Stavíme poštovní server – 8 (LDAP)

11. 12. 2009 | Lukáš Jelínek | Sítě | 27786×

Používá-li se například ve firmě technologie LDAP, lze ji s výhodou využít i pro získávání údajů pro poštovní server. Bude to o něco složitější než v případě databáze MySQL, nicméně z globálního pohledu si tak lze výborně usnadnit práci.

Obsah

• LDAP se představuje
• Využití LDAP pro poštovní server
• Konfigurace pro jedinou doménu
  • Konfigurace programu Postfix
  • Konfigurace programu Dovecot
• Konfigurace pro více domén
  • Konfigurace programu Postfix
  • Konfigurace programu Dovecot
• Zatočit se spamem…

LDAP se představuje

LDAP (Lightweight Directory Access Protocol) je protokol pro přístup k údajům v adresáři – jak pro čtení a vyhledávání, tak pro přidávání, modifikaci a mazání. Protokol vznikl ze složitějšího protokolu DAP (X.511), který je součástí množiny X.500 vytvořené ITU-T a je pro běžné použití příliš složitý. Veškerá data jsou uložena ve stromové struktuře. Celý systém funguje na bázi klient-server, čili někde běží jeden nebo více serverů, k nimž se připojují klientské programy.

Strom LDAP je složen z objektů, každý objekt má své atributy. Například objekt třídy inetOrgPerson má atributy uid, cn, sn, gn, mail, userPassword (reprezentují identifikátor uživatele, jeho celé jméno, příjmení, křestní jméno, e-mailovou adresu a heslo) a mnohé další. Objekt je v rámci stromu jednoznačně identifikován pomocí rozlišovacího jména (Distinguished Name, DN), které vlastně popisuje cestu k objektu. Na každé úrovni se používá ještě relativní rozlišovací jméno (RDN), které zajišťuje unikátnost každého objektu. K rozlišování se používá vhodný atribut v rámci daného objektu (např. u uživatelů jejich přihlašovací jméno).

V rámci DN se používá tzv. sufix, což je část DN, která se při běžném používání adresáře nemění. Může se použít například doménový název (pokud je neměnný), případně nějaký jiný rozlišovač. Cílem je zajistit celosvětovou unikátnost každého rozlišovacího jména.

Pro přístup k záznamům lze nastavovat přístupová oprávnění. Typicky administrátor může měnit uložené údaje, všichni mají právo číst určité informace, někteří uživatelé mohou číst i další údaje apod.

O tom, jak budou třídy objektů vypadat, jaké atributy budou obsahovat, jakou budou mít kardinalitu atd., rozhoduje schéma. Typická instalace LDAP serveru obsahuje základní schémata definovaná v dokumentech RFC (například RFC 2256 definuje, jak vypadá schéma pro objekty uživatelů), může obsahovat i nějaká specifická. Pokud to jde, je dobré se držet základních schémat, usnadňuje to pozdější manipulaci, přechod na jiný software apod. – nevýhodou je, že to často znamená použití atributů k jiným účelům, než pro které vznikly, byť se tak třeba nepoužívají.

Informace z LDAP lze využít k řadě účelů. Asi nejjednodušší je obyčejné vyhledávání informací (například z poštovního klienta při hledání e-mailové adresy nějaké osoby). Dále lze podle LDAP autentizovat uživatele (záznamy mohou obsahovat hesla, certifikáty a další údaje), zjišťovat jejich parametry (např. domovský adresář, shell, periodu pro změnu hesla) a třeba také doručovat poštu. To bude také jedním ze dvou účelů využití technologie LDAP na poštovním serveru (tím druhým bude samozřejmě autentizace uživatelů). V adresáři LDAP může být i mnoho dat nesouvisejících s uživateli, třeba počítače, různé skupiny všeho možného, geografické informace, konfigurace programů apod.

Implementací LDAP serverů existuje celá řada. Ve světě GNU/Linuxu je asi nejznámější OpenLDAP, často se používá Microsoft Active Directory, dále tu máme například Apache Directory Server, OpenDS, Novell eDirectory, tinyldap, Mandriva Directory Server a mnoho dalších. Liší se především ve způsobu uložení dat, v konfiguraci, v použitých technologiích apod. K využití služeb LDAP není až tak důležité, o který konkrétní server se jedná, záleží hlavně na tom, jak je nastaven a s jakou strukturou dat pracuje. Struktura může být dána řadou požadavků, které je potřeba skloubit.

