Portál AbcLinuxu, 14. května 2025 00:35
V poslední době jak sleduji rétoriku politických stran, chování státních úředníků, mě lehce jímá úzkost kam že se to řítíme? Urážky, hodnocení, podrazy, špína. A vraždy. Stala se z nás během patnácti let „banánová” republika sice bez banánovníku ale s korupčním prostředím že takové není ani v tom nejmizernějším americkém béčkovém filmu. To vše vlastním přičiněním.
Černé se vydává za bílé a slušnost a korektnost za hloupost. Asertivní chování za aroganci a agresi. Pakliže někdo chce diskutovat o poměrech, okamžitě nastoupí komunistické manýry a to nejen u komunistů. Jestliže někdo zcela jasně pojmenuje problém je okamžitě okřiknut s tím, že je hlupák, který není schopen dohlédnout na špičku svého nosu.
V debatě jim nejde o řešení, ale o vítězství. Jasná a pragmatická řešení jež by mohla alespoň trochu zlepšit stav věcí jsou okamžitě zpolitizována a stávají se předmětem nikoliv debat, ale půtek. Půtek v nichž jde jakákoliv korektnost a naslouchání partnerovi stranou a v nichž „vyhrává ” ten kdo druhého nejvíce zesměšní a poníží.
Samozřejmě tito lidé se chovají jak umí, a chovají se podle okamžité potřeby. Potřeby jež jim zajistí znovuzvolení, patřičný příjem a vliv a moc. On ten hlavní příjem přichází nikoliv s platem ale s vlivem jež ti nejrůznější „pašové” na jakémkoliv místě v parlamentě, zastupitelstvu, ve státní správě a jinde mají.
Jako člověk, jehož jednou z oblastí zájmů je lidská komunikace, které se věnuji už skutečně hodně let, sleduji jak tito lidé hovoří.Konečně to sleduji kdekoliv jinde. Ne v tom smyslu „profesora Higginse” z My fair Lady, ale spíše jako člověk zabývající se technikou a způsobem řeči než nářečními rozdíly. Poslouchám například maminku jak mluví s dítětem a okamžitě tuším jestli jednou dítě jako dospělé bude úzkostné a agresivní a nebo sebevědomé a asertivní.
Řekne-li maminka něco jako
V dospělosti z něj pravděpodobně bude jedinec, který jakékoliv odmítnutí bude vnímat jako odmítnutí sebe sama a nikoliv svého požadavku. A pravděpodobně bude agresivně reagovat na postoj odmítnutí části chování nebo požadavku jako na útok na svou osobu a nutně bude v neustálé obraně. Ta agresivita plynoucí z frustrace se bude projevovat třeba dovnitř v případě submisivních jedinců.
Lidé kolem něj budou zmateni jeho reakcí jelikož z jejich hlediska k agresi a strachu není důvod. A budou jeho chování celkem správně hodnotit, ale hodnocení má tu mizernou vlastnost, že stále rozjíždí kolotoč příčin a následků. Jak vidno tohle „moudro” neobjevil Východ, ale je znám v lidských kulturách od nepaměti.
Matka, která své zlobící dítě okřikne a řekne něco jako:
Bohužel naši politici i většina populace na jakékoliv úrovni byla vychováná v duchu komunistické manipulace s lidmi,která jim měla pomoci udržet moc nad druhými a udržet je poslušnosti a bázni. Moc jež doslova vyhrožovala nejen ztrátou „lásky ” ale totální likvidací svých oponentů.Hlavně těm o nichž předpokládala že by jimi mohli být. Mnoho svých pohrůžek „soudruzi” beze zbytku splnili.
V posledních letech před svým pádem komunisté sice zmírnili, ale nikdy s nimi nepřestali. Jejich primitivní metody jsou účinné právě pro svou „primitivnost” s níž hrají na ten nejhlouběji skrytý strach každého z nás. Strach být vyloučen, exkomunikován ze společnosti, kde zažíváme jakési malé jistoty v tom naprosto nejistém světě. (Má to i svůj biologický nejen psychologický důvod.)
Co tedy používali a používájí jejich následníci a to nejen v KSČM?
Tento způsob sdělování působí na podprahové vnímání jak soupeřů tak sledujících. Je to psychologická, ale vlastně i na biologickou podstatu působící válka, jež má skrytým způsobem naznačit, že v případě prohry budou protivníci vyloučeni a to za pomoci celého společenství. V tom „nejmírnějším” případě.
Být vyloučen rodiny ze zaměstnání, sportovního klubu či odjinud vnímáme jako nejtvrdší formu postihu a je nejvíc obáváná. I lidé, kteří normálně nemají žádný zvláštní zájem na používání citátů v řeči, pití piva po obědě velmi zpozorní pokud je někdo chce nějak limitovat. nebo mají pocit, že je chce někdo limitovat.A brání se a to i ve věcech, které normálně nijak zvlášt nemají za důležité.
Většinou pokud nejsou nějak zvlášť úzkostní se zklidní, když zjistí, že ten druhý jim pití piva a nebo psaní citátů nerozmlouvá v důsledku mravnostního přestupku nebo proti slušnému chování. Ale jen a jen z toho důvodu, že mu to vadí. Mnozí jsou schopni respektovat, že každému něco vadí a každému něco jiného.
Ti úzkostní, bojácní, strachující se nejistého světa budou vyžadovat stále stejné chování a závazné normy v oblasti názorů,pocitů protože přeci: „ Normálnímu” člověku pivo, citát, sprosté slovo nevadí. A komu vadí ať si zvyká. Musí být silný. Silný podle jejich představ a ne víc ne méně než oni určí. Samozřejmě kdo na jejich normy nepřistoupí je jejich nepřítel a s nepřítelem se vyjednává jen do chvíle než máme pocit převahy a tím chuť i odvahu jej zničit. Jako terapeut tomu rozumím, ale jako člověku občanovi mi toto jednán příjde v demokratické společnosti nepřijatelné.
Zde skončím. Nebudu říkat koho máte volit a koho ne. Osobně já sám za sebe budu volit člověka nebo lidi, kteří umějí říci svému oponentovi. „Tohle není můj názor, tohle řešení skutečně nebudu podporovat. Tohle co říkáte je pro mne nepřijatelné. Ale pokud budu mít možnost budu dělat tohle, a navrhnu tohle. Chcete-li spolupracovat můžeme. V opačném případě budu hledat podporu jinde. Ale u některých nikdy, protože moje nedůvěra k jejich slovu a skutkům mi v tom zabraňuje.”?
Uslyším-li, že někdo ponižuje svého oponenta, zesměšňuje, i kdyby měl sebelepší program, takovému člověku, hnutí nebo straně hlas nedám. Budu se dívat na to jak jedná se svými oponenty. Jak jedná s nimi, tak pravděpodobně bude se mnou jednat jako s občanem.
Tiskni
Sdílej:
hele ty po něm jedeš po striderovi, viď?
domnívám se, že to moc dobře ví a určitě mu to dělá dobře...
v žádný frontě čekat nebudu, chci ho hned......kdo dá víc?
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
15.2.2006 20:47
nebo při tom uklízení