.Portál AbcLinuxu, 29. dubna 2024 21:50
Včera jsme se podívali podrobněji na revoluční novinku v Ubuntu 11.04, grafickou nadstavbu Unity, dnes si doplníme zbytek vizuálního hlediska. Je tu tradiční článek ukazující, jak vlastně Ubuntu samotné vypadá s pár doprovodnými komentáři.
Na úvod opět malé upozornění pro všechny flamewaristy, kteří právě zažehují své pochodně: tento článek není recenzí nového Ubuntu, nic takového od něj nečekejte, pouze ukazuje vzhled prostředí s různými novinkami. Tak ty pochodně zase zhasněte .
S instalačním procesem jsem si tentokrát užil „spoustu legrace“. Na rozdíl od předchozích instalací jsem se rozhodl vyzkoušet, jak si Ubuntu poradí se zmenšením jedné velké Windows 7 NTFS partišny, aby si udělalo místo na vlastní instalaci.
Instalátor správně detekuje, nabídne určité rozdělení a pak skončí s chybovou hláškou.
Legrace ale je, že kurzor ve tvaru „přesýpaček“ jakoby indikuje nějakou činnost, instalátor nechá standardně nastavit vše potřebné, jen prostě v pozadí žádná instalace neprobíhá.
Nuže tedy, zpět na stromy, obětujeme Win7 a dáme Ubuntu k dispozici celý disk.
Tato instalace již proběhne v pořádku. Upřímně nevím, kde byl problém, přehrabování logů mě nezajímá, výpisy z konzolí také ne, zkrátka to nefungovalo.
Máte-li grafiku, které nedokáže Ubuntu automaticky přiřadit ovladač s dobře běžící 3D akcelerací, systém „fallbackne“ GUI na klasický gnome-panel, 2D prostředí. V příští verzi již bude Unity 2D. Každopádně pro GeForce GTX 560 Ti jsou v tuto chvíli v repozitářích k dispozici podle všeho již dva ovladače. Prvním je uzavřený ovladač GeForce od Nvidie, který 3D samozřejmě zprovozní perfektně, druhým je experimentální, tedy Nouveau (ten jsem nezkoušel).
Ničím nepřekvapí, stále stejné UI, stejná nastavení a tak vůbec.
Unity jsme si probrali podrobněji v úvodu zmíněném článku, takže dnes jen pár ukázek čistě pro úplnost. Je zde jistá podobnost s novým prostředím GNOME Shell. Asi to bude otázka zvyku, já si během přípravy tohoto článku prostě nezvykl.
Výběr pracovních ploch, standardně jsou k dispozici tradiční čtyři.
Ukázka menu na horní liště se liší podle aplikace. Unity totiž po vzoru Mac OS X GUI přesouvá nabídku aplikací na tuto lištu (pokud to podporují, což není ani zdaleka pravidlem).
Součástí Ubuntu je desktopová příručka popisující jednotlivé prvky systému a novinky. Článek vznikal na snapshotu z 26. dubna, kde tyto texty ještě nebyly přeloženy.
Firefox 4 je zde a pokud jste při instalaci zaškrtli i uzavřený software, nebude chybět ani Adobe Flash ve verzi 10.2.něco.
Oraclem „poskvrněný“ OpenOffice.org je nahrazen LibreOffice.
Tyto součásti GNOME/Ubuntu jsou do značné beze změny. Zobrazení „Zdroje“ stále baští velkou část výkonu CPU.
Instalace jsou nadále triviální záležitostí o jednom kliku. Novinkou je pak možnost hodnotit software, na to je ale nutné se přihlásit.
Je zde pochopitelná možnost instalace komerčních aplikací, systém vyžaduje login do obchodu. Dále je zde možnost si aplikaci před nainstalováním otestovat, k čemuž je nutné mít nainstalované QTNX (pro vzdálenou plochu).
VLC šlape na 100 %. Nevím jak výraznými změnami prošel přehrávač Basnhee z hlediska videa, ale je velmi dobře použitelný včetně sympatické možnosti zjednodušit zobrazení tak, aby z něj zmizely zbytečnosti (praktické pokud sledujete videa ve zmenšeném okně jakoby bokem při běžné práci). Připomeňme, že Banshee je nyní v Ubuntu místo Rhythmboxu.
Podívejme se ale na Banshee z hlediska audio souborů. Banshee je jednou z aplikací, která již umí přesunout svoji lištu na hlavní lištu v Unity. Podporuje také zvukový applet Ubuntu implementovaný tuším ve verzi 10.10. Výchozí vzhled na druhém obrázku.
Marně jsem hledal v okně nějakou nabídku, pomocí které by šlo importovat skladby. Až po chvíli mi došlo, že už to má „masoxové“ ovládání a nabídka je schována v hlavní horní liště. Jenže ona je opravdu schována, standardně je v hlavní liště jen název programu (Banshee), nabídka se zobrazí teprve po najetí myší. Fujtajxl.
Nicméně importujme. Import je poměrně rychlý (v závislosti na velikosti vaší knihovny, samozřejmě), to náhledy obalů alb se natahují podstatně déle. Ale pak to vypadá celkem sympaticky, to se musí nechat.
Další nastavení Banshee.
K dispozici je pro instalaci jak GTK+, tak Qt verze, tentokrát se tedy podívejme na GTK+. Nic nového, Avidemux je z hlediska GUI extrémně konzervativní a je to v pořádku.
Podporu pro RAWy je třeba doinstalovat (ostatně stejně jako GIMP). Protentokrát vybírám RAW Therapee, už více než rok zaseknuté na alfa verzi 3.0. Kvalita exportu z tohoto programu je opravdu tristní, automatická expozice zoufale špatná, redukce šumu v luma i chroma naprd, jsou zde stále jisté problémy s funkcionalitou GUI (budiž, je to alfa verze), celkově ač jsem před rokem ještě RAW Therapee držel palce, teď už je to pro mě zcela mrtvý projekt, který ve srovnání s výstupy z komerčních aplikací naprosto zaostal.
Na nové Ubuntu 11.04 jsem byl poměrně zvědavý. Záměrně jsem nezkoumal prostředí Unity dopředu, počkal jsem si na finální verzi a bohužel musím říci, že jsem zklamán. Na verzi 11.04 je vidět, že jde o jakýsi slepenec nového prostředí se starým, kde některé aplikace jsou přizpůsobeny a jiné zase ne, ale hlavně co se týče logiky v ovládání, jedná se o obrovský odsun od toho, jak jsme dosud Ubuntu obsluhovali. Takto rázný revoluční krok je na mě příliš, nejsem ani fandou ovládání ála Apple a tak nezbývá než dodat, že do Ubuntu lze samozřejmě vpáchat jak klasické GNOME s jeho Panelem, tak KDE, Xfce či cokoli dalšího, co vám na rozdíl od Unity nebude způsobovat frustraci.
Z kladných stránek lze určitě vyzdvihnout pro změnu jiné prvky ovládání v prostředí Unity, na rychlém vyhledávání aplikací shodným s GNOME Shellem je vidět, že pokud si člověk zvykne, může být přínosem. Stejně tak jsou zde vidět pokroky v některých aplikací, třeba Banshee. Rozhodnutí je každopádně na vás a u verze 11.04 s Unity více než kdy jindy platí, že toto si budete muset vyzkoušet sami, to se nedá popsat slovy, fotografiemi, ani videem.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.