Není nad slušný kamna

20.5.2010 01:35 | Přečteno: 1690×

Napsal jsem dva kratší blogy a Ajka z toho začala ve vzkazech dělat problém. Zdá se mi, že lidé jen potvrzují můj nedávný blog o tom, že pokud si někdo dovolí být chvíli smutný, má z toho většina lidí kolem něj nakonec větší problém než on sám. Rád bych Ajce řekl, že rozhodně netruchlím za jakoukoliv ženskou a rozhodně nejsem v příliš špatné náladě. Jednoduše žiji sám, nelíbí se mi, co kolem mne v poslední době děje a nemám z toho radost. Jinou újmou netrpím.

Někdy jsem docela rád smutný a klidně si jen tak smutním doma. Ve smutnění se mi zdají krásné příběhy, které jednoduše neumím napsat. Což je škoda. Byly by to moc hezké příběhy. V časech mého dětství jsme měli doma v kuchyni kamínka na uhlí. Petry. Byly to skvělá kamínka a dokázaly úžasně vyhřát celou kuchyň. Jen se v nich muselo umět topit. Mnohokrát jsem byl doma sám a rozpálil jsem kamínka do ruda, a pak jsem zhasl a snil jsem jen při světle rozžhaveného plátu a kouřových rour. Byly to klukovské sny, v nichž jsem byl tím co jsem zrovna četl. Mauglím, Tarzanem, či Johny Boniwellem, pistolníkem co zabil nejvíc mužů na Západě. Myslím, že se ta vyjímečná kniha jmenovala „John Boniwell, Muž ze Západu.”

Kamínka stály mazaně, ne těsně u zdi ale více ve vprostřed místnosti. Tohle vymyslel můj táta, který přišel na to, že když jsou delší roury, lépe a rychleji se místnost vyhřeje. Bezvadný vynález. Dole se kamínka otevřely, tím se regulovalo hoření, musely se prohrabávat a nechat samovolně nasávat vzduch, který podporoval hoření. Pokud bylo slušné uhlí, což u nás často bylo, vzhledem k tomu, že táta byl celkem podnikavý a v časech kdy mimo jiné dělal topiče na parní lokomotivě, nosil uhlí domu v tašce. To když se občas stalo, že propil peníze, což nebyla zas až tak neobvyklá záležitost, tím nezbylo na uhlí,z čehož jsem kupodivu měl radost já, protože jsme měli sklep kam se nedalo uhlí házet z chodníku, ale muselo se skládat za pomoci kýblů, kterými se z toho chodníku odnášelo. A odnosit 25 q v kýblech nebylo nic jednoduchého pro malého kluka jako jsem byl tehdy já.

Táta se totiž obvykle, když už na uhlí bylo a přivezli ho, někde zlil na doraz a zbylo to na mě. Od svých deseti dvanáct let jsem prostě minimálně musel pomáhat nosit aspoň půl kyblíku. Jenže jsem chtěl ukázat jaký jsem „chlap.” A tak jsem nosil kyblík plný. No nosil. Vláčel. Později kolem čtrnácti a výše se už automaticky předpokládalo, že ho složím sám. Jak říkám, byla to dřina. Do deseti schodů nahoru po chodbě dolu do sklepa a něco do kůlny, to zas bylo pro změnu ještě deset schodů do mezipatra hezky vysypat na hromadu. Pamatuji se jak jsem si osahával svaly jestli mi rostou. Rostly.

V šedesátých letech minulého století topení uhlím nebylou většiny domácností žádnou výjimkou a skládalo se všude. Jen jsem měl, ale pocit, že u nás to bylo obzvlášť blbé. Takže když uhlí došlo, táta ho nosil z lokomotivy a dělal mi tím radost. Jenže někdy když posunovali kolem Východního nádraží a měl dobrého mašinfíru, vzal mě na mašinu. Na parní mašině se každý jen tak nesvez. Tím se to skoro vyrovnávalo.

V kuchyni se topilo jen odpoledne a večer. V neděli celý den, to jo. Ale byla to otrava vstát první, protože kdo vstal první, byla mu zima, a zatopil. Tedy při vstávání do školy se tím nikdo nezatěžoval. Oblékali jsme se v chladu. Topilo se pouze v kuchyni. V ložnici se netopilo vůbec. Tam jsme spali pod peřinami. Zima nebyla. Aspoň si nevzpomínám,. Vůbec dnes když tak na to vzpomínám, vybavuje se mi to zcela chudé zařízení. Prkenná podlaha na kterou jsem se nezouvali, ale jednou za týden se vydrhla, jednou denně zametla a jednou za rok natřela na červeno. Starý kredenc, gauč a televize.

Byli jsme chudí, i na tehdejší poměry, ale nestěžuji si. Zvykl jsem si žít skromně a mimo dob, kdy jsem chlastal, jsem nikdy díky téhle výchově netrpěl přílišnými choutkami. Na všechno jsem si musel vydělat prací. Velmi namáhavou prací. Neuškodilo mi to. Měl jsem kondičku, věděl jsem, že se peníze opravdu těžce vydělávají. To jsem si celý život docela dost uvědomoval.

Všechny moje ženský v životě byly z tohohle mého rysu dost neštastné. Mě totiž všechno stačilo. Nikdy jsem toho hodně nepotřeboval. A ony chtěly žít v přepychu. Nedivím se jim, všechny pocházely z rodin, kde nic takového neznaly a i když se to později u nás o malinko zlepšilo, tak vždy byly vykulený jak je to u nás chudé. Já jsem si nikdy nepotrpěl na tu socialistickou parádu, ale když jsem k nějaké přišel na návštěvu v ranném mládí, já pro změnu, tak ony všechny měly věci o nichž jsem dost často ani nevěděl na co jsou.

Celý život jsem vlastně zůstal chudým klukem. I přesto, že jsem vydělával docela slušné peníze. Pokud doma něco bylo hezkého a pohodlného, tak díky mým ženským. Protože ony to koupily, já dodal peníze, ony výběr zařízení. Určitě jsem jim musel ale pít krev tím, jak jsem nikdy nic nepotřeboval. Když na to přijde, ještě dnes vystačím z nožem, lžící a ešusem.

V tom uvařím, najím se z toho a nemám žádné potíže s přemýšlením jestli to pro mne dost dobré. Jednoduše je. Dnes mám skutečně příjemný byt, nový, hezky zařízený, ale zase jen díky ženské. Mě osobně by stačil při nastěhování malinko upravit a nijak dál bych se tím netrápil jeho kvalitou. Rozhodně bych sám od sebe nepodnikl jeho kompletní rekonstrukci. Ale musím podotknout jsem rád, že je takový jaký je. Pohodlný. I mě se v něm líbí.

Konečně moje kancelář v blázinci je vlastně šatna pacientů, kde jsem původně dost dlouhá léta měl dřevěnou židli, starý stůl a vyřazená křesla, která jsem si opravil. Dnes mám novější, ani nevím jak se tam dostaly. Rozhodně jsem je nesháněl. Přibyl závěs, polička na knížky a plechová šatnová skřínka. Tak si tam vegetím a vždy, když za mnou někdo z venku přijde, kochám se jeho údivem, kde že to vlastně pracuji.

Já s tím problém tedy nemám. Aspoň se mi tam nikdo necpe a neroztahuje. Mnohokrát jsem přemýšlel, jestli bych chtěl velký dům. Nikdy jsem nedospěl k závěru, že chtěl. Nikdy jsem si něco takového nesnažil pořídit. Zbytečně moc místa a stálá otázka, na co jej využiji a kdo jej bude uklízet? Stejně dodnes a to myslím vážně, pro mne ta kuchyň v Děčíně na Kamenické s těmi kamínky na uhlí vůbec byl jedním z nejútulnějších koutů jaký jsem v životě měl. Nebýt toho věčně nalitého táty, vůbec bych si nestěžoval.

Kamna mají fakt jednu výhodu. Pokud si do nich umíte opatřit palivo, poskytují vám svobodu. Zatopíte podle potřeby, zima vás nezaskočí. Sice sem tam trochu smrdí, pořádek podle dnešních představ se taky těžko v nich udržoval. Popel, uhelný prach, ale to patřilo k tomu a nikdo si na nic nestěžoval. Kolem kamen se zametlo, popel se vynes, trochu prášilo. Dnešní matky uklizečky co udržují byty ve sterilní čistotě si to neumějí ani představit. Jenže si myslím, že pořádek a čistota dnešního charakteru jsou dobré jen na to aby lidé ztráceli přirozenou imunitu.

