u konce. Přivítá vás znovu YaST (správce balíčků), který nabídne stáhnout případné aktualizace nainstalovaného software, tj. bezpečnostní záplaty a doporučená update; doplnit si však můžete i zajímavé doplňky jako TrueType fonty od firmy Microsoft (které asi budete později stejně hledat) nebo nejnovější grafický ovladač firmy nVidia - také tento software bude automaticky stažen a nainstalován.

Zde se může skrývat malá zrada pro majitele starších grafických karet, které nejnovější ovladače od nVidia nepodporují (ručně je pak třeba vyhledat a nainstalovat ovladač nVidia Legacy). Pokud přesto necháte nainstalovat (a zavést) nový ovladač, patrně vám grafické prostředí nenaběhne. V tom případě nezoufejte a pomocí konfiguračního nástroje SaX upravte ovladač grafické karty z nvidia na nv (a později se podrobněji podívejte, jak to s těmi ovladači od nVidia vlastně je). Majitelům jiných grafických karet doporučuji podobnou obezřetnost.

Nicméně, zradí-li vás grafické prostředí kvůli ovladačům, SUSE to v žádném případě nepoloží: YaST bude pokračovat v textové variantě s neméně srozumitelnými (českými) instalačními dialogy, jakož i s informacemi, co se právě při dokončování instalace děje, a spoustou užitečných rad a tipů.

Nyní můžete přidat běžného uživatele, jednoho nebo hned několik (jako takový se budete pak přihlašovat a pracovat), proběhne automatická detekce grafické karty, monitoru a zvukové karty (v případě, že automatika selže, máte samozřejmě možnost vybrat z databáze ty správné typy).

Hotovo, blahopřání, restart grafického prostředí. Pokud nezaškrtnete v posledním dialogu "Automatické přihlašování", můžete být překvapeni startem do stroze šedivého přihlašovacího dialogu xdm, do kterého se budete muset přihlásit (jako uživatel), tj. zadat uživatelské jméno a heslo (aniž dostanete na výběr seznam uživatelů a aniž se zobrazí hvězdičky zadávaného hesla).

Konfigurace okenního manažeru, instalace programů

V té minimální grafické konstelaci, kterou jsem zvolil, startuje SUSE bohužel ve výchozím nastavení do nehezkého manažeru twm; protože ale máme nainstalován i WindowMaker včetně spousty hezkých témat, raději to před startem grafického prostředí napravíme.

Buď pomocí YaSTu nebo přímo povelem sax2 vstoupíme do konfiguračního nástroje SUSE, kde zvolíme jako okenní manažer wmaker (případně fvwm), jako přihlašovací dialog dejme tomu xdm (jiný tam zatím nemáme, ale doinstalovat můžete pohodlně kdm nebo gdm). Volit zde můžete i nastavení kolečka myši, rozlišení monitoru a podobně. Není radno editovat ručně např. soubor /etc/X11/xorg (také se před tím v souboru varuje), neboť konfigurátor vám tyto změny může znovu a znovu přepisovat. Pokud se vám tento styl nelíbí, můžete pravděpodobně konfigurátor SaX zneprovoznit a nepoužívat (nebo vůbec změnit distribuci).

suse10 ridici_stredisko_yast

Programové vybavení se v této osekané instalaci podobá spíše čerstvě nainstalovaným MS Windows, shánění a instalace užitečných programů je však díky centrálním repozitářům a správci balíčků YaST o hodně jednodušší: pouze si musíte počkat, než se to všechno stáhne (včetně závislostí). Já jsem kvůli testům zvolil multimediální přehrávače Xine a MPlayer (DVD a MP3), prohlížeč internetových stránek Opera, instantní messenger (ICQ, Jabber) Sim, grafický frontend GVim (Vim samotný je součástí i minimální instalace), manažer souborů MC (Midnight Commander) a textový procesor Abiword. K tomu jsem si dopřál komfortní grafický přihlašovací dialog KDM (ze zvědavosti).

Všechno zatím funguje bez chybiček, instalace závislostí i počeštění (dokonce i MC, ač je výchozí kódování distribuce UTF-8, což nebývá ještě samozřejmé). MPlayer se při přehrávání trošku seká, ale Xine tradičně přehrává z DVD filmy i při tak slabém výkonu procesoru (400 MHz) bez nutnosti jakéhokoliv zásahu do konfigurace. Lze se oprávněně domnívat, že uživatel toužící po dalších programech nebo dokonce kompletním prostředí KDE či Gnome by byl rovněž plně uspokojen.

Závěrem

Instalace (open)SUSE 10 působí dokonale elegantně, i v případě, že jde o poněkud zdlouhavou variantu stahování jednotlivých balíčků z FTP serveru. Lokalizace distribuce do češtiny je rovněž příkladná a všechny kroky instalace jsou logické a dobře vysvětlené (v levém postranním rámci instalačního dialogu). Instalátor přitom nabízí jak předvolby vhodné pro začátečníky, tak plnou konfigurovatelnost pro zkušenější uživatele. Výborně je ošetřen případ nehody grafického prostředí: instalátor pokračuje automaticky v textovém režimu.

Rovněž počáteční absence "nesvobodných" aplikací, hlavně co se týče přehrávání multimédií (DVD, MP3), se dá vyřešit velice rychle a elegantně přidáním příslušných repozitářů do zdrojů instalace. Pomalá se zdá distribuce pouze občas, např. když se načítají seznamy balíčků v nástroji YaST (což je ale omluvitelné), na druhou stranu přehrávat plynule DVD lze bez jakéhokoliv tuningu i v případě 400 MHz procesoru (testováno v manažeru WindowMaker a přehrávači Xine).

Celkový dojem: skvělé a profesionální. Nemá cenu hádat se o různých koncepcích ("klikací vs. hard-core"), ale hledáte-li distribuci, kterou (včetně její instalace) chcete doporučit méně technicky založeným (dosavadním) uživatelům systému MS Windows, navíc s nechutí ke kryptickým chybovým hláškám a editaci konfiguračních souborů, zato s estetickými nároky (ženám? :)), určitě zabodujete, sáhnete-li po nejnovějším SUSE. Sám to po své zkušenosti budu s čistým svědomím dělat, navzdory negativním dojmům ze SUSE z doby před pár lety; instalace verze 10 je totiž dokonale napravila.

Související články

SUSE 9.0 - instalace z FTP
SuSE Linux 8.2 na desktopu - klady a zápory
Začínáme s distribucí SuSE 8.1
Oracle: vývoj na SUSE 10.0
Ubuntu 5.10 (Breezy Badger)
Ark Linux
Arch Linux
Fedora Core 4
Mandriva Linux 2006 CZ
Mandrakelinux 10.1 CZ Pack
Mandrakemove 2 CZ
Mandrake Linux 9.2 GPL set
Mandrake 9.1 GPL set
LinuxExpo: Red Hat místo SUSE

Odkazy a zdroje

OpenSUSE.org
Český portál SUSE

Další články z této rubriky

Linuxové foto novinky: pozvolná evoluce
PCLinuxOS 2017.2 MATE - tak trochu zvláštní linuxová distribuce
Krátký pohled na Fedoru 25, Wayland a GNOME 3.22
Naprosto ničím nezajímavé Lubuntu 16.10
Calligra Suite - Dobrá alternativa k LibreOffice

ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.