Nová čísla časopisů od nakladatelství Raspberry Pi: MagPi 140 (pdf) a HackSpace 77 (pdf).
ESPHome, tj. open source systém umožňující nastavovat zařízení s čipy ESP (i dalšími) pomocí konfiguračních souborů a připojit je do domácí automatizace, například do Home Assistantu, byl vydán ve verzi 2024.4.0.
LF AI & Data Foundation patřící pod Linux Foundation spustila Open Platform for Enterprise AI (OPEA).
Neziskové průmyslové konsorcium Khronos Group vydalo verzi 1.1 specifikace OpenXR (Wikipedie), tj. standardu specifikujícího přístup k platformám a zařízením pro XR, tj. platformám a zařízením pro AR (rozšířenou realitu) a VR (virtuální realitu). Do základu se z rozšíření dostalo XR_EXT_local_floor. Společnost Collabora implementuje novou verzi specifikace do platformy Monado, tj. open source implementace OpenXR.
Byla vydána nová verze 0.38.0 multimediálního přehrávače mpv (Wikipedie) vycházejícího z přehrávačů MPlayer a mplayer2. Přehled novinek, změn a oprav na GitHubu. Požadován je FFmpeg 4.4 nebo novější a také libplacebo 6.338.2 nebo novější.
ClamAV (Wikipedie), tj. multiplatformní antivirový engine s otevřeným zdrojovým kódem pro detekci trojských koní, virů, malwaru a dalších škodlivých hrozeb, byl vydán ve verzích 1.3.1, 1.2.3 a 1.0.6. Ve verzi 1.3.1 je mimo jiné řešena bezpečnostní chyba CVE-2024-20380.
Digitální a informační agentura (DIA) oznámila (PDF, X a Facebook), že mobilní aplikace Portál občana je ode dneška oficiálně venku.
#HACKUJBRNO 2024, byly zveřejněny výsledky a výstupy hackathonu města Brna nad otevřenými městskými daty, který se konal 13. a 14. dubna 2024.
Společnost Volla Systeme stojící za telefony Volla spustila na Kickstarteru kampaň na podporu tabletu Volla Tablet s Volla OS nebo Ubuntu Touch.
Společnost Boston Dynamics oznámila, že humanoidní hydraulický robot HD Atlas šel do důchodu (YouTube). Nastupuje nová vylepšená elektrická varianta (YouTube).
Současné vývojové jádro je 2.6.38-rc6 vydané 21. února. Linus říká:
Zkrácený changelog je v oznámení, v kompletním changelogu najdete všechny detaily.
Stabilní aktualizace: 17. února vyšla stabilní jádra 2.6.32.29, 2.6.36.4 a 2.6.37.1. Obsahují spoustu oprav po celém stromě. Jádro 2.6.36.4 je poslední ze série 2.6.36.x: [...] měli byste přejít na sérii .37, protože tohle je poslední vydané jádro .36. Je nyní 'na konci života', 'mrtvé', 'pohřbené', 'zapíchnuté ve fjordu' nebo co používáte v práci vy jako termín pro věci, které již nejsou.
Aktualizace 2.6.37.2 se reviduje v době psaní tohoto článku. Obsahuje 70 oprav a měla by vyjít 24. února nebo později.
-- Al Viro
napsal Jonathan Corbet, 22. února 2011
ioctl() příkaz FIEMAP lze použít ke zjištění toho, jak jsou bloky souboru rozloženy na disku. Umožňuje zjistit fragmentaci souboru, optimalizovat pořadí dopředného čtení při bootu a mnoho dalšího. Jedna z těch dalších věcí ale odhalila chyby v několika důležitých souborových systémech, které FIEMAP implementují.
Aplikace cp byla podle všeho před nedávnem naučena, jak použít FIEMAP k nalezení děr v souborech. Cílem bylo optimalizovat kopírování takových souborů tím, že se díry vůbec nebudou číst; tak není nutné plnit stránku nulami (v jádře) a tu porovnávat se stránkou plnou nul (v uživatelském prostoru). To je užitečné zlepšení.
Někdy tou dobou se k Chrisu Masonovi doslechlo, že cp poškozuje na souborovém systému btrfs soubory. Problém byl přirozeně v tom, že FIEMAP hlásil díry v souborech tam, kde žádné nebyly. Hlavní příčinou byla nepřipravenost FIEMAP na to, že mohou existovat oblasti souboru, do kterých se zapsalo, ale které ještě nemají přiřazeny žádné bloky. Taková situace nastane u většiny současných souborových systémů, které používají mechanismus zpožděné alokace, takže nejde jenom o teoretickou záležitost.