Myl jsem se celé dětství u umyvadla ze studenou vodou, koupali jsme se ve vaně jednou za týden, když jsem odrostl, už jsem se nezdržoval taháním vany do prvního patra z prádelny ve sklepě, ale došel jsem se rovnou do té prádelny umýt se hadicí ze studenou vodou, Občas jsem spal na seně v kůlně. Jen tak ze sportu. Tělesná čistota, taková ta dnešní se zas tak moc nevedla.

A nepamatuji se že bych byl v dětství nemocný, neznám alergie, nenastydnu. Většinou. Drsné vzpomínání. Ale vzpomínám na to rád. Nebyl to vůbec špatný život. Lepší jsem tehdy ani neznal a nijak mi nevadil. On mi vlastně nevadí dodnes. Konečně člověk, co klidně žije několik měsíců pod širým nebem nakonec považuje i chudě zařízenou kuchyň za luxus. Zkuste a uvidíte že nekecám.        

Komentáře

[=^..^= AmigaPower®]

První! Dneska sem to vychytal...

[kotyz]

protoze sem ti to rek. jinak bych byl prvni ja. mam blogy abicka v rss ctecce, takze mam informacni naskok

jenze dokud tu neni tvuj komentar, tak nemam co komentovat ...

[=^..^= AmigaPower®]

Já na ábíčku vysim normálně furt, tak se můžeš jít se čtečkou víš co teď ale morduju ten Kernel panic...

[kotyz]

kdo chvili stal, uz stoji opodal ...

ja sem taky na abc furt, ale nemackam f5 kazdejch 20 vterin

[iMHO]

Nejlepší kamna na vytápění jsou Bullerjany. Bohužel na nich nic neuvaříš, ale hřejou príma.

Naši si teď dějaj v baráku kachlový kamna s pecí, už se těším, až si na ní lehnu.

[Chulda]

S tim "nejlepsi" bych bylo opatrny. Kdesi kdysi delali jakys takys srovnani s jinymi kamny a byla to plichta.

Ale kachlova kamna s peci... to bych si dal rict

[Kvakor]

Nevýhoda Bullerjanů je malá tepelná setrvačnost - je to vlastně jen železný válec s trubkami, takže jak se v něm přestane topit, je za chvilku studený. Navíc musí být okolo čisto (nebo musí být na podstavci), protože si sají chladící vzduch spodem a pokud nasávájí prach, spalují ho a je to dost nepříjemně cítit.

Hlavní výhoda je možnost rychle vytopit místnost a možnost používat dlouhé dřevo (do velkých modelů se vejdou i metrová polena), ale na dlouhodobé topení to zas tak dobré není - nemají popelník, takže odstraňování popela za chodu je dost komplikované (např. pokud se odstraní celá vrsva, můžou se v tom místě propálit) a i v klidu je to celkem špinavá záležitost.

[Michal Fecko]

Náčelník: Dobrý kamna jsou taky musgrávky. Trvá poměrně dlouho, než se rozhicujou, ale pak zase dlouho hřejou.

Učitel (jako by se hovorem o kamnech zahříval): Nebo americká kamna. Na těch je krásné, že to teplo člověk vychutná nejen pokožkou, ale i očima. Jak ten oheň skrz tu slídu nádherně svítí.

Lékárník (drkotaje zuby): On by stačil, pánové, i bubínek. My jsme jednou hráli s magistrem Boučkem šachy a já jsem ho roztopil úplně doruda. A magistr Bouček povídá: Ty kamna jsou nějaký malý. A já povídám: No jo, to jsou nejmenší kamínka, který jsou k mání. Ale magistr říká: Mně se zdá, že jsou pořád menší a menší. Tak já se podívám a vidím, že ten bubínek se těma rozpálenejma nožičkama propálil do podlahy.

