Portál AbcLinuxu, 13. května 2025 22:14
Řešení dotazu:
int little_endian(){
int endian = 1;
return (0==((char*)&endian));
}
A podle mne by melo byt:
int little_endian(){
int endian = 1;
return (0==(*(char*)&endian));
}
#include <arpa/inet.h> bool bigEndian = htons(0x1234) == 0x1234;Funkce
htons
převádí endianitu z místní na síťovou a síťová endianita je velká. Takže pokud je po převodu číslo nezměněné, počítá stroj ve velkém endiánu.
Co se týče vašeho zdrojáku, má to být takto:
return 1 ==(*reinterpret_cast<char*>(&endian));Když tam máte 0, testujete big endian, ne little endian (na little endian bude nejméně významný bajt první, což je ten, který obsahuje tu jedničku). Po přetypování to musíte dereferencovat (operátorem *), jinak porovnáváte ukazatel, ne hodnotu (a ten ukazatel nikdy nebude
nullptr
).
A je to C++, tak raději používejte přetypování z C++.
A je to C++, tak raději používejte přetypování z C++.V C/C++ nedelam, muzete mi osvetlit v cem se to ve vysledku lisi? Resp. proc je to vyhodnejsi? Jen co do cistoty kodu, ci to ma i jiny vyznam? Diky
const
(const_cast
), přetypovat natvrdo (static_cast
), dynamicky (dynamic_cast
) anebo úplně změnit význam nějakého pointeru (reinterpret_cast
) (případně si pak můžete nadefinovat i vlastní přetypovávání, např. v Boostu je hodně dobré lexical_cast
, které překládá obsah proměnných), takže pokud tam uděláte chybu (třeba reinterpret_cast
zároveň odstraní const
), tak to překladač odmítne přeložit.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.