Portál AbcLinuxu, 25. dubna 2024 04:09
Jednou z činností vykonávaných poštovním serverem je finální doručování do schránek uživatelů. Protože na tuto činnost mohou být kladeny značné nároky, je často vhodné pro ni využít specializovanou službu, která doručování zajistí. Tato služba se označuje jako doručovací agent. Agent zatím zůstával skryt a nevyužit, nicméně právě v tento okamžik vstupuje na scénu.
Úspěšným završením pouti zprávy poštovním přenosovým řetězcem je její doručení do schránky příjemce. V některých případech se může zpráva „vrátit“ (přesněji řečeno „je odeslána systémová zpráva“) do schránky odesílatele. Ať tak či tak, pokud není zpráva po cestě zahozena nebo se nějakou chybou neztratí, skončí v nějaké cílové schránce.
Zprávu lze do schránky buď jen „obyčejně doručit“, anebo s ní naložit nějakým složitějším způsobem. Co si lze představit pod tím složitějším způsobem? Například:
Podle toho, do jaké míry je třeba realizovat takové úkoly, se volí způsob doručování, resp. služba, která ho bude zajišťovat. Všechny předchozí díly tohoto seriálu doručování prakticky vůbec neřešily – probíhalo totiž tak, že server prostě zprávu vložil do schránky, a to bylo vše. Nic složitějšího zatím ani nebylo potřeba.
Ono zmíněné obyčejné doručení zajišťovaly v rámci programu Postfix služby local (pro schránky systémových uživatelů) a virtual (pro schránky virtuálních uživatelů). Postfix toho při vhodném nakonfigurování (a hlavně ve spolupráci s dalšími programy či skripty) dokáže více, nicméně proč ho „lámat přes koleno“, když je to zbytečné?
Ke složitějším úkolům při doručování se používají různé specializované programy. Dobře známý je například procmail, jiný podobným třeba maildrop. Ovšem program Dovecot – používaný pro přístup k poště pomocí protokolů IMAP a POP3 – také obsahuje jednu komponentu, která tyto úkoly plní. Je to tzv. Local Delivery Agent (LDA, místní doručovací agent), kam se zprávy předávají z doručovacích služeb poštovního serveru, tedy zde v případě Postfixu jsou to výše uvedené služby.
Použití Dovecot LDA má několik zásadních výhod. V první řadě tvoří celek se zbytkem programu Dovecot, čili se například bezproblémově stará o aktualizaci indexů (což by jinak prováděl Dovecot na základě zachycení události ze souborového systému, nicméně by to znamenalo, že by se zpráva musela znovu načíst, což zde odpadá). Další výhodou je modularita a možnost volit zásuvné moduly (pluginy), které se v dané konfiguraci použijí. V neposlední řadě je Dovecot LDA velmi snadno propojitelný s Postfixem, nevyžaduje žádnou složitou konfiguraci.
Dovecot LDA je součástí zdrojového balíčku, kompiluje se (v závislosti na kompilační konfiguraci) společně s ostatními součástmi programu. Na jednotlivých distribucích je pak situace různá, obecně však bývá v samostatném balíčku, který je třeba nainstalovat.
LDA neběží jako trvale spuštěná služba. Naopak se spouští vždy pro jednotlivé zprávy, což je na jednu stranu pomalejší, současně to ale zjednodušuje řešení spolupráce s jinými komponentami poštovního řetězce. Služba Postfixu (např. pipe) tak spustí instanci Dovecot LDA (v příkazové řádce jí předá důležité parametry) a pak do ní rourou přenese obsah zprávy. LDA odpoví návratovým kódem, kterým indikuje výsledek zpracování.
Zprovoznění LDA tak znamená dva kroky: Upravit konfiguraci Postfixu (tak, aby místo ukládání zpráv do schránky spouštěl LDA) a nakonfigurovat LDA včetně modulů. Postfix pak plně spoléhá (není-li speciálně nastaven – viz dále) na schopnost LDA doručovat zprávy, při problémech se zprávy nedoručují a po vypršení expirační lhůty ve frontě jsou vraceny zpět odesílatelům.
