Kdysi dávno jsem četl o programech, kterým předložíte existující díla nějakého autora a ony vytvoří novou skladbu ve stylu toho autora.
BTW co je to za pofidérní školu?
Jestli máš zálohu mého blogu, tak mi ji pošli. Nějak jsem si ho smazal :-)
Onehdá jsem si napsal skript kterej mi generoval dvoubarevný obrazky 64x64 pixelu. Nějakou dobu sem to nechal běžet, ale krachlo to na několik věcech. Jednak to bylo strašně pomalý a jednak jsem narazil na limity filesystému, jako třeba maximální počet souboru v adresáři a podobně. A uplně největší problém byl v tom jak automaticky rozpoznat kterej obrázek má nějakej smysl a kterej ne.
Přesně jak píše igor ... generovat tuhle hromadu obrázků nemá smysl, protože je prostě moc velká . Tady by bylo asi velmi zajímavé použít nějaký genetický algoritmus a negenerovat zbytečně celý prostor, ale selektivně vybírat jen některé obrázky (čímž se vyřeší i tvůj druhý problém).
When your hammer is C++, everything begins to look like a thumb.
Hmm a fitness funkci vezmeme z nějakého softu, který se snaží o rozpoznávání sexuálně explicitního obsahu v obrázcích. Když do toho budeme hodně investovat, mohutně to distribuovat, hw aktualizovat podle nejnovějších možností a budeme mít navíc kopec štěstí, tak se možná dožijeme toho, že nám to vygeneruje nějaký hambatý obrázek
Jestli máš zálohu mého blogu, tak mi ji pošli. Nějak jsem si ho smazal :-)
No, však já ale netvrdím, že to je v brzku (nebo vůbec někdy) realizovatelné - byl to jen takový výletoúlet do světa fantazie.
Samozřejmě je tu spousta problémů - když budeme mít dostatečný výpočetní výkon k vygenerování dostatečného počtu kombinací v rozumném čase a dostatečně veliký úložný prostor, pořád tu je problém s adresováním - nejen že těch souborů je víc, než dokáže filesystém pojmout, ono ani není rozumně možné je všechny pojmenovat, protože by názvy zabíraly víc místa, než soubory samotné.
O to ale vůbec nejde - je to fantazie, takže si prostě představme, že tahle technická stránka věci je vyřešená. Nejde ani o to, že místo hudebníků s talentem by přišli jedinci přebírající vygenerované hromady dat - takoví hledači pokladů - a od té chvíle by se hudba dělala jen takhle.
Podstatou té mé představy bylo, že nahrávací společnost nemůže nikoho hnát před soud za porušení autorských práv, protože za předpokladu existence dostatečně výkonných metod prohledávání databází lze u každé stažené písničky dokázat, že nebyla zpirátěná, ale stažená z volně dostupného zdroje, přičemž na tomhle volně dostupném zdroji vznikla nezávisle a dřív, než u nahrávací společnosti. To by nahrávací společnosti nutilo snažit se o kvalitní produkci, ne přesvědčovat všechny okolo, že za všechno můžou zlí piráti.
Samozřejmě, tohle by pravděpodobně dopadlo na všechny, i těch několik málo drobných subjektů, které se o kvalitu opravdu snaží už teď, problémů je tu víc, než jen ty technické (které imho stejně jednou vyřeší matematičtí machři). Nesnažil jsem se ale najít řešení, jen jsem fantazíroval
Já myslím, že každému musí být z blogspotu i mých příspěvků do téhle diskuse jasné, že nehledám cestu, jak to relizovat, takže Listera z Magorie beru jako svoji pochvalu (i když přiznávám, že znám jen Listera z Red Dwarf)
Chceš říct, že bys dal přednost nějakému shluku jedniček a nul před duševním ejakulátem magora, íkváče, pošuka, génia, šílence, neurotika, úchyla, teplého hošana a vůbec člověka obdařeného božským nadáním? (Tedy není to úplně přesná charakteristika mé osoby, spíš tam něco chybí...)
Ten odkaz na Mistra Clarka vůbec není od věci...
Cetl jsi to vubec? Mozna si to radsi precti jeste jednou. O tom, ze by se hudba prestala tvorit talentem, tam neni ani slovo.
Jiste by se nasli lidi, kteri by se v hromade dat snazili najit neco zajimaveho, ale kazdemu rozumnemu cloveku je jasne, ze vyuziti talentu je mnohem rychlejsi cesta k mnohem lepsim vysledkum.
Nepremyslel jsem o tom, jak jinak delat hudbu, ale o degeneraci opravdove hudby kvuli honbe za penezi.