Využití LDAP pro poštovní server

Poštovní server obvykle využívá LDAP v režimu čtení (dotazování), neprovádí žádné změny v datech, byť to obecně není úplně vyloučeno. Při doručování pošty je třeba ověřit, zda cílová adresa existuje a kam se má pošta doručovat. Při přístupu k poště (protokoly POP3 a IMAP) je důležité opět samozřejmě úložiště, ale také ověřování uživatelů. Uživatele je případně třeba ověřovat i při odesílání pošty.

Dotazování LDAP se principiálně neliší od dotazování jiných datových zdrojů, například databáze MySQL. Rozdíl je jen v drobnostech, které se ale samozřejmě mohou poměrně zásadně promítnout do konfigurace poštovního softwaru. Přestože má LDAP pověst mlhou zahalené a těžko zkrotitelné technologie, při dobrém pochopení základních principů není složité nastavit programy Postfix a Dovecot tak, aby správně komunikovaly se LDAP serverem.

Záleží samozřejmě na tom, zda se využívá již existující strom s informacemi, do kterého se případně jen doplní další potřebné údaje, anebo se začíná „na zelené louce“ a struktura LDAP informací bude přizpůsobena potřebám poštovního serveru.

Pokud se bude LDAP používat pro účely lokálních (systémových) uživatelů, je situace o něco jednodušší, protože lze celou problematiku vytěsnit z konfigurace poštovního serveru a ponechat ji jen v konfiguraci systému jako celku. Pak se pro ověřování uživatelů a zjišťování dalších údajů o nich (jak pro poštovní účely, tak i pro všechny ostatní) využije NSS a PAM (konkrétně v GNU/Linuxu knihovny libnss_ldap a pam_ldap). Proto se poštovní serverové programy nastaví stejně, jako kdyby se jednalo o obyčejnou uživatelskou databázi v souborech passwd, shadow atd. Jediné, co by se mohlo řešit přímo na úrovni poštovního serveru, by byly aliasy.

Jiná situace bude v případě uživatelů virtuálních, kde protokolem LDAP komunikují přímo Postfix a Dovecot. Oba programy pak musí být náležitě nastaveny, aby se správně připojovaly na LDAP server (případně více serverů; LDAP server bývá pro svou důležitost často přítomen v síti vícekrát, jeden jako hlavní, ostatní jako podřízené servery) a generovaly správné dotazy na potřebné údaje.

Konfigurace pro jedinou doménu

Jednoduchým případem je situace, kdy poštovní server obsluhuje pouze jedinou doménu. Znamená to, že se na domény vůbec není třeba dotazovat (ta jediná se uvede v konfiguraci) a struktura stromu LDAP by v podstatě vůbec nemusela informaci o doméně nést. Představme si například takovouto podobu adresáře LDAP:

Znamená to, že například uživatel s přihlašovacím jménem (a též názvem e-mailové schránky) franta bude mít DN v podobě uid=franta,dc=moje,dc=domena. Sufix bude v tomto případě dc=moje,dc=domena, protože to je část, která zůstane vždy stejná. Nyní jde o to, jak rozlišit, co je skutečný uživatel, co alias a jak rozlišit uživatele, kteří nemají e-mailovou schránku. Protože ale objekt inetOrgPerson, který je vhodné použít pro uložení dat o uživateli, obsahuje mnoho atributů, z nichž řada zůstává nevyužita, lze některý z těchto atributů použít pro uložení dalších údajů.

Vhodným kandidátem může být například preferredDeliveryMethod, což je původně atribut určující, jak přednostně doručovat uživateli informace. Protože tento atribut často zůstává nevyužitý, lze například určit, že jeho hodnota physical bude odpovídat e-mailové schránce, zatímco mhs bude alias. Ostatní hodnoty nebudou mít pro e-mailový server význam. Takto se při dotazech vyfiltrují relevantní hodnoty.

Protože u aliasu je potřeba ještě definovat cílovou adresu, bude nutné zvolit ještě další vhodný atribut (atribut mail není vhodný; pokud se totiž adresář LDAP používá i pro vyhledávání příjemce pošty v poštovních klientech, měl by obsahovat vždy adresu příslušející k objektu, ne cílové adresy použité k přesměrování). Volný bývá například atribut physicalDeliveryOfficeName, který je původně určen pro název kanceláře pro fyzické doručování (a tedy dost pravděpodobně není využit).

       

Komentáře

[Robert Smol]

Dobry den,

predevsim, diky za skvely clanek. Jen bych se chtel zeptat, zdali bude take uvedena konfigurace dovecotu jako LDA ( treba se Sieve ci procmail pro presun SPAMU do adresare ci automaticke promazavani SPAM adresar)? Nebo jsem to nekde prehledl? Cetl jsem, ze Dovecot jako LDA muze mit vliv na vykonnost, nebot dovecot si udrzuje nejake indexy.

Pak taky, zda-li byste mohl dokoncit tu vsuvku o podadresarich kvuli pluginum. Co vsechno se zmeni (user_attrs?).

Dekuji

[Luk]

Jen bych se chtel zeptat, zdali bude take uvedena konfigurace dovecotu jako LDA ( treba se Sieve ci procmail pro presun SPAMU do adresare ci automaticke promazavani SPAM adresar)?

Samozřejmě bude.

Pak taky, zda-li byste mohl dokoncit tu vsuvku o podadresarich kvuli pluginum. Co vsechno se zmeni (user_attrs?).

Teď jen ve stručnosti. Jde o to, že pokud se například využívá Sieve a nad domovským adresářem pracuje ManageSieve (ať už jako součást Dovecotu nebo jako samostatný program, např. PySieved), budou se v klientovi zobrazovat i soubory, které nemají. A obráceně, Dovecot bude adresář vytvořený pro účely Sieve (kam se budou ukládat Sieve skripty) považovat za poštovní složku (pokud bude název začínat tečkou, jak je obvyklé), čili ji bude klientům nabízet společně s jinými složkami. To není stav, o který by člověk zrovna stál. Ale znovu říkám, ve všech příkladech dosud používaných v seriálu využití "domovského adresáře virtuálního uživatele" nijak nevadilo, proto jsem také nevytvářel další adresářovou úroveň.

Při použití se samozřejmě user_attrs nezmění, protože tam je právě domovský adresář, který zůstane stejný. Změní se naopak mail_location (například na maildir:/var/mail/virtual/%d/%n/Maildir, pokud bude pošta v adresáři Maildir pod domovským adresářem). U Postfixu by se změnil result_format (v tomto případě na %d/%u/Maildir/).

[Karel Benák]

Výborný článek!!! Je vidět, že autor opravdu ví, o čem píše. A možná by se mělo hodně zdůraznit, že LDAP je ve firmě takřka nutnost, protože to je standardizovaný zdroj informací a pokud jej administrátor nechce ve své síti zavést, nemá tam co dělat. LDAP je možné nakrmit jakkoliv, ale co je hlavní, on poskytuje standardizovaná data po standardizovaném protokolu. Proč si myslíte, že MS slaví velké úspěchy se svým Active Directory a Exchange serverem? Ano, maji skvělý marketing, ale hlavně pochopili význam X.509 protokolu a jeho odvarů. Kéž bych měl více času na experimenty, od té doby co jsem o LDAPu psal diplomku uteklo spousty vody a já toho hoooodně moc zapomněl. Dneska bych ji asi napsal jinak, ale rozhodně by obsahovala to, co napsal autor, někde jsem to měl dokonce rozepsané jako článek, ale bohužel jsem to nedokončil.

[ch-in-A]

jeste pred MS k tomuhle dosel podle me novell, u ktero se MS nebojim se rict hodne inspiroval :)

[Karel Benák]

Hodně? Novell udělal funkční implementaci X.509, AD je kočkopes LDAP protokolu a kdoví čeho ještě. Ale je funkční a hodně rozšířený.

