DuckDuckGo AI Chat umožňuje "pokecat si" s GPT-3.5 Turbo od OpenAI nebo Claude 1.2 Instant od Anthropic. Bez vytváření účtu. Všechny chaty jsou soukromé. DuckDuckGo je neukládá ani nepoužívá k trénování modelů umělé inteligence.
VASA-1, výzkumný projekt Microsoftu. Na vstupu stačí jediná fotka a zvukový záznam. Na výstupu je dokonalá mluvící nebo zpívající hlava. Prý si technologii nechá jenom pro sebe. Žádné demo, API nebo placená služba. Zatím.
Nová čísla časopisů od nakladatelství Raspberry Pi: MagPi 140 (pdf) a HackSpace 77 (pdf).
ESPHome, tj. open source systém umožňující nastavovat zařízení s čipy ESP (i dalšími) pomocí konfiguračních souborů a připojit je do domácí automatizace, například do Home Assistantu, byl vydán ve verzi 2024.4.0.
LF AI & Data Foundation patřící pod Linux Foundation spustila Open Platform for Enterprise AI (OPEA).
Neziskové průmyslové konsorcium Khronos Group vydalo verzi 1.1 specifikace OpenXR (Wikipedie), tj. standardu specifikujícího přístup k platformám a zařízením pro XR, tj. platformám a zařízením pro AR (rozšířenou realitu) a VR (virtuální realitu). Do základu se z rozšíření dostalo XR_EXT_local_floor. Společnost Collabora implementuje novou verzi specifikace do platformy Monado, tj. open source implementace OpenXR.
Byla vydána nová verze 0.38.0 multimediálního přehrávače mpv (Wikipedie) vycházejícího z přehrávačů MPlayer a mplayer2. Přehled novinek, změn a oprav na GitHubu. Požadován je FFmpeg 4.4 nebo novější a také libplacebo 6.338.2 nebo novější.
ClamAV (Wikipedie), tj. multiplatformní antivirový engine s otevřeným zdrojovým kódem pro detekci trojských koní, virů, malwaru a dalších škodlivých hrozeb, byl vydán ve verzích 1.3.1, 1.2.3 a 1.0.6. Ve verzi 1.3.1 je mimo jiné řešena bezpečnostní chyba CVE-2024-20380.
Digitální a informační agentura (DIA) oznámila (PDF, X a Facebook), že mobilní aplikace Portál občana je ode dneška oficiálně venku.
#HACKUJBRNO 2024, byly zveřejněny výsledky a výstupy hackathonu města Brna nad otevřenými městskými daty, který se konal 13. a 14. dubna 2024.
Sám jsem člověkem více než cokoli jiného rozporuplným, a bohužel i mé texty jsou začasté plny rozporů. Když si jich někdy všimnu a snažím se o vysvětlování, čitelnost obvykle povážlivě klesá. Celé to je jen snaha zdokonalovat svoje vyjadřování, snaha vměstnat notně zkurvenou poezii do schémat hovorové řeči. A snad i já mohu věřit, že hledat krásná slova je lepší než zabíjet a vraždit.
Když se v poslední době při svojí četbě věnuju fantastice, jde o knížky převážně z produkce plzeňského nakladatelství Laser-books (asi si pořídím čtenářské konto ). To vskutku není patriotismus, jen sázka na osvědčenou kvalitu. A o jedné takové kvalitě, tentokrát z nové ediční řady Moderní díla fantasy, hodlám v tuhle chvíli vyprávět, takže se pohodlně posaďte, otevřete lahvinku Bikavéru (případně Austeršalinské brandy, pro znalce), manželku s její Chardonkou pošlete kam slunce nesvítí a připravte se na zběsilý závod městem, které kdyby bylo Benátkami, Shakespeare by se z něj nejspíš posral.
Martin Šust se v medailonku autora pozastavuje nad tím, že nováčkové žánru mají dnes u nakladatelů otevřené dveře hned s plánem na mnohadílnou sérii, i když ještě nic nepublikovali. Uvědomuje si ovšem, že taková je doba, a kromě románů, které jsou "pouze" skvěle řemeslně zvládnuté (vzpomeňme například Eragona, kterým sice někteří opovrhují, ale podle mého skromného názoru vůbec nejde o špatnou fantasy), se takto mohou prosadit i skutečně talentovaní autoři, jejichž budoucnost je přinejmenším slibná a pokud svým plánům dostojí, na konci série se dočkáme vpravě mistrovského díla. Osobně jsem přesvědčen, že právě to je případ jednatřicetiletého amerického autora Scotta Lynche, který u nás debutuje svým románem Lži Lockeho Lamory, jenž je prvním dílem zamýšlené sedmidílné ságy.
A naplno: je to pecka, vážení! Když Richard Morgan mluví o vysokooktanové fantasy zápletce, vůbec nepřehání. Locke Lamora je pravým fantasy hrdinou pro postmoderního čtenáře, vychytralým až sofistikovaným (čti vychcaným) podvodníkem, garristou jednoho malého pouličního gangu, který se rozhodl porušit Tajný mír, mír mezi šlechtou a Řádným lidem, mír dávno ujednaný vévodovým Pavoukem a Capou, mír, který všichni zločinci osmdesátitisícového města Camorru dodržují. Podvedení a oškubaní šlechticové se sice ke své hanbě přiznat nechtějí, ale někdo o ní přece ví. Do Camorru přichází Šedý král, v patách mu jde Nájemág Sokolník se svým štířím jestřábem Vestris, a celé město se v rytmu pomsty otřásá v samých základech.
Ještě před první stranou prologu, na mapce, která dává jasně najevo, že město je tvořeno víc než tuctem ostrovů a převozníci jsou stejně důležití jako povozníci, poznáte zběsilé kouzlo Benátek, ve slově Camorr zase najdete neapolskou Camorru. Podle jisté recenze jméno hlavního hrdiny odkazuje na severského lstivého boha Lokiho, což je taky docela dobře možné, jeho pověst Trna z Camorru pak jako by z oka vypadla Robinu Hoodovi – ale pozor na to, že celá takhle přehlídka fantazie rozhodně není vykradená. Je to skvělá dobrodružná fantasy s propracovaným, nápaditým, kontrastujícím jazykem, kterou bychom, být napsána aspoň před desíti lety, mohli označit za zatraceně výživnou a spletitou součást podhoubí new weirdu. Přinejmenším já bych ji s klidem srovnal se skvělými romány Steph Swainstonové!
Krátce k řemeslu: obálka je vyloženě krásně zpracovaná (a podle obrázku čeká totéž i další kus v edici, Zjizvenou noc Alana Campbella), obvyklá laserovská sazba v LaTeXu nepřekvapí ani neurazí, a překladu Romana Tilcera téměř nelze nic vytknout (na necelých pěti stovkách stran jsem zaznamenal snad tři drobné úlety, které ale rychle blednou ve srovnání s tím, jak se vypořádal s překlady vlastních jmen i zločineckého argotu – takové slovo uličnice pro označení kuše je vyloženě nádherné).
Krátce řečeno: začátek je možná trochu pomalý, autor střídá současnost s Lockeho dětstvím a jeho výchovou v péči otce Okova, ale ještě před polovinou děj nabere takový spád, že zbylé asi tak dvě třetiny knížky přečtete za jediný den na jeden zátah. A navrch – koncem se opravdu příběh románu uzavírá a epilog má daleko do těch žalostných pokusů, které vídáme pohříchu tak často, snad proto, že bylo předem jasné, že příběhy Lockeho Lamory, který se vlastně nejmenuje Locke Lamora, budou pokračovat. A závěrečné souboje jsou hned dva! Kromě pochopitelného souboje mezi Šedým králem a Lockem je tu ještě jeden, vylíčený mnohem dřív a podle mne mnohem lépe. Zvrhlé sestry Raiza a Cheryn Berangiasovy, nejlepší camorrské contrarequially, a proti nim Zvrhlé sestry Jeana Tannena… inu, to je podívaná, při které se neopovážíte hlasitě vydechnout.
A drobný bonus k tématu: co takhle edice Moderní díla sci-fi? neoAddix Jona Courtenaye Grimwooda i Zakalená Elizabeth Bearové jsou běsnící skvosty kyberpunku třetího tisíciletí, rozmazané obrazy pochmurné budoucnosti, a úprk od první k poslední stránce doprovází sevřený žaludek a v předvečer pracovního dne také obrovská nechuť přestat a jít spát. Navíc Zakalená je jen prvním dílem v trilogii, jejíž druhá kniha je už plánována k vydání (stejně jako druhá kniha příběhů Lockeho Lamory, ta je ovšem na stránce edičního plánu až kdesi hluboko dole, smutník).
Krom toho se v medailonku Elizabeth Bearové dočtete o ambiciózním románovém projektu The Promethean Age vyprávějícím historii pětisetleté tajné války mezi Férií a mágy z Prométheova klubu. Mám rád alternativní historii, a tohle hlavně není série, každý román je samostatný a knihy ani nevycházejí v chronologickém pořadí… Opravdu toužím, že to u nás někdy někdo vydá, inu, uvidíme. Jediným problémem teď zůstává, že skvělé fantastiky prostě vychází tolik, že, skoro se to stydím říct, ji, spolu s mými odbornými knížkami, klasickou krásnou literaturou, i staršími ještě nepřečtenými fantastickými kousky, už skoro nestíhám číst. A to je… inu, krásný problém!
Tiskni Sdílej: