Konfigurace klientů

Nastavení přihlášení počítače do naší nové domény doma.cz si ukážeme například na naší stanici vader s Windows XP Professional.

Nastavení je jednoduché.

1. K počítači se přihlásíme jako uživatel s administrátorskými právy a odpojíme všechny síťové disky.
2. Poté pravým tlačítkem klikneme na ikonu Tento počítač a vybereme položku Vlastnosti.
3. Dále vybereme záložku Název počítače a klikneme na tlačítko Změnit.
4. V poli Je členem vybereme možnost Domény a do pole napíšeme DOMA.CZ (viz obrázek).
5. Po potvrzení na nás vyskočí dialog, kde budeme muset zadat jméno a heslo pro přihlášení do domény. Jméno bude root a heslo to, které jsme zadali pro roota příkazem smbpasswd.

Pokud náš řadič ví o naší stanici (díky automatické či manuální registraci stanic), mělo by vše proběhnout v pořádku a Windows nás přivítají v doméně doma.cz.

Restartujeme počítač a počkáme si na přihlašovací okno. Tam máme možnost přihlásit se k samostatnému počítači (tak jsme se přihlašovali doposud) nebo k nové doméně. Vybereme tuto možnost a přihlásíme se pod nějakým uživatelským jménem a heslem, které jsme před chvílí zadávali příkazu smbpasswd. Nedoporučuji přihlašovat se jako root - tento účet nám slouží pouze k registraci stanic.

Někde v oblastí Místa v síti by se měla nacházet ikona naší domény obsahující všechny počítače v ní (viz další obrázek). Ostatní prozkoumání Windows po přihlášení do domény nechám na vás (zajímavá jsou např. práva k souborům a adresářům). Pouze ještě upozorním na přítomnost síťového disku v oblasti Tento počítač. Je to domácí adresář na serveru právě přihlášeného uživatele a jak bylo řečeno, jeho velikost by měla být omezena souborovými kvótami, takže nehrozí nechtěné zaplnění disku.

Další sdílení

Ukážeme si jednoduchý příklad sdílení nějakého adresáře na serveru pomocí Samby. Konfigurace sdílení se nastavuje opět v souboru smb.conf v sekci, která nese název našeho sdílení (tento název se objeví ve sdílených prostředcích serveru na našich stanicích). Zde je příklad z ukázkového souboru smb.conf:

[dokumenty]
  comment = Public documents
  path = /tmp/docs
  read only = yes
  guest ok = no
  valid users = kamil tomas

Z příkladu lze zjistit řadu věcí. Komentář a cesta ke sdílenému adresáři jsou zřejmé.

• Příkaz read only = yes říká, že do sdíleného adresáře uživatelé nebudou moci zapisovat ani jej měnit (to platí i tehdy, má-li uživatel plná práva k tomuto adresáři).
• Příkaz guest ok = no nám zase říká, že ke sdílení nemohou přistupovat neautorizovaní uživatelé.
• Za příkazem valid users je seznam uživatelů, kterým bude povoleno se k prostředku přihlásit. Pokud tento příkaz nedefinujeme, přístup bude povolen všem uživatelům.
• Zrovna tak můžeme definovat položku invalid users, jejíž význam je zřejmý.
• Nebo položku admin users, což je seznam uživatelů, kteří budou moci se sdílením nakládat podle libosti).

Sdílený prostředek lze nastavit opravdu detailně, což dokazuje na 80 různých příkazů, které lze nastavit jednotlivým sdíleným prostředkům (Jejich seznam a popis naleznete v nápovědě nástroje SWAT).

Cestovní profily

Význam cestovních profilů (neboli Roaming profiles) byl již napsán na začátku článku, a tak si rovnou vysvětlíme, jak je nastavit a používat. Pouze upozorním, že s přítomností stanic se staršími verzemi Windows (95/98/Me) se situace poněkud komplikuje, takže tento problém budu muset nechat na vaše vlastní studium, protože by vydal minimálně na samostatný článek.

Na stanicích by měly být cestovní profily od začátku zapnuté (Vlastnosti systému / Upřesnit / Profily uživatelů - Nastavení), a tak se odhlásíme a přesuneme zpět k serveru. Z nastavení našeho souboru smb.conf vyplývá, že se soubory cestovních profilů budou ukládat do adresáře /home/roaming/[uživatel]/[stanice].

