Defoe, copyright a české verze Robinsona Crusoe

23.1.2022 18:42 | Přečteno: 1868× | Defoe | poslední úprava: 29.1.2022 14:33

V druhém zápisku věnovaného Danielu Defoe se podíváme na vliv autorského zákona na jeho nejznámější dílo, a pokusíme se vyznat v jeho českých překladech a převyprávěních. A i když by se mohlo na první pohled zdát, že Robinson a copyright nemají nic společného, najdeme tu hned několik zajímavých souvislostí.

Defoe a Copyright

Zajímavé je, že Robinson vychází “pouhých” 9 let potom, co v roce 1710 vešel v platnost Zákon královny Anny, který vůbec poprvé zavádí koncept autorského práva regulovaného státem a je tak považován za počátek dnešního pojetí copyrightu. A nebyl by to Defoe, aby se veřejné debaty, která tomuto zákonu předcházela, aktivně neúčastnil.

Pojďme si ale nejprve stručně popsat situaci předcházející přijetí tohoto zákona. Regulace knihtisku byla v Anglii zpočátku motivována snahou o cenzuru z pohledu církve a státu “nevhodných” textů. V roce 1557 získává tiskařská společnost/cech Stationers’ Company monopol na tisk a distribuci knih, ale také na ni zároveň vláda deleguje část zodpovědnosti za cenzuru tisku. Termín copyright pochází právě z této doby, byl ale chápán jako právo tiskaře, člena Stationers’ Company, na tisk u Stationer’s registrovaného díla (ostatní členové byli v rámci společnosti zavázáni, že nebudou publikovat registrovaná díla ostatních členů, a žádná jiná společnost díky monopolu Stationers’ tisknout knihy vůbec nemohla). Práva samotných autorů tehdy nikdo neřešil.

Společnost Stationer’s tedy měla zájem na udržování cenzury, protože s ní byl zároveň udržován její tiskařský monopol. Míra cenzury a způsob fungování se postupně spolu s politickou situací měnila, ale základní princip této spolupráce byl zachován. Z našeho pohledu je zajímavá až změna z roku 1662, kdy byl tento monopol zakotven v zákoně o licencování tisku, ale zároveň s tím časově omezen na 2 roky, takže se pak musela jeho platnost opakovaně obnovovat. Souběžně totiž s tímto systémem sílila nespokojenost, až v roce 1695 parlament odmítl zákon o licencování tisku prodloužit, a tím tak tiskový monopol, cenzuru a tehdejší pojetí copyrightu prakticky zrušil. To na jedné straně způsobilo dočasně chaos, ale na druhou stranu dalo vzniknout novým knižním vydavatelům, distributorům a novinám.

První významné dílo Daniela Defoe An Essay Upon Projects vychází v roce 1697, tj. zhruba 3 roky po zrušení cenzury a monopolu Stationer’s. Asi není těžké vidět, že bez této změny by to Defoe měl s vydáváním svých děl výrazně složitější. Zároveň je zajímavé uvědomit si, že v období, kdy se Defoe věnoval psaní politických textů, byla svoboda tisku v této podobě relativně nová věc. Ostatně podobně jako celá tehdejší politická situace. Nechci tím ale tvrdit, že by tohle byl jediný důvod, proč se Defoe začal věnovat literární tvorbě.

Zamítnutí prodloužení starého zákona o licencování tisku a následné právní vakuum nemohlo vyhovovat jak Stationer’s, novým tiskařským firmám ani samotným autorům, a tak přirozeně odstartoval boj o novou podobu copyrightu, který trval téměř 15 let. Daniel Defoe se během této doby k věci opakovaně vyjadřoval jak v samostatných textech tak později novinových příspěvcích. Ve svém Eseji o regulaci tisku z roku 1704 věnuje Defoe nejvíce prostoru problematice svobody tisku a kritice svévolné cenzury, ale zároveň zdůrazňuje i důležitost řešení problému tzv. tiskového pirátství (press-piracy). Řešení obou těchto problémů Defoe vidí jako nutné pro obecně prospěšnou podporu vzdělanosti v Anglii. Jako tiskový pirát byl tehdy chápán vydavatel, který tiskl a prodával cizí knihy, aniž by původní autor z toho něco měl. Defoe speciálně zmiňuje nešvar odvozených zkrácených verzí, které pirátský vydavatel nechá zpracovat na základě původní obsáhlé knihy, a vydává jako alternativu za zlomek ceny. Defoe v eseji navrhuje namísto nepredikovatelné cenzury, zákonem jasně definovat co přesně a jak je trestné, a zároveň zavést princip autorského vlastnictví knihy s tím, že bude zákonem přikázáno na každé knize uvést autora, vydavatele a knihkupce. V eseji se také pozastavuje nad tím, že na jednu stranu je autor zodpovědný za svoje dílo a může být za něj potrestán, ale na druhou stranu zastání proti pirátským vydavatelům nemá. Čemuž se vzhledem k jeho zkušenostech nelze divit. Zatímco byl zavřený za svůj pamflet o disenterech, mohl tehdy teoreticky kdokoli dát tento pamflet nebo Chvalozpěv na pranýř bez jeho souhlasu tisknout a prodávat, aniž by tím porušil zákon.