Aby Dovecot LDA převzal doručování pošty, je potřeba změnit konfiguraci programu Postfix. Zde se situace liší pro systémové a pro virtuální uživatele. Pro systémové stačí v souboru main.cf nastavit toto:
mailbox_command = /usr/libexec/dovecot/deliver
To platí samozřejmě jen za předpokladu uvedeného umístění programu deliver, jinak je nutno nastavit jinou cestu. Postfix tomu porozumí tak, že pro doručení do každé schránky spustí program deliver s implementací Dovecot LDA. Všimněte si, že se nepoužívají žádné parametry – to je proto, že Postfix nastavuje celou řadu proměnných prostředí a v nich LDA získá vše potřebné pro správnou funkci (parametry by šly také použít, ale je to zbytečné).
Variabilnější funkci lze nastavit pomocí konfiguračního parametru mailbox_command_maps, který umožňuje řízení způsobu doručování podle příjemce. Tak lze například některých příjemcům doručovat primitivně a jiným přes LDA, případně mít více LDA pro různé příjemce. Ještě více možností nabízejí parametry mailbox_transport a mailbox_transport_maps, kterými lze ovlivnit obecné možnosti přenosu zpráv při doručování.
U virtuálních uživatelů je to o něco málo složitější. Tam už to nejde řešit jen jednoduchým nastavením v main.cf, musí se sáhnout i do master.cf a přidat tam novou službu (založenou na pipe), která bude spouštět doručovací program deliver:
dovecot unix – n n – – pipe
flags=DRhu user=vmail:vmail argv=/usr/libexec/dovecot/deliver -f ${sender} -d ${recipient}
Tímto se vytvoří služba, která bude naslouchat na unixovém socketu a bude spouštět program deliver pod uživatelem vmail (určeným pro přístup do úložiště pošty – viz starší díly seriálu). Uvedené příznaky (flags) způsobují, že se do zprávy přidají hlavičky Delivered-To a Return-Path, a také že se znaky v obálkových adresách (předaných přes parametry příkazové řádky) převedou na malá písmena.
Dále je potřeba upravit konfigurační soubor main.cf – ani to ale není nic těžkého:
virtual_transport = dovecot dovecot_destination_recipient_limit = 1
První parametr říká, který transport (která služba) se použije pro doručování virtuálním uživatelům. Druhý parametr je ukázkou třídy parametrů, které se v použité podobě přímo nevyskytují v dokumentaci. Jedná se totiž o konkrétní reprezentaci parametru virtual_destination_recipient_limit, kde je slovo virtual nahrazeno konkrétním názvem služby, tedy v tomto případě dovecot. Hodnota 1 zde znamená, že se bude doručovat jen jedinému příjemci v rámci jedné instance (LDA takhle funguje).
Zbývá ještě nakonfigurovat samotného doručovacího agenta. Ten se - stejně jako zbývající součásti programu Dovecot – konfiguruje typicky v souboru /etc/dovecot/dovecot.conf. Takto by mohl vypadat fragment konfigurace:
mailbox_location = maildir:~/Maildir
mailbox_location = maildir:/var/mail/virtual/%d/%n/Maildir
protocol lda {
postmaster_address = postmaster@moje.domena
hostname = postak.moje.domena
mail_plugin_dir = /usr/lib/dovecot/lda
}
První parametr konfiguruje úložiště zpráv. To je samozřejmě definováno společně pro doručování i IMAP a POP3. V tomto případě se (z důvodů vysvětlených již v některém ze starších dílů) striktně odlišuje domovský adresář uživatele (a to i virtuálního) od vlastního úložiště pošty, aby v adresářích nevznikal zmatek při použití některých pluginů. První způsob zápisu je určen pro systémové uživatele, lze použít i u virtuálních – u těch je ale vhodnější zápis na druhém řádku, protože je z něj ihned zřejmé, jak úložiště vypadá.
Dále tu je sekce pro LDA a tam je určena adresa postmastera (pro účely posílání systémových zpráv o odmítnutých zprávách), název počítače (pro tvorbu hlaviček apod.) a úložiště pluginů (zatím se ještě žádné nevyužívají, ale je to pro ně připraveno). Název počítače lze často vynechat (nastaví se automaticky), je uveden jen pro jistotu, aby byl správný. V extrémním případě není potřeba nastavovat vůbec nic a lze se spolehnout na výchozí hodnoty (nicméně je dobré mít raději parametry pod kontrolou).
V tomto okamžiku je doručovací agent připraven plnit svůj úkol. Příchozí zprávy končí tam, kde mají, tedy ve schránce příjemce.
Někdo se v tento okamžik může zcela oprávněně zeptat: „A k čemu je to vlastně dobré? Vždyť úplně stejně to fungovalo i dříve, tak proč tam vřazovat ještě další program a zvyšovat tak zátěž serveru?“ Odpověď na tuto otázku je jednoduchá – spočívá ve využití zásuvných modulů (pluginů), které teprve dávají nově vytvořené konstrukci pořádnou sílu.
Pluginy nejsou výsadou doručovacího agenta, používají je i další služby v programu Dovecot. Ovšem pokud se nepoužívá doručovací agent, je jejich smysl výrazně omezený, protože nelze pokrýt doručování zpráv, které je v řadě ohledů klíčové.
Jedním ze základních a často používaných pluginů je quota. Jak název napovídá, slouží k nastavení uživatelských kvót, tedy limitů na uživatelské schránky. Samotný Postfix totiž umožňuje pouze globální nastavení limitu, a to ještě jen pro doručované zprávy (přesněji jen pro ty, které poštovní klient dosud nestáhl). Neumí však rozlišovat jednotlivé uživatele, hlídat limity u celé schránky (tedy například nepostihne odeslanou poštu, koncepty apod.) ani dávat určitým složkám zvláštní vlastnosti (například prostor navíc pro zprávy v koši).
Plugin quota pro Dovecot LDA však podporuje širokou škálu funkcí, umožňujících velmi podrobně definovat, jak smí jednotliví uživatelé se svou schránkou nakládat. Tento plugin však není omezen jen na LDA, mohou ho využívat i služby IMAP a POP3, což je důležité pro správné uplatňování kvót.
Každý plugin (musí být samozřejmě nainstalován, o to se ale u základních pluginů postará příslušný balíček) musí být pro své fungování vždy aktivován. To se provádí v jednotlivých sekcích souboru dovecot.conf (v každé sekci je uveden vždy jen řádek, který se mění – zbývající část zůstává beze změny):
protocol imap {
mail_plugins = quota imap_quota
}
protocol pop3 {
mail_plugins = quota
}
protocol lda {
mail_plugins = quota
}
Jak si můžete všimnout, plugin je aktivován v sekcích všech služeb, které se používají. U protokolu IMAP se zapíná ještě jeden další plugin: imap_quota. Ten slouží k zapnutí informativní funkce, díky které server poskytuje klientům informace o velikosti kvóty a aktuálním využití – je to velmi užitečné, protože uživatelé (například v programech Mozilla Thunderbird, RoundCube apod. – zkrátka ve všech, které tuto nepovinnou funkcionalitu IMAP podporují) vidí, jak jsou na tom s prostorem ve schránce či složce.
Další krok spočívá v konfiguraci pluginu jako takového. Plugin quota podporuje řadu různých způsobů, jak pracovat s kvótami. Může využít kvóty souborového systému, sčítat velikosti souborů v adresářích, ukládat údaje do databází nebo využít metodu Maildir++.
