Portál AbcLinuxu, 11. května 2025 01:21
Diskuse byla administrátory uzamčena.
9 Power_On_Hours 0x0012 098 098 000 Old_age Always - 19080 22 Helium_Level 0x0023 100 100 025 Pre-fail Always - 100
To bude tím, že atomu vodíku chybí v elektronovém obalu 1s¹ jeden elektron na rozdíl od hélia, které má valenční orbital 1s² plný (a tudíž je chemicky inertní). Kovy mají spoustu volných elektronů, které se nazdařbůh pohybují krystalickou mřížkou (ne nadarmo se jim říká elektronový plyn). Takže když se molekula vodíku dostane ke kovu, tak ji nic nedrží pohromadě, protože ten chybějící elektron opačného spinu si místo od druhého atomu prostě půjčí z kovu a zůstane na tom energeticky téměř stejně. Tudíž v případě vodíku nemá smysl uvažovat molekuly, ale atomy. Ze stejného důvodu je ionizační energie vodíku výrazně nižší a v kombinaci s nadbytkem elektronů z kovu, to má za následek, že H₂ v kovech velmi snadno disociuje na volné ionty H⁺. A uvážíme-li, že iont vodíku, není nic jiného než jeden titěrný proton, tak není divu, že se protáhne krystalickou mřížkou kovu a na druhé straně rekombinuje s dalším vodíkem a uvolní se z povrchu jako molekulární plyn. (Nebo cestou někde najde poruchu v mřížce, napasuje se do mezery, naváže se na sousední atom kovu a jako hydridová příměs způsobí zkřehnutí materiálu.)
Tomuhle zamíchání jedné látky od druhé chemici říkaní rozpustnost. A ta se vyskytuje nejen u pevných látek a kapalin (sůl ve vodě), ale také u plynů a kovů (vodík v železe). Rozpustnost právě bývá často podpořena disociací molekul na ionty.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.