Nová podoba copyrightu zavedená Zákonem královny Anny představovala kompromis přijatelný pro všechny tehdejší strany, a byla zdůvodněna podporou vzniku a šíření knih a vzdělanosti obecně. Místo vydavatelů se držiteli práv k rozmnožování děl stali samotní autoři, kteří je mohli licencovat vydavatelům. Byl odstraněn monopol Stationer’s, kteří alespoň dostali za úkol vést registr autorských děl, kam musel autor své dílo registrovat, aby byl jeho copyright právně závazný. Ten trval 14 let, a pokud byl autor po této době stále naživu, mohl požádat o prodloužení o dalších 14 let. Pak se se dílo stalo volným (public domain). Tato délka copyrightu vydržela až do roku 1842. Zajímavé je, že zákon explicitně řešil jen knihy a jejich přesné kopie, na odvozená díla se copyright nevztahoval.

<spekulace> A jakým způsobem tento výsledek ovlivnil Defoovo další dílo? Většina jeho textů byla publikována až v době platnosti nového zákona, což by mohlo něco naznačovat, ale o nějaké skutečné srovnání jsem se nepokoušel. I tak se dá říct, že Defoeho nová situace k psaní spíše motivovala než odrazovala. Kdyby tento zákon býval obsahoval závaznou povinnost uvést autora knihy (jak původně navrhoval), nejsem si jist zda by i později pokračoval ve vydávání knih anonymně pod různými uměleckými jmény (už jen tím by totiž porušil zákon, kdyby se jeho návrh ujal). </spekulace>

Nicméně vzhledem k tomu, že Defoe své dílo publikoval pod Robinsonovým jménem, by mě docela zajímalo, zda a jak případně řešil autorskoprávní spory s pirátskými vydavateli své nejpopulárnější knihy. Nepředpokládám že by se pro tyto případy vydával osobně za Robinsona, i když on by toho asi byl i schopný. Možná to řešil přes svého vydavatele, se kterým se musel osobně znát, a nebo to možná neřešil (nebo nemusel řešit) vůbec. Kdo ví? Zdá se ale, že velká část tiskařů, se kterými by se mohl Defoe chtít přít, stejně vydávala výrazně zkrácené edice Robinsona více méně v mezích Zákona královny Anny. A jak už jsem zmiňoval výše, to nemohlo Daniela Defoe vůbec těšit. Lze to vidět i na tom, že kritice zkrácených verzí věnoval zhruba polovinu předmluvy k 2. dílu Robinsona Crusoe:

… this makes the abridging this Work, as scandalous, as it is knavish and ridiculous, seeing, while to shorten the Book, that they may seem to reduce the Value, they strip it of all those Reflections, as well religious as moral, which are not only the greatest Beautys of the Work, but are calculated for the infinite Advantage of the Reader.

By this they leave the Work naked of its brightest Ornaments; and if they would, at the same Time pretend, that the Author has supply’d the Story out of his Invention, they take from it the Improvement, which alone recommends that Invention to wise and good Men.

The Injury these Men do the Proprietor of this Work, is a Practice all honest Men abhor; and he believes he may challenge them to shew the Difference between that and Robbing on the Highway, or Breaking open a House.

If they can’t shew any Difference in the Crime, they will find it hard to shew why there should be any Difference in the Punishment: And he will answer for it, that nothing shall be wanting on his Part, to do them Justice.

