Portál AbcLinuxu, 30. října 2025 00:22
Vetšina obyvatel jak Německa, tak Čech, Polska, Maďarska odsuzuje tu střelbu na hranicích za socialismu.Zdroj?
A přejí si tvrdé potrestání spoluviníků, bývalých vedoucích činitelů státu a strany. Ale zrovna tak si většina obyvatel přeje neprodyšnou ochranu hranic. I v Čechách je dost lidí, kteří by stříleli.Ochrana hranic před vnějším nepřítelem je něco jiného, než bránit vlastním občanům v opuštění země. Občanství by nemělo být za trest, je to privilegium, právo. Pokud tedy občan chce opustit svůj stát a jiná země ho chce přijmout, je celkem neobhajitelné, aby mu v tom jeho stát bránil. (s výjimkou případů, kdy jde o stíhaného zločince, který způsobil nějaké škody nebo je z toho minimálně podezřelý)
Neviem ako to bolo právne ošetrené v zákonoch pri vstupe do prihraničného pásma - môj "selský rozum" mi hovorí že asi nijako pretože by tam nikto nemohol bývať / už vôbec nie narodiť sa (rozumej - narodením sa vniknúť do ochranného hraničného pásma).
Polovojenský stav už snáď po 2/1947 nebol, paradoxne práve pozdejšie bolo prekročenie hranice obtiažnejšie.
Môj súkromný záver - štát by mal brániť vstupu, nie výstupu. Teda v prípade ČS(S/F)R by malo brániť primárne Rakúsko / NSR a ČS(S/F)R mala brániť nelegálnemu príchodu imperialistických živlov.
A preto som písal aj o tom prihraničnom pásme. Ale bolo to pásmo nejako definované? Napr. ako dnes sú vojenské oblasti alebo ja neviem, nejako.
Keď sa vkradnem do banky a nič nevezmem, aký je rozdiel oproti vkradnutiu sa do bežného domu. Vniknutie na súkromný majetok (budova) a úmysel kradnúť sú podľa mňa dve veci. Úmysel kradnúť je naopak vei jednoznačný ak sú nejaké stopy, napr. sekera s mojimi odtlačkami prstov zatnutá v sejfe
Ak by to bolo spojené, tak každý návštevník banky počas otváracích hodín by bol potencionálny kriminálnik, len to mal uľahčené, pretože bolo otvorené. A nesmieme zabudnúť že aj potencionálny vrah, pretože by určite pri čine musel zabiť strážnika
Ale naspäť k podstate veci - ako som už písal, vei záleží na tom, ako bolo definované to prihraničné pásmo. A logicky o drátoch na "našej strane" viem, aj berlínsky múr bol rovnako stavaný, čo viedlo k zaujímavému paradoxu - západní nemci ktorí chodili k múru vlastne prekračovali hranice do východného DE a naspäť a nič sa im nestalo, východný nemec bol zastrelený aj bez prekročenia hranice.
Takže v tom Norimberku pověsili pár největších hlavounů, pár dalších strčili na nějaký čas do díry, a zbytek nechali jít, stejně jako tisíce dalších nacistických vrahů, kteří v rámci denacifikace dostali amnestii, místo ve státní správě nebo armádě, a nakonec tučný německý důchod. Kdo má číslo vytetované v podpaží, má nárok na balík peněz od Německa každý měsíc, kdo ho má na předloktí, má smolíka.
Závěry Norimberských procesů pomohly k vytvoření těchto dokumentů:No a kdo zná Pána času, tak díl Zygonská inverze taky může něco řici k tématu.Ženevské úmluvy jsou tvořeny těmito úmluvami:
- Konvence o genocidě (1948)
- Všeobecná deklarace lidských práv (1948)
- Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti (1968)
- Ženevské úmluvy na ochranu obětí války (1949) a Dodatkové protokoly k Ženevským úmluvám z roku 1977
- Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.
- Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři.
- Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.
- Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.
No, ne ze bych chtel jakkoliv ten drat hajit, ale za prve si odpovidate sam ("kdy jde o stíhaného zločince" - tim se clovek stal v momente uteku)Viz
Ochrana hranic před vnějším nepřítelem je něco jiného, než bránit vlastním občanům v opuštění země. Občanství by nemělo být za trest, je to privilegium, právo. Pokud tedy občan chce opustit svůj stát a jiná země ho chce přijmout, je celkem neobhajitelné, aby mu v tom jeho stát bránil. (s výjimkou případů, kdy jde o stíhaného zločince, který způsobil nějaké škody nebo je z toho minimálně podezřelý)
Tím nechci obhajovat střílení na hranicích ani v jednom případě, ale argument s Jakesem a spol. mi přijde scestny a absurdní.
argument s Jakesem a spol. mi přijde scestny a absurdní.+1 Ten zápisek je manipulativní a používá neplatné argumenty.