[unix-programer]

...LDAP je ve firmě takřka nutnost, protože to je standardizovaný zdroj informací a pokud jej administrátor nechce ve své síti zavést, nemá tam co dělat. ..

administruji v make firme (5 lidi) pocitacovou infrastrukturu. O LDAP se zatim jeste neuvazuje. Myslite, ze bych mel me misto prenechat nejakemu schopnejsimu adminovi? Jaka nebezpeci hrozi firme, kdyz z ciste egoistickych duvodu budu delat jako ze nic a o LDAP se nezminim?

[Luk]

Při 5 lidech je to kanón na vrabce. Ale při 50 uživatelích už je LDAP užitečný.

[Heron]

Tyhle kategorické soudy (kdo nezná LDAP není admin) jsou k ničemu. Ber to prostě tak, že Karel si na tom udělal diplomku a používá to. A neumí si představit síť bez LDAPu. Takových technologií je.

Já třeba do LDAPu umím zadávat (změněné kopie již existujících záznamů ), umím z něj číst, ale vůbec nechápu princip jeho činnosti (nenašel jsem ani návod pro blbé, takže soudím, že to bude triviální a někdy prostě nastane ahááááá efekt) ani jej neumím nainstalovat. Přesto jsem mnoho let spokojeným adminem.

[Luk]

vůbec nechápu princip jeho činnosti

Co na tom nechápeš? Základní princip je naprosto triviální. Je to prostě strom objektů a každý objekt může mít atributy (jaké přesně a které jsou povinné atd., to záleží na schématu). Ten strom může vycházet třeba z hierarchie DNS nebo být úplně jiný, podle potřeby. Představ si to třeba jako XML strom nebo něco takového (třeba registry ve Windows ), je to jedno. Jak si to server vnitřně reprezentuje (třeba klidně jako nějaký XML soubor, databázi nebo jako objekty v C++, které se pak binárně zapisují na disk), to už je čistě implementační záležitost.

K jednotlivým objektům a atributům lze pak nastavovat práva.

ani jej neumím nainstalovat

Instalace je taktéž triviální. Netriviální může být u některých implementací počáteční konfigurace (např. u OpenLDAP). Ale jsou implementace, kde je to také jednoduché (třeba Apache Directory Server; pro něj existuje také klikátko Apache Directory Studio, kterým lze jak pracovat se stromem, tak i konfigurovat server).

[Heron]

ad 1) Tak toto je mi zrovna jasné. Pokud je to ovšem celé, tak pak nechápu smysl samotného LDAPu , resp. napadají mě technologie, které zvládnou totéž co si myslím, že má být LDAP (nasazení LDAPu tak jak jej máme u nás by šlo snadno přepsat do SQL).

ad 2) Zde to bude zřejmě tím OpenLDAPem.

Není to technologie, kterou bych musel znát (nemám to kde využít), takže to nechám v klidu jiným. Pokud o tom někdo napíše srozumitelný článek včetně příkladů nasazení (od nejjednodušších, řekněme pro ověřování uživatelů na jedné mašině (místo /etc/passwd)), rád si jej přečtu. A jistě nebudu sám.

[Luk]

Pokud je to ovšem celé, tak pak nechápu smysl samotného LDAPu , resp. napadají mě technologie, které zvládnou totéž co si myslím, že má být LDAP (nasazení LDAPu tak jak jej máme u nás by šlo snadno přepsat do SQL).

LDAP je především komunikační protokol. O to jde v první řadě. A protože tento protokol má poměrně širokou podporu, lze ho využívat v mnoha programech. Lze měnit klientský i serverový software podle potřeby, aniž by se musel měnit zbytek celku.

[otula]

Pokud o tom někdo napíše srozumitelný článek včetně příkladů nasazení (od nejjednodušších, řekněme pro ověřování uživatelů na jedné mašině (místo /etc/passwd)), rád si jej přečtu. A jistě nebudu sám.

Jo, k tomu článku pro blbé se také přidávám S (open)LDAP jsem se dostal do fáze, kdy běží (jakože se jen samoúčelně spustí bez použitelných dat), ale nejsem tam schopen nic rozumného nasáčkovat tak, abych to mohl jakkoliv použít. Většina návodů se spoléhá na nějaké skripty, které udělají většinu práce (ale tyto skripty v Archu nejsou). Chtěl jsem začít zdrojem adres pro mailové klienty, ale nějak jsem se neprokousal k výsledku.

