Portál AbcLinuxu, 6. července 2025 17:05
V minulém díle jsme skončili u emocí. S emocemi se to má asi tak. Vzniknou a zaniknou. Stále přicházejí stále odcházejí, proměňují se. Emoce není možné nemít. Je to stejné jako není možné aby nebylo nějaké počasí. Jejich vzniku nezabráníte, stejně jako s počasím nic neuděláte. Soudruzi sice „poroučeli větru dešti,” ale podle toho to s nimi dopadlo. A stejně tak jako ze soudruhy to dopadne s těmi, co chtějí zabránit vzniku emocí.
Zabránit jim nemůžete, ale stejně jako s počasím se s nimi můžete naučit žít. Když prší, vezmete si deštník, když mrzne, kožich a v létě chodíte jen tak. U mladých dívek je na to v létě zvlášť příjemná podívaná. Emoce lze ovládat a regulovat. Jako lze regulovat řeku aby neškodila. Jenže většinou ji nezastavíte. V případě povodně je to rachot.
Jedním z regulačních triků jak snížit emoce aby vás nezaplavily znamená: „Vyslovit je.” Říká se tomu snížit emoční hladinu. Jde o to umět vyslovit všechny emoce. Negativní i pozitivní. Všechny stejně vytvářejí emoční přetlak, který je nutný regulovat. Abychom je mohli vyslovit musíme je pojmenovat. Vědět co cítíme. Jung říká „Jsme to co prožíváme.” Jestliže víme co prožíváme, víme jak jsme na tom. Pokud víme jak jsme na tom, rozumíme si. Jestliže si rozumíme, jsme schopni sebeřízení a sebeovládání.
Ze sebeovládáním, přichází plně sebevědomí. Sebevědomí znamená to, že jsem si sebe vědom. Být si sebe vědom, znamená mimo jiné Jsem si vědom svých možností, svých limitů a podle nich jednám. Vypadá to jednoduše, ale vede k tomu delší cesta. Naštěstí ne zas až tak dlouhá.
Byly doby, kdy jsem učil za pomoci jógových technik a psychoterapie rozumět sám sobě. Bylo to pracné ale mělo to efekt. Kdo rozumí sám sobě, má výhodu. Rozumí více i druhým. Prostě vyzná se. A není to závislé na výši IQ. Takže v tomto případě má šanci téměř každý.
No a pro dnešek už vážně konec. Ale musím říct, jak čtu vaše ohlasy a komentáře, že mě opravdu moc baví pro vás psát.
Tiskni
Sdílej:
.
No a pro dnešek už vážně konec. Ale musím říct, jak čtu vaše ohlasy a komentáře, že mě opravdu moc baví pro vás psát.Afaik to je nemoc, co postihne každého blogera. Když zjistí, že mu ostatní naslouchají a ještě na něho reagují. Skoro to vypadá, že nejvíc nasere, pokud ten blogpost nestojí ani za odpověď
.
<rejp> Tak zaštítil se: „Normalitou. ” Mnoho lidí tohle jednání považuje za podstatně bezpečnější. Zaštítí se normou, obecnou dohodou vyššími pravidly a celkem málokdy narazí na odpor, dosáhnou svého a ještě vypadají jako ctnostní a vychovaní</rejp>Vím, že to bylo v trochu jiném kontextu, ale stejně si nemůžu pomoct
. Já si o sobě myslím, že normalita není slovo, které by mě mohlo popisovat ... což na druhou stranu může znamenat, že jsem až nechutně normální (aspoň pro psychoanalytika).
)) A tak mě napadlo, že by možná bylo dobré popsat co to vlastně komunita je. Každý totiž o ní mluví, někdo se cítí býti její součástí někdo ně, někdo její vůdčím jedincem, někdo LaMOU, ALE NIKDO JI NIKDY NEVIDĚL. ))
)))
)))
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
30.1.2006 22:16
31.1.2006 15:02