Portál AbcLinuxu, 7. května 2025 01:01
Byla vydána nová verze 14.0 svobodného unixového operačního systému FreeBSD. Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
Tiskni
Sdílej:
Mikrokernel je ze je kernel opravdu mali a skoro nic neumi a vse si nacita pres modulyJadro si nic nenacita, kominukuje s jednotlivymi servery.
coz je silne nefunkcni metoda, udajne moderni, ale vsechny implementace selhaly a Linux to vykonnostne vzdy vyhralJe to nefunkcni metoda, pokud chces dosahnout maximalniho vykonu na ukor bezpecnosti a stability. Pokud muzes/chces obetovat vykon, neni to zase tak spatny napad.
MACH jak znamo, vychazi z FreeBSDTomu se rika cervi dira. FreeBSD z roku 1993 se zjevil v roce 1984, aby z nej mohlo byt odvozeno jadro Mach. Mach byl samostatny projekt jadra OS urceny pro tehdejsi generaci BSD.
Bylo to videt na MacOS - coz byla de fkato nadstavba DOSu/CMP - ne primo, ale presne na te urovni, zdan aohcrana pameti, zadny soubeh, zadny memory managemnt a swapMacOS, DOS, CP/M vzdyt je to to same. Proste v osmdesatych letech tu nebyl nikdo, kdo by umel napsat desktopovy OS.
Bylo to videt na MacOS - coz byla de fkato nadstavba DOSu/CMP - ne primo, ale presne na te urovni, zdan aohcrana pameti, zadny soubeh, zadny memory managemnt a swap - proste kazda pak asi mohla zapisovat kde chtela a taky to casto delala - kdyz dosla RAM, tak si swpa musel kazda apka resit sama a tak by se tim shitoiznim OS dalo pokracovat .Děti abyste si ujasnili historii Začalo to v roce 1991, tedy v době kdy po světe běhaly Windows 3.0 - skutečná nadstavba DOSu, jediná spuštěná aplikace, žádný multitasking a kdo tu dobu pamatuje, pamatuje si jistě programy jako HIMEM.SYS později i EMM386 které jste musely nakonfigurovat abyste vůbec mohli využít bloky paměti nad 640 kB a spustit Windows. A právě v této době vydal Apple Mac OS 7, který obsahoval kooperativní multitasking (špatně napsaná aplikace mohla zaseknout celý systém) a měl virtuální paměť. V tomto systému se dala nastavit velikost virtuální paměti třeba na 10 MB (RAM 4 MB + 6 MB na disku) a každá aplikace musela mít nastaveno, kolik paměti vyžaduje minimálně a kolik je optimum. Například Adobe Photoshop 2.5 měl minimální požadavek na RAM 2048 kB, ale mohli jste mu nastavit, že si má rezervovat 4096 kB. Systém pak odmítnul aplikaci, která vyžadovala více paměti než bylo volné, spustit. Ale pokud jste měli nastavenou virtuální paměť mohli jste spouštět kolik aplikací jste chtěli do limitu velikosti virtuální paměti. Bohužel se to pak promítlo na rychlosti protože se pak mohlo hodně „swapovat“ na disk. Takže v té době byl Mac OS 7 něco jako zjevení, pustili jste počítač a ono naběhlo rovnou do GUI, spustili jste si třeba 3 aplikace a pomocí Drag&Drop jste tahali obrázky z jedné aplikace do druhé, soubory z plochy rovnou do okna aplikace apod., ne jako na PC, kdy jste skončili v DOSu a museli správně nastavit win.ini/HIMEM.SYS a bůh ví co ještě, aby vám to běželo a když naběhly Windows 3.0 tak jste spustili jen jednu aplikaci. Je pravda, že koncept tohoto Mac OS systému v Apple vydržel až do Mac OS 9 (1999) ale vlastně až do roku 2003, protože první použitelný Mac OS X byl 10.3 a 10.4. a to bylo už v době, kdy na PC přes 3 roky kralovaly Windows 2000, které zase naopak předběhly svými možnostmi a schopnostmi MacOS a Apple na to zareagoval právě uvedením Mac OS X 10.0 (leden 2001).
sysutils/desktop-installer
) který to velmi usnadní. Nebo je možné použít GhostBSD, což je distro FreeBSD orientované na desktop
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.