Na YouTube je k dispozici videozáznam z včerejšího Czech Open Source Policy Forum 2024.
Fossil (Wikipedie) byl vydán ve verzi 2.24. Jedná se o distribuovaný systém správy verzí propojený se správou chyb, wiki stránek a blogů s integrovaným webovým rozhraním. Vše běží z jednoho jediného spustitelného souboru a uloženo je v SQLite databázi.
Byla vydána nová stabilní verze 6.7 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 124. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu. Vypíchnout lze Spořič paměti (Memory Saver) automaticky hibernující karty, které nebyly nějakou dobu používány nebo vylepšené Odběry (Feed Reader).
OpenJS Foundation, oficiální projekt konsorcia Linux Foundation, oznámila vydání verze 22 otevřeného multiplatformního prostředí pro vývoj a běh síťových aplikací napsaných v JavaScriptu Node.js (Wikipedie). V říjnu se verze 22 stane novou aktivní LTS verzí. Podpora je plánována do dubna 2027.
Byla vydána verze 8.2 open source virtualizační platformy Proxmox VE (Proxmox Virtual Environment, Wikipedie) založené na Debianu. Přehled novinek v poznámkách k vydání a v informačním videu. Zdůrazněn je průvodce migrací hostů z VMware ESXi do Proxmoxu.
R (Wikipedie), programovací jazyk a prostředí určené pro statistickou analýzu dat a jejich grafické zobrazení, bylo vydáno ve verzi 4.4.0. Její kódové jméno je Puppy Cup.
IBM kupuje společnost HashiCorp (Terraform, Packer, Vault, Boundary, Consul, Nomad, Waypoint, Vagrant, …) za 6,4 miliardy dolarů, tj. 35 dolarů za akcii.
Byl vydán TrueNAS SCALE 24.04 “Dragonfish”. Přehled novinek této open source storage platformy postavené na Debianu v poznámkách k vydání.
Oznámeny byly nové Raspberry Pi Compute Module 4S. Vedle původní 1 GB varianty jsou nově k dispozici také varianty s 2 GB, 4 GB a 8 GB paměti. Compute Modules 4S mají na rozdíl od Compute Module 4 tvar a velikost Compute Module 3+ a předchozích. Lze tak provést snadný upgrade.
Po roce vývoje od vydání verze 1.24.0 byla vydána nová stabilní verze 1.26.0 webového serveru a reverzní proxy nginx (Wikipedie). Nová verze přináší řadu novinek. Podrobný přehled v souboru CHANGES-1.26.
Já používám služby autority StartCom. Její kořenový certifikát je ve standardních seznamech v drtivé většině normálních systémů a prohlížečů, ba dokonce i v těch nenormálních. Certifikát třídy 1 dostaneš zadarmo a problém s nedůvěryhodností zmizí. Já většinou volím certifikáty třídy 2, které už obsahují i jméno a umístění. Za nějakých $69 se dá získat „osobní validace“, která obvykle představuje scan několika dokladů, telefonát a ověřovací dopis, a na jejím základě se pak dá vytvořit (téměř) neomezený počet osobních certifikátů i serverových certifikátů třídy 2 s platností na 2 roky.
StartCom má velice přehledné webové rozhraní, kde se člověk napřed autentifikuje osobním certifikátem (nainstalovaným v prohlížeči — stejný certifikát se používá taky k podepisování a šifrování mailů v mailovém klientovi) a pak si může všechno potřebné naklikat. Pro vytváření serverových certifikátů je nejvhodnější vyrobit pomocí OpenSSL nebo jiného vhodného softwaru CSR a na základě CSR si pak nechat vystavit certifikát. (Člověk má pak plnou kontrolu nad vytvářením a umístěním soukromého klíče.) Pro osobní certifikáty generuje StartCom rovnou PKCS#12 balíčky k okamžité automatické instalaci do prohlížeče, což znamená, že v tomto případě vše vygeneruje a CSR nepodporuje. (To je zkrátka klasický tradeoff typu pohodlí versus paranoidní bezpečnost.)
Certifikát se nedá s dnes dostupnou výpočetní kapacitou pozměnit. V tom je přece pointa certifikátů, ne? Kdyby to šlo, byl by celý tento mechanismus úplně na hovno.
Pokud jde o formát DER, každý PEM certifikát se dá do tohoto formátu převést například pomocí OpenSSL. (Konkrétní příkaz najdeš mimo jiné v přiloženém Makefile
.) Ptáš se, na čí straně je chyba? Nejspíš mezi židlí a klávesnicí. Důvod odmítnutí certifikátu může být například v tom, že se správci certifikátů nedaří najít žádný kořenový certifikát, který by ho podepisoval, tedy nedaří se mu sestavit řetězec certifikátů až po nějaký důvěryhodný. Problémy tohoto typu je samozřejmě nutné vyřešit na všech systémech bez rozdílu a se všemi certifikáty bez rozdílu, jinak bude pořád „něco špatně“.
.pem
/.crt
nebo .der
certifikátu) a konečně také do „osobních“ certifikátů (ať už pro lidi či servery) (tentokrát ovšem v podobě PKC12 (.p12
) balíku obsahujícího také soukromý klíč). Klienti budou považovat server za nedůvěryhodný, pokud nemají stejným způsobem explicitně nainstalovaný příslušný serverový certifikát.Přikládám implementaci certifikační autority i s nápovědou, v podobě Makefile
. Tento Makefile
používám k vytváření různých soukromých ad-hoc certifikačních autorit pro různé jednorázové projekty. Skvěle se to hodí, když si uzavřená skupina lidí chce mezi sebou podepisovat a šifrovat maily, případně sdílet nějaké soukromé weby, Jabber servery a repository. Vůbec se to nehodí pro veřejné servery, protože klienti bez nainstalovaného ca-cert.pem
budou tyto servery považovat za nedůvěryhodné.
Pokud se přidává certifikát včetně soukromého klíče, u osobních certifikátů se vždy a všude používá PKCS#12 (.p12
) balík. U serverových certifikátů je na UNIXu obvyklé rozdělení do souborů s certifikátem a s klíčem, zatímco na některých nestandardních platformách (Macroshit Doors) se i pro serverové certifikáty používá PKCS#12. Přiložený Makefile
názorně ukazuje, jak se dá ze soukromého klíče, osobního certifikátu a certifikátů autorit vyrobit PKCS#12 balík.
Někteří správci certifikátů, případně webové, mailové a Jabber servery, odmítnou použít pro svou identifikaci certifikát, který samy nedovedou ověřit. To je docela užitečné, protože se tím člověk vyhne nečekaným problémům a hláškám o nedůvěryhodnosti serveru u klientů. Vše pak funguje jedině tehdy, je-li certifikát v pořádku. Znova ale upozorňuju, že jakmile člověk přidá samopodepsaný certifikát nebo certifikát své vlastní autority do seznamu kořenových certifikátů, bude se sice na serveru i na klientech s touto úpravou zdát všechno v pořádku, ale pro všechny ostatní klienty bude server nedůvěryhodný.
Myslím, že to je asi tak všechno, co je třeba pro začátek vědět o certifikátech. Sečteno a podtrženo, je rozumné věnovat trochu času získání certifikátů od uznávané autority. Certifikáty třídy 1 jsou zdarma.
Tiskni Sdílej: