Ajťáci ve Švédsku

31.12.2008 02:26 | Přečteno: 2296× | poslední úprava: 31.12.2008 02:38

Po neúspěšném lovu v Bratislavě se ajťáci vydali na lov do vzdálenějších vod a to do ráje dlouhonohých blondýnek – Švédska.

Do Stockholmu jsme celkem dle očekávání letěli. Samozřejmě jsme také mohli jet autem, ale jistě uznáte, že po dvoudenní cestě autem člověk nevypadá právě svěže. Ještě šílenější nápad je jít na místo určení pěšky. To je celkem kousek, tuším 168 hodin cesty. To jsme zjistili jaksi mimochodem, když jsem při hraní s navigací zvolil ve Švédsku funkci jít pro pomoc. A to bylo na dlouhé minuty naposledy, co se na navigaci podařilo zadat nějaký příkaz. Když procesor konečně dokončil plánování trasy (které jaksi nešlo přerušit), tak jsme se dozvěděli, že to máme těch 168 hodin pěší chůze. Část cesty naplánoval trajektem a dosud jsme nepochopili, když dovolil trajekt, proč nenaplánoval cestu letadlem. Ale to trochu předbíhám.

Při minulém výletu jsme kritizovali letiště za málo akční pyrotechniky. Tentokrát se na náš let připravili důkladněji a pyrotechnika vybavili Segwayí. Přivezl nám ji ukázat, ale ani přes všechno úsilí jsme nenašli opuštěné zavazadlo, takže jsme pro něj neměli žádnou práci a zklamaně odjel. Fakt je, že pro rychlý pohyb po letištní hale je to príma vozítko, ale nějak se na něj nevejde velký pyrotechnický kufr, který jsme viděli při minulém zásahu.

Už samotný let z Prahy byl velmi poučný. Cestovala s námi skupina cestovatelů zjevně mnohem vyšší třídy, protože směřovali do oblasti věčného ledu a podle českých tradic měli sebou veškeré potraviny. Dozvěděli jsme se, že na dovolené jsou dva kritické dny, 3. a 9. Tedy kritické pro zdraví. Pro vztahy je kritický zjevně už první den, resp. první hodina, protože výprava řešila problém s nákupem ledového čaje. Jasný pokyn kup jakýkoliv, jen ne meruňkový, byl přeložen nákupčím tak, že nakoupil meruňkový. To nesl zbytek výpravy s nelibostí. Uvažoval jsem, jestli mám dát ženské části výpravy dobrou radu: „To máte z toho, že posíláte chlapa nakupovat“, což by nasměrovalo hněv výpravy naším směrem a přispělo k jejím stmelení, ale zase jeden neví, jestli někoho z nich někdy nepotká. A nakonec poslouchat cizí hovory je neslušné, i když jsou pronášeny s hlasitostí konkurující rockové kapele. Každopádně jsme již bezpečně věděli, že 3. den bude Mr. G. zamčený v kufru v autě, aby se mu nic nestalo. 9. den budeme bezpečně doma a žádná mimořádná opatření nebudou třeba.

Poté co jsme si vzájemně pogratulovali, že nikdo z nás nekoupil meruňkový ledový čaj a ani žádnou jinou konfliktní potravinu, ba dokonce vůbec žádnou potravinu, jsme začali hlídat pilota, jestli umí řídit. Jeden nikdy neví, teď padá letadlo za letadlem. Takže jsme probrali všechny minulé i dávné katastrofy a začali se těšit na start. Ten ale proběhl bez problému, vzletová rychlost byla přijatelných 239 km/h a vzlétli jsme daleko před koncem dráhy. Problémy začaly až při rychlosti kolem 500 km/h. Navigace nestíhala překreslovat ulice, které jsme míjeli. Ale odpustili jsme ji to, protože takové rychlosti člověk na D1 běžně nedosáhne a když už ano, tak nemá čas sledovat navigaci. Měli jsme asi 40 minut zpoždění, takže jsme navzdory programům na úspory paliva letěli přes 900 km/h, místy i 950, to není v dnešní době úplně běžné. Zpoždění jsme snížili asi na 20 minut. Přistáli jsme tedy 0:05. To nebylo úplně optimální, protože jsme měli objednané auto v půjčovně, která zavírala v 0:00. Vyrazil jsem hledat půjčovnu a uvažoval, jestli když mě někdo oslovuje dear valued customer, tak vydrží v práci o 10 minut déle a počká na mě. Najít půjčovnu nebyla nijak snadná operace. Šel jsem podle cedulí, ale ty nečekaně skončily a půjčovna nikde. Zeptal jsem se proto taxikáře, který tam stál, kde že mají tu půjčovnu a on to nevěděl. Nakonec se ukázalo, že cedule ukazují na autobus, který sbírá lidi na jednotlivých terminálech a sváží je někam do půjčovny. V tu chvíli jsem usoudil, že tím je asi vše ztraceno, protože autobus pojede bůh ví kdy a tak vůbec. Náhle ale autobus přijel a řidička z autobusu projevovala velký zájem, kdo jsem a když jsem ji to řekl, ukázalo se, že má pro mne klíčky od vozu a zaveze nás k němu. Jako jediné zákazníky, nikdo jiný že už nepojede. Tož tím si trochu šplhli. Dokonce jsem jí nechal do smlouvy doplnit druhého řidiče, abych potom zjistil, že na tohle auto je nutný věk 21 let, což druhý řidič neměl. Ale prošlo nám to, řidička autobusu zřejmě není školena na změny smluv. Měli jsme autíčko a mohli vyrazit vstříc dobrodružství.

Vystrojili jsme auto navigací a vyrazili směrem na Stockholm. Bohužel jsme jeli v celkem intenzivním dešti, takže cesta nic moc. Ale hotel jsme našli bez dalších komplikací a zjistili, že když vyberete hotel, který hlásí jako výhodu, že stojí na stanici metra, měli byste se zajímat o to, jestli to metro vede pod zemí a nebo na povrchu. Toto byl ten druhý případ, ale naštěstí jsme měli okna na druhou stranu, takže jsme o vlacích metra vůbec nevěděli. Zase samozřejmě z hlediska cestování do města je velká výhoda, když to máte 100m pěšky a 4 stanice do centra.

Navíc jsme v ceně hotelu měli Stockoholm Card, což mohu dalším cestovatelům jen doporučit, protože je to volná jízdenka veškerým MHD a volná vstupenka na spoustu míst, do muzeí, ale i do zábavního parku, kde pak platíte jen samotné atrakce.

V rámci zabydlení se v hotelu jsme si hráli s rádiem a potom na rádio. Mají tam stanici planetary.org/radio a je tuze zajímavá. Asi hodinu jsme sledovali pořad o marsu a pak se už šlo spát.

Fontána v parku

Ráno jsme zjistili, že déšť se vypršel a bude krásný den. A vydali jsme se na snídani. Měkčí část výpravy se pokoušela naučit alespoň dvě švédská slova (a nebyla to slova „Švédská trojka“), což vedlo k veselým příhodám se slovníkem. Ten obsahoval spoustu užitečných slov, ze kterých jsme vybrali flock flick, což sice nebylo k ničemu, ale hezky to znělo.

Mr. G. se pokoušel na snídani o demontáž špičky vajíčka na tvrdo jejím odseknutím ostrým nožem. Bez úspěchu, ale i bez zranění. Nebyl ještě třetí den. Příště to zkusí katanou, pravidelné čtenáře abíčka budu předem varovat, protože to bude bezpečnější několik dní neopouštět protiatomový kryt. Sám pro jistotu někam odcestuji, abych měl betonové aliby, protože jestli si někdo dokáže způsobit sám několik naprosto nepravděpodobných bodných ran do zad, tak jedině Mr. G.

Tím se dostáváme k zásadní informaci celoplanetárního významu. Bude to krátké pojednaní o snech. A zapomeňte na běžné sny, které se zdají běžné populaci. Ajťáci totiž mají speciální sny. Tento je o konci civilizace, ale nechme mluvit majitele snu:

„Se mi zdál v noci sen, že byla atomová válka. Jak jsem zahlédl záblesk, věděl jsem že je zle. Běžel jsem se proto podívat do sklepa, máme jeden přední sklep s okny jeden zadní bez oken, tak do toho zadního, jestli tam nejsem schovaný. A bylo to dobrý, byl jsem tam. Za chvíli tam přišel Mr. S. s dozimetrem a ten ukazoval, že je to špatný. Tak jsme se šli podívat na net, co o tom kde píšou. Net samozřejmě fungoval. Ale místo titulky seznamu tam bylo přesměrování na wiki.seznam.cz. A tak jsem věděl, že je zle, protože Ivoš říkal, že až bude atomová válka, tak nastaví místo titulky seznamu wiki.seznam.cz. A v tu chvíli jsem se probudil.“

Zajisté uznáte, že takový sen je více než noční můrou. A dost těžko se na něj balí Švédka.

Řešením logických rozporů snu a projevů EMI jsme trávili zbytek snídaně. Jednou z jejích složek byly i mufiny, a byly celkem dobré. Mr. G. se jich totálně přejedl, což není dobrý začátek dne. Navíc je chválil natolik hlasitě a expresivně, že obsluha nutně musela dospět k závěru, že přijel ze Somálska a jí poprvé v životě.

Po snídani jsme vyrazili do města. S tím byl spojen i jeden experiment. Chtěl jsem vyzkoušet, zda je Švédsko opravdu země přátelská platebním kartám. Proto jsem si nevyměnil ani jednu švédskou korunu. A musím říct, že tento experiment skončil 100% úspěchem, protože jsem celý pobyt přežil bez jediné hotovostní platby. Tam mají terminál na kartu i ve výtahu, kterým jezdíte mezi metrem na nábřeží a 36m vysokým kopcem, který se zdvíhá strmě z vody, takže se na něj trochu těžko vyjde pěšky. Pokud se pro takový experiment někdy rozhodnete, není od věci, když okolí nějakou místní měnou disponuje, takže můžete srdnatě odmítat nabídky půjček, ale kdyby šlo fakt do tuhého, tak máte zálohu.

Město samo je krásné, bohužel nebe nepřálo focení, takže nemám moc zveřejnitelných fotek, ale na flickeru jich najdete celé vagóny a často lepších, než bych udělal já. Při procházce vás jednoznačně zaujme, že ulice jsou přeplněné kočárky. Nevím jestli mají větší baby boom než my, nebo jestli u nás je více zvykem být s dětmi doma, ale množství maminek s kočárky je neskutečné. Na druhý pohled zjistíte, že i těch neokočárkovaných ženských jsou tam po ulici tuny, ale chlapa aby hledal s lupou.

Taková normální ulice

Podobně jako v Norsku mají neskutečně krásnou trávu. Naše podnebí není pro trávu evidentně vhodné. Je krásně zelená, hustá a také stále posekaná, což jistě stojí hodně sil. V parcích se tam povalují a muchlují na trávě páry při teplotách, které nás nutí vybírat mezi zimní bundou a zimní bundou se svetrem. Nehledě na to, že kdybych si lehnul na tak studenou zem, tak mi budou ledviny posílat až do smrti stížnosti na kruté a nelidské zacházení a já se budu modlit, aby jim nikdo neřekl o existenci trestního zákoníku. Podotýkám, že tento příběh se odvíjí v srpnu, byť je publikován a editován až nyní.

Další z paradoxů je, že severské národy mají obvykle dobrou zmrzlinu. Takový norský Krokan je zmrzlina vyvolávající závislost na celý život. Takže jsme zmrzlinu nemohli vynechat. Kromě toho, že je dobrá jsou také porce trochu větší. Asi jako půlka nanukového dortu nebo tak nějak. V takovém případě je potřeba nevyměknout a jak pravil kolega: „Tu zmrzlinu dojím, i kdybych se měl poblejt“. Tuto památnou větu pronesl cestou do Tivoli – zábavního parku, takže jsem tuto variantu považoval za více než uskutečnitelnou.

Na ten jsme si nechali čas odpoledne. Nabízel ten den různé atrakce. Já jsem si užil především ty pro děti ve věku tří let, jako byl např. válec, kterým se procházelo ve tmě po lávce a on se kolem člověka otáčel a simuloval hvězdnou oblohu. Je neuvěřitelné, že ani s vynaložením vší síly, člověk nedokáže projít po lávce rovně a nenaklonit se proti směru otáčení. Když se nakloníte, tak se praštíte o zábradlí, které je kolem lávky. Tato atrakce ale neútočila na obsah žaludku. I když možná jak u koho. Kolegové více ocenili 84m vysokou věž, odkud člověka připoutaného na lavici a předkloněného kupředu pustí volným pádem. Já jsem se raději omezil na fotografickou dokumentaci pádu, což těžce nevyšlo, protože foťák nějak nezvládl režim focení 9 snímků za sekundu a zbořil compact flash kartu. To u 4G karty nepotěší, protože se na ní vejde okolo 700 fotek. Většinu jsem z karty vydoloval, ale byla to celovečerní zábava. Fotky z pádu ale nemám a hned potom focené vystoupení gymnastek taky ne. Nedá se svítit, technika selhává. Dále měli v zábavním parku různé horské dráhy a centrifugy, ale to bylo už takové podobné jako Matějská, jen o něco větší. A samozřejmě, cukrovou vatu jsem si koupil a zaplatil kartou. Každému doporučuji tamní menu, velkou cukrovou vatu a velkou Coca Colu, společně se slevou. To dodá energii na několik dní.

Jediná zachráněná fotka pádu

Zábavní park nenadchne každého, ale myslím že těžko najdete někoho, kdo by litoval návštěvy Vasa Museum. Mají tam krásný středověký koráb, vylovený z moře, protože byl postaven poněkud neodborně a při první plavbě se převrátil a potopil. Tím byl ale současně uchován až do dnešní doby v podstatě nepoškozený. A je něco jiného číst knihy o objevitelských cestách a něco jiného vidět loď, s jakou byly podnikány. Resp. ony byly podnikány s ještě menšími loděmi, které se potápěly o něco později, než při první plavbě.

Záď lodi v muzeu

Pokud navštívíte Tekniska museet ve Stockholmu, neboli Technické muzeum, neuděláte chybu. K vrcholům expozice ale patří Mindball, což je nevšední atrakce pro malé děti, tedy pro mne jako dělaná. Sestává ze stolu, na kterém se volně pohybuje kulička, tahaná asi magnetickým polem, a dvou pásek na čelo, které snímají mozkovou aktivitu. Cílem hry je přetlačovat se o kuličku, tak aby byla zatlačena za čáru, kterou má každý hráč kousek od své hrany stolu. Kulička se pohybuje lineárně, po čáře mezi hráči, při překročení hranice pískot hru ukončí a stisknutím resetovacího tlačítka se kulička vrací do nulové polohy uprostřed stolu. Užije se s tím spousta zábavy, zjišťoval jsem, jestli bych si to nekoupil k vánocům, ale i se slevou 5000 Euro, kterou mi nabídli, je cena poněkud vysoká, takže by mi už potom asi nezbylo na stromeček.

mindball - naše soupeřka

Naše výpravy se vyznačují tím, že se jdeme koupat za jakéhokoliv počasí a teplot a po návratu se trumfujeme, kdo se koupal v jak ledové vodě a kolika různých oceánech. To je samozřejmě sport pro celé muže a neměli byste jej zkoušet, pokud jste alespoň 100x nevyšli z ledové serverovny chlazené na 15 stupňů do horkého letního dne a nezašli zase zpět, beze změny oblečení. Pokud přežijete tohle, tak už všechno.

Zzzima

U takovéto koupací výpravy je důležité mít v záloze auto, protože to se dá krásně vytopit a když je koupajícím se zima, tak se mají kde zahřát. Nedoporučuji koupání ve vodě z tajícího ledovce, pokud potom musíte jít 50 km pěšky. Samozřejmě na koupání došlo i ve Švédsku a nebyl to ani takový adrenalin, protože voda měla místy i 10 stupňů. Do dějin se zapsal Mr. G. Vylezl z vody, namítajíc něco o zimě a totální zmrzlosti. Jako kdyby nevěděl, že studená voda je studená. Bleskově se oblékal a spěchal do auta, už byl oblečený a najednou se zarazil: „Sakra já jsem si zapomněl sundat plavky!“. Tím prokázal, že do klubu otužilců se nekvalifikoval, protože ho mráz připravuje buď o cit nebo o rozum.

