A) digitální fotografie, Ondřej Neff, aktualizované 4. vydání, ISBN 80-251-0220-3 (rok 2004)

(strana 21) nejdůležitější prvky digitálního foťáku: vestavěný blesk, samospoušť, automatika, nastavení bílé, úprava expozice do +-, sekvenční focení, makro

(strana 53-54) digitální fotografie umožňuje fotit opravdu hodně, nešetřit materiálem (místem na kartě)

(strana 55) kompozice - soubor opatření pro to, aby snímek byl přehledný, výstižný, srozumitelný, působivý, krásný

je dobře zbavit se rušivých elementů na fotce, které nesouvisí přímo s tématem, motivem

je fajn mít vyváženou barvu nebo bílou a černou

(57) fotografii omezují dva rozměry (zobrazení prostoru), absence pohybu (přítomnost časové informace)

člověk nevnímá svět jen očima, ale i mozkem a mozek vnímá velké výrazné objekty jako by byly vpředu, kdežto světlejší a drobnější objekty považuje za pozadí, takže pokud jsou velké, výrazné objekty zachyceny v popředí, mozek bere fotku jako plastickou, ve 3D

odmala jsme zvyklí číst zleva doprava (a shora dolů) a tato kompozice se promítá i do kompozice obrazů a pokud se nám povede vpravit do obrazu úhlopříčku zleva nahoře doprava dolů, snímek působí dojmem dynamičnosti, pohybu, i když na něm není zachyceno nic pohyblivého. Opačně vedené diagonály působí konfliktně, dramaticky, vzdorně. ALE doporučuje se řídit vlastním citem

(58) doprostřed obrazu se neumisťuje to nejdůležitější, kompozičně nejúčinnější prostor je zhruba ve třetině (zlatý řez, třetiny)

(61-62) trik č.1: krajinu fotit z výšky, lze tak "přeskočit" nezajímavé části

trik č.2: do popředí umístit výrazný objekt, pokud možno tmavý (nebo kontrastní), vznikne tak prostorová iluze (nebo třeba přes větvičky apod.)

trik č. 3: umístit výraznou linii krajiny do diagonály, získáme dojem prostoru a dynamiky

(65-66) rizika fotografování: 1) neznalost tématu (o co jde), 2) nepřehlednost (předpokládáme, že chceme znát detail i celkový souhrn, význam, událostí). Vyplácí se hledat charakteristické výjevy, co má symbolický náboj. "Dobře se dá vyfotit jen to, na co se dá sáhnout rukou" = jsou fotografie nudné a hluché? Asi jste nebyli blízko

(67) černé světlo, nebe je tmavší než hmotné objekty

(68) na sněhu zpravidla nutno změnit expozici (vyvážení bílé); dobře se fotí v protisvětle; na sněhu více vynikají obrysy než v jiném ročním období

(71) portrét: "má-li být portrét dobrý, nesmí mi být model lhostejný, musí na mne působit nějakým dojmem, někdy je to krása linií, jindy obraz vnitřku; jde o to, aby snímek vyzařoval týž dojem, jakým na mne působil vzor"

portrét: 1) v přirozeném prostředí, 2) naaranžovaný, 3) snadněji se dělá portrét s někým, kdo rozptyluje

(77) vliv světla na výsledek: dlouhá expozice při slabém osvětlení - může vadit a) pohybová neostrost (lidi se nevydrží nehýbat), b) chvění našich rukou, c) barevná teplota - světlo je zrána a večer narůžovělé, v poledne bílé; záleží na záměru, jakého chceme dosáhnout

(78) noční fotky: jedná se hlavně o zachycení města s umělým osvětlením, tj. zpravidla o fotky s nestandardní barevnou teplotou, světlo je do oranžova, pokud odfiltrujeme, máme fotky nepřirozeně studené

hodí se mít na fotce zdroj světla

největší potíží pro pořízení povedené fotky jsou velké kontrasty, proto je lepší fotit za šera a ne za hluboké tmy

doporučeno fotit se stativem (nebo zpožděním, samospouští)

účinný dosah vestavěných blesků cca 3 metry

(81) blesk - mívá zpravidla režimy vypnut, "korekce červených očí", automat a "(vyplnit prostor) fill in"

pořádný blesk svítí podle světla okolí, digitální má zpravidla nastaveny pouze úrovně blesku (malá, střední, vysoká)

blesk lze použít i za jasného světla, pomůže odstranit stíny či zvýraznit obrysy, pomůže i v protisvětle

(83) předsádky (a filtry) - doplnění optické soustavy fotoaparátu

složitější předsádky upravují ohniskovou vzdálenost - širokoúhlé (wide, zpravidla trpí soudkovou vadou a vignetováním) a prodlužující ohniskovou vzdálenost (tele)

(85) režim makro - zpravidla ohnisková vzdálenost 5 - 25 cm; výhodou je otočný/výklopný displej

(87) kontrast a drama - zajímavost snímku spočívá v dramatu, námětu, občas pod povrchem věcí

v prvcích, které jsou zdánlivě v rozporu a doplňují se, jako je třeba stará technika a děti, technické tvary a křivky přírody, stroj a člověk

(90) dobrý snímek má mít jen jeden námět (to v davu spíše nejde), u focení jde o vyhmátnutí podstaty, odizolování a odstranění všeho podružného

