interpretovaný

Známe několik možností, jak naložit se zdrojovým kódem programu. Ten může být buď přeložen do strojového kódu, kterému rozumí procesor, tomu se pak strojový kód postupně předkládá. Dalšími možnostmi je přeložení do jakéhosi mezikódu anebo ponechání beze změny.

Pokud tedy program nechceme překládat do strojového kódu, můžeme ho spouštět pomocí interpretru, ten čte příslušné instrukce/příkazy v programu a sám je vykonává - nic nepřekládá do strojového kódu! (kdyby za běhu překládal do strojového kódu jednalo by se o tzv. JIT compiler).

Interpretr tedy vždy analyzuje daný kód, a pak ho vykonává, v případě zdrojového kódu je analýza pro interpretr pracnější, zatímco u mezikódu je snažší - tam je totiž kód již předzpracován.

O kódu, který interpretujeme říkáme, že je interpretovaný.

Mezi výhody interpretovaného kódu počítáme: snadnější ladění programu, program může být měněn i během ladění, tvorba interpretru bývá jednodušší, než tvorba kompilátoru. Mezi nevýhody patří většinou pomalejší běh interpretovaných programů.