Portál AbcLinuxu, 19. března 2024 12:16

Jak jsme jeli do Bruselu - III

1. 3. 2005 | Dan Ohnesorg
Články - Jak jsme jeli do Bruselu - III  

Konečně demonstrace! Jako obvykle: transparent, včelaři, televize a banány.

Vyrábíme transparent

Pokud jste nikdy nevyráběli transparent, věřte, že je to dřina. Pokud jste ho vyráběli, tak i víte jaká.

Heslo na transparent jsme vymýšleli celou cestu. Na nic pěkného jsme nepřišli. Kromě toho projevil Holger Blasum přání, aby na našem transparentu byla diakritika, neboť se mu moc líbí ty čárky a stříšky. To nás dále omezovalo v rozletu, protože všechna použitelná hesla s diakritikou byla nepublikovatelná. Ale zase jsme se skvěle pobavili.

Nakonec jako jediná použitelná hesla vyšla "SOFTWARE NEBO PATENTY?" a "SOFTWATE BEZ PATENTŮ!". To jsme nastříkali na rozstříhané prostěradlo modelářským sprejem TS-42 aneb light gun metal. Ještě vyrobit nosné tyče z tyček ke stanu a můžeme jít spát. Tedy spát, to bylo složitější. Stříkat barvu na prostěradlo je totiž možné na mnoha místech. Bohužel na většině z nich riskujete, že někdo bude mít pocit, že vytváříte grafity a to může mít nepříjemné důsledky. Proto jsme zvolili místo ve skrytu, tedy u nás v pokoji. Ten se ale po vytvoření nápisu stal něčím, před čím toluenové doupě bledne závistí. Proto jsme transparent vyvěsili z okna, aby vysmrádl a začali jsme intenzivně větrat. To nastolilo v pokoji dýchatelnou atmosféru, ale bylo tam poněkud zima. Poněkud dost zima. No ale na spaní je zima přece pozitivní. Zvláště obyvatelé paneláků ocení, když se jednou mohou vyspat v chladu, pokud ovšem mají teplou deku, což nebyl až tak úplně náš případ.

transparent

Ale prospali jsme se a ráno zkonzumovali i snídani odpovídající úspornosti hostelu. Dostali jsme másla na čtvrt krajíce a marmelády na krajíce tři. Na snídani jsme potkali další demonstranty a tak jsem hlásil: "Je to dobré, oni jistě vědí, kam jedou, budeme se jich držet". No, nevěděli to až tak přesně, a tak se nás ptali, kde že je metro. To jsme pro změnu věděli my, a tak jsme dali hlavy dohromady a odjeli na místo demonstrace.

Demonstrujeme

V době, kdy se Praha začínala zotavovat ze sněhové kalamity, jsme dorazili na náměstí P. Schumana, kde demonstrace začínala. Protože jsme nevěděli, jak dlouho bude trvat cesta metrem, tak jsme tam byli hodně brzy, ještě před devátou. Demonstrace začínala až v 9:30. A začali jsme se nudit. To je asi úděl všech demonstrantů; někde stojíte, vesměs nikdo si vás nevšímá a vesměs nic se neděje.

Kromě toho jsme my, co si po vzoru našeho velkého idolu, nepřekonatelného Billa, nevyndaváme ruce z kapes ani u prezidenta, začali postrádat rukavice. S rukama v kapsách je jednomu teplo, ale ani společná mozková kapacita všech účastníků nevyřešila problém, jak držet transparenty s rukama v kapsách.

S přibližujícím se začátkem demonstrace se začalo náměstí zaplňovat. Přijel velký autobus a z něj vystoupila spousta lidí. Překvapilo nás, že jsou z malinko jiné generace než my. Ne, že by nemohl být programátorem člověk v každém věku, ale přeci jen autobus programátorů přes 60 let nepotkáte každý den. Věc se však vysvětlila. Oni totiž přijeli protestovat proti nějakému falšování medu. Byli to včelaři z Maďarska. Zavládla družná atmosféra, nabízeli nám med, abychom viděli, jak taková věc vypadá a nekupovali umělé náhražky v Tescu. Na obrázku vidíte, že se ztotožnili i s naším názorem a začali bojovat kromě falšování medu i proti softwarovým patentům.

demo1

Ale přibývalo i skutečných účastníků naší demonstrace. Situace byla nepřehledná, a tak jsme se přesunuli, aby bylo mezi naší a včelařskou demonstrací kus místa a úředníci věděli, která bije.