Právě poslední z uvedených způsobů jen nejflexibilnější, předpokládá ale samozřejmě ukládání zpráv příslušným způsobem (Maildir, s tím, že si server vytváří metadata Maildir++, v tomto případě konkrétně v souboru maildirsize). Pokud stačí nadefinovat jednu společnou kvótu, je to pak velmi jednoduché:
plugin {
quota = maildir:Mailbox quota
quota_rule = *:storage=1GB
}
Pluginy se konfigurují v sekci plugin. V tomto případě se prvním řádkem nastaví metoda Maildir++ a kvóta se pojmenuje „Mailbox quota“ (tento text se zobrazuje v klientech; může být v zásadě libovolný). Druhý řádek říká, že se jedná o obecně platnou definici (hvězdička) a že úložiště každého uživatele má velikost 1 GB.
Drobná poznámka pro puristy a rýpaly: Dovecot používá jednotky MB, GB apod. ve smyslu 1020, 1030 atd., čili namísto MiB, GiB apod., jak by to mělo být správně. Je tedy potřeba s tím počítat.
Toto je příklad toho asi nejjednoduššího, co plugin dokáže. Kvóty si lze definovat i podrobněji:
plugin {
quota_rule = *:storage=1GB
quota_rule2 = *:messages=10000
quota_rule3 = Trash:storage=10%%
}
Toto zajišťuje dvě nové věci navíc. Jednak omezuje počet zpráv ve schránce na 10000 (běžně to není potřeba, leda jako ochrana proti vyčerpání i-nodů na některých souborových systémech). Další nové pravidlo přidává dodatečný prostor 10 % pro zprávy v koši – to má za účel umožnit uživateli, který vyčerpal běžnou kvótu, aby přesunul některé zprávy do koše k následnému smazání (přesun se standardně provádí kopírováním, které by při vyčerpání kvóty jinak nebylo možné).
Zde pozor na tři věci – jednak se „koš“ na zprávy nemusí jmenovat Trash (standardně ano, ale třeba Microsoft Outlook si ve výchozím nastavení vytvoří vlastní složky s jinými názvy). Dále je potřeba nezapomenout na zdvojení symbolu procent, protože jednoduchý symbol je určen pro uvození proměnných (například %u, %n, %r apod.). A konečně poslední úskalí spočívá v tom, že zprávy v koši se stále počítají do obecné kvóty, jen je pro koš tato kvóta vyšší o oněch 10 %. Proto pokud bude v koši např. 1,05 GB, půjde tam přemísťovat zprávy, ale do ostatních složek nikdo nic nevloží.
Přestože si uživatelé mnohdy mohou snadno zjišťovat aktuální zaplnění schránky, ne vždy to dělají a jsou později překvapeni, že jim přestanou chodit zprávy. Proto není špatné zařídit, aby byli včas varováni – pak už je jen jejich problém, že si včas nesmažou zbytečné zprávy nebo si nezajistí zvýšení kvóty. Konfigurace vypadá takto:
plugin {
quota_warning = storage=95%% /usr/local/bin/quota-warn-95.sh
quota_warning2 = storage=80%% /usr/local/bin/quota-warn-80.sh
}
Jak je z příkladu zřejmé, varování je nutno zajistit externě, tedy například skriptem nebo programem. Lze definovat libovolný počet úrovní (zde jsou použity dvě), ale je třeba mít na paměti, že pokud se v jediný okamžik překročí více prahů současně (např. přijde extrémně velká zpráva), uplatní se jen ten nejvyšší. Konstrukce názvů (quota_warning, quota_warning2 atd.) je obdobná jako u quota_rule.
Jak konkrétně bude mechanismus varování vypadat, je čistě na správci serveru. Může mít formu shellového nebo třeba PHP skriptu, který pošle uživateli e-mailovou zprávu (parametry se předávají přes proměnné prostředí, případně přes příkazovou řádku). Příklad takového řešení najdete v dokumentaci k programu Dovecot. Varování však lze řešit i jinak, třeba zprávou poslanou přes Jabber nebo SMS, to už záleží na vhodnosti toho kterého řešení pro konkrétní podmínky.
