Nebojíme se kompilace - II (praxe)

19. 10. 2004 | Petr Krčmář

Články - Nebojíme se kompilace - II (praxe)  

Konečně si ukážeme kompilaci v praxi: GCC, configure, make, checkinstall.

V minulém díle našeho miniseriáliu jsme si představili kompilaci teoreticky. Řekli jsme si, o co se vlastně jedná, k čemu je to dobré a dnes si řekneme, jak na to.

Nástroje

Už jsem vysvětlil, že se jedná o plně automatickou činnost řízenou jistými utilitami, které jistě najdete i ve své distribuci. Jde především o:

gcc

gcc je překladač, o kterém jsme mluvili v minulém díle. Provádí samotnou kompilaci, optimalizaci a všechny ostatní důležité operace.

make

Make je velmi důležitou utilitou, která řídí celou kompilaci. Vznikla z potřeby jednoduše zpracovat i velmi rozsáhlé projekty, jejichž ruční kompilace by byla velmi náročná. U větších projektů je potřeba zkompilovat velké množství dílčích souborů, provádět různé úpravy a podobně. Make toto vše dělá automaticky podle souboru nazvaného makefile.

Tento soubor se musí nacházet v adresáři s kompilovaným projektem. Obvykle se vytváří až na místě dle konkrétního systému.

Knihovny

Další důležitou součástí nutnou pro kompilaci jsou takzvané vývojářské knihovny. Ty obsahují hlavičkové soubory nutné pro linkování s konkrétní knihovnou. Od běžné knihovny se obvykle liší přívlastkem dev nebo devel, který je součástí názvu. Knihovna a vývojařská knihovna se tedy mohou jmenovat například:

xlibs-4.1.0 xlibs-dev-4.1.0

Pro běh programu je potřeba mít nainstalovanou jen uživatelskou část, kdežto pro překlad potřebujeme i vývojovou část. Ta ale obvykle není příliš velká, takže se o místo na disku bát nemusíte a není třeba ji po kompilaci odinstalovávat.

Pokud na některou vývojařskou knihovnu zapomenete, překlad neproběhne a poměrně srozumitelně se dozvíme, co je potřeba udělat, abychom chybu napravili.

Zdrojové kódy

Nyní se už dostáváme k samotnému překladu. Před samotným začátkem si neodpustím malou připomínku: Překlad jako takový nemusíte provádět jako root a také to nedoporučuji!

Prvním krokem je samozřejmě stažení souboru obsahujícího samotné kódy překládaného programu. Ten obvykle najdete na domovské stránce konkrétního projektu. Nemůžete-li program najít, obraťte se na Google případně rovnou na Freshmeat.

Stažený soubor (obvykle sbalený tarem a komprimovaný gzipem) rozbalíme pomocí příkazu

tar -xzf nas_zdrojak.tgz

Dalším a často opomíjeným krokem je přečtení dokumentace. Obvykle se v nejvyšším adresáři s kódy nachází soubor INSTALL nebo README. Přečtěte si jej! Obsahuje postup kompilace, která se může od námi probíraného mírně lišit. Obvykle také obsahuje seznam knihoven potřebných ke kompilaci a běhu programu.

configure

Většina kompilací probíhá velmi podobně. Nejprve je potřeba vygenerovat pracovní soubor pro make. Jeho generování probíhá až na cílovém stroji právě proto, aby bylo možno překlad uskutečnit na různých distribucích, platformách a dokonce systémech.

K samotnému vygenerování slouží obvykle skript configure. Ten se nachází v kořenovém adresáři kódů a často pomocí něj můžeme ovlivnit samotnou kompilaci. Volitelně totiž přijímá kompilační parametry, které mění výslednou podobu makefile a tím i konečného programu. Napíšeme tedy

cd nas_zdrojak ./configure --help

a dozvíme se, co a jak, případně jaké parametry můžeme použít. Dejme tomu, že chceme, aby program uměl běhat pod X serverem (a tedy v grafice) a vybrali jsme si parametr --enable-gui. Můžeme tedy zadat

./configure --enable-gui

a skript se spustí. Obvykle je psán v co nejuniverzálnějším jazyce a postupně si ohmatá celý váš systém a pokud najde vše potřebné, vygeneruje zmíněný soubor makefile.

