Portál AbcLinuxu, 19. března 2024 09:32

OpenSUSE 10.2

13. 3. 2007 | Martin Tesař
Články - OpenSUSE 10.2  

Komunitní diskuse nad obchodně právní strategií firmy Novell neutichají, ale vývoj jednoho z nejoblíbenějších linuxových operačních systémů SUSE pokračuje svým tempem. Distribuce SUSE se stejně jako její komunitní odnož openSUSE dočkala přibližně po roce verze 10.2.

Asi před rokem jsem vyzkoušel tehdy zbrusu novou verzi openSUSE 10.0, a tak jsem byl zvědavý, kam se věci pohnuly.

Nová verze?

A to i přesto, že změna dvou čísel za desetinnou tečkou velký pokrok navenek nehlásá. Pravým opakem je např. označování operačního systému Mandriva – ti vydali verzi 2007 už někdy v říjnu 2006, což je na první pohled jistě účinný marketingový tah. Vzhledem k meziverzi 10.1 by neměl být mezi openSUSE 10.0 a 10.2 navzdory skromnému číslování menší kvalitativní skok než mezi Mandriva 2006 a 2007 (seznam hlavních změn - anglicky).

Zajímavým projektem, zejména pro začátečníky z Česka, se může stát od letošního 1. března ohlášená nabídka tzv. openSUSE subscription, tedy placené formy technické podpory pro uživatele openSUSE, kterou hodlá poskytovat provozovatel webového portálu suseportal.cz firma blue.point Solutions. Při instalaci ani při případných dalších problémech by tedy již ani nezkušený uživatel openSUSE neměl zůstat odkázán na dobrovolné rady komunity.

Instalační média

Každý uživatel toužící po SUSE si tedy může stáhnout nebo za cenu médií zakoupit variantu openSUSE a podle potřeby dokoupit technickou podporu (letošní zahrnuje i bezplatnou dodávku příští verze 10.3). Instalačních médií je však několik druhů, proto nejprve malý přehled:

Klasický způsob je instalace ze sady celkem 5 CD, doplněných o extra CD se softwarem z oblasti uzavřených zdrojových kódů (např. proprietární multimediální formáty). Pro základní instalaci SUSE, včetně desktopového grafického prostředí KDE či GNOME, stačí první 3 CD, další potřebné aplikace a doplňky je možné doinstalovat přes Internet.

Obsah těchto 6 CD je shrnut v instalačním DVD. Kromě toho mají uživatelé toužící po lokalizaci systému do exotických jazyků možnost stáhnout ještě extra Language Addon CD, což by mohlo zajímat uživatele ze Slovenska – čeština je obsažena již v základní sadě. Všechna tato média lze stáhnout jak přes internetové protokoly FTP a HTTP, tak přes torrent. Sada instalačních médií existuje ve třech verzích: pro 32bitové a 64bitové PC systémy a pro PPC.

Live DVD openSUSE 10.2

Zvláštním médiem je Live DVD – k tomu je třeba říci, že toto DVD není ani instalační (systém lze jen spustit, ale nikoliv nainstalovat), ani neobsahuje českou jazykovou verzi (vybírat však můžete z několika světových i méně světových jazyků - kromě samozřejmé angličtiny, španělštiny, němčiny a francouzštiny třeba dánštinu, italštinu, japonštinu, polštinu nebo čínštinu či brazilskou portugalštinu).

Provoz DVD je pomalý úměrně rychlosti mechaniky a designem se prakticky neliší od strohé výchozí instalace - není tedy nijak zvlášť upraveno pro používání bez instalace, neobsahuje žádné zvláštní nástroje nebo návody, které by uživateli použití ulehčovaly. Upřímně řečeno, stahovat přibližně 1,8 GB tohoto DVD se vyplatí asi jen těm, kteří si chtějí předem ověřit, že hardware jejich počítače si bude se SUSE 10.2 dobře rozumět, anebo si chtějí openSUSE (na DVD ve verzi s KDE i s GNOME) pouze předem prohlédnout.

suse 10.2 - livedvd_kde_vychozi
anglická verze, zdroj: www.novell.com

Instalace přes Internet – příprava

Protože přibývá uživatelů s rychlým a stabilním internetovým připojením, může být čím dál zajímavější poněkud riskantní a někdy zdlouhavá varianta instalovat openSUSE z repozitářů přes Internet. Protože tu jsem zvolil i v předešlé recenzi, rozhodl jsem se tuto metodu zopakovat.

