Portál AbcLinuxu, 5. května 2025 14:59
ioctl(int d, int request, ...)
žádné flags nejsou, ale pochopil jsem smysl námitky.
struct coffee_t
další položku, změní se velikost struktury. A programy zkompilované před změnou velikosti náhle budou vařit kafe s mlékem a citronem, protože se kvůli citronu podívají na pseudonáhodné hodnoty přesahující původní velikost pole. Anebo, pokud budou zkompilovány s runtime kontrolou velikosti struktur a polí, tak rovnou spadnou.
Lepší návrh by bylo pole značka+hodnota předem neznámé velikosti, ukončené nulovým záznamem.
uvař_kafe(NULL)
by uvařilo nějaké obyčejné standardní kafe, a přidáním položek do pole by se daly upravovat hodnoty.
No a časem by se ukázalo, že je problém implementovat přípravu kakaa. A tak by buď vznikl tag KAFE_BEZ_KAFE
, nebo nové volání uvař_kakao()
Zrovna nedávno jsem na podobný problém v kernelu narazil: V poli pro hardwarové hodiny chybí položka pro časovou zónu, kterou mají nové BIOSy. A bude asi nutné vytvořit novou strukturu, a nová volání, protože tomu starému to není jako předat, nepočítáme-li odporné obezličky.
uvař_kafe(int with_milk, int with_sugar, int more_water);
nebo zavést funkci uvař_kafe2
nebo uvař_kafe3
či dělat různé obskurnosti jako nacpat argument množství vody do horních bitů with_milk;
Proto se pídím po tom, proč právě pří vývoji jádra, kde jde o maximální udržitelnost po dlouhý čas bez rozbití stávajícího API se nějaký návrhový vzor při přidávání nové funkcionality neustálil jako standard. Ze čtení jaderných novin mám dojem, že problém "jak něco opravit / upravit / změnit a nerozbít stávající API" je poměrně častý.
na strukturu, ktera bude verzovanaTo už mi přijde daleko jednodušší současný systém, který verzuje celé volání. Případně se to dá do budoucna schovat za nějakou abstrakci v libc, kde nejsou takové extrémní nároky na kompatibilitu, nebo se to zabalí do abstrakce o krok dál.
ioctl()
bylo příliš šílené a ne dost flexibilní.
Abychom to nepřeháněli, začínalo se na 80386, sice se později objevily i pokusy portovat Linux i na starší verze, ale to byly spíš takové experimenty a IIRC to k ničemu kloudnému nevedlo.
C sice podporuje funkce s proměnným počtem parametrů, ale kdo s tím někdy pracoval, dospěl nejspíš k závěru, že lze-li se tomu vyhnout, je rozhodně lepší tak učinit. Aspoň já ano.
A předávat všechno přes pointer na strukturu? Jde-li o komplikovanější data, jako třeba u sigaction()
, pak jistě. Ale představa, že bych místo
L = read(fd, buf, len);
měl pokaždé psát
struct read_params par; ... par.fd = fd; par.buf = buf; par.count = len; L = read(&par);
(s tím, že nemám-li C99, musí být první řádek na začátku bloku) mi rozhodně nepřipadá jako krok správným směrem. A i pro debugování je lepší, když u jednodušších syscallů (a těch je většina) najdu parametry v registrech a nemusím je dohledávat na zásobníku nebo dokonce v paměti, kterou nemusím ani mít k dispozici.
Jinak řečeno, je vždycky nepříjemné, když se ukáže, že člověk nebyl dostatečně prozíravý. Ale být prozíravý až příliš také není ideální.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.