Během práce uvidíte výpis podobný tomuto (zkráceno):

checking for gcc... gcc checking for C compiler default output... a.out checking whether the C compiler works... yes checking whether we are cross compiling... no checking for suffix of executables... checking for suffix of object files... o checking whether we are using the GNU C compiler... yes checking whether gcc accepts -g... yes checking for gcc option to accept ANSI C... none needed checking for style of include used by make... GNU checking dependency style of gcc... gcc3 checking for g++... g++ checking whether we are using the GNU C++ compiler... yes checking whether g++ accepts -g... yes checking dependency style of g++... gcc3 checking for a BSD-compatible install... /usr/bin/install -c checking for ranlib... ranlib checking how to run the C++ preprocessor... g++ -E checking for X... libraries /usr/X11R6/lib, headers /usr/X11R6/include

Pokud se configure u něčeho zastaví a nedoběhne do konce, musíme problém napravit (obvykle chybí některá knihovna nebo utilita).

Kompilace

Jestliže vše proběhlo, můžeme spustit samotnou kompilaci. Make dokáže také přijímat parametry a jedním z nich je název akce, kterou má dle makefile provádět. Pokud neuvedeme parametr, začne defaultní akce, jenž obvykle znamená kompilaci:

make

Opět uvidíme řadu kompilačních výstupů a musíme si počkat. Jak dlouho bude překlad trvat závisí především na velikosti projektu, který zpracováváme, a výkonu našeho procesoru.

Když překlad neskončí hlášením pana Errora, máte vyhráno a právě se vám podařilo přeložit první program. Výsledky kompilace jsou ale ještě stále uloženy v adresáři se zdrojovými kódy. Nyní je musíme dostat do systému.

Instalace

Makefile kromě kompilačního postupu obsahuje také kód pro instalaci programu. Takže stačí ze sebe udělat roota (tentorát už bezpodmínečně) a spustit instalaci:

su Password: ******** make install

Toto je sice nejjednodušší postup, ale má několik nevýhod. Pokud totiž používáme balíčkovací distribuci (což je dnes skoro každá), nebude při tomto postupu balíčkovací systém o nové aplikaci vůbec vědět. To může mít za následek problém se závislostmi (program v systému doopravdy je, ale podle databáze ne). Navíc se připravíme o možnost komfortní odinstalace a v systému nám tak začne postupem času vznikat nepořádek. Řešením je vytvořit před instalací balíček a ten následně nainstalovat.

Opět to nebude nic těžkého a postačí nám k tomu utilita checkinstall, která dokáže sledovat činnost make install, rekonstruovat všechny kroky, posbírat soubory a sestavit balíček.

Místo posledního příkazu tedy použijeme

su Password: ******** checkinstall

Program se po krátké přípravě zeptá, pro jakou distribuci má balíček vytvořit (Slackware, RPM nebo Debian), vyžádá si popis programu a po kontrole údajů se již balíček vytvoří a nainstaluje.

Hotovo. Tímto jste zkompilovali a nainstalovali svůj první program.

"Zavuete očíčka pane Čupeuo, tááák. A teď otevuete ... že to nebolelo?" (J. Werich: Až opadá listí z dubu)

Příště se podíváme na nějaké vychytávky a ukážeme si, jak kompilaci vylepšit.

Seriál Nebojíme se kompilace (dílů: 3)

První díl: Nebojíme se kompilace - I (teorie), poslední díl: Nebojíme se kompilace - III (ladíme).
Předchozí díl: Nebojíme se kompilace - I (teorie)
Následující díl: Nebojíme se kompilace - III (ladíme)