Samotná jízda autem po Švédsku byla zajímavá. K navigaci jsme používali dvě navigace, obě obsluhoval spolujezdec. Takové uspořádání je tuze praktické, protože na každé navigaci může být zobrazeno něco jiného, třeba detail cesty a její přehled, také je možné hledat další zájmové body bez toho, aby se řidič ocitl bez navigace. Navíc když narazíte na chybu v mapě, máte naději, že v druhé navigaci není.

Cestou necestou

Navigaci jsme konfigurovali tak, aby nás vedla i po nezpevněných komunikacích. A to skutečně dělala, projížděli jsme nádhernými zastrčenými silničkami hluboko v lesích nebo podél pobřeží. Dokonce jsme jednou skončili na cestě, na které jsme museli uklízet padlý strom, abychom vůbec mohli pokračovat. Prostě úžasný zážitek. Ale zase ta dnešní mládež, Mr. G. si vzal sebou PSP s nějakým seriálem a celou cestu se místo do lesa díval do PSP. Pochopil bych, kdyby se díval ve škole, kde se nutně tempo přizpůsobuje tomu nejpomalejšímu, takže se normální ajťák k smrti nudí. Ale v lese ve Švédsku??

Pravda s odstupem a po shlédnutí The Big Bang Theory musím konstatovat, že seriál může způsobit závislost, ale i ta by měla mít své hranice, končící například někde na hranicích Švédska.

Nebyli bychom to my, abychom nezažili alespoň jednu situaci typu strýc Podger něco – v našem případě nakupuje. Vyrazili jsme do nějaké velké samoobsluhy a nakoupili kde co. Mimo jiné jsme chtěli koupit nějaké oříšky a další produkty prodávané na váhu. Vážili jsme si sami, celkem pochopitelně na regálu byla čísla, která jsme čekali, že budeme zadávat do váhy. To se ukázalo, jako oříšek, váha psala švédsky kde co, ale vážit ne a ne. Usoudili jsme, že tato váha nás nemá ráda a šli jsme k další. Opět nám psala kde co, ale štítek jsme z ní nevymodlili ani po dlouhém boji a vyzkoušení všech možných tlačítek. Až se nás zželelo obsluze a vysvětlila nám, že obě váhy jsou rozbité a musíme jít vážit na váhy na druhé straně. Tam samozřejmě zafungovalo zadání kódu okamžitě a my měli nás těžce vydobytý sáček ořechů. A ani nám na něj nedali slevu.

Možná si říkáte, jak jim to vysvětlila? Prostě a jednoduše anglicky, ve Švédsku mluví anglicky snad více lidí než v USA (kde naopak všechny pomocné profese jako jsou taxikáři mluví jen španělsky).

Vzpomínka na domov

Cesta vesele pokračovala až jsme dojeli do města Ludvika. To se vyznačovalo nedostatkem hotelů, takže jsme museli vzít co bylo. To mělo jednu chybu, protože nám recepční řekla, že má bohužel jen jeden pokoj s dvěma postelemi a ten druhý je s manželskou postelí a jinak to nejde. Nu což budeme losovat, kdo jaký dostane. Ovšem losování nebylo založeno na náhodných číslech, protože zatímco ostatní šli parkovat auto a pro bágly, já jsem právem vedoucího výpravy vyzpovídal pokojskou a zjistil jaký pokoj je jaký. A teprve po přečtení tohoto zápisku se ostatní dozvědí, jak je možné, že mi náhoda tak přeje.

To mě přivádí k jiné geekovské historce, jak jsme jednou řešili otázku zda jít spát nebo na diskotéku s pomocí generátoru náhodných čísel naprogramovaného na mobilním telefonu v pythonu, který v něm byl přítomen v poněkud ořezané verzi. A mám pro vás dobrou radu, pokud se o to bude někdy pokoušet, švindlujte, protože pokud budete generátor opravdu psát, a to je na těch 10 klávesách fakt pekelná makačka, skončíte jako my, tedy že děvčata půjdou znuděná domů ještě dříve, než bude generátor dokončen.

Příroda

Houbičky

Mech či co

A touto odbočkou končí výprava ajťáků do Švédska. Cesta zpět byla nudná a fádní, všechno fungovalo jak mělo, letadla nepadala a zavazadla se neúčastnila žádného výbuchu.

Závěrem mi dovolte popřát všem spolucestovatelům a čtenářům mnoho štěstí, lásky, zážitků a ...