To nejzajímavější ale zatím zůstávalo stranou. Často je totiž potřeba rozlišovat kvóty podle uživatelů (nebo jejich skupin) – i toto je pro plugin quota vysloveně hračkou. Řešení se pochopitelně mírně liší podle toho, jak jsou uživatelé uloženi – zda v souborech, v SQL databázi, v adresáři LDAP apod. Například při řešení pomocí MySQL by stačilo tabulku schránek ze 7. dílu seriálu upravit takto (toto by se použilo při vytváření; pokud již tabulka existuje, musí se samozřejmě změnit pomocí příkazu ALTER TABLE):
CREATE TABLE Mailboxes ( mb_id INTEGER AUTO_INCREMENT, dom_id INTEGER NOT NULL, mb_user VARCHAR(100) NOT NULL, mb_password VARCHAR(100) NOT NULL, mb_enabled BOOL NOT NULL DEFAULT 1, mb_quota INTEGER NOT NULL DEFAULT 104857600, PRIMARY KEY (mb_id), FOREIGN KEY (dom_id) REFERENCES Domains (dom_id) ON DELETE CASCADE ON UPDATE CASCADE, UNIQUE INDEX (dom_id, mb_user) ) ENGINE=InnoDB;
Přibyl jeden atribut (mb_quota) s velikostí kvóty vyjádřenou v bajtech a s výchozí hodnotou 100 MB. Ten se využije jako kvóta pro daného uživatele (schránku). Je samozřejmě potřeba patřičně upravit také přístupová práva:
GRANT SELECT (mb_id, dom_id, mb_user, mb_password, mb_enabled, mb_quota) ON Mailboxes TO 'dovecot'@'localhost';
Dalším krokem je úprava databázového dotazu v souboru mysql.conf. Přibude v něm kvóta vyjádřená ve formátu používaném pluginem quota. Upravený dotaz by mohl vypadat například takto:
user_query = SELECT 100 AS uid, 100 AS gid, '/var/mail/virtual/%d/%n' AS home, \
CONCAT('*:storage=', mb_quota, 'B') AS quota_rule
FROM Mailboxes NATURAL JOIN Domains \
WHERE mb_enabled=1 AND dom_enabled=1 AND mb_user='%n' AND dom_name='%d'
Pokud by mělo být pravidel více, jednoduše se přidají další aliasy quota_rule2, quota_rule3 atd. podle potřeby. Pochopitelně není potřeba mít velikost definovánu zrovna v bajtech, lze použít libovolné větší jednotky a upravit podle toho textový řetězec pro plugin.
Řešení pro uživatele v souboru nebo pro LDAP by bylo velmi podobné. U uživatelů v souboru by se na konec přidal volitelný parametr (následující podoba vychází z 6. dílu seriálu):
franta@moje.domena:{plain}nejakeheslo:100:100:::userdb_quota_rule=*:storage=100MB
…
Podobně by to vypadalo i pro LDAP. Tam je ale potřeba nejdřív vyřešit přiřazení vhodného atributu. Pokud se pro uložení uživatelů používá třída inetOrgPerson (viz 8. díl seriálu), nezbývá než sáhnout po některém z nevyužitých atributů, protože atribut určený přímo pro toto použití zde není. Nevyužívá-li se třeba atribut s číslem řidičského průkazu (carLicense), lze ho použít pro uložení kvóty, a to i včetně jednotky (pozor ale na syntaxi!). Konfigurační soubor ldap.conf z 8. dílu se tak změní v tomto:
user_attrs = =home=/var/mail/virtual/%d/%n,carLicense=quota_rule=*:storage=%$
Další velmi zajímavý a užitečný plugin je ten, který se stará o zpracování pošty podle RFC 5228 – tedy podle pravidel napsaných v jazyce Sieve. Toto je možná ten úplně největší důvod, proč vůbec používat doručovacího agenta. Protože jde o velmi komplexní technologii, zaslouží si samostatný díl seriálu – a to bude ten příští.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.