Portál AbcLinuxu, 6. listopadu 2025 22:13
/dev/sda1) a je to. Jádro se pak dá nahrát třeba na disketu či CD, vlastní systém se pak dá na flashdisk. (Jádro se tam dá dát jistě taky, ale jak jsem napsal - můj hardware to neumí.)
/tmp a jiných adresářů (= na nic), spouští anacron-neprovedené úlohy cronu (taky na nic). Pak taky kontrolují souborové systémy - to je v tomto případě taky k ničemu. Bez přehánění se dá říct, že je v takovém případě na nic skoro všecko, co ten Red Hat při startu dělá. A protokolování systému taky radši vyhoďte, nebo jej pošlete do některé konzole. A co by měl po osekání dělat? Třeba toto:
/proc, u novějšího jádra taky /sys a nahodit udev, jestli je potřeba./etc/mtab, při startu sítě zase DHCP klient (je-li použit) přepíše /etc/resolv.conf a někam (třeba do do /var) si schová dobu platnosti adresy apod. Jako řešení se dá použít ramdisk (přesněji tmpfs připojovaný obvykle do /dev/shm, na rozdíl od běžného ramdisku se nafukuje podle potřeby, to je přesně to, co se zde hodí) a do něj při startu nahrát třeba i celý /etc, aby se zapisovat mohlo. Další možností je vytvořit v ramdisku jen soubory, které se budou měnit, a do /etc dát jen odkazy (to je ale nešikovné, z vlastní zkušenosti to nedoporučuju).
Pro inspiraci si můžete prohlédnout nějakou neinstalovací distribuci Linuxu (třeba můj prvotní "LFS DeadCD" šmejd - mimochodem, původně to mělo vzniknout z Red Hatu devítky, jenže jsem byl líný, takže z toho vzešel až tenhle chabý pokus s LFS 5.1 postrádající byť i sebemenší snahu o rozpoznávání hardwaru).
Pro úplnost, zajímavost a inspiraci ještě odkaz na spouštěcí skripty LFS.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.