Představme si, že by dnes, po 60. letech soudili nějakého pohraničníka, který prokazatelně tenkrát na hranicích zastřelil nějakého narušitele. Ten obviněný by se mohl bránit tím, že jednal podle tehdy platných zákonů. A soud by mu odpověděl, že žádný takový zákon nikdy neexistoval.Tohle je dost problematické. Ti, kdo bránili naše hranice, mohli upřímně věřit tomu, že ten člověk, kterého mají chytit, se nějak provinil, a že je v zájmu společnosti, aby ho zastavili, i za cenu, že to dotyčný nepřežije. Podobně je na tom policista, kterému řekli, že má chytit zločince - policistovi taky nepřísluší, aby prověřoval legálnost a morálnost celé akce, rozhodoval o vině atd. Od toho jsou tu jeho nadřízení a soudy + různé inspekce a další kontrolní mechanismy. Ale fakt to nezávisí na tom jednom pěšákovi, který drží v ruce pušku. Na druhou stranu nemám iluze o tom, že by příslušní zaměstnanci státu vůbec netušili, co se děje... Jen to prostě není tak černobílé (to je možná tak u nacistů, kteří bojovali za Hitlera a podporovali ho tím). Dneska mi přijde celkem nesmyslné soudit i toho Jakeše. Tohle se asi mělo vyřešit prvních pár let po listopadu, ale dneska nemá cenu se k tomu vracet. Jsou aktuálnější témata, kterým by se společnost měla věnovat.
A o tom je právě ta Radbruchova formule. Lidská společnost si nemůže dávat zákony, které jsou v 'nesnesitelném' rozporu s přirozeným právem.Myšlenka je to sice hezká, ale výklad toho, co znamená ten "nesnesitelný" rozpor, je značně subjektivní. Ono ani ten lidský život nelze považovat za absolutně nadřazenou hodnotu - minimálně z toho důvodu, že dříve či později narazíš na rozpor, že zabitím jednoho člověka, zachráníš život jednoho nebo více jiných lidí. Zabíjení je v určitých situacích nevyhnutelné a správné a nemá smysl si hrát na to, že to tak není.
V případě té střelby na hranicich má právo člověka na život mnohem vyšší cenu než právo společnosti na ochranu jakýchsi hranic.Je potřeba vidět i druhou stranu mince. Ve chvíli, kdy se ti k hranicím blíží potenciální útočníci, musíš vidět vlastní občany, jejichž životy a zdraví jsou tímto útokem ohroženy. Úlohou státu je tento útok odrazit - a to i za cenu zabití nepřítele (byť to nemusí být preferovaná a primární varianta).
Jestliže zákonodárce přesto ustanovi,že při ochraně hranic je možno usmrtit člověka, tak pak je takový zákon neplatný - a to ať už se narušitel blíží z jakékoliv stranyTohle je naprosto zcestné. Jak jsem psal výše, bránit vlastním občanům v opuštění státu (a dělat z nich de facto otroky) je nemorální, zatímco bránit vlastní občany před nájezdem útočníků zvenčí je morální a správné.
Ale představme si, že se uzákoní, že můžete zastřelit člověka, který vniknul do vašeho domu. Takový zákon bude neplatný - třeba i zpětně.Nevím o zákonu, který by dovoloval střílet ostatní jen na základě toho, že dotyčný vnikl na tvůj pozemek. Nemůžeš např. zastřelit pošťáka, který se ti snažil doručit balíček, a protože mu nikdo neotvíral, bylo otevřeno a on měl pocit, že tam někde jsi, tak šel dál a volal na tebe. Na druhé straně, když budeš mít důvod se cítit ohrožený a budeš chránit život vlastní nebo své rodiny, tak je naprosto v pořádku, že obrana bude silnější než útok, a dokonce i to, že obrana přijde dřív než bezprostřední útok (kdybys musel s obranou čekat, až ti útočník začne řezat hlavu, píchat tě do břicha nebo po tobě střílet... to už by bylo jaksi pozdě).
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.