Takovéto zjednodušené adaptace se rychle staly velice populární. A to nejen vzhledem k úrovni tehdejší vzdělanosti.

České překlady a adaptace

K českým čtenářům se Robinson dostal s výrazným zpožděním a navíc nepřímo, skrze německé překlady a adaptace. Takovou populární německou adaptací byl např. Mladší Robinson. Ten podobně jako jiné oblíbené převyprávění Robinsona vychází z původního Defoova díla jen volně, některé prvky díla vypouští a mnohé výrazně mění. A jak je z názvu patrné, Mladší Robinson byl určen dětem, zatímco Defoe svého Robinsona cílil na dospělé čtenáře, samostatná literatura pro děti tehdy ještě neexistovala.

Pokud budeme jako české překlady chápat pouze díla, u kterých jejich překladatel vychází z původního anglického Defoova textu, a která jsou zároveň převedena do češtiny bez zanášení výrazných změn, tak první takové vzniká až téměř 100 let po první české adaptaci, a celkově existují takové české překlady jen dva. Přímému věrnému českému překladu ještě v 18. století bránilo několik faktorů. Když pominu pomalejší přenos informací daný stavem technologií a mezinárodních vztahů, tak na tehdejším knižním trhu mnoho prostoru pro české knihy nebylo (první fáze národního obrození probíhá až zhruba v poslední čtvrtině 18. století). A i kdyby tenkrát nějakým zázrakem vznikl věrný český překlad, v barokně katolických Českých zemích 18. století by dílo protestantského autora narazilo minimálně na Jezuity a státní cenzuru.

1719	původní Defoův Robinson Crusoe
1779	populární německá adaptace Robinson der Jüngere Joachima Heinricha Campa
1797	Mladší Robinson, první česká verze vůbec, překlad německé adaptace Robinson der Jüngere
1894	první český překlad A. M. Lounského a Jaroslava Svákovského
1920	překlad Alberta Vyskočila

Tady je nutné dotat, že Robinson od Lounského a Svákovského není obecně považován za 100% věrný překlad, ale do takových detailů nechci zabíhat (týká se to především Defoova nelichotivého popisu Ruska v 2. dílu, který nebyl pro českého překladatele 19. století přijatelný). Sám nemohu soudit, protože tuto verzi jsem nečetl, ale pro účely tohoto zápisku, který další díly Robinsona stejně ignoruje, ji budu za překlad považovat.

Dodnes celkem vyšlo něco přes 110 českých edic Robinsona Crusoe, a zorientovat se v nich mi nejprve dělalo docela problém. Naštěstí jsem později narazil na použitelný přehled z roku 2006 v bakalářské práci Lucie Seibertové. S pomocí katalogu národní knihovny jsem jej doplnil o verze vydané po roce 2006, a výsledný seznam pro potřeby tohoto zápisku rozdělil do několika hlavních kategorií a zobrazil v grafu. Výsledek tak nemusí být zcela konzistentní, správný nebo úplný, ale pro základní představu to stačí.

Každý záznam na ose x reprezentuje jedno desetiletí (např. hodnota 1900 zastupuje interval od roku 1900 do 1909 včetně), zatímco na ose y je zobrazen počet různých vydání během této doby. To nám sice přímo nic neříká o tom, kolik výtisků vlastně dohromady vyšlo, ale na druhou stranu to stačí na ilustraci vývoje kategorií vydání a nabídky v čase. Kategorie neurčeno ve většině případů znamená nějakou adaptaci nebo přinejlepším hodně volný překlad, ale vzhledem k tomu, že ostatní adaptace jsou určené přesněji, jsem je do adaptací v grafu nepočítal.

Převaha adaptací nad překlady je tu jasně patrná. Jen zhruba 16 % vydání jsou edice výše zmíněných dvou věrných překladů. Pro srovnání by bylo zajímavé udělat podobný přehled i pro Spojené království. Jak jsem už zmínil, volné adaptace tu byly populární ještě za Defoova života, a převahu původního textu bych dnes ani v Anglii nečekal. Různých verzí Robinsonova příběhu tedy existuje a vždy existovalo velké množství. Obecně se dá navíc říct, že naprostá většina dnešních adaptací Robinsona je cílena na děti, a jak je vidět na příkladu Mladšího Robinsona, má tento přístup dlouhou tradici.