Chris problém napravil u btrfs a pak se rozhodl zjistit, jak se budou ve stejné situaci chovat ostatní souborové systémy. Z jeho zprávy vyplývá, že xfs věci zvládlo dobře, ale ext4 obsahovalo podobnou chybu v případě, kdy se zpožděná alokace a skutečné díry potkaly v jednom souboru. Některé chyby se podle všeho snadno projeví více než v jednom kontextu.
Chrisova oprava by se měla dostat do 2.6.38 před finálním vydáním; je docela pravděpodobné, že oprava ext4 bude také následovat rychle. Očekávejte i backporty do starších jader, ale mezitím si u takových souborových systémů dávejte pozor, když budete pomocí nových verzí cp kopírovat soubory, do kterých bylo nedávno zapsáno.
napsal Jonathan Corbet, 22. února 2011
Během přibližně minulého týdne se objevilo mnoho témat týkajících se nízkoúrovňového fungování blokové vrstvy. Tento článek se zabývá několika z nich.
Vynucení přístupu pouze pro čtení: Bloková vrstva má mechanismus, který umožňuje ovladači označit specifické zařízení (nebo oddíl) jako pouze pro čtení. Tento příznak může být nastaven, pokud je fyzické zařízení zamčeno proti zápisu; také ho může nastavit kód na vyšší úrovni (například kód MD nebo DM), když správce vytvoří zařízení pouze pro čtení. Tejun Heo ale přišel na zajímavou věc: v blokové vrstvě se tento příznak nevynucuje – pokus otevřít pro zápis zařízení chráněné proti zápisu uspěje a bloková vrstva s klidem vyšle zapisovací příkazy k zařízení, ze kterého se dá pouze číst. Tejunovi to přišlo jako chyba, takže do 2.6.38 vložil patch, který část problému řeší: pokus otevřít zařízení pouze pro čtení pro zápis bude zablokován.
Jenže se ukazuje, že tato kontrola něco rozbije. Vzhledem k tomu, že přístup pouze pro čtení nikdy nebyl vynucován, vývojáři se nestarali o to, jak blokové zařízení otevírají. S tímto patchem tedy zařízení smyčky [loop device], device mapper a MD přestanou fungovat, když se pokusí otevřít zařízení pouze pro čtení, a to i když z něj chtějí jenom číst. Rozbít věci v tomto měřítku není jedním ze stanovených cílů 2.6.38, takže Chuck Ebbert zaslal patch, který tuto změnu ruší; nějaká jeho verze by se před konečným vydáním 2.6.38 měla dostat do jádra.
Kód v jádře, který se nestará o způsob přístupu, může být opraven snadno, ale oprava nástrojů v uživatelském prostoru bude trvat o něco déle. Tato kontrola tedy do cesty open() nebude vrácena nijak brzo. Linus navíc upozornil na to, že toto blokování ani nemusí být správně; jsou místa, kde může být nutné otevřít zařízení, které je pouze pro čtení, pro zápis. Skutečné vynucování – pokud ho má dělat bloková vrstva – pravděpodobně bude muset nastat, až když se příkazy posílají zařízení. Ještě se uvidí, kolik věcí rozbije tohle.
Stabilní stránky: Linux má od roku 2008 podporu pro kontrolu integrity bloků dat. Tato vlastnost ve zkratce umožňuje kontrolovat, jestli se data nepoškodila při transferu mezi hostitelem a úložným zařízením, pokud to dovoluje hardware. Před zápisem bloku do zařízení jádro vypočítá kontrolní součet a pošle ho s daty; pokud data, jakmile je zařízení zapíše, mají jiný kontrolní součet, zařízení signalizuje chybu. Tento mechanismus může zvýšit celkovou důvěru v to, že systém bude ukládat data, aniž by je poškodil.
Je tu ale malý problém. Představte si sekvenci událostí, ve které jádro vypočítá kontrolní součet specifického bloku, zadá operaci zápisu a pak se jde věnovat něčemu zajímavějšímu. Než se řadič blokového zařízení dostane k tomu požadavek vyřídit, přijde nějaký proces a obsah bloku změní. V tu chvíli kontrolní součet přestane souhlasit a operace selže. Jakým způsobem nejlépe reagovat na takový výsledek? (Nebo ještě lépe jak mu zabránit?)
Darrick Wong problém řeší patchem, který používá možná trochu tvrdý přístup: když se používá kontrola integrity, předtím, než se vypočítá kontrolní součet a zadá I/O operace, se bloky zkopírují. Zbytek systému může s původními daty dělat, co chce; do zařízení se zapíší tak, jak byla, když se zápis plánoval. Tento přístup bude určitě fungovat, ale náklady jsou jasné: do cesty zápisu se přidává dodatečná operace kopírování. Tenhle náklad se ne všem vývojářům líbí.
Správným způsobem, jak toto vyřešit, je implementace „stabilních stránek“ v kódu souborového systému. Zjednodušeně: stránka, která má být zapsána, je neměnná; každý proces pokoušející se ji změnit se zablokuje, dokud se zápis nedokončí. Toto řešení ale také není všeobecně populární; má prý špatný dopad přinejmenším na jeden benchmark bez ohledu na to, jestli se používá kontrola integrity. Jak upozornil Jan Kára, nejlepší chování není pro každého stejné:
Některým lidem se také líbí fakt, že přístup s kopírováním bloků náklady přenáší na uživatele, kteří používají kontrolu integrity, a neubližuje těm, kteří ji nepoužívají – tedy za předpokladu, že náklady na alokaci stránek a jejich kopírování neovlivňují nikoho jiného. V budoucnu se nicméně podle všeho bude používat přístup se stabilními stránkami; jak podotkl Martin Petersen, mnoho vlastností souborových systémů – například šifrování – na něm závisí. Na přidání této vlastnosti do mnoha souborových systémů se pracuje; v současnosti má funkční podporu pouze Btrfs.
Podrobné pokrytí omezování blokového I/O: V minulých Jaderných novinách se objevil článek o hierarchickém plánování I/O; tato práce doplňuje důležitou vlastnost, ale omezení (poměrně nového) řízení propustnosti zde nekončí. Jedním z větších nedostatků je, že opravdu funguje jen s I/O zadaným přímo z kontextu procesu. Když I/O zahájí jádro (konkrétně když kód zpětného zápisu vypisuje stránky na disk), řadič propustnosti není schopen spojit tyto stránky s procesem, který je zašpinil. Vzhledem k tomu, že na mnoha (či spíše na většině) systémů se většina blokového I/O generuje takto, snadno zjistíme, že blokový I/O řadič je v tuto chvíli velmi omezen.
Andrea Righi zaslal sadu patchů, která má toto omezení odstranit tím, že se bude sledovat vlastnictví všech špinavých stránek v systému. V jádře již je kód, který to umí; omezovač využívání paměti tuto informaci potřebuje, aby mohl fungovat. Andreův patch tedy zobecňuje kód sledování vlastnictví tak, aby sloužil i I/O řadiči. Polovina existujících příznaků (pole flags) ve struct page_cgroup se přebírá a ukládá se tam index popisující, které řídící skupině stránka patří. Tím se blokový řadič odlišuje od toho, jak tuto strukturu používá řadič paměti – ten druhý do své struktury mem_cgroup ukládá přímý ukazatel – což ale nemá výhodu zachování velikosti struktury page_cgroup.
Tuto výhodu je třeba nepodceňovat: struct page_cgroup je stínem struct page, takže pro téměř každou stránku v systému bude jedna taková struktura existovat. A i malá režie se rychle nasčítá, když jde o tak velké počty – režie je tedy největší nevýhodou této nové vlastnosti; každý, kdo chce omezovat propustnost I/O a přitom nepoužívá řadič paměti, zaplatí výraznou cenu v podobě zvýšené spotřeby paměti jádrem. Výsledkem ale bude, že blokové omezování I/O bude fungovat tak, jak je to zamýšleno; bez sledování stránek může poskytnout jenom přibližné výsledky.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
ale mezitím si u takových souborových systémů dávejte pozor, když budete pomocí nových verzí cp kopírovat soubory, do kterých bylo nedávno zapsáno.
klikátka (krusader a podobně) si to nějak hlídají?, nebo si mám po každém uložení něčeho dát kafe a pak radši ještě jedno, než to budu někam kopírovat? - například ctrl + s a následně cp na flashku s mezikrokem ke kávovaru?
Jinak já jsem viděl standardně vyšlé rc7 - mám snad vlčí mhu?Podívej se na datum v nadpisu článku. Hm, a jak tak koukám, domysli si tam dvojku navíc.
V Linusově citátu (ne citáty týdne) bych na konci první věty v rozhraním.) přehodil uzavírací závorku a tečku.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz