Portál AbcLinuxu, 18. dubna 2024 03:30
Linuxový desktop v posledních letech zažil zemětřesení. Nejprve bylo již vyladěné KDE 3.5 v distribucích nahrazeno zdaleka nehotovým KDE 4.0, Canonical začal v Ubuntu tlačit Unity a ani vývojáři GNOME se příliš nepoučili — GNOME 3 a především Gnome Shell mezi uživateli sklízí rozporuplné reakce. Někdo se změnám přizpůsobil, někdo utekl k lehkotonážním prostředím s Xfce v čele — a několik lidí se rozhodlo, že využije síly svobodného softwaru a bude udržovat KDE 3 a GNOME 2. Tak vznikly projekty Trinity Desktop Environment a MATE.
Psal se rok 2005 a KDE dospělo do verze 3.5, bylo tehdy nabité funkcemi, poměrně stabilní a vůbec docela dobře použitelné — pomiňme nyní tehdy velice populární spory mezi uživateli KDE a GNOME. Menší aktualizace přinášely jen drobná vylepšení a opravy chyb, zdálo se, že na prostředí už není moc co vylepšovat. Na pozadí se ale pozvolna chystaly velké změny…
Je známá věc, že velké změny jsou v KDE synchronizovány s novými verzemi knihoven Qt. Společně s přechodem na Qt 4 mělo být KDE vlastně přepsáno od píky. KDE 4 mělo mít abstrakční vrstvu na téměř vše. Tak se také stalo. Místo zvukového serveru aRts máme Phonon, místo odděleného panelu, správce plochy a appletů SuperKaramba přišla Plasma,… Háček byl v tom, že zpočátku oproti KDE 3.5 chyběly funkce a stabilita byla žalostná. Rok 2008, kdy KDE 4.0 vyšlo, byl pro uživatele KDE pohromou. Vývojáři totiž chybovali v komunikaci a distribuce KDE 4 předčasně adoptovaly, snad proto, že přece by nedistribuovaly zastaralou verzi softwaru.
Jak šel čas, KDE 4 se stabilizovalo a funkce se pozvolna vracely. Troufám si tvrdit, že nová generace dospěla s vydáním 4.4 nebo 4.5 v roce 2010 a od té doby KDE 3.5 nejen dohnala, ale i předehnala. Ne každý ale se mnou bude souhlasit. Poslední opravná verze KDE 3 měla číselné označení 3.5.10 a vyšla 26. srpna 2008. Po dvou letech už však byla definitivně vytlačována i z distribučních repozitářů. Pokud by se jí nikdo neujal, zmizela by v propadlišti dějin. Nakonec se jí ovšem někdo ujal, konkrétně to byl Timothy Pearson. Fork nazval Trinity a stará se o něj dodnes.
Udržovat KDE 3 ale není nic snadného. Tehdy o tom psal Sebastian Kügler. Přeci jen Qt 3 už dlouho postrádá oficiální podporu, KDE 3 je velmi komplexní software a celý linuxový ekosystém časem přechází na jiné technologie (namátkou D-Bus nebo udev), nehledě k tomu, že hlavně pro testování se hodí široká komunita a uživatelská základna vůbec.
Je až s podivem, že po dalších dvou letech je tu Trinity Desktop Environment (dále jen TDE) stále s námi, ačkoliv je dlouhodobě udržováno jen několika málo lidmi. Za vše asi hovoří statistiky na Ohlohu. Také tomu odpovídá plnění vytyčených cílů. Zatím vyšly tři verze vesměs opravující chyby a čtvrtá (3.5.14) má zpoždění z jara na nejspíše podzim letošního roku. Na přechodu na CMake a Qt 4, což jsou události z hlediska dlouhodobého udržování kritické, se sice pozvolna pracuje, ale výsledky jsou stále spíše v daleké budoucnosti.
