A jéje, PT mladší si evidentně ucucnul jablečnýho moštu. A každýmu jsem tady na tý točně říkal, nežer fruktózu, nežer fruktózu, nebo se z toho zblázníš.
to je úplne jedno, či v češtine alovo v slovenčine, je to cudzie slovo prevzaté do našich jazykov (ktoré sa mimochodom veľmi podobajú)... poľsky je to nedostatok (možno aj v nejakom sliezskom dialekte)... v estetickom slovníku resp. v internetovom slovníku teórie literatúry dnes nájdeš toto:
Definice
Označení „brak“ pochází z německého Brack, což znamená zmetek. Již tedy samotný název tohoto druhu literatury v sobě zahrnuje negativní hodnocení. Negativních konotací termínu často využívali zejména totalitní ideologie a jako „literární brak“ označovaly literaturu z jejich pohledu společensky závadnou a nežádoucí. Tak např. v Seznamu nepřátelské, závadné, zastaralé a nežádoucí literatury z roku 1954 je jako braková označena „Literatura líčící barvitými efekty různé děje s cílem upoutat čtenářovu pozornost k bezvýznamným věcem postrádajícím jakoukoli výchovnou tendenci, nebo právě naopak jsoucími s výchovnými tendencemi v příkrém rozporu.“ [7, s. 221] Odmítavý postoj můžeme vyčíst i z definice termínu v Slovníku literární teorie z roku 1977. Ten vymezuje literární brak jako „zpravidla prozaické dílo, jehož účelem je poskytovat vzrušení širokým čtenářským vrstvám a které nedbá na uměleckou a ideovou hodnotu. Vyznačuje se nedostatkem původní invence, chudou a mechanickou kompozicí, potlačením psychologickým a vůbec složitějších prvků románové skladby, naivní motivací, nevyplývající z charakteru postav, falešným morálním závěrem a neuměleckostí jazykového projevu (např. kovbojky, dívčí románky). Ekonomické a ideologické podmínky pro samotné šíření braku vytvořil buržoazní systém.“ [9, s. 50] Ovšem, jak upozorňují někteří autoři [1][5], literární věda by se od negativního hodnocení obsaženého v termínu měla oprostit a snažit se najít společné vlastnosti, podle nichž by bylo možné literární díla zařadit do kategorie „literárního braku“. Označení „braková literatura“ by se mělo stát termínem klasifikačním, nikoli hodnotícím. Navíc, literatura obecně má kromě estetické, informační a dalších funkcí, také úlohu zábavnou a rekreační, kterou úspěšně plní právě braková literatura. I z tohoto důvodu by tento druh literatury neměl zůstávat mimo pozornost literární vědy, literární kritiky i dalších společenskovědných disciplín, protože úspěch konkrétních děl brakové literatury nám může dokreslit obraz společenské situace dané doby. (s tý by som polemizovala, lebo brak je predsa len niečo iné ako konzumná zábavná resp, rekreačná literatúra, je to jednoducho nepodarok!)