Pro Lukáše: kdyby se ti chtělo napsat knihu o LDAP, určitě bys měl jistého minimálně jednoho kupce

[Karel Benák]

Pro první pokusy o nasáčkování doporučuju Apache Directory klienta. Problém je s návrhem stromu tak, aby dával smysl. A hlavním problémem je oproštění se od klasického přemýšlení ve stylu SQL. Chceš proniknout do LDAPu? Začni myslet ve stromové struktuře, nikoliv v tabulkách. Chceš proniknout do LDAPu? Začni studovat i ostatní protokoly

Pro Luka - pokud budeš psát knihu, dobře si to rozmysli, moc čtenářů mít nebude. LDAP je hodně komplexní a vyžaduje dost znalostí souvisejících věcí. O Tebe starost nemám, evidentně o tom hodně víš. Problém je se čtenáři, protože je to může odradit. Příklady použití jsou docela komplexní, leckdy zasahují spíš do podnikové sféry a vyžadují dost času a experimentů.

[Luk]

Pro Luka - pokud budeš psát knihu, dobře si to rozmysli, moc čtenářů mít nebude.

Knihu psát nebudu - viz níže

[otula]

Ono by to chtělo i nějaký přehled, která schémata k čemu slouží a jak je zužitkovat. Možná jsem jen špatně hledal. Každopádně bych se potřeboval dostat přesně přes ten aháááá efekt, který vzpomněl Heron ;)

[Luk]

Pro Lukáše: kdyby se ti chtělo napsat knihu o LDAP, určitě bys měl jistého minimálně jednoho kupce

Zaprvé nejsem odborník na LDAP (proto píšu v článku, že "lépe se vyjádří znalec LDAP" - a to já bohužel nejsem), zadruhé teď dokončuji zapracování odborné korektury do knihy na úplně jiné téma, takže o psaní knih zase nějakou dobu nebudu chtít ani slyšet

[otula]

Zaprvé nejsem odborník na LDAP (proto píšu v článku, že "lépe se vyjádří znalec LDAP" - a to já bohužel nejsem), zadruhé teď dokončuji zapracování odborné korektury do knihy na úplně jiné téma, takže o psaní knih zase nějakou dobu nebudu chtít ani slyšet

To je škoda. Píšeš pěkně "čitelně" :)

[ch-in-A]

Pochopeni toho proc LDAP a ne SQL jednim z prvnich kroku pri seznamovani se s LDAP. Me osobne to trvalo peknych par desitek minut cteni o LDAP a lehkeho premysleni :))

Zde zminovana diplomka KB byla pro me jednim z klicovych dokumentu pro pochopeni o co vlastne jde. Dobra prace!

Dokud clovek vec nezna, tak nepozna situaci, ve ktere je prave ona nejlepsi volbou :)

[jezevec]

výborný článek,

jen by mě zajímala jedna věc. Čemu by tak hrozně vadilo to, kdybychom si vytvořili vlastní schema ?

To, že toto naše schema není registrované by v tomto případě nemuselo vůbec vadit. A při přechodu na jiný SW ? No to stejně budeme muset respektovat odlišnosto toho, či onoho SW tak jako tak...

přeji ještě hodně takových článků

[Luk]

Čemu by tak hrozně vadilo to, kdybychom si vytvořili vlastní schema ?

Nevadilo by. Tedy aspoň v tomto případě (u některých programů by vadilo, protože ty napevno počítají s objekty určitých tříd). Akorát že by se muselo vymýšlet a muselo by se nainstalovat. Pokud se použije hotové schéma, toto celé odpadá.

[ch-in-A]

vytvareni schemat neni tak snadne. je treba dodrzovat standardy, brat ohled na zavislosti/konflikty (jedna se hierarchicke struktury), distribuovat to schema potom s aplikaci.

Osobne mam pocit, ze spousta schemat odrazi nejaky RFC, takze uprava takovychto schemat by mela toto respektovat - v opacnem pripade hrozi freestyle anarchie jako v sql based vecech....

Myslim, ze se to vyplati pouze v pripade navrhu nejake komplexni aplikace. Delat si schema protoze me chybi atribut velikostBot prinese vic starosti nez usitku

[Mike]

Něco zkouším

[Vskutečnosti Saýc]

To je rozhodne dobre.