Učitel: To je krásné. Já až přijdu domů, tak si dám do pokoje čtvery kamna. Ty, co jsme říkali, a k tomu ještě piliňáky.

Lékárník: Promiň, Václave, nerad bych sýčkoval, ale aby ti to utáh komín.

Učitel.: Dám postavit v každém rohu jeden komín. Na komínech se nesmí šetřit.

[Marcela]

Jo jo. Kamínka Petry mají něco do sebe. Na chatce slouží dobře. Sálají teplíčko a to libozvučné praskání ohně...

Čtení o tom, jak jste spali v nevytopeném bytě se ve studené vodě, evokuje týrání. Jsem zimomřivá a toto si nechci ani představit.

Jinak skromnost, šetrnost je moc pěkná vlastnost, nicméně pohodlí a luxus mají něco do sebe . Pokud člověk není otrokem svých věcí, ale věci slouží k příjemnějšímu životu, nevidím nic špatného na tom, obklopit se něčím pěkným a kvalitním. Pěkné či nepěkné prostředí, to vše se podle mne odrazí na psychice.

Na druhou stranu, spokojit se s tím, co mám, nezávidět, když na něco co má jiný nemám, je osvobozující. S tím souhlasím.

[Makrela]

Jééé, čau ségra!

[MVR]

U nas hromadu uhli skladala cela rodina, my deti od malicka. 'Nakladali' jsme a mamkou na kolecko, tatka odvazel do kulny. Rada vzpominam jak jsme se smali jak vypadame. Take jsme potaji, aby tatka nevedel, chodily s maminkou a starym detskym kocarkem sbirat koks v ohybu kolejnic.U kolejnic skladali drevari skacene stromy. Pro silne vetve, kuru a odstepky tam chodili vsichni z mesta. Tatka mamku vzdycky karal ze je sklep plny hnedeho uhli, "dela ostudu", a mamka se na odplatu pratelsky zdravila s honoraci mesta oblozenou svazky vetvi v autobuse. Tatka ji za to obcas potrestal. Zadnej autobus. Za sucheho pocasi, zima/leto jsme cele vyparadene ve vyzehlenych maslich v copech na odpoledni koncert slapaly pesourem. Knouraly jsme, fnukaly, vlacely nohy jednu za druhou. Tatka nas podplatil porci zmezliny, koncert jsme klidne prospaly. V zime stacilo do Klubek v pokoji nasypat jeden kybl koksu, vyhralo to cely byt az do rana.

[amigaperverzpower]

hmmm, kýbl coxu, to zní dobře...

[=^..^= AmigaPower®]

Není nad sprostý kamna

[PepaSFI]

já si pamatuju že jsme kdysi topili piliňákama. Byl to takový plechový válec který se nacpal dřevěnýma pilinama. Doprostřed se dala dřevěná tyč a kolem ní se do toho pořádně udusaly piliny. Tyč se pak vytáhla a tím vznikla dutina ve které se to zapálilo. Vydrželo to hořet mnoho hodin bez obsluhy. Petry jsme měli taky, navíc k nim takový výhřevný válec na komínovou rouru. Novější typ těchhle kamen měl takovou fintu na bezobslužné topení. Mělo to vzduchovou klapku i na vrchních dvířkách což umožňovalo topení vrchním odhoříváním. Prostě se nasypaly plný kamna uhlí a nahoře se na tom rozdělal oheň. Asi to uhlí při tom vyrábělo plyn protože to hučelo a strašně moc topilo. Hořelo to celou noc a byla z toho sotva lopatka popela. Jednou jsem takhle zatopil na vojně, jen ty kamna neměly vrchní klapku na vzduch ale díru v plotýnce. Nešlo to regulovat Za půl hodiny kamna svítily a z komína šlehaly dvoumetrové plameny.

[MVR]

Pri tech pilinakach me napadlo ze ten nas tata v hlave piliny nemel. Na troubu od kamen do komina nainstaloval mensi kotel. Meli jsme teplou vodu nebo louzi na podlaze.

[vagojan]

Takovéto komínové bojlery jsem potkal v rumunsku. V srbské vesnice u železných vrat nám tak ohřívali vodu, když jsme tam byli na nocleh.

Tj. osvědčený systém.