Přesto všechno je ovšem TDE použitelné. Oproti poslední verzi KDE 3.5 obsahuje několik drobných funkcí navíc (viz poznámky k vydání jednotlivých verzí), lehce upravenou grafiku (K bylo na řadě míst (především tapet) nahrazeno písmenem T jako Trinity), chyby opravené a naopak chyby přidané. Především jde o problémovou podporu Bluetooth a integraci GTK aplikací, které nyní velice rády padají. Jinak jsem s používáním potíže neměl, jen tu a tam se vyskytne drobná chybička jako na následujícím obrázku (chybí tlačítko pro aktivaci administrátorského režimu, objeví se až po maximalizaci okna).
Pokud chcete TDE vyzkoušet i vy, můžete tak učinit — pokyny naleznete na webu projektu. Balíčky jsou připraveny alespoň pro Ubuntu, Debian, Slackware a Fedoru. V případě aktuálního Ubuntu 12.04 jsem narazil na to, že repozitáře byly připraveny na verzi 11.10 a starší, ale když jsem je systému vnutil, nesetkal jsem se s výraznými komplikacemi. Jediným chytákem bylo, že jsem si pro správnou funkčnost např. konfiguračních nástrojů musel vytvořit superuživatelský účet (ano, sudo nestačí).
Podobná historie se nevyhnula ani GNOME. GNOME 3 ovšem nepřineslo ani tak radikální změny architektury, jako spíše revoluční změnu pohledu na ovládání počítače. Gnome Shell se stal pro nemálo uživatelů noční můrou podobně, jako to bylo s KDE Plasma Workspaces. Proto se v distribuci Linux Mint rozhodli nejprve vrátit panely do GNOME 3 pomocí rozšíření v rámci tzv. MSGE, aby pak přikročili rovnou k forku GNOME 3, nazvanému Cinnamon. Současně také podpořili fork GNOME 2 pojmenovaný MATE.
Za MATE stojí původně Perberos, uživatel Arch Linuxu. Myšlenku ale brzy adoptovala distribuce Linux Mint, která zatím jako jediná MATE aktivně nasazuje. Pokud tedy chcete MATE používat, můžete buď sáhnout po balíčcích pro svou distribuci, nebo zvolit právě distribuci Linux Mint.
Cílem projektu je v prvé řadě udržovat GNOME 2.32. Zatím všechny tři verze, poslední 1.4 vydaná v červenci1, se soustředily na oddělení komponent od GNOME tak, aby šlo obě prostředí používat na jednom systému. Také proto byly některé aplikace přejmenovány, např. Nautilus se nově jmenuje Caja.
V současné fázi je MATE dobře použitelné, vlastně jako GNOME 2. V Linux Mintu 13 dokonce vypadá jako GNOME 2 ve starších vydáních distribuce — včetně motivu vzhledu a nabídky mintMenu. Funkcionalita je stejná, ba dokonce přibylo několik novinek, např. tlačítka Zpět/Znovu ve správci souborů. Se stabilitou potíže nejsou, jedinou výjimkou, na kterou jsem narazil, je integrace Bluetooth (stejně jako u TDE).
Na mém (64bitovém) systému TDE samo o sobě zabírá cca 360 MiB RAM. V případě Xfce je to kolem 250 MiB, MATE si vezme necelých 350 MiB a ne právě minimalisticky nastavené KDE Plasma Desktop Workspace 4.9 si pro srovnání uzme přibližně 600 MiB. Na 32bitovém systému by ta čísla byla pochopitelně nižší. Je také vhodné uvědomit si, že tento ukazatel také reflektuje komplexnost prostředí — jakmile v Xfce otevřeme aplikaci založenou na knihovnách GNOME či KDE, zaplnění paměti rázem vzroste.
Využití TDE či MATE vidím převážně na starších počítačích, když člověku Xfce, LXDE nebo E17 přijde příliš minimalistické. Starám se o několik takových strojů (se sotva 1GHz P3 a méně než 512 MiB RAM), které budou sloužit ke čtení e-mailů, dokud se nerozpadnou, a právě tato prostředí jsou na nich ideální volbou — také z toho důvodu, že uživatelé nejsou nuceni zvykat si na změny a novinky.
MATE používá stejné číslování verzí jako GNOME, tedy liché číslo značí verzi vývojovou, číslo sudé značí vydání stabilní.↩
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.