Kde se vzal tu se vzal, přišel nějaký mladík s diktafonem a začal se po nás shánět. Tak jsme se okolo něj shromáždili, zvědaví, co nám přinesl. Vyklubal se z něj bruselský zpravodaj ČTK a sháněl se po rychlém a stručném vyjádření toho, o co nám jde. Toho se nedočkal. Namluvili jsme mu do diktafonu naopak poměrně obšírný příběh o dobru a zlu. Zdálo se, že ho celá věc zaujala. Nakonec, jak jsme si ověřili, demonstrace jsou tam sice na denním pořádku, ale Češi se jich nezúčastňují, a tak nemá často příležitost psát takovou reportáž. Poté si ještě udělal fotografie a odešel.

Mezitím se na náměstí objevovaly různé televizní kamery s nápisy i bez nápisů. Každý si našel někoho ze svého státu, provedl rozhovor o třech větách, naskočil do auta a hnal se za další reportáží.

My jsme věděli, že se má ukázat i Česká televize. A skutečně dorazila - bez auta. Z kameramana se vyklubal velmi milý člověk, který s námi nakonec strávil celou demonstraci. Šel celou cestu s průvodem, resp. okolo průvodu, protože nebyl jeho součástí. Při čekání před různými budovami nám vyprávěl, jak natáčel revoluci v Bělorusku; holt na takovou šou jsme neměli, žádní mrtví, žádní ranění, Brusel nelehl popelem. Nakonec na tom Česká televize vydělala, protože v důležitých momentech, jejichž popis následuje, byla jediná, kdo je zachytil pro budoucnost.

demo1

Hned na začátku demonstrace nastalo malé překvapení. Vyrazili jsme z náměstí jiným směrem. Zjišťovali jsme, proč a jak, a ukázalo se, že nám policie nedovolila jít k parlamentu, takže musíme projít Brusel alternativní trasou. Ne, že by nám na tom zvlášť záleželo. Pokud nevíte, kam jdete, tak je jedno kudy. Ale měli jsme dohodnutou návštěvu parlamentu po skončení demonstrace a představa, že skončíme v jiné části Bruselu, nás netěšila. Nu což, život je změna.

Zamlčel jsem jednu informaci. Proč jsme se vlastně sešli na náměstí P. Schumana. No, důvod je prostý, sídlí tam totiž Evropská komise. Přečetli jsme jim dopis, kde jsme jim vyčetli, že se chovají jako by byli v banánové republice a tam že my nejsme. Alespoň nám při referendu nic takového neříkali.

Nu ale zpět na cestu. Čelo demonstrace tvořil blikající policejní vůz, upozorňující všechny, že za ním následuje průvod bláznů, kterým je lepší se vyhnout. Potom šli demonstranti a nakonec dva blikající policejní antony, které hlídaly, aby nás nezajel nějaký řidič dotčený tím, že jeho oblíbená silnice nepatří momentálně motoristům, ale demonstrantům. Ale nebyli jsme náročná demonstrace, zabrali jsme jen dva jízdní pruhy a na chvíli jeden celý kruhový objezd. Nic, s čím by si město s normálně naplánovanou silniční sítí nedokázalo poradit. Jen škoda, že jak jsme se dověděli, tak Brusel mezi taková města nepatří.

demo1

Po cestě jsme vyvolávali různá hesla. Samozřejmě klasické "Software patents, NO!", ale i pěkně znějící "Innovation: YES", "Litigation: NO", přičemž YES a NO vykřikovali demonstranti a Inovation a Ligitation předřečník, nějaký Němec a to bez megafonu. Přesto jsme ho dobře slyšeli, asi německá vojenská výchova.