(92) focení oficialit - a) dobré světlo nejdůležitější, b) je fajn vědět, co se bude dít, kdo odkud a kam půjde např., c) nejdůležitější osoba nebývá nejvíc na očích

https://www.milujemefotografii.cz/kompozice-zlaty-rez-a-pravidlo-tretin



B) Feininger - Škola moderní fotografie, vyšlo 1971, 403-22-865 a 11-052-71

co rozhoduje o snímku: 1) povaha fotografovaného objektu, 2) osobnost fotografa, 3) fotografovo pojetí tématu (předmětu snímku), 4) technické provedení snímku, 5) okruh vnímatelů, pro které je snímek určen

1) povaha: objekty statické - možno prozkoumat objekt ze všech úhlů a pozic, všímat si povrchové struktury, tonality pozadí a kompozice

  a objekty dynamické - v neustálé změně a pohybu; fotograf musí být nejen pozorný a bdělý, ale také schopný předvídání

  objekty konkrétní a abstraktní - ukazují pocity, nálady, duchovní kvality apod.

  objekty druhotné - pozadí, popředí, obloha, horizont - nemají se vzájemně rušit (tj. ne stromy rostoucí z hlavy) ani se navzájem podobat (odstínem, barvou, pozadím, dělením plochy)

        - osvětlení pomůže ohraničení a zřetelnému rozlišení objektu

        - selektivní ostrost - odliší cílený objekt od pozadí zaměřením, kontrastem mezi ostrostí a neostrostí, dodá to i hloubku obrazu

        - pokud umístíme fotografovaný objekt před neutrální pozadí, zvýrazníme zobrazení

  pozadí - znázorňuje vzdálenost, dálku, prostor, duševní vlastnosti (např. u oblohy)

  nevhodné pozadí - 1) nejčastější chybou je nedostatečné osvětlení, 2) nedoporučuje se mít na pozadí více křížících se stínů, 3) zpravidla má být pozadí barevně klidnější než popředí

  popředí - znázorňuje blízkost, intimitu a pozemskost

  obloha - vzhled závisí na atmosférických podmínkách a na poloze Slunce, zobrazení lze ovlivnit čekáním nebo polarizačními či barevnými filtry (nebo nastavením)

  horizont - rozděluje obraz na dvě části a jeho linie (rovná, zubatá, zvlněná) ovlivňuje účinek obrazu; čím je horizont níže, tím je ráz snímku lehčí a vzdušnější; rovný horizont = pocit rovnováhy; zvlněnost a zubatost horizontu vytváří dojem dramatičnosti, dramatičnosti a síly

2) osobnost: projeví se, zda je fotograf aktivní či pasivní, citlivý, klidný apod.

  patří sem: schopnost vnímat ve "fotografických pojmech" - všimnout si rozdělení světla a stínu, barevných odstínů a jejich souladu či kontrastu, kompozičního významu

  nutkání k tvůrčí práci = hledání "skutečné hodnoty", naslouchání touze po příspěvku ke kulturnímu dědictví lidstva

  schopnost tvrdě pracovat = dát více, než se požaduje

  radost z experimentování - experimentujeme pro získání správných návyků a nalezení nových možností a vyvíjení se

  umět jednat s lidmi = být ohleduplný, spolehlivý a čistotný

  redakční úsudek a čestnost - každý profi fotograf má dvě povinnosti: shromažďovat a rozšiřovat, čili být objektivní a bez předsudků

3) fotografovo pojetí - barevně nebo černobíle?, ilustrace nebo interpretace?, jakou náladu chceme navodit?

(pokračujeme po nějaké době)

fotografie je buď ilustrací nebo interpretací, tedy skutečností nebo zážitkem (náladou?)


Největší část fotografické tvorby představují "lži", fotografie sice zobrazí všechno, ale nezobrazuje abstraktní vlastnosti a tedy zkresluje.

Můžeme pozměnit zachycené barevné spektrum, zobrazit (jinak) perspektivu pohledu, nastavit čas (dobu otevření spouště) tak, aby se pohybující objekt jevil dynamicky


Rozdíly lidského pohledu a obrazu v kameře:

člověk vnímá stereoskopicky, dvouoce, přístroj jednooce

oko je řízeno mozkem, vnímá selektivně, přístroj vyfotí vše

lidské oko vnímá barvy spojitě, přístroj má nějakou stupnici

lidské oko si malých změn v barvě nebo osvětlení zpravidla nevšimne

ohnisková vzdálenost oka je neměnná, u fotoaparátu si můžeme pomoci

zorný úhel oka je dán a neměnný

oko vidí ve 3D v lineární perspektivě, jsou objektivy lineární, válcové (cylindrické) i sférické (kulové)

oko zaostří zhruba do 25 cm, fotoaparát i méně

zrakem vidíme vše stejně ostře, jelikož oko neustále zaostření přizpůsobuje předmětům, zaostření fotoaparátu je omezeno na konkrétní rozsah vzdálenosti

lidské oko má mnohem větší rozsah citlivosti na stupeň jasu, fotoaparát se musí přizpůsobit tomu, co chceme zachytit (světelnosti)

oko nezachytí rychlý pohyb ani nedokáže více vjemů zkombinovat, fotoaparát toto dokáže "na jeden negativ"

lidský zrak registruje a přijímá jako normální sbíhavost rovnoběžek ve vodorovné rovině, ale zpravidla nevnímá sbíhavost svislých rovnoběžek, fotoaparát to nerozlišuje

oko vnímá vše "v celku", spojuje je, fotoaparát zobrazuje objekt mimo souvislosti a izolovaně, proto fotografové vyhledávají objekty fotogenické samy o sobě