Portál AbcLinuxu, 30. května 2024 22:18
Mlčím a zírám
29.5.2010 01:18
| Přečteno: 956×
| poslední úprava: 29.5.2010 01:21
Jan Jílek
Pustil jsem si dnes odpoledne krásný film s krásnou písničkou, kterou jsem znal od svého mládí, ale netušil jsem že patří k tomuhle filmu. Film se jmenuje „Absolvent.” Anglicky „The Graduete.” V hlavní roli Dustin Hofman. Film z roku 1967 a já ho viděl až dnes. Prý slavný a známy. Nevím, minul mě v mém mládí. Ale dnes mě skutečně pobavil. Starší dáma, mladý muž a do toho krásná dcera.
Źárlivá matka a otec blbec. To je celá zápletka. Vilná matka, která touží po mladém klukovi a udělá pro to všechno. Konec samozřejmě dobrý a celý film je pohodový a skvěle dialogově vystavěný. Inu zlatá šedesátá léta. Plus písnička jménem „Mrs Robinson.” U nás ji zpíval Václav Neckář, ale autoři a interpreti Simon & Garfunkel ji zpívají skvěle. Dal jsem si práci a našel na internetu její anglický text a musím říci, že se mi velmi líbil. Film jsem náhodně zakoupil v Palladiu na náměstí republiky. Mají tam v knihkupectví výběr kolekcí slavných filmů a hvězd minulosti.
Díval jsem se a samozřejmě nejen bavil, ale i vzpomínal. Několikrát v životě po mě koukaly matky a já koukal po jejich dcerách. Stejně jako ona matka ve filmu nesly moje matky ke mě hledící, nelibě můj zájem o své dcery. Život je holt někdy komplikovaný. Jednou jsem šel pěšky z Plzně do Jindřichova Hradce. Z Plzně proto, že jsem byl navštívit řeholní bratry Dominikány, co sídlili na Jiráskově náměstí a poté od nich jsem šel navštívit své dcery do Jindřichova Hradce. Cesta z Plzně do Hradce je hezká, šel jsem směr na Písek a v jedné vesnici, už si nepamatuji jméno, jsem hodlal tábořit v autobusové čekárně. Šla kolem matka s dcerou. Taková ta dvojice, kdy maminka s nadšením kvituje, že je někdo považuje za sestry.
Já jsem je sice za sestry nepovažoval, ale slovo dalo slovo, vypadal jsem zřejmě důvěryhodně. Mamince bylo kolem čtyřiceti, dceři asi dva a dvacet, mě lehce přes čtyřicet. Pozvaly mě, že mohu přespat u nich v altánku. Přijal jsem. Bouřka se totiž blížila a dcera se mi líbila. Měl jsem s ní jen ty nejlepší úmysly. Dostal jsem večeři, hezký jsme povídali, ale jak jsem si všiml, mezi mnou a dámami komunikace nevázla, ovšem mezi maminkou a dcerou zcela evidentně. Já pořád koukal po dceři, nijak jsem se tím netajil, maminka koukala po mě, nijak se tím netajila, dcera po mě koukala, skrytě, ale koukala a začalo být dusno. Sice po bouřce, což znamená, že vzduch se ochladil, ale atmosféra houstla. Byl jsem zvědavý jak to dopadne. Dopadlo to tak, že jsem altánku spal sám a žádná nepřišla. Asi se hlídaly vzájemně.
Holt, někdy to tak bývá, na place všeho dostatek a nakonec pro samý výběr není vybráno. Takže jsem si tuhle historku u filmu připomněl a pak jsem si ještě vzpomněl na jednu starší dámu, také kolem čtyřiceti, která mě zcela klidně hodlala pozvat domu, protože byla podle svých slov „potřebná.” Také jsem ji nevyhověl a musím říci, že mě neměla ráda. I přesto, že jsem si odpustil poznámku, že odkvetlé kopretiny netrhám. Polkl jsem ji a přesto mě neměla ráda. Inu ženy jsou někdy zajímavé. Omlouvá mě fakt, že mi bylo celých 26 let. Naučil jsem se během let chování, kdy jsem evidentně k ženám přes čtyřicet odtažitý, nesnažím se je okouzlit a dávám najevo, že preferuji mladší. Je jasno. Ony se chvíli zlobí, pak pochopí a je klid. V té chatce jsem se ráno rozloučil, poděkoval a šel dál. Spokojeně. Nakonec nikdo neškodoval.