V grafu je vidět peak během 30. a 40. let minulého století, kdy vyšlo výrazně více edic Robinsona než v předchozích a následujících dekádách. Zajímavé také je, že ve 40. letech tvoří překlady polovinu všech tehdy vydaných edic. Po válce pak naopak vidíme pokles jak v počtu tak různorodosti vydaných edic, až se nakonec tehdejší režim rozhodne vydávat především adaptaci Josefa Věromíra Plevy, která v počtu vydání dodnes jednoznačně dominuje. Navzdory tomu ale každé desetiletí komunistické totality alespoň jednou vyjde Vyskočilův věrný překlad, a první dekádou, kdy Vyskočilův překlad zcela chybí, jsou paradoxně až 90. léta. Převaha Plevovi adaptace je dodnes znát. Za minulého režimu byla tato verze na seznamu povinné četby pro základní školy, a v čítance jsme úryvek z ní měli ještě někdy v 90. letech (jak si sám zpětně vybavuju). Podobně na české wikipedii je shrnutí děje postaveno na Plevově verzi a změny oproti Defoově originálu jsou popsány stručně z pohledu tohoto převyprávění. Pokud jste někdy v dětství Robinsona četli, je velká pravděpodobnost, že jste měli v ruce právě tuto adaptaci.

Tady bych si dovolil malé odbočení k způsobu, jakým se u nás zachází v knihkupectvích a na obalech knih s překladateli. Častokrát nalézáme jejich jméno uvedené až uvnitř knihy, jakoby mimochodem mezi údaji o roku vydání nebo nákladu. Přitom překladatel se zásadním způsobem podílí na tom, co si čtenář z díla odnese, a zasloužil by si tak na titulní straně a obalu knihy téměř stejnou pozornost jako samotný autor. Ostatně překlad je sám o sobě autorské dílo, na které se vztahuje samostatný copyright.

V případě adaptací Robinsona se v poslední době naštěstí většinou na obálce knihy uvádí spolu s Danielem Defoe i autor samotného převyprávění. Způsob provedení se může lišit, ale při bližším pohledu z něj pochopíte o jakou knihu jde. Viz např. obálky Plevovy adaptace z roku 1956 (tj. i když tato verze dočasně vytlačila ostatní, byla alespoň už přímo na obálce označena jako převyprávění), Novotného adaptace z roku 2014 nebo Hulpachovy adaptace z roku 2012.

Občas lze ale narazit na adaptace pro které to neplatí, a jako autor je uveden Defoe, nebo autorství není na obálce vůbec označeno (např. Pleva z roku 1973), což mi v případě Robinsona nepřijde úplně šťastné. Případně do toho vnese zmatek e-shop, ve kterém jsou položky pro autora vyplněny více méně náhodně.

Např. na následujícím screenshotu z obchodu knihydobrovsky.cz v levém horním rohu vidíme komixovou adaptaci, kde je jako autor uveden Defoe, zatímco Vyskočilův věrný překlad v pravém horním rohu má jako hlavního autora uvedeno jméno ilustrátora Adolfa Borna. Mezi nimi jsou pak 2 adaptace, kdy jednou je uvedeno jméno autora adaptace, zatímco podruhé je jako autor opět uveden Defoe. Rozbor druhého řádku ponechávám čtenáři jako cvičení (-:

Ale celkově musím přiznat, že je v tom daleko menší zmatek, než jsem si původně myslel. Ne, že bych proti adaptacím obecně něco měl. Naopak je to známka popularity díla a fungující svobodné kultury. Zvlášť v případě Robinsona, který svoji pozici v povědomí lidí postupně vydobyl spíše adaptacemi než původním textem. A to aniž bych to toho počítal žárn robinsonád, tedy děl s trosečníkem v hlavní roli, kterých vzniklo ještě mnohem víc. Ale prezentovat adaptace pod jménem autora předlohy mi přijde poměrně zvláštní i u volného (public domain) díla.

Jak je z toho všeho patrné, současná slabá nabídka překladů je vlastně docela přirozená. Když nakladatelství Albatros plánovalo znovu vydat všechny knihy ilustrované Zdeňkem Burianem, pro edici Robinsona se místo překladu raději šlo cestou nové adaptace, které se ujal František Novotný. Vyskočilův překlad, který po roce 1989 vyšel pouze jednou, je tak dnes spíše rarita. Zajímalo by mě, kolik lidí vlastně u nás Vyskočilův překlad vůbec četlo, nebo aspoň vědělo, že nějaký překlad existuje. Hádám, že významná část čtenářů alespoň tuší, že četlo místo původní verze resp. překladu nějakou adaptaci.

