Portál AbcLinuxu, 26. dubna 2024 08:11
DLNA (Digital Living Network Alliance) je sdružení, které má na starosti přípravu protokolů UPnP AV a certifikaci především domácích multimediálních zařízení. Nejčastěji se s těmito protokoly setkáme při distribuci filmů, hudby a fotografií z domácího serveru (Digital Media Server) k přehrávači (Digital Media Player), ať už je jím přímo televize nebo zařízení připojené k televizi.
V tomto seriálu budu primárně popisovat své zkušenosti s používáním různých implementací DLNA Media Serverů na Linuxu. Moje testovací možnosti ze strany přehrávače jsou však omezené na Sony PlayStation 3 (Slim varianta) a plasma televizi Samsung (PS50C550). Pokud se tedy v diskuzi podělíte o vlastní zkušenosti, bude to jistě ostatním čtenářům ku prospěchu. Ukážeme si samozřejmě také, jak nastavení serverů vyladit právě pro tyto přehrávače. Ve výsledku tedy navážu na něco přes rok starý článek, akorát budu podrobnější.
Jednou z věcí, které jsme při rekonstrukci domu naštěstí nepodcenili, jsou síťové zásuvky, a to konkrétně síťové zásuvky na místech, kde je nebo v budoucnu možná bude televize. Ačkoliv právě zmiňovaný PlayStation má vestavěnou podporu WiFi a nejinak jsou na tom i některé modely televizí, je důležité si pamatovat: WiFi je fajn pohodlná věc, ale UTP je UTP. Zatímco klasické 802.11g WiFi může dostačovat na přehrávání SD filmů, u HD filmů už může být problém. 802.11n, pokud je umí jak AP, tak přehrávač, může sice tento problém vyřešit, ale nikdy nevíte, jestli v cestě nebude zeď, která signál utlumí a sníží tak dostupnou šířku pásma. Možnost připojení externí WiFi antény k přehrávači nečekejte.
Nejprve si odpovíme na otázku, na co jsou protokoly DLNA zapotřebí, když už máme spoustu protokolů pro sdílení souborů jako SMB nebo NFS. DLNA zohledňuje specifické potřeby multimediálních zařízení – nejde primárně o službu pro sdílení souborů, obsah je přenášen jednosměrně. Zároveň nemusí prezentovaná struktura složek odpovídat adresářové struktuře na disku serveru – na přehrávači tak můžeme ve výsledku vidět i virtuální "soubory", například můžeme k přehrávači přes síť distribuovat satelitní televizi ze serveru. Server navíc přehrávači poskytuje různá metadata včetně časové délky média nebo náhledu v podobě obrázku.
Správné označení standardů, o kterých se bavíme, je Universal Plug and Play AV, pojem DLNA tak uvádím hlavně proto, že je s touto technologií mezi veřejností více asociován. Jako u každé technologie UPnP je zde jednou z předních vlastností minimální konfigurace. Ze strany přehrávače tedy nastavování obvykle končí připojením do sítě, protože přehrávač následně prohledá síť a zobrazí všechny servery, které nalezne.
Ano, přehrávače, které disponují síťovým rozhraním, typicky nabízí možnost připojení USB disků nebo také vložení DVD-RW s filmem nebo fotografiemi, které si chceme prohlédnout. Sám jsem takto nějakou dobu také fungoval, bohužel jsem narážel na nepříjemná omezení. Kupříkladu si na vfat oddíl neuložíme soubory větší než 2 GB (a že jich s nástupem HD videa bude přibývat), dále jsem míval problémy s velkými externími disky, které hloupější přehrávač prostě nezvládl. Ta nejdůležitější věc je ale pohodlí: své soubory máte hezky na jednom místě přístupné z celé sítě, nemusíte nic vypalovat, nemusíte přenášet externí disk... Dále zmíním to, že přehrávače obvykle zvládají jen omezenou sadu formátů a kontejnerů, což je problém, který může schopnější Media Server za běhu řešit za vás.
Samotnou konfiguraci serveru si necháme na další díly. Tentokrát se ještě podíváme na to, jak vypadá výsledek, ke kterému se chceme dopracovat. Nejprve tedy PlayStation 3, který získal podporu DLNA ve firmware verze 1.80. Stejně jako každá implementace, tak i tato má svá specifika. Pokud se chceme dívat na film, k němuž potřebujeme titulky, tak jediná naše šance je přidat titulky ve formátu XSUB do daného .avi souboru (na titulky .mkv rovnou zapomeňte). Alternativou je nechat server, ať za běhu na tvrdo vykreslí titulky do filmu, ať už z externího souboru (např. .srt) nebo zevnitř .mkv souboru. Pro práci s XSUB jsem (pod Wine) úspěšně vyzkoušel nástroj AVIAddXSub (program pro Linux jsem zatím nenašel), pro ty pohodlné z vás je tu vždy ta druhá varianta. Co se zmiňovaného MKV týče, PlayStation si sice sám o sobě poradí s videem v H264 i zvukem v AC3 (které v MKV nejčastěji nacházíme), akorát to server musí přechroustat do kontejneru MP4. Typicky se přitom zvuk zároveň převede do AAC. Obyčejné SD ripy, tedy kombinace MPEG-4 Part 2 / MP3 / AVI (laicky se tomu říká prostě „video v DivXu/XviDu“), nejsou problém. Hudbu si přehrajete bez konverze, pokud je v MP3 nebo AAC, pro Vorbis OGG nebo FLAC je konverze nutná.
Pak se podíváme na zmiňovanou televizi Samsung. Na její zadní straně se skrývá nenápadný port RJ45, který ani nemá diodovou indikaci. V televizi běží Linux; pokud si upravíte firmware, můžete v televizi spustit telnet server a hackovat, ale to nebude náplní těchto článků 
Samsung podporu kontejnerů a formátů příležitostně rozšiřuje skrze aktualizace firmwaru, najdete tedy hodně lidí, kterým něco funguje, a jiné, kterým to samé zase nefunguje. Fakt je ten, že jsem na nové televizi bez problémů přehrál jak výše zmiňované klasické SD ripy, tak HD ripy v MKV. Hlášku o nepodporovaném formátu jsem už ale párkrát viděl, a to vždy u těch samých souborů jako na PS3 – vždy šlo o různé pochybné „Czech home-made“ ripy v .avi, nikdy nebyl problém se scene ripy. Potřeba provádět konverzi je tedy minimální, a to i díky tomu, že zde fungují titulky uložené v externím .srt souboru. Z mého pohledu jde tedy o implementaci takřka ideální.
Příště navážeme PS3 Media Serverem, což je Media Server psaný v Javě určený specificky pro PlayStation 3, ale i Xbox 360.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.