Samozřejmě jak stárnu, dávají mi najevo ony starší dámy najevo, že bych neměl být tak vybíravý a měl bych si vybrat nějakou starší, co mě bude opatrovat v mých chorobách. Jak tak o jejich poznámkách přemýšlím, mám za to, že mladá je výkonnější a je pravděpodobnost, že mě přežije větší. Tím pádem se o mě bude dobře starat. Konečně Marketa je o 26 let mladší a stará se o mě vzorně.
Zjišťuji, jak stárnu že jsou mladé ženy, které preferují starší muže, dokonce, i když, jak posměšně říká jedna odmítnutá čtenářka, je ten chlap „děda” a považuje ony mladé ženy za zlatokopky. Samozřejmě za tím posměchem je cítit zhrzenost. Nejen u ní. Ale zhrzená a odmítnutá žena, ta dokáže skutečně muži znepříjemnit život. Pár jsem takových zažil. U Markéty vím jedno, ona rozhodně nemusí čekat na mé peníze a ošklivá také není abych na ni jen zbyl. Měla to jeden čas dost těžké s některými sudičkami, co si myslely, že by pro mne byly vhodné ony.
Zrovna jedna včera taková mírně kredenciozní dáma mi dávala najevo na chatu, že jsem asi čoklík, co na něj doma žena zařve on lehne na hadr. Takhle to povídala. Nebral jsem jí to. Jen jsem si prohlédl její info a pochopil jsem proč tak mluví. Opět jedna štěkna, co se neprozřetelně rozvedla a pak zjistila, že co bylo považováno za roztomilé ve dvaceti v padesáti už je tohle chování považováno za štěkání. Jsou dámy, které umí zestárnou s elegancí, ale tahle mezi ně nepatřila. Ani projevem na netu ani vzhledem na fotografiích. Vysvětluji si tohle chování u ní a ji podobných, že skutečně nepochopily, že jejich čas prostě minul, a že co si mohly dovolit ve dvaceti až třiceti pěti, prostě dnes už si dovolit nemohou. Nejsou ve věku, kdy jsou žádaným zbožím.
Ona kredenciozní dáma po několika výpadech, výše uvedeného typu, mým směrem, které asi měly mi naznačit ze začátku zájem o mou osobu, což jsem sice pochopil, ale způsob projevu zájmu mě skutečně neoslnil, ona dáma opustila místnost a šla zkoušet jinam. Bohužel musím říci, že se takhle mnohé dámy jejího věku nechovají jen na netu, ale ve skutečnosti. Možná tohle by zabralo ve čtvrté cenové skupině, ale u mne těžko. Vyrostl jsem v poměrně obhroublém prostředí, nemám potíže u mužů tolerovat hrubší slovník, ale u některých žen bych váhal se přiblížit v reálu blíž jak na čtyři metry. Nějak mám pořád zakódováno, že se ženy jednoduše chovají dost odlišně od mužů.
Naštěstí je jich dost, co tohle chápou a jako ženy se chovají. Pravdou ovšem je a k tomu se musím přiznat, že pokud se ke mě chová některá dáma způsobem hodící se do čtvrté cenové skupiny, nebo hokyně na trhu, pak umím se chovat podobně a slovník netříbím. Opadá nátěr kulturnosti, který jsem na sebe pracně vzal a dáma najednou zjistí, že se umím chovat způsobem jí velmi známým a nijak zvlášť oblíbeným. To je jedna možnost. Možnost mnou používána hlavně v minulosti. Dnes více používám mlčení. Mlčím a zírám. To je velmi účinná taktika, pokud člověk netrvá na verbálním vítězství v onom rozhovoru.
Jestliže na něm netrváte a umíte jen sledovat opakující stereotypní nadávky, většinou ony dámy jsou limitovány slovní zásobou a chybějící slovní zásobu nahrazují jekotem a kvílením. Je dobré skutečně počítat opakující se výrazy a trvat na tom, že: „Ale to už jsi zlato říkala, zkus zas něco originálního.” Většina z nich to nevydrží víc jak třikrát. Pak se s temným mručením, někdy i v slzách vzdálí. A je klid.
Blog z roku 2009
Tiskni
Sdílej:
Komentáře
Vložit další komentář
Založit nové vlákno •
Nahoru
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
29.5.2010 02:26
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
29.5.2010 11:09
=^..^= AmigaPower® | skóre: 30
| blog: BLB
| Praha
30.5.2010 00:59
Darth Phantom | skóre: 18
| blog: Kelvin_Fitnick
| Doma