Portál AbcLinuxu, 29. října 2025 13:42
Soudě podle ukázek, tak jsi asi moc scifi nepřečetl.Co já vím, spočítej si to sám, ale chybí tam data z pěti knihoven.
Nejlepsi kniha co jsem kdy cetl byla "sto roků samoty".To vypadá zajímavě, možná se k tomu někdy dostanu.
Co se tyka ukazek, hrozne se mi libi kdyz nekdo vymyslí ze napise sedm dilů a pak to nejak musi zaplnit. Nestane se nikdy, ze musi neco vynechat protoze by mu vyslo osm dilů? Nestane se nikdy ze neco je jen do počtu? Pripomina mi to Wericha, schanim nekoho kdo mi napise vysvetlivky a ja na to pak prdnu trilogii.Imho si prostě načrtl děj podle nějaké osnovy a pak ho začal implementovat. Jen doufám, že neumře než to dopíše, protože tímhle tempem se to jeví jako docela pravděpodobné.
Ale mozna to zkusim, vim o sobe ze jsem fanousek sci-fi ktery nenasel jeste to prave a vetsina mu prijde blbá. Pokud je tohle "trochu jiné" mel bych to zkusit.Nevím, jestli to sedne každému. Dost lidem asi ne. Pro mě osobně je to ale top.
Kinga mám celkem slušně načteného a musím říct, že Temnou vež považuju za velký omyl, četl jsem první díl a přijde mi to jako strašná blbost. On každý spisovatel má po nějaké době pocit, že to co psal do teď jsou jenom takové blbinky, ale teď napíše ten Velký Román, ze kterýho si všichni sednou na prdel. No a končívá to strašným průserem.Je to o mindsetu. Když jsem to zkoušel poprvé, tak mi to taky nesedlo. Na druhý pokus jsem se uvolnil a nechal se unášet atmosférou. Ten příběh není úplně logický a racionální, je to trochu jako divadelní hra, takové snové a tvárné, plné různých vzorů, které jsou jaksi podvědomě v lidech a v kultuře, i když si je běžně neuvědomujeme. Ten svět, kde se to odehrává byl rozbit na samé úrovni reality, kdy přestává dávat smysl kontinuita času a prostor. Osobně doporučuji dát tomu ještě šanci, ale chce to nic neočekávat a prostě se nechat unášet vypravěčským umem. Trochu mi to připomíná Veniss underground, i když ten svět je mnohem konzistentnější. Přesto ale podobně snový a bizardní.
Mám rád příběhy ze života, ale toto vypadá dobře, spíš jako drama a ne ani tolik jako scifi, ale jako něco, co by se mohlo stát, nevypadá to jako vyloženě fantasmagorie, což je asi to, co mi na scifi často vadí, to už radši pohádky, ale toto asi zkusim. I když to zřejmě bude dost depresivní.
Pro změnu něco na odlehčení. Už jsem tu možná někde zmiňoval toho Nepraktu. Tak namátkou:
Bedřich Kopecký byl velice nadaný člověk, ale moc pil. Byla ho škoda. Hledal náměty po hospodách, ale samozřejmě marně, protože tam každý blekotá něco jiného. Těžko najdete člověka, který by vyprávěl tak, aby to po několika pivech dávalo smysl. Naše spolupráce trvala přibližně 15 let. Honoráře jsme si dělili napůl, ačkoliv já dělal víc než on. Byl to jeho jediný oficiální a pravidelný příjem. Z toho nemohl žít, vystačilo mu to akorát na to pivo a rum. Na pořádné jídlo už mu nezbylo a na nějaké košile, nebo boty, už vůbec ne. Nakupoval proto většinou jenom v Kotcích. Pořídil si tam třeba báječné boty, opravdu krásné, ale brčálově zelené. Jak pro hastrmana, nebo Mongola, kam je vyváželi. A ani ti to nevzali, tak je nakonec prodávali v Kotcích. Chodil tedy v zelených botách. Také se tam v nabídce objevovaly kupříkladu košile, optařené razítkem: "Nápravně výchovný ústav", nebo "Věznice ve Valdicích" a podobně. Byly to uplně nové věci, ale přišlo nařízení, že od teď budou vězeňské uniformy vypadat jinak a tyto zásoby tedy dali do Kotců. Kupovali si to lidé, jako on, kterým bylo uplně jedno, co je tam napsáno.