Výhodou této metody je, že ušetříte prázdná média a, pokud jste zkušení uživatelé Linuxu, můžete si předem vybrat, které balíčky stahovat či nestahovat a ušetříte tak tedy i něco málo ze své linky i stahovacího času. Zjevnou nevýhodou je, že takto provedená instalace je unikátní a nelze ji patrně bez opětovného stahování rychle opakovat na dalším počítači (viz ale na konci popisu instalace zmíněné klonování systému pro Autoyast).

V případě tohoto druhu instalace vám pak stačí stáhnout „pouze“ asi 40MB ISO obraz bootovacího CD (o 20 MB méně než v případě verze 10.0), které po nabootování zavede ovladače pro zprovoznění sítě a umožní zadat potřebné údaje pro síťovou instalaci. Protože SUSE nenabízí žádné přednastavené parametry, je velmi důležité zjistit si tyto údaje předem, jinak budete muset instalaci přerušit, nabootovat zpět do funkčního systému a vyhledat si je.

První kroky instalační procedury působí podobně elegantně jako před rokem; snad jen občasná půvabná zimní dekorace první obrazovky ustoupila střízlivé dobré modré se stylizovaným logem v podobě chameleóna. To jediné, co musí český uživatel umět anglicky, je opět slovo Language, které přiřazeno ke klávese F2 skrývá výběr jazyka.

Zvolíte-li češtinu, změní se i menu úvodní obrazovky do naší mateřštiny. Nestálo by za úvahu nechat nabídku výběru jazyka po nabootování automaticky vyskočit? Tím by odpadla nutnost rozluštit i ono Language - pro některé laiky možná první těžší krok.

Menu obsahuje možnosti Spustit z disku (což je obvyklý start z pevného disku v případě, že si instalaci přece jen rozmyslíte anebo příliš dlouho váháte), Instalace, Instalace bez ACPI, Instalace bez „local“ ACPI, Instalace – bezpečné nastavení (Safe Settings), Záchranný systém (Rescue System), Test firmwaru a Test paměti. Kromě stručných pokynů pod klávesou F1 (Nápověda) lze nastavit ještě preferované rozlišení klávesou F3, rovnou instalační zdroj (F4) a případně ručně zadat speciální parametry jádra (F5).

Můžete tedy hned zadat do zdrojů instalace adresu FTP serveru (např. ftp.linux.cz) a správný adresář (pub/linux/opensuse/distribution/10.2/repo/oss). Mirrory repozitářů najdete např. na webové stránce cs.opensuse.org/Repozitáře. A pak už zbývá jen spustit konečně instalaci – zpravidla položkou menu Instalace.

Nezadáte-li zdroje hned na počátku, musíte tak učinit vzápětí, neboť při nabootování z minimálního ISO obrazu si instalátor hned rudě postěžuje, že „Could not find the openSUSE Installation Source“ - ano, anglicky. Hned vzpomenu, že ačkoliv počeštění SUSE včetně instalační procedury patří mezi naprostou špičku mezi distribucemi, i v předchozí recenzované verzi sem tam něco ještě přece jen zůstalo nedotaženo.

Dlužno říci, že se situace dle subjektivního dojmu změnila ve verzi 10.2 k lepšímu, ale i tak na několika málo místech zůstala angličtina. Nejsou to však, až na výjimky, místa kritická, a ani zde se nic dramatického nestane, neboť instalátor sám od sebe dostojí svému sdělení, že probíhá „Activating manual setup program“ - a ten manuální instalační program je pak už česky.

Zde můžete opět výběrem v textovém menu Spustit instalaci, vybrat zdrojové médium (v našem případě FTP), zvolit automatickou konfiguraci přes DHCP, a na výzvu po zadání IP serveru pak klidně vypsat adresu písmeny (např. již zmíněné ftp.linux.cz), spolu s adresářem repozitáře. Oproti verzi 10.0 již nevadí, začnete-li řádek s adresářem slashem (/), neboť ten bude rozpoznán a neutralizován coby %2f, takže tentokrát nebude hlášena chyba.

Vlastní instalace - výběr

Zavádění instalačního systému YaST v případě úspěšného spojení trvá pár minut, subjektivně oproti téměř 20 minutám ve verzi 10.0 došlo přece jen ke znatelnému zrychlení. Ve vzápětí spuštěném grafickém rozhraní instalátoru je tentokrát licenční ujednání (Smlouva k Novell Software) pěkně česky, ve verzi 10.0 byla licence ještě anglicky. Několikrát je třeba potvrdit aktivaci ovladačů („YaST nalezl USB-storage zařízení“ apod.) - ani pro laika nevypadá kliknutí na tlačítko OK nijak hrozivě.

