Portál AbcLinuxu, 26. dubna 2024 06:11
Tohle udelat nejde, proc si dynamicky nenaalokujes pole tech promenych?
12.3.2009 17:45
kozzi | skóre: 55
| blog: vse_o_vsem
| Pacman (Bratrušov)
Uvedeny program je nesmysl. Popis co potrebujes udelat a pak ti nekdo snad poradi.
Tohle je totalni prasecina. K cemu to je vubec dobre?
Btw, pred pouzitim musi byt promenna nejprve deklarovana cimz se urcuje jaky je jeji typ (coz potrebuje znat prekladac). Definice urcuje hodnotu deklarovane promenne. Takze jiz z principu to nemuze jit.
Pod pojmem definice se míní příkaz, který přidělí proměnné určitého typu jméno a paměť. Naopak deklarace je příkaz, který pouze udává typ proměnné a její jméno. Deklarace nepřiděluje žádnou paměť!Pavel Herout, Učebnice jazyka C, odstavec 3.1.1, 3. upravené vydání
malloc() a smerníkovú aritmetiku?
Nesmim u toho pouzit pole, coz se v tomto pripade i me jevi jako nejjednodussi reseni.Patrne nemôžeš použiť staticky alokované pole a puntičkári by mohli dokonca tvrdiť, že to ani nejde, nakoľko používateľ môže vždy požadovať o jeden parameter viac ako Ty naalokuješ staticky. Čo ale IMHO máš použiť je dynamicky alokované pole správnej veľkosti. Takže navrhujem nasledujúci postup: 1) Prečítať prvý parameter udávajúci počet premenných. 2) Dynamicky alokovať pole pre daný počet hodnôt očakávaného typu. 3) Postupne čítať jednotlivé hodnoty a ukladať ich do poľa. 4) Opätovne preiterovať pole a hodnoty vypísať. Vypísanie mena premennej v tvare x#, kde # je jej poradové číslo je iba cvičenie na použitie
printf().
To by me vazne zajimalo, jake je presne zneni zadani.
C je staticky typovany jazyk, tzn. ze nemuzete za behu programu vytvaret "normalni" promenne a davat jim za behu generovana jmena.
Myslim, ze by melo stacit, ...Keď myslíš, pokojne to tak urob. Rovnako pokojne ignoruj to, čo sa Ti tu od začiatku snažíme vysvetliť: že to nejde.
Dejte sem presne zneni zadani.
Pocet dimenzi budete znat v dobe prekladu, parametr -DDIM=2 predany prekladaci na prikazove radce je ekvivalentem #define DIM 2 napsanym na zacatku zdrojaku. Take tam stoji, ze DIM bude od 1 do 3, takze nemusite koumat nad zcela obecnym pripadem.
Pro reseni "bonusu" se naprosto idealne hodi pole, ta poznamka se podle me vztahuje k zakladnimu prikladu, ktery opravdu jde jednoduse napsat bez poli.
#define spoj(a,b) a##b
je makro pro preprocesor. Preprocesor je věc, která se proběhne po zdrojáku před "skutečným" překladačem a vyřádí se na zdrojovém textu - tato makra neoperují s proměnnými, ale s textem zdrojáku. Takže expanze tohoto makra ve Vašem případě dopadne takto:
int spoj(x,*i);
int x*i;
což následně při průchodu překladačem bude vyhodnoceno jako syntaktická chyba. V definici proměnné může být za jménem buď rovnou středník, nebo třeba rovnítko a inicializace na počáteční hodnotu, ale ne operátor násobení.
Jak už tu někdo řekl, je to o statickém typování. Preprocesorem si můžete rozplemenit proměnné ve fázi kompilace (resp. před vlastní kompilací). Za běhu už bude množina staticky deklarovaných proměnných pevně dána.
Nešlo by napsat Váš algoritmus tím způsobem, že si přes jedinou proměnnou postupně načte jednu až tři vstupní hodnoty a nějak je postupně "akumuluje" do výsledku? To by se obešlo i bez dynamických alokací a bez polí. Sice to trochu smrdí bílým trpaslíkem, ale co naplat, když rozmáchlejší styl zatím používat nesmíte (nemáte ho umět) 
Pokud nesmíš použít pole, tak by to šlo ještě řešit rekurzí. Nebude to asi to, kam mířilo zadání :) A nic moc jiného než vytištění hodnot v opačném pařadí, než je uživatel zadal sice asi nespácháš, ale procvičíš se v rekurzi.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.