Jako mladý kluk byl v pětačtyřicátém povolán do armády. Nešťastně někam šlápnul a přímo před nosem mu vybuchla zapomenutá mina. Popraskaly mu nějaké nervy a následkem toho mu vypadaly všechny zuby. Celý život chodil bez zubů a příliš mu to nevadilo. Až se jednoho krásného dne seznámil s nějakým plukovníkem, zubařem z vojenské nemocnice. Ten prohlásil, že když o chrup přišel jako statečný voják, tak má samozřejmě nárok na plnohodnotnou náhradu a před celou hospodou mu svatosvatě slíbil, že přímo pro něj vyhotoví nové perfektní zuby. A opravdu mu udělal zdarma báječnej chrup. Kopecký byl na nové zuby patřičně pyšný, nechával je v hospodě mezi opilci kolovat, ale v hubě je neměl. Nosil je v kapse, protože ho všelijak tlačily. Plukovník měl z ostudy kabát, protože udělal něco, co se nedá používat. Poprosil ho a zapřísahal, že mu ty klapačky opraví, ale on bohužel už nechtěl. Pohádali se a milej doktor plukovník se už nemohl v hospodě samou hanbou ani ukázat. Využít je ale uměl znamenitě. Když byl občas na venkovské zábavě a chtěl si zatancovat, tak aby mu zatím nikdo nevypil pivo, odložil si do něj ty své zuby. A nikdo se jeho pullitru ani nedotkl.
Protože byl rozený šprýmař, měl pochopitelně rád všelijaké ty žertíky. U chaty na zahradě měl obyčejnou venkovskou latrinu a prkýnkem. Do té kadibudky namontoval pěkné splachovadlo, ke kterému ještě přidělal zvonec, takže když se zatáhlo, začlo se po celém okolí rozléhat hlasité zvonění. Stalo se třeba, že některá z dam prohlásila, že se jde podívat na zahradu a decentně se vytratila. Najednou se ozvalo zvonění, celá společnost se vyrojila ven, co se to děje a z dřevěného záchodu rozpačitě vylezla dáma celá zrůžovělá. Z toho měl ohromnou radost.
Pamatujete si například tu televizní hlasatelku Fořtovou? Byla to konferencierka a dobrá. Později emigrovala do Austrálie. Ta uměla překvapivě dobře chlastat pivo! Musím použít ten termín, protože normálním pitím se to prostě nedá nazvat. Jednou si Lukeš na ni vsadil. Bylo to po představení v nějaké restauraci, kam si těsně před odjezdem posádka toho vozu ještě zaskočila. Místní osazenstvo už bylo patřičně rozevláté. Ale to víte, že naše hvězdy všichni poznali. Obrátil se na ně nějaký štamgast, který už měl, díky konzumaci, dost odvahy a že prý je všechny zve na skleničku. Lukešovi zasvítilo v očích a povídá: "Já vám pane děkuji, já řídím, bohužel musím vaši nabídku odmítnout, ale tady paní Fořtová jistě ráda přijme. Jenže to má jeden háček, asi nebudete mít dost peněz. Pozvat totiž tuhle dámu, to je skutečná odvaha, ta má , pane "splávek"". A chlapík hned na to, že co si o něm Lukeš myslí, že má peníze a vytáhl ze zadní kapsy kalhot šrajtofli a ukazoval, jak je naditá. "No dobrá", povídá Lukeš, "ale garantuju vám pane, že nedokážete vypít pivo tak rychle jako paní Fořtová." A opilec: "Co, já že to nedokážu? Tak se pojďte vsadit!" A už byl tam, kde ho Lukeš chtěl mít. Nechali tedy načepovat dva pullitry a sláva začala. Ona dokázala totiž vyžunknout pivo za šest vteřin. Nalila to do sebe, to nedokázal nikdo. uměla to. Otevřela hrdlo a ani to nepolykala. Když je to pivo opravdu studené, tak se může člověk zakuckat, ale jí to nic nedělalo, ovládala to opravdu dokonale. Samozřejmě, že proti ní ten místní neměl šanci. Zůstal koukat, nakonec sázku prohrál a platil tehdy snad za celou hospodu.
Na scifi mě až tolik neužije, jedno z mála scifi co jsem četl byla Alenka z planety Země...Já osobně mám rád podčást sci-fi nazvanou hard sci-fi. Ta se vyznačuje důsledným dbáním na logiku a technologickou věrohodnost. Chtorr tam rozhodně spadá. Posledních pár let mám asi nejradši něco co nejspíš nemá konkrétní kategorii, ale kdyby ano, tak by to byl asi Math-punk. Takové ty knihy, kde hraje roli matematika a compsci. Město permutací, Kryptonomikon, Anatém, Diaspora od Egana, Halting state od Strosse atd.Mám rád příběhy ze života, ale toto vypadá dobře, spíš jako drama a ne ani tolik jako scifi, ale jako něco, co by se mohlo stát, nevypadá to jako vyloženě fantasmagorie, což je asi to, co mi na scifi často vadí, to už radši pohádky, ale toto asi zkusim. I když to zřejmě bude dost depresivní.
I když to zřejmě bude dost depresivní.Ani nevím. Možná by se na to dalo tak nahlížet, ale mě to nepřišlo. Jenže já mám v tomhle totálně rozhozený žebříček hodnot a věci, které lidem často přijdou hodně depresivní mi moc nepřijdou a naopak.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.