Samotné rozhraní instalátoru je přehledně rozděleno: vlevo jsou vypsané jednotlivé kroky instalace, tedy jakási navigace, přepínatelná na stručnou základní nápovědu k právě probíhajícím krokům, ve třech blocích: Příprava, Instalace a Konfigurace. V každém kroku se lze vrátit zpět nebo instalaci přerušit, kupředu se postupuje tlačítkem Další.

Teprve zde určíte, zda půjde o zcela novou instalaci anebo o aktualizaci, můžete také přidat případné instalační zdroje „rozšiřujícího produktu“, a pak se asi 10 minut „inicializují katalogy“ - opět znatelné, asi třetinové urychlení oproti verzi 10.0 (bude samozřejmě také asi záviset na kvalitě internetového připojení).

suse 10.2 - yast_vyber_druhu_instalace
anglická verze, zdroj: www.novell.com

Nastavení času a výběr časového pásma by neměl činit problémy ani laikům – horší už to bude v následujícím kroku, totiž výběru „pracovní plochy“. Na výběr je GNOME a KDE, obě stále charakterizované podivným českým překladem jako „mocná a intuitivní prostředí“ a poněkud strohým výčtem rozlišení, že zatímco GNOME používá Evolution, Nautilus a Firefox coby poštovního klienta, správce souborů a webový prohlížeč, v KDE je pro totéž Kontact, Konqueror a Firefox a Konqueror (ano, Konqueror je uveden dvakrát).

suse 10.2 - yast_vyber_desktopu
anglická verze, zdroj: www.novell.com

Nevím, jako laikovi by mi to asi neřeklo nic, takže kromě přijatelného překladu slova „powerful“ stojí linuxová komunita před úkolem vyprodukovat výstižné a stručné charakteristiky dvou nejoblíbenějších komplexních desktopových prostředí.

Zatímco před rokem jsem zvolil třetí možnost, totiž minimální grafický systém (čtvrtá možnost je instalace bez grafického prostředí), tentokrát jsem se coby příznivce KDE odhodlal nainstalovat GNOME, v němž se snadněji vpravím do pocitů nováčka. 2,4 GB avizovaného zabraného prostoru na disku vypadají sice strašidelně, ale díky komprimaci to nebude pro stahování úplně tolik. Přesto doporučuji vyhradit si pro vlastní část stahování a instalace nějaký delší čas, např. přes noc.

Následuje ještě přehled instalačního nastavení, kde je možné přepnout mezi přehledným a expertním pohledem a kde můžete potvrdit předvybrané anebo zadat vlastní přípojné body (včetně oddílů se souborovým systémem operačního systému Windows, které se připojují do zvláštního adresáře /windows) – tato část je velmi citlivým krokem zejména pro nováčky.

Asistent připojení však maximálně pomáhá a kritické kroky, jako je připravené formátování oddílů, zobrazuje červeně. Když nebudete instalovat na pevný disk plný nejrůznějších oddílů, neměl by ani tento krok představovat výraznější problém. Za zmínku snad ještě stojí, že SUSE přešlo v předvýběru souborového systému z reiserfs na ext3, to ale není nic, s čím by si měl nováček lámat hlavu.

suse 10.2 - yast_shrnuti_instalace
anglická verze, zdroj: www.novell.com

V pohledu expertního nastavení je nadto možné odebrat či přidat skupiny balíčků předvybranému seznamu softwaru; pro běžného domácího uživatele např. asi nebude mít cenu Enterprise správa softwaru (ZENworks Linux Management), jehož plná funkčnost je, jak poznamenáno, dostupná pouze v sítích s ZENworks Linux Management, nebo Novell AppArmor apod. Nejsem si dokonce jist, jestli přítomnost těchto nástrojů nezpůsobí domáckému uživateli nějaká záhadná chybová hlášení během provozu, ale neodhodlal jsem se to zkoušet. Je samozřejmě možné i detailní odebírání a přidávání jednotlivých balíčků, pakliže projevíte speciální přání, i s kontrolou závislostí, ale vhodnější je ponechat tyto experimenty do nainstalovaného systému.