       

Komentáře

[iguru]

Je na čase začít více vydělávat, abych se mohl účastnit všech akcí. Takže do Nového roku hodně štěstí a úspěchů a na výletě navi... jak říkají braťa Slovávci.

[Václav HFechs Švirga]

Přečetl jsem jedním dechem, perfektní!

[2009]

100b

[Robo]

Svedsko je krasna krajina, v Skandinavii som stravil jedno leto a dodnes spominam :) Vtedy sme mali super pocasie, v strednej Europe bolo na nevydrzanie (teploty okolo 35 stupnov), ale na severe bolo krasnych 25, ked sa to spoji s tym, ze slnko v lete takmer nezapada, tak je vsade prijemne teplo (vy ste bohuzial zazili asi horsie obdobie). V Stockholme som bol len jeden den, no je to fakt krasne mesto. Ma obrovske historicke jadro a clovek by tam mohol byt aj tyzden a nevidel by vsetko, co stoji za to. Okrem Stockholmu sa mi este pacila Uppsala (pekne univerzitne mestecko na sever od Stockholmu). Okrem toho sme boli aj na polarnom kruhu, na najsevernejsom bode Europy, v narodnych parkoch, na ladovcoch, pri fjordoch, kupali sa v horskych jazerach, boli v pravej finskej saune (na lodi na jazere - sibali sa s brezovymi konarmi a skakali zo sauny rovno do jazera) atd, atd. Dik za clanok, rad som si zaspominal :))

[Dan Ohnesorg]

Jedno z období, na které rád vzpomínám, bylo, když jsem postupně zažil jaro v Portugalsku, v Čechách a nakonec v Norsku a tím jsem měl pokryté období od února do června. A to bylo fakt boží.

V Uppsale jsme byli také, chodí tam dost studentů od nás z katedry, tak jsem byl taky trochu zvědavý jak to tam vypadá a celkem dost dobře.

[Jorindo]

Mrzí mě, že jsem tentokrát nejel taky...... Na ten Mindball jsme se mohli složit a třeba každých 14 dní si ho střídat.

[Dan Ohnesorg]

A ten díl s koupí miniatury stroje času jsi viděl? Tak Mindball je asi jen dvakrát větší, byť rozebiratelněší, takže se stěhuje snáze.

[Dan Ohnesorg]

Hádejte co je VUP

Důležité doplnění, byl jsem upozorněn, že jsem porušil zásadu nepublikovat žádné fotky účastníků, takže přiznávám, že na jedné fotce je Mr. G., ale nebudu raději říkat na jaké a kde. Zapište si proto černou křídou do komína, že dnes je historický den první veřejné publikace fotografie Mr. G. a ponechte batelům v budoucnosti možnost řadit jej mezi velikány typu Járy C., u kterých skoro jistě víme, že jsou možná na nějaké fotografii.

[Jan Drábek]

Vynikající zápisek.

[Robert Krátký]

Díky za další fajn zápis.

[koffr]

pěkné!

[kralyk z abclinuxu]

Ta fotka s tim teploměrem ja naprosto děsivá (a to nejsem nijak zimomřivej)

[Dan Ohnesorg]

Tam omylem nechodil proklik na velkou fotku, ale uz je to OK.

[kralyk z abclinuxu]

oooh. To mi připomíná koupání na západním pobřeží Irska (ještě k tomu severní část)

[Fluttershy, yay!]

Hezké. A do Švédska se dá pohodlně a levně jet autobusem. ^_^

[gogloid]

V životě by mě nenapadlo mít puštěnou GPS v letadle... to mě naprosto roztrhalo.

Hezkej zápisek, teším se na sequel

[Darth Phantom]

Opravdu skvělé blogy o ajťácích v různých částech světa. Apolitické povídání a opravdu zajímavé a přínosné. Nejste vy ten pan Ohnesorg, co jsem ho viděl v jednom filmečku o Open Office, co ale svěřil povídání o kancelářském balíku sličné asistence? Ten filmeček jsem stáhnul někde na AVC-ČVUT, myslím.

[Dan Ohnesorg]

No jasne, Linuxove vikendy, vetsina lidi figurujicich v techto pribezich je organizuje, pripadne na nich prednasi. Asi zase nekdy nejaky udelame, klidne mi piste o cem byste chteli slyset prednasku.