Zvesela jsme došli k budově, ve které sídlí lucemburské předsednictví, které momentálně řídí Komisi. Zde jsme se zastavili, opět přečetli provolání a po chvíli jsme se dočkali zástupce úřadu, který přišel mezi nás, převzal dopis a symbolický trs banánů. Slíbil nám, že se věcí budou vážně zabývat, a že bude pana předsedu (či paní předsedkyni, kdo to má v té angličtině poznat), informovat o naší demonstraci a stanoviscích. To jsme tedy neslyšeli, ale říkali to ti, kteří to slyšeli. Ono je to těžké, když stojíte v hlučícím davu tak 50 metrů od mluvčího. Ale Česká televize nelenila, prodrala se davem a předání natočila. Mohli jste ho vidět v sobotu večer ve zprávách.

Když jsme dosáhli účelu návštěvy, tak jsme pokračovali k budově Úřadu pro vnitřní trh a zde jsme opět přednesli zdravici. Zástupce úřadu opět přišel převzít dopis a trs banánů. A přednesl standardní projev o jejich zájmu o naši věc. Televize opět natáčela.

Demonstrace se vrátila stejnou cestou na náměstí P. Schumana a tam byla rozpuštěna. V tu chvíli jsme již měli velké zpoždění. Měli jsme totiž být již 10 minut na schůzce v parlamentu, který byl asi 20 minut chůze. Do toho ještě dorazil redaktor České televize a začal s námi natáčet rozhovory. Těžko jsme mu mohli říct, že na něj nemáme čas, a tak jsme se rozhodli parlament obětovat. Rozhovory jsme tedy natočili, vysvětlili jsme, co a jak, že protestujeme proti patentům, ale ještě více že nás trápí porušování demokratických principů. Protože to jsou praktiky, které se dotýkají řádově většího počtu lidí než patenty omezené na jedno odvětví.

Následně jsem zatelefonoval do parlamentu, že se tuze omlouváme, ale že už bohužel nemůžeme přijít, protože jsme daleko a prošvihli jsme přidělený čas. Asistentka však říkala, že i když strašně nutně potřebuje někam jít, tak když hned vyrazíme, tak na nás ještě počká, takže jsme vyrazili poloběhem k parlamentu. Samotný start nebyl až tak jednoduchý, narazili jsme totiž na drobný až nepatrný problémeček. Neměli jsme ani tušení, kde jsme my a kde je parlament. Poradil nám kameraman z televize, protože měl poměrně dost jasno v obojím. Vyrazil jsem svou standardní mírně rychlejší chůzí, díky čemuž se výprava brzy rozdělila na mě a Marcela a ty vzadu. Takže jsme vždy na rohu museli zpomalit a počkat. Tím jsme dosáhli toho, že do parlamentu jsem dorazili v dobré rozmaru a s sebou jsme přivedli zbytek výpravy na pokraji smrti vyčerpáním.

Po cestě jsme usilovně používali dar přítele Bella, ale moc nám to nepomáhalo, protože asistentka z parlamentu neznala zkratku, kterou nás poslal kameraman. My jsme si zase cestu přestali pamatovat po třetím vpravo/vlevo. Nakonec jsme však našli budovu povědomou z fotografií a v dálce zahlédli i netrpělivou osobu ženského pohlaví jevící silnou afinitu ke skupině demonstrantů s českou vlajkou v čele.

Seriál Jak jsme jeli do Bruselu (dílů: 5)

První díl: Jak jsme jeli do Bruselu - I, poslední díl: Jak jsme jeli do Bruselu - V.
Předchozí díl: Jak jsme jeli do Bruselu - II
Následující díl: Jak jsme jeli do Bruselu - IV

Související články

Jak jsme jeli do Bruselu - I
Jak jsme jeli do Bruselu - II
Jak jsme jeli do Bruselu - IV
Jak jsme jeli do Bruselu - V
CZLUG: Tisková zpráva o softwarových patentech EU
Hlasování o softwarových patentech
Živý rozhovor s ministrem informatiky

Odkazy a zdroje

Software Patents vs Parliamentary Democracy

Další články z této rubriky

Týden na ITBiz: Při virtuálních schůzkách lidé bojují s nudou
Týden na ScienceMag.cz: Očekávaný Weylův polokov prý neexistuje
Týden na ITBiz: 80 % center IT a podnikových služeb chce více šlápnout do automatizace
Týden na ScienceMag.cz: V magických číslech pro počty protonů a neutronů v atomových jádrech začíná být zmatek
Týden na ITBiz: ChatGPT 4 se už blíží splnění Turingova testu

ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.