Když jsem vzal do ruky poslední vydání Vyskočilova překladu z roku 2016, nepřekvapila mne absence jména překladatele na obálce knihy, ale následující poznámka, která je uvedena na jedné z prvních stránek, spolu s jmény překladatelů:

Nakladateli se přes veškeré úsilí nepodařilo najít autory překladu ani jejich případné dědice. Pokud existují, nechť nakladatele laskavě kontaktují.

Na překlad samotný totiž platnost autorských práv vyprší až v roce 2036. V době, kdy Vyskočil svůj překlad vydával, ale platnost copyrightu trvala jen 50 let od smrti autora, a pokud by později nedošlo k jejímu prodloužení, byl by tento překlad volným dílem již od roku 2016. Tím ale není, a tak si nejsem jistý, jak mám výše uvedenou poznámku chápat. Vydalo takto nakladatelství tento překlad bez licence, a sází na to, že se případně dohodne mimosoudně, nebo že jej nikdo nezažaluje, protože by se nejprve musel najít soudně potvrzený dědic autorských práv?

Jinak tohle je problém hlavně u méně známých autorů publikujících do roku 1948, kteří byli následně potlačeni komunistickým režimem. Po roce 1989 totiž nemusí být jasné, kdo autorská práva na zapomenutá díla vydaná za první republiky vlastně drží. Veřejná instituce (např. knihovna) může použít speciální vyjimku pro tzv. osiřelá díla, a po splnění všech podmínek dílo zpřístupnit v digitální podobně. Komerční vydavatel ale takovou možnost nemá, a jak vidíme na příkladu Vyskočilova překladu, může po neúspěšném hledání dědiců buď dílo nevydat, nebo autorský zákon porušit a dílo vydat na vlastní riziko. V obou případech mi ale přijde, že copyright v podstatě jen zbytečně zvyšuje byrokratickou zátěž nutnou pro zachování dnes zapomenutých dříve zakázaných děl.

Překvapuje mě ale, že i u poměrně známého díla, jakým Robinson je, narážíme na stejný problém. Přímo se tak nabízí hypotéza, že propad počtu vydání Vyskočilova překladu po roce 1989 je částečně způsoben právě tímto. Nicméně podle národní knihovny vyšlo po roce 1989 hned několik jiných Vyskočilových děl, takže bych čekal, že problém dědictví autorských práv už byl dříve řešen. Navíc jak jsem se už zmiňoval, poptávka po překladu není nijak velká, a tak důvody poklesu vydání Vyskočilova překladu budou o něco složitější.

Osobně mi přijde, že současná délka copyrightu je příliš dlouhá a že čeští autoři vydávající do roku 1948, u kterých dnes není jasné vlastnictví autorských práv, by si zasloužili nějaké systémové řešení v českém autorském zákoně. Možná by tento problém šel řešit tak, že by se původní délka platnosti copyrightu, tj. 50 let po smrti autora, dodržovala u děl, u kterých se dědicové v době překročení tohoto milníku stále nenašli. Naopak pokud by dědicové k dílu přihlásili, např. jeho vydáním v jakékoli podobě, zůstala by v platnosti dnešní lhůta 70 let. Ideální by bylo vůbec takto dlouhý copyright nemít, ale jak se říká that ship has sailed.

Reference

Daniel Defoe:

• Heslo Daniel Defoe na anglické Wikipedii
• Pořad Českého rozhlasu Leonardo Plus Po stopách Robinsona Crusoe a dalších britských výstředníků

Defoe a tehdejší regulace knihtisku:

• Defoův text z roku 1704: An Essay on the Regulation of the Press
• Článek Commentary on: Defoe’s Essay on the Press z copyrighthistory.org
• Článek The Pirated Crusoe z crusoeat300.com
• Zápisek Robinson Crusoe in 36 Pages o zkrácených edicích Robinsona vydávaných v Anglii
• Analýza Press Piracy from Tonson v. Baker to Cary v. Kearsley z projektu earlybookmarket.com

České překlady a adaptace Robinsona:

