Portál AbcLinuxu, 10. května 2025 05:42
std::function<void (EraseResult)> OnEraseDone; std::thread eraseDisc(bool quick, OnEraseDone callback) { std::thread th(std::bind(&Device::_eraseThread, this, callback)); return std::move(th); } void _eraseThread(OnEraseDone callback) { // blabla }Callbacky mi tak hezky fungovaly, ale jen do té doby, než jsem místo obyčejné funkce jako callback chtěl použít pointer na metodu:
// v metodě objektu typu Test std::thread th = eraseDisc(true, OnEraseDone(&Test::eraseDone, this));Kompilátor nahlásí slušnou 100 řádkovou chybu, ze které se zdá, že takový konstruktor std::function nemá a std::bind mi taky nepomůže. Otázkou tedy je, co použít místo std::function (GCC 4.4 ještě neumí lambda funkce, tak ty taky ne, boost knihovnu taky nee), nebo poradit, co dělám špatně.
Řešení dotazu:
std::mem_fn
, Jardiku!
bind
(nějak takhle):
eraseDisc(true, boost::bind(&Objekt::metoda, this));
Skoro jistě (nechce se mi to zjišťovat) je to v C++0x taky (asi se to bude jmenovat std::bind
), najdi si to.
Nebo můžeš bejt frikulín, a jít do lambdy (bez záruky jak na syntax, tak na funkčnost v nějakým kompilátoru):
eraseDisc(true, []{ this->metoda(); } );
Na std::function
je konvertovatelný buď func-pointer, nebo funktor.
Tahleta dnesni mladez ...
std::bind(std::mem_fn(&Test::eraseDone), this)
std::function<void (EraseResult)>
Jo aha, vy tam mate jeste jeden volnej parametr... s vama je teda prace!
#include <functional> #include <string> #include <iostream> struct test { void run(const std::string& message) { std::cout << message << "\n"; } }; int main(int argc, char** argv) { using namespace std::placeholders; test t; std::function<void (const std::string&)> f = std::bind(&test::run, &t, _1); f("Hola hola"); }
(Mate recht, jde to i bez std::mem_fn
, musim se podivat, proc mne to bez nej kdysi neslo...)
std::bind(&Test::eraseDone, this, std::placeholders::_1)
Kompilator musi pripravit kod, kterej za behu rozhodne jestli je metoda virtualni nebo ne, jestli nahodou neni zdedena od virtualniho predka a pod.Nikoliv, kompilátor nic takového dělat nemusí. Ani nemůže, protože za běhu v programu taková informace prostě není (ledaže by si ji tam ten implementátor speciálně kvůli tomuhle přidal, ale v takovém případě je pochybné mluvit o tom jako o opruzu - implementátor si za ten opruz může sám, a to i v případě, kdy chce dodržet nějaké ABI). Pokud jde o ukazatele na metodu, je situace celkem jednoduchá - asi nejjednodušší implementace je dvojice
(pointer na funkci, offset pro this)
s tím, že pro volání virtuální funkce ap. kompilátor vygeneruje kód
Ret synthesized_thunk(T* that, Args... args) { that->real_function(args); }a tuhle funkci použije do toho PMF.
zabira member pointer 6-12B na 32bit platformachTo není vůbec k divení, takových věcí je víc.
Je to jedna z nejtezsich veci pro impementatory C++ kompilatoruImplementoval ten váš expert RTTI? Výjimky? Linker? To jsou všechno věci těžší, anebo pracnější, a zcela určitě jejich datové struktury zabírají víc, než pouhých 12 B.
Ja jsem si z toho vzal ponauceni ze nikdy member pointer pouzivat nebuduUniká mi logika tohohle kroku. I když to nebudete používat, implementovat se to bude pořád stejně (těžce nebo lehce, to je jedno).
ze mi staci trida command s metorou run.... čímž se ochudíte o jakýkoli generický kód, který spolupracuje s funktory. Disclaimer: Tento příspěvek rozhodně nemá vyvolat dojem, že PMF by se měly používat nějak masově. IMHO jsou PMF v C++ jedním z reliktů C (v tomto případě ukazatelů na funkce) a jejich použití přináší např. výkonnostní problémy, na druhou stranu není jednoduché a nepodporuje znovupoužitelnost kódu.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.