Dalším krokem je volba způsobu instalace zavaděče GRUB – právě zde je umístění zavaděče popsáno pouze anglicky („boot from boot partition“ atd.) a instalátor neobsahuje relevantní nápovědu. Stejně jako rozdělení a zřízení oddílů disků je tedy instalace zavaděče krokem, který vyžaduje jisté zkušenosti nebo znalosti.

Jen stručně poznamenejme, že instalace zavaděče do MBR (Master Boot Record) umožní spouštění více systémů výběrem z položek menu při startu. Instalátor detekuje a zapíše do konfiguračního souboru GRUBu víceméně korektně ostatní operační systémy, včetně Windows. Používáte-li již GRUB nějaké předchozí linuxové instalace, můžete nechat zapsat zavaděč do „boot partition“, tj. adresáře /boot na oddílu, kam openSUSE instalujete, a pak údaje z /boot/grub/menu.lst pečlivě přenést do konfiguračního souboru staršího GRUBu (nezapomeňte také na soubory jádra v /boot!).

Pak už zbývá jen konečné potvrzení instalace – máte poslední možnost si všechno rozmyslet, neboť teprve teď nastane případné formátování oddílů a pak již ta nejdelší a z uživatelova hlediska nejnudnější část: stahování balíčků a jejich instalace. Tato fáze bude trvat několik hodin a nevyžaduje žádné administrátorské zásahy, takže ani vaši přítomnost. Po skončení stahování a instalace počítač automaticky restartuje.

Doladění instalace

Proběhlo-li vše hladce, čeká vás po restartu už jen závěrečná konfigurace systému. Po ní se můžete rovnou poprvé přihlásit do hotové instalace SUSE. Na rozdíl od verze 10.0 nenabízí správce balíčků YaST explicitně doplňky jako TrueType fonty od Microsoftu ani ovladač od nVidia – ty si musíte později vhodným nastavením repozitářů přidat sami.

Přišel čas na zadání hesla systémového administrátora (s obligátním varováním, že je heslo příliš slabé), expertní volby šifrování hesla (DES, MD5 či Blowfish), jméno počítače a domény (případné sítě). V konfiguraci sítě můžete nastavit síťová rozhraní, VNC vzdálené správy, IPv6, DSL-spojení, modemy či proxy. Mimochodem, matoucí chyba je patrně v překladu řádku s IPv6, který v obou případech zní „Podpora protokolu IPv6 povolena“ (a tedy vypadlo v jednom případě slůvko „není“) - orientovat se lze na nabízené možnosti IPv6 buď povolit či zakázat (implicitně vypnuto).

Následuje test připojení k Internetu, který proběhne stažením nejnovějších poznámek k verzi (v češtině!), instalátor pak nabízí registraci v Zákaznickém centru slibující podporu a aktualizace pro produkt a správu své registrace – zde jsem zvolil „Nastavit později“, i když mě za to asi v „zákaznickém centru“ nebudou mít rádi. V této fázi je možné přidat další instalační zdroje, navrženy jsou dva: http://download.opensuse.org/distribution/10.2/repo/debug a http://download.opensuse.org/distribution/10.2/repo/non-oss.

Metodu ověřování uživatele zvolí většina domácích uživatelů lokální (/etc/passwd) – síťoví administrátoři mohou využít LDAP, NIS anebo doménu Windows, jakož i načíst údaje o uživatelích z předešlé instalace. Přidání nového lokálního uživatele proběhne zadáním (pravého) jména, uživatelského jméno (možno využít „originálního“ návrhu lxuser) a hesla. Administrátoři mohou přiřadit uživatelům možnost získávat systémovou poštu, instalace na domácím desktopu pro jednoho uživatele zase využije možnosti automatického přihlášení. V případě potřeby se lze přepnout do Správy uživatelů a parametry jednotlivých uživatelů doladit (ve výchozím nastavení je nově založený uživatel zařazen ve skupinách video, users a dialout).

Ještě proběhne zápis konfigurace systému; v poznámkách k verzi openSUSE 10.2 se můžete poučit např. o tom, že namísto nástroje cdrecord se nadále používá pro zápis na CD i na DVD nástroj wodim atd. Poslední přehlídka konfigurace hardwaru jako jsou grafické karty, monitor, tiskárny, TV-karty, zvuková karta, bluetooth… mimochodem bluetooth jsem se pokusil povolit, ačkoliv nebyl ve slotu žádný BT-adaptér – což kromě instalace balíčku bluez-utils pravděpodobně způsobilo vytuhnutí instalátoru při marných pokusech o detekci BT-zařízení. Nutný byl reset počítače, přičemž konfigurační část instalace bylo nutné opakovat, tentokrát jsem nastavení bluetooth bez adaptéru raději vynechal – vrátím se k němu později. Ve výchozím nastavení je také zapnutý firewall a SSH port blokován.

Hotovo, gratulace a konec konfigurace a tím i celé instalace. Administrátoři více počítačů patrně mohou využít možnosti „Klonovat systém pro Autoyast“, což stojí za pozdější prozkoumání, ale běžný uživatel prostě spustí nové grafické prostředí v nově nainstalované distribuci.

V grafickém prostředí GNOME – první dojmy

Výchozí nastavení prostředí GNOME vypadá poněkud stroze: prostá modrá tapeta s jednoduchým motivem, lišta ovládacího panelu je pro GNOME nezvykle dole a nepoeticky vypsané „Počítač“ spouští tam, kde jiná prostředí mají ozubené káčko či mandriváckou hvězdičku, nový typ uživatelského menu s integrovaným okénkem vyhledávacího nástroje Beagle, který pilně indexuje nejen vaše soubory, ale i navštívené internetové stránky, abyste neměli se zpětným hledáním čehokoliv potíže.

suse 10.2 - menu_aplikaci
suse 10.2 - beagle_nastaveni_vyhledavani suse 10.2 - beagle_nastaveni_vyhledavani_indexace

Názory na tento styl menu, které se snaží prvním výběrem aplikací nepřetěžovat Běžného Frantu Uživatele se jistě různí, ale nelze mu upřít jistý elegantní estetický dojem, stejně jako možná lepší orientaci pro úplné nováčky. Stejně tak patrně v rámci nematení uživatelů byla zachována ve výchozím nastavení pouze jedna pracovní plocha: tento trend „windowsovatět“ jinak velmi schopná desktopová prostředí se mi příliš nezamlouvá.

Volba kompletního prostředí GNOME zajistila bohatou standardní programovou výbavu běžné distribuce, kterou jistě není třeba vypisovat. Z přednastavených záložek webového prohlížeče Firefox se snadno dostanete na stránky openSUSE.org, kde můžete zahájit další túru za poznáváním tajů této linuxové distribuce.

Instalace proprietárních ovladačů

Jako uživatelé svobodné varianty linuxového operačního systému budete však muset trochu zapracovat, budete-li chtít nainstalovat např. proprietární ovladače grafické karty nebo podporu formátů MP3. Na stránkách openSUSE najdete podrobný návod, proto zde jen stručně pro případ grafické karty z dílny nVidia:

Přes řídící středisko YaST2 a položku Nastavit zdroje přidáte jako další zdroj FTP server nVidia: vyberete protokol HTTP, jméno serveru download.nvidia.com a adresář /opensuse/10.2. Tamtéž pakspustíte Správce programů a nainstalujete balíčky x11-video-nvidia a nvidia-gfx-kmp-"typ-jadra", kde typ jádra zjistíte z terminálu (např. Gnome Terminal) povelem uname -r: po čerstvé instalaci to bude zpravidla default.

Pak povelem sax2 -r (pro zadání povelu použijete terminál jako superuživatel anebo klávesovou zkratku Alt+F2) překonfigurujete grafický server Xorg – pozor obrazovka na chvilku přepne z grafického prostředí do textové konzole, prostě vydržte.

Co se týče „zapovězených“ formátů jako MP3 nebo win32 kodeků, přidejte stejným způsobem instalační zdroj Packman (zrcadla). Totem, coby výchozí multimediální přehrávač, hned po instalaci nepřehrává ani MP3, ani kódovaná DVD. Ale poté, co jsem si doinstaloval např. RealPlayer a po přidání zdrojů Gxine, bylo možné v openSUSE vyžívat se i multimediálně.

Jako poměrně zkušený a dlouholetý uživatel Linuxu jsem byl na tuhle „drobnost“ připraven, ale nováček, který neví, kde sehnat potřebné informace, by byl asi vedle. Stálo by vývojáře mnoho úsilí, vložit na desktop ikonku s odkazem na lokálně dostupný dokument s podrobným návodem na zprovoznění obvyklých multimédií, případně dokonce poskytnout vlastní skript, který se o to postará?

3D efekty

V openSUSE 10.2 je integrovaný okenní manažer Compiz, s jehož pomocí si můžete užívat i módních blbinek pod kódovým označením 3D desktop, tj. vlnění a prohýbání oken, jejich zprůhledňování či otáčení kostkou desktopu – vesměs hlouposti, pro které se mi dosud nepodařilo nalézt smysluplné využití. Kromě jediného: hezky se to předvádí a působí to efektně.

suse 10.2 - nastaveni_efektu_plochy suse 10.2 - 3D_efekty_kostka_plochy

Dav si však takové hračky žádá a bude čím dál více poté, co Windows Vista vyrukovaly se svým zázrakem Aero. V tomto kontextu se musím zmínit o tom, že efekty 3D desktopu mi v openSUSE fungovaly na plečce PII 400 MHz s 384 MB RAM a grafickou kartou nVidia GForce 4MX 440 64M - poněkud zadýchaně, ale fungovaly. Porovnejte si s tím hardwarové nároky Aero nebo vůbec samotných Windows Vista.

suse 10.2 - efekty_plochy_serazeni_oken suse 10.2 - zpruhlednovani_oken_1
suse 10.2 - zpruhlednovani_oken_2 suse 10.2 - zpruhlednovani_oken_3

Těžkopádný YaST

Z dalších prvních postřehů chci zmínit ještě stále velmi pomalého správce balíčků YaST; načítání zdrojů po spuštění i různé kontroly trvají zkrátka znatelně velmi dlouho. Možná je to objektivně nutné, ale nepůsobí to dobře, zvláště v porovnání s ostatními linuxovými správci balíčků – YaST v SUSE si dovolím označit za ten nejtěžkopádnější a nejpomalejší při užívání, který jsem kdy potkal. To je ale také prakticky jediná vážnější výhrada, kterou mohu zatím tomuto operačnímu systému učinit.

Závěrem

Zde svou recenzi instalační procedury nové verze openSUSE ukončím, neboť kvalifikovaně provést tímto operačním systémem, jeho přednostmi i problémy, náleží spíše jeho dlouhodobějším uživatelům, které tímto vyzývám, aby směle na tento článek navázali.

Závěrem lze říci, že instalační procedura openSUSE 10.2 se oproti verzi 10.0 znatelně zrychlila a získala o něco uživatelsky přívětivější podobu. Naopak instalace proprietárního softwaru, jako jsou ovladače grafické karty, kodeky či fonty, je v této svobodné verzi SUSE o něco málo těžší – ve zvolené konfiguraci není tato instalace nabídnuta, ani nejsou připraveny nástroje. Uživatel si tak musí pomoci víceméně „ručně“, proto zamrzí i nutnost vyhledat si samostatně potřebné návody.

Je možné, že je tato strategie poplatná dvojímu obchodnímu modelu: svobodně a zdarma poskytovaná verze se zkrátka přece jen něčím musí od té prodávané lišit. Vzhledem k oznámené možnosti českých uživatelů zakoupit si k openSUSE 10.2 a následujícím verzím technickou podporu za relativně malou částku, která by měla také s těmito úkoly a otázkami nezkušeným uživatelům pomoci, relativizuje se i tato nevýhoda svobodného operačního systému openSUSE.

Předchozí recenzi jsem končil velmi optimisticky a ani tentokrát si nemohu na instalační proceduru a první dojmy z openSUSE stěžovat, naopak: týmu SUSE se na první pohled povedl velmi kvalitní operační systém, který designem a možnostmi patří plně do 21. století, a přesto funguje uspokojivě svižně i na hardwaru ještě ze století minulého. Ačkoliv osobně používám jiné linuxové distribuce, zůstává SUSE jedním z favoritů pro doporučení Linuxu nejširší veřejnosti.

Související články

OpenSUSE 10.0
SUSE 9.0 - instalace z FTP
SuSE Linux 8.2 na desktopu - klady a zápory
Začínáme s distribucí SuSE 8.1
Oracle: vývoj na SUSE 10.0
Kubuntu 6.10 Edgy Eft - Instalace ve dvojím stylu
Ark Linux
Arch Linux
Fedora Core 6
Mandriva Linux 2006 CZ
Mandrakelinux 10.1 CZ Pack

Další články z této rubriky

Týden na ITBiz: Svět IT a burzy, umělá inteligence, Nvidia a outsourcing
Linuxové foto novinky: pozvolná evoluce
PCLinuxOS 2017.2 MATE - tak trochu zvláštní linuxová distribuce
Krátký pohled na Fedoru 25, Wayland a GNOME 3.22
Naprosto ničím nezajímavé Lubuntu 16.10

ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.