• Odstavec České překlady a adaptace na Wikipedii
• Starší adaptace Robinsona na Wikizdrojích
• Bakalářská práce Lucie Seibertové Bibliography of Czech translations and adaptations of Daniel Defoe’s novel Robinson Crusoe
• Rozhovor s Františkem Novotným, autorem adaptace z roku 2005

Ostatní díla Daniela Defoe zmíněná v textu blogu:

• An Essay Upon Projects
• The Shortest-Way with the Dissenters
• A Hymn to the Pillory

       

Anketa

Anketa

Anketa

Komentáře

[jejda]

Ten obrázek chlapíka jak si nad hlavou drží obrovský list jako slunečník si pamatuju! Jenom mi do toho trochu nesedí ten tvůj graf který říká, že Novotný to převyprávěl do češtiny až po roce 2000. Jsem to četl někdy okolo roku 1985 a vůbec by mě nenapadlo, že Daniel Defoe není čech . Tehdá nebyla republika od hlavy k patě počmáraná cizojazyčnýma nápisama jak dneska.

[marbu]

Ten obrázek chlapíka jak si nad hlavou drží obrovský list jako slunečník si pamatuju! Jenom mi do toho trochu nesedí ten tvůj graf který říká, že Novotný to převyprávěl do češtiny až po roce 2000.

Je to skutečně tak, Robinson Františeka Novotného vyšel poprvé v roce 2005. Viz např. recenze z roku 2008 na Neviditelném Psu. Vtip je v tom, že ten obrázek namaloval Zdeněk Burian, a původně byl použit v Plevově adaptaci, viz. obálka jeho prvního vydání z roku 1957.

Jsem to četl někdy okolo roku 1985 a vůbec by mě nenapadlo, že Daniel Defoe není čech . Tehdá nebyla republika od hlavy k patě počmáraná cizojazyčnýma nápisama jak dneska.

Díky za doplnění, tahle možnost mě nenapadla :D

[Aleš Kapica]

Moc pěkný zápis.

Jinak pokud jde o copyright, obávám se, že jde v současné době spíš o klacek než o nástroj, který by měl ošetřit autorská práva. Využívám hodně server hathitrust.org a fakt mě prudí, že kvůli tomu abych mohl do některých materiálů nakouknout, musím využívat proxy v USA. To archive.org mi v tomto směru přijde rozumnější. Takové knihy sice nemůžete stáhnout, ale můžete si je na hodinu “vypůjčit” a po hodině výpůjčku prodloužit. Což mi přijde pro studijní účely mnohem lepší, jelikož můžete text ocitovat a použít odkaz na konkrétní stránku.

[Petr]

Tehdy se zcela běžně na území dnešní republiky používala slovenština i v televizi! A o ruštině raději ani nemluvím.

Angličtinu jako cizí jazyk nevnímám, to je prostě mezinárodní jazyk vědy a kultury, stejně jako dříve byla latina.

[Mayhem]

TLDR

[Hipster]

Mas tam link na podcast.

[Gréta]

ta knížka je asi jako eště 1000000000000x delší :D

[_]

To by nebyla ani vytištěná kompletní Wikipedie :)

[marbu]

Text zápisku v plain textu (co vygeneruje pandoc ve formátu "plain") má 22 KiB, zatímco texťák pg12623.txt z guttenberg.org (s prvním i druhým dílem v originále) má 1236 KiB, tj. kniha je zhruba 51.5 krát větší než zápisek (-:

[marbu]

TL;DR: zdá se, že většina lidí četla nějakou TLDR verzi Robinsona místo původního Defoova textu nebo jeho překladu (-:

[_]

ten puvodni text je dost nabozenska sracka

[SKK]

jedným dychom som prečítala Defoeov Mor... stále aktuálne

[SKK]

presný názov Denník morového roku

a slovenská verzia Robinsona tu: https://zlatyfond.sme.sk/autor/255/Daniel-Defoe

[marbu]

Teď jsem si všiml, že má letos v březnu vyjít nový věrný překlad od Martina Pokorného. Už jsem ani nečekal, že by se někdo o moderní český překlad pokusil, když to nikdo neudělal už 100 let a překlad Robinsona vyšel za posledních 50 let jen třikrát. Jinak přehled vydání a komentář k němu v zápisku je aktuální ke konci roku 2020, pak už jsem vydávané verze prohlížel jen zběžně.