Protože chceme profily uživatelů sdílet, musíme udělat pár změn. Po našem předchozím přihlášení uživatele kamil na stanici vader se vytvořil adresář s jeho profilem v /home/roaming/kamil/vader. Na stanici vader běží Windows XP Professional, a tak budeme chtít, aby pokaždé, když se kamil přihlásí z jakéhokoliv počítače v sítí, kde je nainstalován tento systém, mu byl k dispozici jeho cestovní profil s vlastním nastavením.

Předpokládejme, že máme v sítí stanici s názvem darth, kde je také systém Windows XP Professional. Když se k ní kamil přihlásí, opět se vytvoří adresář s profilem /home/roaming/kamil/darth. Aby se však kamilovi nahrál jeho profil, pro všechny stanice se stejnými operačními systémy vytvoříme symbolické linky ukazují do odpovídajících adresářů. Zde je příklad.

ls -l /home/roaming/kamil 
total 4 
drwx------  14 kamil kamil 4096 2004-09-11 10:35 WinXP/ 
lrwxrwxrwx   1 root  root     5 2004-09-09 22:43 darth -> WinXP/ 
lrwxrwxrwx   1 root  root     5 2004-09-10 14:23 vader -> WinXP/

Prve vytvořený adresář /home/roaming/kamil/vader jsme přejmenovali na WinXP a vytvořili symbolické linky se jmény všech počítačů v síti se systémem Windows XP ukazující do adresáře WinXP. Když se kamil přihlásí z počítače darth nebo vader, bude přesměrován do adresáře WinXP a jeho profil mu bude k dispozici. Tak umožníme našim uživatelům sdílet své profily na počítačích se stejným systémem. Postup opakujeme s dalšími počítači a systémy (Win2k).

Vidíme, že používání cestovních profilů je poněkud komplikované a co je horší, také nebezpečné. Nastavení profilu se vždy ukládá při odhlášení uživatele ze stanice. Problém může nastat, pokud by byl uživatel přihlášen ke dvěma stanicím najednou. Na první stanici udělá nějaké změny (uloží dokumenty) a poté se odhlásí. Na druhé stanici tyto změny neudělá a po odhlášení bude na server uložen jeho profil z této stanice. Změny provedené na stanici první tak budou ztraceny.

Je tedy pouze na vás, zda s cestovními profily budete pracovat nebo ne.

Manuální registrace stanic do domény

Pokud se vám z nějakého důvodu nepodařilo vaší stanici automaticky registrovat v databázi uživatelů, můžete to udělat manuálně. Prvním krokem je příkaz useradd, a protože nepřidáváne skutečné uživatele, nýbrž důvěryhodné účty počítačů, dáváme za jejich jména znak '$'):

(Za předpokladu, že naše nová skupina počítačů hosts má GID 103.)

Nyní můžete zkusit přidat stanici do domény tak, jak je to popsábo v odstavci Konfigurace klientů výše. Pokud to ani tentokrát nevyjde, musíte ještě přidat stanice do databáze smbpasswd. To lze udělat příkazy:

Tentokrát jména nemusíme zakončovat znakem '$' protože to za nás udělá parametr -m, který příkazu říká, že přidávaný účet je důvěryhodným účtem počítače, a potřebný znak za jméno přidá. Nyní už musí registrace stanice do domény proběhnout bez potíží.

Závěr

Zde uvedený příklad souboru smb.conf samozřejmě zdaleka nepokryl všechny možnosti Samba serveru. Například jsme si vůbec neukázali, jak sdílet tiskárny, což je jednou z velikých předností Samby. Tímto článkem jsem pouze pokryl jednu kapitolu z rozsáhlé konfigurace Samby a všechny další postupy už nechám na vás. K ulehčení práce doporučují knihu Using Samba 2nd Edition (podle níž jsem nastavoval Sambu i já) a konfigurační nástroj SWAT.

V dalším (a pravděpodobně posledním) díle seriálu si nastavíme poštovní server Postfix a pár dalších služeb. Přeji příjemný tanec se Sambou!